To, jestli vstoupíte do MATRIXu je čistě na vás, na našich bedrech je zase naložena povinnost, sdělit vám, zda to za to stojí, či ne. Nejprve vám musím sdělit, že já sám sebe považuji za fanouška MATRIXu (no dobře, tak trochu kritického fanouška), a tudíž se celá recenze ponese v tónině nevhodné pro toho, kdo slyší slovo MATRIX poprvé v životě (pokud patříte mezi ně, přečtěte si článek MATRIX TRILOGY v sekci Movies, to je alespoň základní průprava do světa MATRIXu). Nemá cenu nabízet duhové pilulky, pojďme na věc.

Příběh hry je vytvořen samotnými bratry Wachovskými, takže není čeho se bát. Navíc ho pravděpodobně vytvářeli paralelně s příběhem filmu, takže vše sedí tak jak má (kdo věří tomu, že příběh druhého a třetího filmu byl hotový ještě před uvedením toho prvního?). Příběh se nese ve dvou rovinách, které se neustále setkávají a proplétají, sleduje totiž osudy dvou osob: Ghosta (expert přes zbraně všeho typu) a Niobe (odbornice na bojová umění). Takže se můžete rozloučit s myšlenkou, že budete v kůži Nea kosili agenty, Vyvolený není k mání. Příběh se odehrává asi v době děje druhého dílu a věřte, že s ním nemá společný jen čas, ale i spoustu motivů. Když pomineme toto zdvojení děje, který způsobuje, že dohrát Enter the MATRIX znamená dohrát za obě dvě postavy (když Niobe jede, Ghost střílí, když Ghost ostřeluje, Niobe jde zostra do akce - vyplatí se vyzkoušet oboje), se můžete těšit na dokonalou linearitu. Abyste náhodou nezabloudili, ukazuje vám šipka cestu a někdy i vzdálenost k cíli a běda jestli budete chtít danou situaci vyřešit nějak jinak, to by vás vývojáři této hry neměli rádi (i když jste si vlastně koupili jejich hru, takže vás budou mít rádi za všech okolností :-)).

Hrát nedobytného nepomohlo, zkusím něco jiného ...

 

Nezbývá než doplnit, že příběh perfektně doplňuje story druhého dílu a vystihuje jeho atmosféru. K tomu dopomáhají i četné in-game animace, ale hlavně jsou to skvělé filmové sekvence, které jsou hrané samotnými herci filmu a byly natáčeny v stejné době jako film. Tento přístup je něco zcela nového a nám nezbývá než doufat, že se to ověří a ujme, protože tyto vsuvky neuvěřitelně zlepšují atmosféru hry a vůbec zpestřují příběh.

Přesuňme se nyní do jiné roviny, a to ke grafickému ztvárnění hry. Na jednu stranu jsou pohyby postav jednoduše úžasné, sice když budeme hodně pátrat, tak zjistíme, že občas na sebe příliš nenavazují a ten policajt o kousek poposkočí, abyste nekopli vedle něho, ale vcelku se velice povedly a někdy si vůbec nezadají s trikovými scénami z filmu. Na druhou stranu je vše ostatní tak trochu ... odbyté. Vcelku hra nevypadá nějak úchvatně. Hranatá kola u aut i při polovičních detailech vyloudí úsměv na tváři nejednoho milovníka dosových her, kde je snad ve všech hrách tak jednoduchý tvar, jakým kolo bezesporu je, zpracován mnohem realističtěji. Na druhou stranu, sebelepší grafika se časem okouká, zatímco pohyby postav mne uchvacovali i po dohrání hry, přestože jsem každý z nich

Mé jméno je Smith

 

 viděl už alespoň stokrát.

Zvuky jsou velice dobré, ještě o třídu výš však nejdeme hudbu, která je skvělá, přestože to je v podstatě vytunelovaný soundtrack k filmům (hlavně k prvnímu). K této hře se bezpodmínečně hodí.

Teď se trochu podíváme na arsenál, kterým budete v této hře disponovat. Zde najdete klasické kousky od pistolek přes samopal, brokovnici, různé typy granátů a ostřelovačku až po kuši. Dost často si to však s nepřáteli budete rozdávat naostro ručně a nožně (od slova noha, ne od slova nůž!!!) a náboje si necháte na to, až bude opravdu přituhovat. Nemohu se nezmínit o jednom veledůležitém záporu a tím je ovládání sniperky. Takto hnusnou sniperku jsem ještě v žádné hře neviděl, tvůrci by si měli vzít poučení ze Serious Sama.

Jinak je ale ovládání velice jednoduché, intuitivní a navzdory tomu, co bude vaše postava provádět na monitoru, nebudete potřebovat více tlačítek než u jiných akčních her. Vaše alter-ego je totiž velice inteligentní a když přijdete k bedně a stisknete tlačítko pro skok, nezačnete skákat a snažit se dopadnout na bednu, ale vaše postav se na ni ladně vyšvihne. Od soubojů nečekejte žádné složitosti, tohle není Mortal Kombat, na výběr máte ze čtyř akcí pohyb, kop, úder pěstí a střelba, které budete různě kombinovat a sami budete koukat, co to vlastně ta postava na monitoru dělá. Ovládání je jednoduše ušité na tuto hru a platformu a tak snese srovnání i s Tom Clancy´s Splinter Cell.

 

Mohu vám zaručit, že Niobe je ta nejhorší řidička v PC hrách

 

Dostáváme se k hratelnosti a atmosféře. Hratelnost je snad nejvíce ovlivněna Focusem, což je typicky MATRIXovská záležitost. Při stisknutí dané klávesy se čas zpomalí a vy toho zvládnete mnohem více. Jednak vidíte trajektorie střel a můžete jim uhýbat, jednak je vaše střelba přesnější a v neposlední řadě získáte přístup k mnohem efektnějším a účinnějším úderům. Tato možnost je samozřejmě omezená a nemůžete jí používat stále (je to odstupňované podle obtížnosti od téměř pořád až po skoro vůbec). Další věcí ovlivňující hratelnost je princip Saveování [sejvování]. Hru si totiž můžete uložit až po splněné části hry, což na jednu stranu přidává na atmosféře a na druhou stranu je to neuvěřitelný opruz, protože v nejedné misi se staráte o ostatní a dohlížíte, aby neumřeli a když vám na konci někdo vytuhne ... Vůbec v této hře platí pravidlo, že pokud jste nesplnili misi, tak je pravděpodobnost tak deset procent, že jste zemřeli, zbytek připadá na nesplnění úkolů mise, které jsou většinou docela rozličné a originální. Na druhou stranu tento systém automatických savů umožňuje zahrát si zpětně kteroukoli část hry, nebo si jen tak prohlédnout nějakou to filmovou animaci.

Poslední věcí, která výrazně přispívá k atmosféře hry je hackování do MATRIXu, ke kterému používáte steré dobré příkazy z DOSu a další hesla vymyšlená vývojáři. Pokud budete zruční, můžete se hackováním dostat ke skrytým informacím, obrázkům, nebo dokonce vyfasovat nějakou tu zbraň navíc.

Co to tedy všechno znamená? Enter the MATRIX je hra vezoucí se na vlně zájmu o MATRIX, na druhou stranu toho zas až tolik nezneužívá a dost možná, že by se prosadila, i kdyby žádný MATRIX neexistoval. Stačí?

 



 

 

 

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

 Recenze na další upírskou akci Nosferatu

Recenze na mnohem povedenější hororovou akci The Thing
 


« QuickBoX »


Vývojářské studio:


 
 
Pohled do budoucna ...

 Již se pracuje na druhém dílu, svorně všichni doufáme, že bude lepší než teto první díl.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

Tato hra se nedá doporučit nikomu. Zvláště ne těm, kteří mají spadeno na kvalitní hry.


Modifikovatelnost:

NE

Multiplayer:

NE


Hrací doba:

cca 15 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 2/8
Zvuky: 3/8
Hratelnost: 3/8
Příběh: 4/8
Invence: 3/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Dobré pohyby postav, několik dobrých nápadů

 

-


Časem nuda, stereotyp, klišé, umělá (ne)inteligence


To znamená, že:

pokud si tuto hru koupíte, už s vámi nebudeme kamarádit.  

 
Lokalizace:

Amatérská www.cestiny.cz