Ne, to není projev neuctivosti vůči Ubi Softu. Nevyzívám ho k tomu, aby už nedělal žádného Splinter Cella (stejně by mne neposlechl), ale tak trochu pláču nad rozlitým mlékem. Tuto recenzi totiž píšu již podruhé, poněvadž jsem jí asi před půl hodinou nedopatřením zničil, ale co, snad to zvládnu. 

 

Nejdřív si dáme krátkou představovačku. Takže asi před rokem vyšel první SC, který sklidil nemalé ohlasy a v naší redakci se stal velice oblíbenou hrou. S nadšením jsme čekali na datadisk Pandora Tomorrow, který měl přinést hlavně multiplayer. Poté co jsme se dozvěděli, že PT nebude žádný datadisk, ale "poctivá" samostatná hra, naše nadšení mírně opadlo, poněvadž máme už něco za sebou a víme, že za rok se kvalitní nová hra neudělá. Ale co, Vice City je to samé a stejně je to zábavička ... snad to nakonec nebude tak hrozné.

 

 

 

Nejdříve se zastavme i grafického zpracování této hry. Zde se nic světoborného nestalo a oproti tvrzení vývojářů bych řekl, že se tady nestalo vůbec nic, čeho by si obyčejný hráč všiml. Takže jediná změna jsou nové textury. Co však potěší mnohem více je fakt, že vývojáři zato hru mnohem lépe zoptimalizovali, takže běhá i na podprůměrných strojích a je méně HW náročná než původní díl (a to není žádný kec jako třeba u nového UT 2004).

 

Na čem si původní SC ohromě zakládal jsou pohyby jak Sama Fishera tak i jeho nepřátel a nejinak je tomu u Pandory. Na první pohled rozdíl nepoznáte, ale ten kdo se kritickým okem díval na první díl našel nějaké ty chybky, ty však již vymizeli. Takže ve finále vypadají ladné a plynulé pohyby vašeho alter ega snad nejlépe ze všeho, co jsme zatím na PC viděli.

 

Hudba není špatná, ale kdyby nebyl, nic by se nestalo. Vyloženě my totiž vadí, že v okamžiku, kdy nepřítel zpozoruje něco neobvyklého (většinou vás) začne hrát atmosférický doprovod, takže vy už automaticky víte, že o vás ten druhý ví. Je to nefér, protože on určitě neví, když vy o něm víte a tudíž vy by jste též neměli vědět, že o vás někdo ví. Ovšem nevím, jestli to on náhodou neví, ale asi to neví, jelikož mu žádná hudba nehraje a podle čeho by to jinak věděl to opravdu nevím. (Za tento odstavec se omlouvám, nevím co to do mě vjelo -:) 

 

Je nezbytné se také zmínit o tom, proti komu budete vlastně bojovat. Tentokrát je největším zlounem jakýsi Saudi Sadon, který hrozí americké vládě, že do luftu vypustí virus pravých neštovic (malé upozornění pro neznalé - to není to, čím jste si prošli, to byly plané neštovice). "Vo co go?" můžete si říct: "Však sem Sam Fisher, normálně půjdu a vodprásknu ho jako prašivího psa." Nic takového ovšem nebude, Sadon je totiž hlavička a vše má krásně pojištěno, takže každý den volá svým pravým rukám (to asi nebyl ten správný výraz) a oznámí jim, že operace Pandora se odkládá na zítřek (od toho také název Pandora Tomorrow). Tím se vše řádně zkomplikuje a vy budete muset vyřešit osm zapeklitých misí, než (to je ale strašná fráze, já to neřeknu! Ne! Nebudu to říkat! Oplatky? Tak dobře...) zachráníte svět!

 

Kvalita misí se liší kus od kusu. Nutno říci, že většina (5) nijak nepřekvapí a ostříleného hráče ani nezaujme, zkrátka žádný nápad. Další dvě jsou už o poznání lepší a nějakou tu invenci a originalitu nemusíme ani příliš hledat (teď mluvím o závěrečné misi a misi infiltrace do ponorky). A jedna mise je dle mého názoru naprosto skvělá, obsahuje akci, napětí, překvapení i strhující závěr, jedná se o misi na vlaku, která je obsahem demoverze, takže to nejlepší ze hry si můžete užít zadarmo.

 

Pandora Tomorrow, říkám Pandora Tomorrow!! Sakra, ono tady není pokrytí!

 

 

Obrovským zklamáním pro mne byla naprostá linearita misí. V průběhu celé hry jsem zaznamenal jediný (!!!) moment, kdy se můžete rozhodnout a vaše rozhodnutí ovlivní další průběh vašeho snažení. Také si můžete být jisti, že existuje téměř vždy jen jedna cesta dál, stejně jako u malomyslných pifaček, kde to ovšem tolik nevadí. Možnost infiltrovat se do budovy několika (dvěmi, či třemi) způsoby by totiž hodně pomohlo pocitu realističnosti. Nevím jak vás, ale mne doslova týrá pocit, že hraji z nabušeného chlapíka, který má zachránit svět, ale nedovede přeskočit zábradlí, které mu je po kolena.    

 

Konečně bychom se mohli dostat ke změnám. Nejprve výčtem: pohyby, lékárničky, pískání. Mezi pohyby přibyl jeden jediný (vylepšená roznožka mezi zdmi), který jsem osobně využil dvakrát za celou hru (jednou to bylo v tutoriálu). Nový systém lékárniček by se dal značit jako "Vem si kolik potřebuješ a ostatní tady nech", lékárničky jsou statické a můžete se k nim postupem doby vracet. To mne však nemohlo zaujmout, protože dle mého názoru by lékárničky n stealth akci neměly být vůbec. Asi největší změnou v hratelnosti je pískání, kterým si plánovaně můžete získat pozornost strážců (obdoba házení plechovek, které samozřejmě nevymizely).

 

A právě v těchto okamžicích se projevuje rozporuplná AI. Nepřátelé se totiž chovají (většinou) velice přirozeně (a dalo by se říci, že i člověkahodně), ale týmová spolupráce jim neříká vůbec nic a o krytí se za překážky si můžete nechat jenom zdát (i když před pěstí do zátylku se těžko schováte za roh). V této oblasti se najdou i vyslovené bugy. Jednou jsem v absolutní tmě potkal nepřítele, který mne nemohl vidět. Snažil jsem se mu vyhnout a dostat se mu do zad, k mému překvapení se však nějak sekl a doslova kopíroval mojí trajektorii asi krok za mnou.

 

Když už jsme se dostali k těm vysloveným neduhům, tak nemohu nezmínit jeden fakt, který jsem považoval již za vymizelý. Pád do vody totiž znamená automaticky Game over. Sam je sice borec, ale asi zrovna chyběl, když ve špiónské škole probírali plavání. Dalším mírným neduhem je zvyklost vašich oponentů kempovat u sudů z benzínem.

 

Calncyovská klasika. O Samovi nikdo neví, ale ve zprávách se mluví o jeho činech

 

 

 

Sčítat plusy a mínusy nemá cenu, Pandora Tomorow není špatná hra, ale kdyby vývojáři s prvním dílem vypustili editor, tak by nám amatérské mapy a modifikace zajistili zábavu na delší dobu, než je nějakých 15 hodin, které strávíte u PT.

 

Tak jsem to skončil. Doufám, že naposledy ... ale už se vcelku těším na trojku o které se můžete dočíst v GamesView No. 4.

 

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Na našich stránkách si můžete bez mrknutí oka přečíst recenzi na první díl této stealth akce, nebo se můžete také začíst do krapet staršího předchůdce Thief: The Dark Project


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Ubi Soft

Ubi Soft se pomalu stává herní legendou, přestože se na výrobě her nepodílí dlouho, mezi jeho největší hity poslední doby patří série Splinter Cell a Prince of Persia

 
Pohled do budoucna ...

Nyní se pilně pracuje na třetím plnohodnotném pokračování, které má přijít s velice očekávaným kooperativním multiplayerem. Více se můžete dočíst v našem GamesView No. 4.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

jsou příznivci tohoto velice slibně rozvíjejícího žánru.


Modifikovatelnost:

NE

Multiplayer:

Ano


Hrací doba:

cca 15 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 6/8
Zvuky: 5/8
Hratelnost: 5/8
Příběh: 3/8
Invence: 2/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Stále ještě mírně nadprůměrná grafika, ucházející hudba, některé mise, slušné HW nároky

 

-

Linearita, krátkost, žádné změny oproti prvnímu dílu, nulová modifikovatelnost, kopový příběh (tuctový by byla ještě pochvala), nutnost střílet


To znamená, že:

SC:PT ačkoliv oficiálně není,  dá se ale označit jako datadisk, nikoliv plnohodnotný titul. Změn je zde pramálo.

Lokalizace:

Amatérská na www.cestiny.cz