"Dobrý den, dovolte abych se představil, jmenuji se Mortyr."
"To je ale pěkně blbý jméno."
"Máš štěstí, že nejseš nácek, jinak bych ti na místě ustřelil hlavu."
"No ... můj dědeček půl roku bydlel v Rakousku."
"To by mělo stačit ..."

Neřídnoucí řady německých vojáků valících se na nás z her nejrůznějších názvů byly v době nedávno minulé posíleny o nový pluk, sice nepříliš chytrých, ale zato vcelku fešně vypadajících uniformovaných mužů. A když se podívám na ty obrovské davy nacistických vojáků, kteří kdy padly rukou některého z počítačových hráčů, přichází mi na mysl stará moudrost: Všeho moc škodí. A když desetkrát dostanete něco, co už jste viděli, musí to být zákonitě nudné nebo trapné. V každém případě si to říká o parodii, které se této hře dostalo už v úvodním titlu, takže odteď už můžeme mluvit vážně. První Mortyr byla dost nepovedená hra, která se ze zajetí podprůměrné grafiky a mizerného designu misí snažila vymanit pomocí křečovitých pokusů o originalitu. Zápletka se strojem času a cestovatelem z budoucnosti ústící v obyčejné vybíjení nepřátel by neoslovila pravděpodobně ani neandrtálce, natož nás, homo sapiens (a někteří i homo sapiens sapiens, ale těch není mnoho). Nebyl tedy důvod druhý díl očekávat s rozetřesenýma rukama a pro většinu lidí by se ani nenašel důvod tuto hru koupit. Recenze mi však tvrdili, že druhý díl svého předchůdce překonává ve všech ohledech a že se plus mínus jedná o vcelku dobrou zápražku. A autoři slibovali i novinku největší. Žádný stroj času. A s plněním jejich slibů to očividně není žádná sláva.

Druhá světová válka, 1944 ...

Pod tlakem spojeneckých sil ustupují nacisté téměř na všech frontách, Říše se hroutí a obrana kolabuje. Nacistické velení se zoufale snaží zachránit situaci, a proto vytvořilo tajné týmy vědců a inženýrů se záměrem navrhnout a zkonstruovat ničivé zbraně, které spojence porazí.

Spojenci zformovali jednotky rychlého nasazení, jež jsou schopny zasáhnout tam, kam již dříve pronikli agenti. Jedná se o dobře vycvičené muže, kteří dobře vědí, že osud světa může spočívat v jejich rukou.

Dnes v noci dorazila zpráva od agenta v Norsku... O pár hodin později ve stejné oblasti seskočili čtyři parašutisté.

doslovné znění úvodní loadingové obrazovky hry

A je to tady! Nacisté, superzbraň a možnost zvrátit průběh války, nutnost tuto možnost znemožnit a nutnost o nutnosti znemožnění této možnosti přesvědčit i další bojovníky, kteří se postaví na vaší stranu. V příběhu tedy hlavní síla Mortyra 2 nebude, pojďme se tedy podívat do Norska, kde možná najdeme něco pozitivního ...

Hned úvod hry pro vás připravil "dějový zvrat". Vy a tři vaši kámoši seskočíte padákem na zasněžené pahorky, nasadíte lyže a frčíte vpřed na místo setkání s vaším agentem. Bohužel zrovna potkáte německou hlídku, která po vás začne pálit vším co má. Zvláště strhující je závěr tohoto filmečku, kdy dva nacisté jedoucí na lyžích se samopaly v rukou dávkou sundají vašeho posledního žijícího parťáka. Němci své vojáky očividně posílali cvičit jízdu na lyžích minimálně do Alp. Ve chvíli, kdy můj poslední kolega padl k zemi, neodpustil jsem si hlasité oddychnutí. Doslova mi spadl kámen ze srdce. Už jsem se viděl, jak velím skupince tří vojáků s inteligencí špatně vypáleného DVD (a mluvíme tedy o DVD-R, ne o DVD+R, to je důležité vědět), kteří mi v boji houby pomohou, ale když jeden z nich zemře, musím potupně cestovat na poslední save. Naštěstí se to v Mortyru II neděje, poněvadž se jedná o čistě sólovou akci, kde střílíte sami za sebe, ale přesto vám budou někteří lidé pomáhat, ne však svojí palebnou silou, ale spíše znalostmi terénu a schopnostmi.

»Nacisti se pravděpodobně snažili vrátit v čase, aby postříleli thompsonem posádku lodi Mayflower, nebo aby na anglický trůn dosadili nějakého němečtějšího němce než jsou potomci Hannoverské dynastie. «

Úvod vás nikterak nenadchne, tutoriál je zbytečně obsáhlý a pokud toto není vaše první akční hra, nedá vám výcvik více než úvodní lekce v autoškole řidiči autobusu. Přesto se ale vyplatí si ne zrovna krátké (ale také české, Mortyr 2 je kompletně lokalizovaný) popisky přečíst, když nic jiného, tak vás dokážou pobavit. Například kameňák o tom, že vaši nepřátelé jsou schopni spolupracovat a líčit na vás pasti. To snad museli brát jako vtip i vývojáři - budgetovka s umělou inteligencí! Rozladilo mne i úvodní vození za ručičku (račte tyto vojáky obejít a rozkašit je támhletou statickou zbraní) a neuvěřitelně hnusně zakomponované zelené šipky ukazující nejbližší cíl vašeho snažení. Kromě toho je celé Norsko dosti nudné a tuctové a nebýt tam sníh, bez nejmenších problému byste si tento level mohli splést s jakoukoliv jinou budgetovkou z druhé světové války. Naštěstí už brzy vyrazíte dál ...

Další levely vás zavedou na neméně zajímavá a po designové stránce mnohem lépe odvedená místa, byť příběhové podložení důvodu, proč míříte zrovna tam, kam míříte je přinejmenším dosti chatrné. Hned příští Polsko je pravděpodobně vůbec nejlepší část celé hry, kde si užijete atmosférickou zákopovou bitvu, ale i nadcházející lokace nepostrádají špetku originality. To je furt samá Normandie, Francie, Německo a lepším případě Rusko a na ostatní země, které válkou netrpěly o nic méně se často zapomíná. Až nakonec se dostanete až ke svému cíli, k německé superzbrani. A neprozradím až tak moc, když řeknu, že se jedná o stroj času. Nacisti se pravděpodobně snažili vrátit v čase, aby postříleli thompsonem posádku lodi Mayflower, nebo aby na anglický trůn dosadili nějakého němečtějšího němce než jsou potomci Hannoverské dynastie. 

Stejně jako z ostatních budgetovek i z druhého Mortyru čpí sterilita na sto dvacet honů. To už se v dnešní době nedělá, aby byly postele v nacistických doupatech dokonale ustlané, knihy seřazené podle výšky, dveře aby vždy vydaly při otevírání na chlup ten samý zvuk a nepřátelé aby hlídkovaly na předem vtyčených trasách. Ke hře zkrátka musíte přistupovat tak, že to není žádné Call of Duty a už vůbec ne Half-Life 2. Umělá inteligence počítačem ovládaných nepřátel je vůbec šutrem úrazu, ale naštěstí na to autoři mysleli a doslova přeplnili svoji hru skrupty, bez nich byste si totiž mnoho legrace neužili. Hra na vyšší obtížnost samozřejmě ani náhodou neznamená, že by se vaši nepřátelům zvedlo IQ, pouze si nabijí účinnější náboje. A když už mluvím o té obtížnosti, tak musím vyjádřit své politování nad tím, že v mnoha hrách postavených na konceptu "vás je sto, ale já mám hodně nábojů" se stále ještě vyskytuje možnost zahrát si na úrovni Realistic. Je to více než trošku zavádějící.

Pochválit musím autory za nadstandardní počiny. Ve hře kupodivu narazíte na několik vtípků, které vás dost možná potěší i rozesmějí. Zajímavé jsou i desítky portrétů chlápka s chaplinovským knírkem v různých polohách, které jsou rozvěšené všude po stěnách. Zmínit musíme i pokusy o zpestření hry, které však bohužel většinou nedopadly nejlépe. Například v Jugoslávii si zalétáte helikopotvorou a prolétávání rozkvetlým sadem to určitě nebude, protože se vrtulník nechutně špatně ovládá (a i kdybyste měli možnost letět sadem, stejně by to nebyla procházka růžovou zahradou).

Zaskřípění ne nepodobné zvuku náhle brzdícího vlaku uslyší všichni hráči s přehnaným smyslem pro Fair play. Na vině je naroubování některých "pokročilých hratelnostních prvků" na předem daný a jasně ohraničený základ. A protože se zahrnutí těchto novinek do hry vývojáři nechtěli nechat ujít, museli trošku podvádět. Občas se hra zkrátka nechová fér a to ať ve váš prospěch nebo naopak proti vám. Za příklad nechť slouží hodně dynamické odpočítávání, které vrcholí deset sekund po úspěšném dokončení mise ať už vám tato část hry trvala pět minut nebo čtvrt hodiny.

Hra nevypadá vůbec špatně a pokud se nemýlím, tak je to vůbec nejlépe vypadající budgetová hra, která je momentálně v prodeji (nemluvím o normálních hrách, které jsou k dostání za budgetovou cenu). To je ale vykoupeno brutálními HW nároky. Pokud jste Half-Life 2 rozchodili ve slušném rozlišení na nejvyšší detaily, u této hry si o tom můžete nechat jenom zdát, tedy pokud nepracujete pro Pentagon. Netuším, kde hudbu k Mortyru 2 ukradli, ale orchestrální soundtrack se bez zaváhání přehoupne přes kvalitativní laťku nastavenou Áčkovými tituly podobného zaměření, takže tedy se není vůbec na co stěžovat.

Do závěrečného shrnutí musím vepsat, že hra je tak akorát dlouhá, aby se neomrzela a zmínit další uhřík na tvářičce. Tou je nepříliš odladěná obtížnost. Občas jsem se vyloženě nudil a nebyl nucen nehrávat hru ani jednou a jindy mne hra děsivě frustrovala. I přesto mne však dokázala hra mile překvapit a potěší i vás, pokud jste ještě nezanevřeli na žánr FP(WWII)S ... alespoň vám to zkrátí čekání na Call of Duty 2.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Ostatní budgetové akční hry na našich stránkách: Serious Sam: The Second Encouter, Gore, Operation Blockade, Will Rock, March!, WWII Sniper a další


« QuickBoX »



Pohled do budoucna ...

...tak o tom opravdu nic nevím, budgetová scéna není příliš sledovaná herními časopisy a z ohlasů na Mortyra 2 si netroufám odhadovat.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

si rádi zastřílí z mausera

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ne
 
 
Hrací doba:

kolem 15 hodin

 
RUB/LÍC

Grafika: 6/8
Zvuky: 6/8
Hratelnost: 4/8
Příběh: 2/8
Invence: 4/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Pěkná grafika, slušný soundtrack a slušná rozmanitost misí

 

-
 

Přihlouplý příběh, HW nároky, nevyrovnaná obtížnost, hra občas podvádí

To znamená, že:

Mortyr 2 se nezapíše do historie ani do vašich srdcí, ale takových her je většina, za ho nesmíme odsuzovat.