Tanner se po letech vrací na PC a to s velikým humbukem... na pohřeb přijde vždycky víc lidí než na narozeniny.

Poslední číslo našeho časopisu je odspodu nahoru vyplnění kapkou nostalgie. Podobný pocit mívám, když někdo vysloví jméno hry Driver. Popravdě řečeno to nebyla nijak výborná hra, ale vypadala moc pěkně, náplň misí byla rozmanitá a hratelnost skvělá ... avšak obtížnost pro nás, v roce 1999, kdy jsme byli ještě herní greenhorni, byla takřka nesnesitelná. Přesto jsme často právě tuto hru na Patově fenomenálně výkonném Celeronu 566 spištěli a pokoušeli se dostat přes tu zatracenou misi, na kterou jste měli tak málo času a plodové vám byli neustále v patách (tento popis se hodí ne většinu hry). Dvojka vyšla jen pro bratry konzolisty, a tak jsme se mohli těšit rovnou na třetí díl. Směrem od PlayStationů byl sice slyšet nářek a skřípění zubů, ale co, tyhle gamepadomilci hrám stejně nerozumí... doufejme. Navíc měli vývojáři skoro rok na doladění chybiček a konverzi na PC, které už netrpělivě čekalo. A dočkalo se? Budeme svědky těch skvělých adrenalinových honiček, které si pamatujeme? Prožijeme další dramatický příběh plný zvratů a překvapní? Na to něchť vám odpoví vánek ... anebo tato recenze.

Tanner je polda, bezcharakterní, ziskuchtivý, neurvalý a vulgární, ale stojí na straně zákona. Jelikož jej ale jeho kolegové kvůli jeho nepříliš kladným vlastnostem nevidí zrovna rádi, posílají jej často do akce "inkognito". Se zločinci se beztoho rozumí mnohem lépe než se slušnými občany ... a když budeme mít štěstí, tak schytá jednu či dvě mezi oči. Věřte tomu nebo ne, ale bude to přesně tak, zemřete hned na začátku. V ulicích Istanbulu se strhne přestřelka a vy jste jednou z jejich obětí (bodejť by ne, když napochodujete doprostřed s dvoukomorovou upilovanou brokádou a ani se za nic nekryjete). K životu vás nepřivedou ani schopní turečtí doktoři, kteří se domlouvají hatmatilkou, ve které občas prosvitne nějaké anglické slůvko, aby hráč nezůstal na pochybách, že právě teď jeho srdce dostává řádný elektrický impuls, ale ani to jej už neprobere z blažené nečinnosti.

To je však začátek a konec. Zbývá vám ještě celý prostředek, ve kterém se vydáte se svojí chodící mrtvolkou po stopách gangu zlodějů aut. A abychom to neměli tak jednoduché, tak se budeme muset infiltrovat přímo do striktury gangu a neprozradit ani slůvko o tom, že jsme poldové. Proč? To jsou zkrátka ty předsudky. Švestky si myslí, že mafiáni nechtějí být chyceni, a gangsteři zase, že je chtějí uniformy všechny strčit za katr. A tak se nemají rádi ... Děj je přísně lineární a nestane se jediná neočekávaná věc. Originálně procestujeme kus světa, abychom si užili různá prostředí a trošku si před smrtí ještě užili.

Ať žije reklama!

Rád bych věděl, kolik za to musela Nokia vysázet na dřevo. Já bych nedal ani floka.

Ne, neměl jsem odvahu od příběhu očekávat něco víc, i když nějaký zvrat by se mohl hodit. Přesto má děj co nabídnout. Mluvím o videosekvencích, které nás informují o dalším vývoji, ty jsou zmáknuty tak trochu kýčovitě a bez nápadu, ale jinak stylově a rozhodně nadprůměrně. Čiší z toho sice podobná plastická umělina jako z třetího Dooma, ale obstojná hudba, skvělý dabing a filmový střih s kamerou vám na to dají brzy zapomenout. Proběhnul jsem sice recenze na Driv3ra, a tak jsem mnoho neočekával, ale po instalaci plné pohledných artworků, shlédnutí filmečku o tvorbě této hry a skončení poněkud zatuchle vypadajícího ale oku lahodícího intra jsem začal pomalu doufat v to, že se recenzenti sekli.

První rozčarování mne čekalo s přechodem videsekvence v grafiku hry. Filmový dojem byl v tu ránu vystřídán pocitem, který jsem naposledy prožíval při pohledu do záchodové mísy po akutním záchvatu žaludeční horečky. Nezáleží mi na grafice a nedělá mi problémy spustit si Dungeon Mastera nebo se zapařit do Monkey Island, ale když je něco odporné, tak se s tím nedá nic dělat. Rozmazané textury, otřesně vypadající architektura, směšné modely postav, které mají naštěstí alespoň průměrné pohyby, a stromy jako vystřižené z mnou vyzelenělené omalovánky ... zkrátka hrůza a běs. A teď pozor, přijde to nejhorší. Mě se to sekalo! Jak já jsem byl překvapen, že hra utčená pro platformu nemající ani polovinu výkonu co můj stroj mi na plné detaily ve skrovném rozlišení neběží plynule. "Ale co," řekl jsem si, vyhodil hru do menu, snížil detaily a vykreslovací vzdálenost a hru spustil znovu "třeba to bude hlavní nedostatek hry, kvůli kterému ji zdrbali, takže by to mohla být ještě vcelku hratelná gamesa."

Ouha! Znovu jsem se mrkl na úvodní upoutávku a vyrazil do hry. Co to? Ta myš je nějaká přecitlivělá! Ten pohled zpoza zad mi nenabízí ten správný výhled a v v FPS zase nevidím zbraň ... ale co stáhnu si citlivost myši a zkusím to znovu (další ukončení, do menu a zátky, je to konzolovka, takže z běžící hry uděláte v options úplný houby). Už je to lepší ... ale vždyť to auto nějak nejde! Co to má jako bejt? Zuřivě promačkávám všechny klávesy a znovu putuji do hlavního menu a hledám položku redefine keys. Naštěstí úspěšně. Během čtvrt hodiny už se Driv3r ovládá jako průměrná střílečka a já můžu vyrazit do akce. Je to tak snadné, drahý Watsone!

Mírně zdeptán se vydávám do ulici sterého známého Miami, které ovšem vypadá o dost jinak než si jej pamatuji. Úplně jinak, abych byl přesnější. Tvůrci se totiž nechali inspirovat skutečným městem a tak jsou důležité záchytné body na stejných místech jako v reálu a silnice vedou tam, kde byste je našli, kdyby se vám zachtělo vypravit se to checknout na Floridu. Podobně jsou na tom i Nice a exotický Istambul, místo vašeho skonu. Města však mají hned několik výrazných problémů. Nejhorší ze všeho je to, že jsou příliš veliká. 150 mil čtverečních a čtvrt miliónu kilometrů silnic sice zní lákavě, ale abyste si mohli automobilovou honičku pořádně užít, potřebujete znát terén, což se vám v Driv3rovi nepovede dříve než v průběhu samotné mise, což často ještě znásobuje frustraci způsobenou slušnou obtížností a nepovedeným ovládáním. V Mafii bych ještě trefil poslepu ze Salieriho baru až na letiště, ale v Driv3reovi mi za dva měsíce nebude povědomá jediná ulice. Neustálé čučení do mapy hernímu zážitku nepřidává.

»I když budete chodce bedlivě sledovat, nenajdete nikdy onen teleport, kterým se dostávají na druhou stranu ulice...«

Nechci vypadat jako hnidopich, ale ostatní složky města nedopadají o mnoho lépe. I hlavní bulváry bývají přes den takřka vylidněné a potkat někoho v Miami na pláži? Blázníte? Zato jsou človíčci ostražití a občas uskakují před vaším autem dobrých padesát metrů a to i když jdete podle předpisů. I když budete chodce bedlivě sledovat, nenajdete nikdy onen teleport, kterým se dostávají na druhou stranu ulice. Přechody jsou totiž vysoce nedostatkovým zbožím a chodci vůbec nejeví zájem vstupovat do vozovky. A když chcete přejít na křižovatce vy, bude vám odměnou troubení aut, přestože tyto vozidla mají beztoho červenou a nehnou se ani o centimetr. Pokud budete chtít toho nezdvořáka za volantem potrestat, není nic snadnějšího, vyhoďte jej z vozu a a sedněte na jeho místo. On si asi řekne, že dneska je stejně krásný den na procházku a přejde na chodník bez jediného slova odporu. Takových chyb jak v logice tak v AI najdete desítky. Už aby tady byl ten Oblivion, aby všem ukázal, jak se dělá umělá inteligence.

Náplň misí je vcelku rozmanitá a vývojáři splnili svůj slib, že některé jsou řešit více způsoby dle vašeho uvážení a vozidla, ve kterém právě jedete. Není to sice nic světoborného, ale hru to zpestřuje. Když už je řeč o našich benzínuchtivých miláčcích, tak se sluší uvést, že vedle několikati druhů čtyrkolek narazíte i na motorky a náklaďáky (které jsou však spíše naftychtivé). Už jen úsměv na rtech vyloudí možnost nastavení, zda má ukazatel rychlosti zobrazovat míle či kilometry za hodinu. Byť bylo moje hledání pečlivé, nikde jsem ve hře žádný rychloměr nenašel.

Pokud čekáte, že budou pěší mise po těch navýsost obtížných jízdních příjemným odreagováním a zpestřením, tak se načekáte. Nejenže se s Tannerem hýbe ještě hůře než s auty a pohled na něj při chůzi je přímo žalostný, ale umělá inteligentce v přestřelkách vás často bude nutit vzpomínat na prvního Dooma. Jenomže stařičký zakladatel žánru měl jednu výhodu - nenutil vás, abyste chránili sebevražedné maniaky, které pokaždé skočí přímo do rány. Pochválit musím hudbu, která je nadprůměrná, ale ne každému sedne. Ale nehodnotil bych ji zas tak vysoko, že by si zasloužila vlastní soundtrack, který se ji dostal.

Vedle příběhové kampaně si můžete jen tak zajezdit, nebo si zahrát pár řidičských her, které známe většinou už z jedničky. Projíždění checkpointů je docela standardní, porážení kuželů už zaujme více, slalom důkladně prověří vaše schopnosti ovládání vozidla, nejvíc ze všeho mne potěšil mód, ve kterém zdrháte policistům tak dlouho jak jen to jde. Vždycky vás dostanou, otázka je kdy. Někomu se může zdát deprimující, že v postatě jenom oddaluje svoji prohru, ale věřte mi, je to neobyčejně chytlavé, zvláště pokud s někým soupeříte.

»I hlavní bulváry bývají přes den takřka vylidněné a potkat někoho v Miami na pláži? Blázníte?.«

Shrnout se dá Driv3r vcelku jednoduše. Je to hra s mírně nadprůměrnou hratelností, otřesnou grafikou, neoprávněnými nároky na hardware, frustrujícími okamžiky, nezajímavým ale dobře vyprávěným příběhem, strašlivou umělou inteligencí a nedlouhou trvanlivostí. Ke každému plus můžeme postavit alespoň jedno mínus a zbude nám pachuť zklamání. Hodnocení je tedy jasné.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Ježdění si užijete v sérii Need for Speed, u nás najdete konkrétně díly Hot Pursout 2 a Underground 2. Městskou akci zase v GTA: Vice City a Mafii. Zvláště pod dvou posledně jmenovaných hrách byste měli sáhnou ve zlevněných edicích spíše než po Driv3rovi.

« QuickBoX »



Pohled do budoucna ...

Smrt hlavního hrdiny, komerční neúspěch a špatná hodnocení od žurnalistů dělají svoje, ale ani to neodradilo Reflection od přípravy čtvrtého dílu, který by se měl vrátit k původnímu konceptu. Že by  konečně? 

Hru doporučujeme těm, kteří ...

rádi přispějí herním vývojářům do kasičky a potrpí si na opravdové výzvy

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ne
 
 
Hrací doba:

necelých 20 hodin

 
RUB/LÍC

Grafika: 2/8
Zvuky: 5/8
Hratelnost: 5/8
Příběh: 4/8
Invence: 2/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Pěkně cinematicky vyprávěný příběh, nadprůměrný dabing známých tváří a slušný soundtrack

 

-
 

Hrozivé ovládání, strašlivá grafika, mizerná umělá inteligence a občas frustrující okamžiky

To znamená, že:

Driv3r dle očekávání zklamal (miluji protimluvy).