Série No One Lives Forever sklidila ve světě velice kladné ohodnocení, všichni jásali a vývojáři si užívali zasloužené ovace. Potom však nastal klid, ticho, nikdo nevěděl co v Monolitu kutí nového, bude to další pokračování NOLFa nebo zbrusu nová hra, která potrápí naše IO miláčky. Spekulace se množily, nikdo nevěděl, zdali je to pravda nebo to je podvrh, všichni byli nedočkavý, neboť tušily, že se nejspíše jedná o něco průlomového, co opět zamává herním průmyslem, ale potvrzené informace nikde. Osudného dne se však otevřeli brány a na svět vypluli oficiální informace, které potvrdily naše domněnky. Není to další pokračování sexy agentky, ale zbrusu nová akce, která má veliké ambice rozmíchat stojaté vody akčního žánru.

O čem však to bude, ptali se všichni, jaký je příběh? Vězte, že příběh zde není nějak složitý, v ničem nevybočuje a je podobný tuctu příběhů z jiných akčních her. Ovšem zde nejde až tak o příběh, ale o to jak je vyprávěn, náznaky něčeho co může, ale i nemusí být skováno v dlouhé, potemnělé, krví sytě potřísněné chodbě u každého z nás dříve či později zbudí pocit bezmocnosti, beznaděje, strachu, kterým je tato hra přímo prosycena.

Skupina tajných agentů vstupuje do budovy, zneškodnit telepatického šílence, Paxtona Fettela, který během hry nejednou se vámi pokusí uskutečnit telepatické spojení. Nevědí však, že Fettel ovládá svými telepatickými schopnostmi malou napohled nevinou v jádru, však velice zkaženou mladou holčičku která nechutným způsobem zabije celou skupinu speciálně vycvičených vojáků pro boj s těmito telepatickými šílenci. Na scénu se záhy dostáváte jako mladý nezkušený agent, který však slovy svého nadřízeného „se o sebe jistě postará“ se vydáváte zneškodnit noční můru, která má strašně ráda lidskou krev a ze svých obětí ji z obliby vysává.

Vše vypadá neskutečně dobře, temné zákoutí, rozmlouvající nepřátelé. Při přestřelkách se okolí zahalí do hustého kouře, které nepřátelé vtipně komentují hláškami: „Sakra nic nevidím, nemůžu střílet, mlč a buď zticha, prozradíš nás“. Velice ostré textury jsou namíchány v ponurých barvách, čímž velice efektivně sekundují pochmurnému příběhu. V Monolitu se snažili vytvořit temné prostředí, které na vás dýchne depresivní atmosférou a to se jim povedlo. Popravdě, netušil jsem, jak mocné jsou nové technologie, když se umějí dobře namíchat. Smutné je že si to užijete jenom, pokud máte nabušený počítač, neboť na lehce průměrném dnešním počítači si z této podívané moc neužijete.

Rovněž můžeme pochválit modely, které vypadají jako skutečné, zamrzí však malá rozrůrodnost, všechno vypadá stejně, jako kdyby grafici udělali jen ty nejdůležitější věci a pak to rozkopírovali do zbytku budovy. Ještě že se, v závěru děj přesune jinam, protože procházení stále stejnými místnostmi začne být časem frustrující.

Jak vše dobře vypadá, stejně dobře to i zní, dabing herců k hlavním postavám sedne jako přišitý, nepřátelé mezi sebou komunikují, navzájem si sdělují vaší polohu, a co zrovna děláte.
Zvuky zbraní, kroky vše je více než dobré. Hudba je jeden z hlavních faktorů, která dokáže navodit tu správnou atmosféru. Nezní všude, ale uslyšíte jí jen v určitých napínavých pasážích a poté aniž byste si toho všimli, zase odezní.


Ve Far Cry jsme kromě překrásné grafiky obdivovali i umělou inteligenci, která nám uměla pořádně zatopit. FEAR je v tomto ohledu velice důstojnou konkurencí. Vojáci se průběžně pomocí rádia informují o vaší pozici, probírají budoucí strategii. Snaží se vás obíhat, jeden kryje druhého, nikdy je nepřekvapíte nepřipravené, když už o vás vědí. Pokud zaslechnou kroky nebo vidí záblesk baterky, okamžitě jde někdo prozkoumat oblast. Využívají prostředí ke krytí, neváhají kvůli lepší palebné pozici převrhnout stůl a schovat se za něj. I když se jedná o holý skript, překvapí vás a určitým způsobem i ohromí, viděli jste v některé hře vojáka, který se bránil tak, že při mé plné palbě proskočil sklem v okně, udělal pár kotoulů a pelášil se chovat na lepší místo. Já tedy ne. Škoda jen, že si grafici velice ulehčili práci a vyrukovali na nás s armádou klonů. Výsledek je ten, že se zde setkáme pouze s pár druhy nepřátel, což je velká škoda.

Arzenál zde není nějak rozmanitý, ale najde se zde kromě klasické pistole, samopalu, pár kulometů, sniperky, brokovnice i raketomet a jakou si zvláštní plazmovou pistoli, která vše jednou ranou spálí na troud. Pistole můžete nést pouze tři, takže si ze začátku než přijdete na svojí osvětšenou kombinaci užijete trochu toho taktizování. Velice důležité jsou zde i granáty a výbušniny, které můžete na dálku odpalovat. Bez nich byste se si ve většině případů moc nezastříleli. Pokud se však setkáte s velkou přesilou, stačí, když aktivujete u všech jistě velice oblíbené zpomalení času, které vám nabídne dostatek času na úvodní ofenzívu.

Najdete zde i pár inovativních prvků, předně jde o systém ukládání pozic, kdo má rád ukládání na předem daných místech tzv.iiiiiii bude jako ryba ve vodě. O nic hůře na tom nebude ani hráč, který je raději když si hru může uložit kde chce a nerad se spoléhá na to, jak autoři rozestaví ukládací pozice. Jistě pamatujete nekončící diskuze pod články na téma, co je lepší. Autoři to zde vyřešili přímo šalamounsky, najdete zde oba druhy, kde si každý přijde na své. Dalším prvkem je možnost změny obtížnosti během hry. Mnoho hráčů začíná některé hry z obavy, že se díky vyšší obtížnosti zaseknou u nějakého bose, který jim mnohokrát, než se přes něj dostanou, ukáže kdo je zde pánem. Nyní nic takového nehrozí. Pokud začnete na vyšší nebo nižší obtížnosti a nebude vám vyhovovat, máte kdykoliv volbu změny. Tyto novinky velice vítám a doufám, že se jich dočkáme i v dalších titulech.

FEAR je jednou z nejlepších akcí minulého roku, která sebou přináší i pár revolučních nápadů. Nastává zde podobná situace jako kdysi u sluncem prozářené akce Far Cry, pokud si chcete hru pořádně užít, musíte vlastnit velice silnou grafickou kartu, abyste si vychutnali všechny grafické finesy. Světlejší stránkou je zde velice dobrá umělá inteligence, atmosféra a výborná hratelnost. Vřele doporučujeme. Jistě se již chystá nějaký datadisk, mi už vám z něj informace bohužel nepřineseme.

V čem je rozdíl mezi posledním Doomem a F.E.A.R?

V mnoha věcech, Doom šel na věc přímo, hra zahalená v temnotě, na každém rohu na vás vyskočí nějaká příšera. Bojíte se, srdce máte v krku, každou chvíli očekáváte, že přijde inkfart, moc pěkné, ale vydrží vám to maximálně do půlky hry. Potom už si na to zvyknete ááá dveře, za nimi na mě jistě něco vyskočí, otevřete a ejhle, vyskočilo. Temné zákoutí, dle očekávání tam něco je. Hra se stane předvídatelnou a tím se velké části vytratí pocit strachu a bez tohoto faktoru se z Dooma stane nudná střílečka, kterou dohraje opravdu jen nostlagik, terý projel všechny díly a rád si zazspomíná na staré zlaté časy.
Zato F.E.A.R. jde na to od lesa nic na hráče nevybalí přímo, ale pouze jen v náznacích, čím nás neustále drží v napětí a to je u hororů více než důležité. Hlaví roli v tomhle děsivém příběhu hrají halucinace, kdy se před vámi z ničeho nic objeví zubožená dívka v temné krví potřísněné uličce kde se ozývá hlasitý dětský pláč. Případně znovu prožíváte smrt lidí, které zmasakroval šílený telepatický Paxton Fettel.
Jednoznačně u mě vyhrává druhý jmenovaný a to nejen trvanlivější atmosféře, ale i na rozdíl od Dooma, nepřátelé zde poprali nějakou tu inteligenci.

« Autor článku »

Pat


Tématické články:

Přes padesát akčních titulů na našich stránkách by vám mělo stačit. Vyberte si, ale vyjmenovávat je nebudu.


« QuickBoX »



Pohled do budoucna ...

Nikdo nic neřekl, ale na další podobnou záležitost si jistě můžeme brousit zuby.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

vlastní počítačový ekvivalent formule 1.


Multiplayer:

Ano
 
 
Hrací doba:

kolem 15 hodin

 
RUB/LÍC

Grafika: 8/8
Zvuky: 6/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 6/8
Invence: 4/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Grafika, zvuky, vcelku slušná AI, hororové scény mají svoje kouzlo. podání příběhu

 

-
 
HW! Přechody mezi frenetickou akcí a hororem nepůsobí vždy přirozeně.

 

To znamená, že:

FEAR je narozdíl od Far Cry či Half-Life 2 takový hybrid - novostarý pěkonoškaredý (na slabším železe) a k tomu nepřináší žádnou výraznou novinku, přesto je asi nejlépe odvedenou střílečkou minulého roku.