Hry s válečnou tématikou se poslední dobou těší velké úspěšnosti. Jinak tomu nebylo i u dnes dá se říci legendární hry Medal of Honor: Allied Assault. Na svědomí ho měli chlapci ze studia 2015 tehdy ještě pod ochrannými křídli jednoho z největších herních gigantů, Electronic Arts. Vyvíjen byl na dosti starém Quake 3 Arena enginu, proto se neočekával žádný oslnivý vizuální zážitek, ale vývojáři dokázali nemožné a vymáčkli z něho maximum.Hra se stala  učiněným trhákem a vysloužila si pokračování v podobě dvou datadisků.
Neuběhli ani dva roky a máme tu další hru, dnes již nikoli od 2015 ale od Infinity Ward, nebojte se, jsou to ti samí lidé, ale kvůli neshodám v Electronic Arts, si změnili jméno a přešli ke konkurenčnímu ActiVisionu. A jak to vše dopadlo, zda se bude opakovat historie a nebo upadne do hlubin zapomnění si můžete přečíst právě zde.
Budete mít zde možnost zahrát si za tři národy. Začínáte v USA v malém povinném tréninku, kde vás seržant naučí základní věci k přežití. Jak správně upevňovat nálože, házet granáty, lepší mušku budete mít pokud budete mířit přes hledáček, nikoliv od pasu a co se týče navigace, po celou dobu vás povede žlutá hvězdička, která je umístněná na kompasu ve spodním rohu monitoru.

Na válce není dobrého nic. Kromě jejího konce. – Abraham Lincoln


V Británii splníte pár misí a čeká vás matička Rus, kde si zopakujete vylodění, nikoliv již v Normandii, ale u Stalingradu, kde vám bude nadřízený vykládat že dezerce se zde trestá smrtí. Od chlápka na korbě auta dostanete pár nábojů a vydáte se neozbrojen do bitevní vřavy, kde kulky létají ostošest.
 



 

Grafické prostředí nepatří k tomu nejlepšímu, není se ani čemu divit, když hnacím motorem je stařičký Quake III Arena engine. Ovšem od jiných her, které jsou postaveny na stejném základu, např. Return to Castle Wolfenstein, datadisk Enemy Theority je totálně modifikovaný, je zde vidět velký kus práce, čehož si všiml i tvůrce Q3A enginu John Carmack, který  se sám až divil, co vše lze ještě dostat z takto starého enginu.
Ovšem na zkoumání grafických vychytávek mít moc času nebudete, poněvadž zde stále něco bouchá, někdo střílí a  velká variabilita misí vás žene stále dopředu.
I když je engine celkem svižný, vše běhá tak jak má, nečekaně se při větších přestřelkách začne nechutně sekat což celkovému dojmu nějak nepřidá.  
Jak jsem již trochu naznačil, mise jsou velmi variabilní. Podíváte se zde např. na zasněženou Sibiř, kde si zajezdíte i v tanku, budete bránit most, dokud ho kolega nevyhodí do vzduchu, zastřílíte si protiletadlovými zbraněmi, budete mít i za úkol vážně poškodit německou bojovou loď a beze zbraně budete vybíhat proti německým kulometným hnízdům.
A to je jen náznak toho, co vás ve hře čeká. V průběhu mise se neustále mění úkoly, což velmi zvětšuje zábavnost a potvrzuje jen tvrzení, že se u hry nebudete nikdy nudit. Jediné co tu nenajdete jsou tiché mise, kde se musíte dostat z bodu A do bodu B aniž by vás někdo viděl, či jste spustili nechtěně poplach.

 

“Odvaha znamená vystrašenost k smrti – ale nicméně povznáší“ – John Wayne

 

Po celou dobu hraní budete součástí většího či menšího týmu, ve kterém budete mít buď pozici velitele nebo běžného vojáka. Týmová složka zde není nějak podrobně zpracována jako např. v české taktické hře Hidden & Dangerous nebo Vietcong, ale omezuje se pouze na společný postup misí. Své kolegy nemůžete nějak ovládat (např.pomocí příkazů) což je velká škoda, ale jsou natolik inteligentní, že stačí přistoupit k dané věci např. kulometu a oni ustoupí, přenechají vám místo a jdou bojovat tváří tvář.
 

         

 

Exploze, střely z kulometu a jiné zvuky, které zde uslyšíte dokážou navodit užasnou atmosféru. Během chvilky se zaposloucháte a budete si připadat jako by jste byli přímo uvnitř dění. Už tak dokonalý zážitek ještě podkresluje v důležitých okamžicích symfonická hudba, která ještě o něco málo dokáže zvednout hladinu adrenalinu v krvi.
Umělá inteligence botů není nějak špatná, spíše naopak. Vaši virtuální kolegové velice efektivně využívají různé ruiny, zátarasy a jiné překážky, které se na mapě vyskytují ke krytí před nepřítelem. I když je nemůžete nějak ovládat jsou tak inteligentní, že se vám nikdy nezapletou pod nohy, hází po nepříteli granáty a nikdy se nedrží ve skupině, ale takticky se rozmístí, aby byli co nejméně zranitelní.
Skoro to samé by se dalo říci i o protivnících. Také jsou velice inteligentní, ke krytí využívají každičký růžek a nikdy neváhají použít granáty, které jak sami poznáte, jsou kolikrát akorát k zlosti. Jak jsem se kolikrát všiml, každý preferuje jiný styl boje. Jedni po vás střílí aniž by byli nějak kryti, druzí si najdou nejdříve nějaké pěkné místečko a třetí po vás hodí nejdříve granát a po tom se honem letí někam schovat.
Velice se mi líbilo, že pokud ve vaši blízkosti explodoval granát, začali jste mít rozostřený obraz a v uších vám nechutně pískalo a celý svět se zdál takový zpomalený, když to vezmu do extrému, vzdáleně mi to připomínalo Matrixovský toliko opěvovaný Bullet Time.
Za zmínku dále stojí i fakt, že si hra sama hlídá zda nejste tzv. “týmový vrah“. Pokud párkrát nechtěně strefíte spoluhráče, nic se v celku neděje, ale pokud zjistí že se to děje velmi často, okamžitě ukončí hru a vás na to upozorní. A jako trest vás vrátí na poslední uloženou pozici.
 

 

“Voják se především modlí za mír, a je to voják, kdo musí trpět a nosit v sobě nejhlubší zranění a šrámy války.“ – Generál Douglas Mac Artur.

 

         

 

Zbraní je zde velké množství. Záleží především na jaké frontě právě bojujete, od toho se i odvozuje i celkový výběr zbraní. Je absolutně nemožné si nějakou zbraň oblíbit a následně s ní projít celou hru.
V mnoha časopisech dostala CoD ohodnocení hra roku

Výborné je, že v případě nouze lze použít i soupeřovy zbraně. Velice se mi líbilo, že v době největší nouze lze na nepřítele použít i pouhé řezání pažbou pistole, které se později ukázalo jako velmi účinné. Ostatně protivníci v tomto ohledu nebyli také nějak pozadu. Velkou zvláštností je že můžete mít u sebe jenom dvě zbraně, což se mi zdá jako docela realistické.
Pokud zhodnotím všechny pro a proti, musím uznat že mě Call of Duty velice překvapilo. Už dlouho jsem nehrál takhle atmosférickou střílečku u které jsem se bavil až dokonce. Velká rozmanitost misí, audiovizuální efekty, které jsou nadprůměrné a nakonec ta atmosféra mě úplně dostala, škoda jen, že byla tak krátká. Doufám, že se co nevidět objeví na Internetu nějaké modifikace, či nové mapy, aby jsme si hru mohli hru trochu prodloužit.



V mnoha časopisech dostala CoD ohodnocení hra roku
 

 

 

« Autor článku »

Pat


Tématické články:

FPS tohoto typu je přehršel.    Z těch kvalitnějších můžeme jmenovat MoH:AA nebo Return to Castle Wolfenstein.

Pohrdnout by jste neměli ani recenzí na datadisk Call of Duty: United Offensive

 


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Infinity Ward, pár rebelů, kteří odešli z vývojářského studia 2015, založili vlastní firmu a kvůli neschodám v EA přešli ke konkurečnímu ActiVisionu
 
 
Pohled do budoucna ...
 

V přípravě je druhé plnohodnotné pokračování Call of Duty. Doufám, že ne již v Q3A enginu. Ne že bych proti němu něco měl, ale chtělo by to změnu.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

kteří mají rádi akční hry a před spaním si vždy najdou chvilku na vykosení pár nácků.


Modifikovatelnost:

ANO

Multiplayer:

ANO


Hrací doba:

cca 12 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 6/8
Zvuky: 7/8
Hratelnost: 7/8
Příběh: 5/8
Invence: 5/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Hutná atmosféra, vynikající ozvučení, výborná hratelnost

 

-


Pokulhávající grafické zpracování, příliš krátké.


To znamená, že:

Tuto hru si musí zahrát každý správný fanoušek akčních her. 

 
Lokalizace:

Amatérská www.cestiny.cz