Podařený klon Serious Sama?

Dámy a pánové, představuji vám další hru na motivy legendárního Seriouse Sama. Když se před třemi roky objevil na herní scéně způsobil doslova „herní šílenství“, každý světový magazín opěvoval chorvatský Croteam za vymyšlení hry, která doposud neměla na herní scéně obdoby. Počtem nepřátel se k ní  přiblížil pouze legendární Doom, ale i toho nechala v dáli za sebou. Spousty revolučních nápadů, výborná hratelnost, zábava, hromada různorodých nepřátel a zbraní ho rázem pasovali na krále žánru, od kterého se mohou ostatní jen učit. A jak plynu čas objevili se další hry inspirované touto legendou. Will Rock, originální Painkiller a nyní přichází i s trochou do mlýna další  bezduchá akce Nitro Family. Jak u nás dopadla, si můžete přečíst právě zde.

Příběh zde není nějak komplikovaný, jak již bývá zvykem. Neznámý lidé vám unesou dítě a vy jako pravý milující rodiče se ho vydáváte hledat. Pokud se ptáte, proč píši milující rodiče, tak vězte, že svoji drahou polovičku celou hru pracně taháte na svých sedřených zádech. Ona se vám za vaši nedobrovolnou laskavost odvětí pekelným jekotem, pokud se nebezpečně blízko k vám dostane nějaký zlosyn, nekompromisně mu hlavu ušlehne  svým masivním koženým bičem.

Vývojáři z Delphieye Entertainment šli na celou věc fikaně. Aby nemuseli vytvářet svůj vlastní engine  vypůjčili si ho přímo od svého vzoru, Serious Sama. Všechny hry které doposud vyšly, těžily dosti i mimo jiné právě z grafického zpracování, které bylo ve většině případů velice dobré. Serious Sam, Will Rock, Painkiller zde nikdo proti jejím kabátkům nic nenamítal, naopak je všude vynášeli do nebes. Ovšem Nitro Family je v tomto rebel, který se vydal cestou, opačnou. Je až neuvěřitelné jak mohou na stejném enginu vyjít tak graficky odlišné hry. Dalo by se to shrnout v jednou větou Serious Sam - mňam, Nitro Family - bléééé.

I když zprvu se vám bude grafika určitě líbit, možná z ní budete i nadšeni, ale postupem času zjistíte, že je to všechno takové postejnavé. Je patrné, že se tomuto chtěli autoři vyhnout v šesti levelech se podíváte do velmi různorodých koutů světa, jako např. do vietnamské džungle, do mořského přístavu, na texaské ropné plošiny, do Las Vegas, na poušť  ale po delším hraní budete mít pocit jako by jste tu už jednou byli. Design všech misí je obdobný, v ničem nevyniká a místy působí velice stroze.  Interiéry si jsou podobné jako vejce vejci, pokud projdete nějakou budovou zjistíte, že dizajnéři tady moc práce neměli neboť každá místnost je přesná kopie té předcházející což není nějak dobré. Textura je rozmázlá, většině příšer by slušelo více polygonů, neboť takhle vypadají opravdu příšerně (nejspíše záměr autorů).  

Zbraně zde nesbíráte, jak jste si asi už z podobných her zvykli. Tvůrci šli na to opět chytře, někde v levelu je zatoulaná  pěkná dívčina (mimochodem jmenuje se Lisa), která vám nabídne za vydělané penízky nějaké nové upgrady či fungl nové zbraně. Škoda jen, že upgrade zbraně je ve skutečnosti pouze vyměnění malých zásobníků za větší, neboť by více možností k výběru určitě nikomu z nás nevadilo, takhle se toho postupem času stává jen stereotypní rutina, kdy každý předem ví, co může kromě nových zbraní očekávat nového. Zbraní zde není mnoho, což je podle mého názoru jedna z velkých chyb, které se Nitro Family dopustilo. Jelikož se jedná o bezhlavou střílečku, mělo by zde být větší výběr zbraní než je brokovnice, kulomet, raketomet, granátomet, odstřelovačka, speciální nitro bomba a pistole střílející něco podobného jako miny a manželku, která nejenže šlehá bičem dotěrné protivníky, ale občas také vylétne do vzduchu a pokropí nepřátele zezadu. V tomto ohledu byl Serious Sam jedinečný, takové množství pestrých zbraní, nepřekoná ještě dlouho žádná hra.

Nové zbraně zde nezískáváte za nastřádané kredity nýbrž postupem ve hře, takže si sami dokážete představit jaký se z toho časem stane opruz. Nejhorší však je, že devadesát procent hry (zbytek jsou bosové) Bez sebevětších potíží projdete se základní výbavou, čímž si autoři sami zadupali jeden nový, dobrý nápad. 
 

 

Nepřátelé, které zde potkáte, nemají ani ponětí co to je inteligenční kvocient. Jediné co svedou je kropit do vás ostošest olovo a ani jim nevadí, že si sami ve většině případů sami nadbíhají pod kudlu. Pokud se v jejich předem naskryptované cestě nalézá nějaká překážka, uvidíte co jste dosud v žádné jiné hře dosud neměli možnost shlédnout, hromadný zásek, je pravda, že se z toho za chvíli dostanou, ale většinou je jim to už nanic.  Po delším hraní zde zjistíte velkou inspiraci Serious Samem. Jako příklad mohu uvést prasata, které zde nahrazují býky v SS, osedlaná prasata nahrazují býky s dělem, sebevrahové (no coment) atd. Ale potkáte zde i spoustu nových nepřátel jako týpka na motorce, slepice, ptáky, hada, koně, starou ženu, která není moc od přírody výřečná, otrlého farmáře, kolíka s molotovem, přerostlého tlusťocha… Novinkou je zde zpomalení ve stylu slavného Matrixu. Pokud v krátké době postřílíte velké množství nepřátel odměnou vám bude zpomalený pohyb nepřátel za doprovodu vážné hudby.

Zprvu jsem to bral jako dobrý nápad, později jsem však zjistil, že je to hovadina největšího řádu. Jelikož se při větších bitvách na vás vyhrne kopa nepřátel, přecházíte z jednoho Matrixu do druhého čímž se vám to akorát celý zprotiví, neboť při zaktivovaném Matrixu se nikdo vůbec nehýbe a vy střílíte do stojících figurín. Nemluvě o tom, že hra tak ztrácí punc bezhlavé řežby. V Painkillerovi to bylo vyřešeno excelentně, tam se mi za celou dobu nic podobného nestalo. Hold kdo umí, tak umí, kdo neumí tak mrší.   

Akustická stránka také nedopadla nějak dobře. Hudbu si zde raději ani nezapínejte, neboť se vám po chvíli tak zhnusí, že jí stejně půjdete do menu vypnout. V každém oblasti rozdělené na menší podlevely se opakuje jedna a ta samá melodie. Autorům zřejmě nepřišlo divné, že pokud se stále dokola bude opakovat jedna a ta samá písnička (i když pěkná, do konceptu krásně zapadne) každému se po nějaké době tak zoškliví, že ji raději vypne, než aby jí musel dokola v nekonečné smyčce poslouchat. Zvuky také nejsou nějak extra dobré, ale ani špatné. Dalo by se říci „průměr“. Menší výtku bych měl k hláškám NPC, kterých by mělo být více, neustále se opakují a brzy začnou lézt na nervy.

Budete se asi divit, ale i této hry vnesli autoři své vlastní nápady. Prvním, kterého si asi všimnete nejdříve je možnost střílet objema tlačítkama myši. Čímž tak efektivně vykryjete prodlevu při nabíjení jedné pistole. Další dobrý, ale nedotažený nápad je již zmíněná dívčina někde schovaná v levelu, která vám nabízí upgrade či nové zbraně. Vskutku originální jsou počiny vaší uječené manželky, která se nezalekne žádného zlosyna. Zajímavý je také fakt, že oficiální stránka hry, při mé první a asi poslední návštěvě neexistovala. Můžeme si asi domyslit proč tomu tak je. Určitě není hlavní důvod fakt, že hra nezbudila žádný větší kladný ohlas, z tohoto důvodu nikdo neměl potřebu onu stránku navštívit, čímž autoři usoudili, že nemá smysl držet stránku, na kterou nikdo nechodí. Ale proč také neexistuje official page Delphieye Entertainment se můžeme jenom dohadovat.  

Přeci splést se může kde kdo a házet kvůli tomu hned flintu do žita není dobrý nápad. I Carmak ze začátku, před prvním DOOMem dělal nezáživný hry, jenže byla jiná doba a hry nestály tolik peněz jako nyní. Ovšem horší je, když tento nezdar firmu finančně položí. 

 

Závěrem můžu říci jedno, asi jste si všimli, že jsem často srovnával hru ze Serious Samem, je patrné že Nitro Family jí bylo dosti inspirované, tak jsem si neodpustil pár srovnávání originálu s nepodařenou kopií. Ze začátku dobře vyhlížející titul, se postupem času změní v jednu velkou nudu, což u bezhlavých stříleček je, co si budeme nalhávat, smrtící věc. Titulu potom nepomůžou ani různorodé změny prostředí a pár nových nápadů, které mají i něco do sebe. Není dobré, že během hry člověk usíná nad stále dokola se opakujícími nepřáteli, kteří nejeví žádnou známku inteligence. U hry se má člověk bát, bavit a ne se nudit a spát. Nitro Family byl dobrý nápad, který se setkal se špatnou realizací.

Na závěr se neodpustím první dojem redakčního kolegy Mata: Víš jaký je rozdíl mezi Serious Samem a Nitro Family? Serious Sam je zábavný. Tímto výrokem bylo řečeno vše. Když někdo získá takovýto první dojem, je předem rozhodnuto. Ještě se to déle odinstalovává než instaluje, kam se v tomto směru hrabe na Mafii nebo Vieconga!!!


« Autor článku »

Pat


Tématické články:

Zběsilých a šílených akcí je méně, než by se mohlo očekávat. Mezi zakladatele tohoto žánru patří Serious Sam, na Second Encouter (něco jako druhý díl, ale není to druhý díl:-) si můžete přečíst Patovu recenzi. V článku je též několikrát zmiňován Will Rock a Painkiller, což jsou asi nejznámější zástupci tohoto relativně nového subžánru.  


« QuickBoX »


Vývojářské studio:
 
Dephieye Entertainment

Nezapsali se do historie a s největší pravděpodobností se ani nezapíší.

Pohled do budoucna ...

Ne. Doufejme, že pokračování se neplánuje.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

poprvé tuhle hru nemůžeme doporučit opravdu nikomu.

Modifikovatelnost:

Vše je děláno v Serious Sam editoru, tak jakou to asi může mít modifikovatelnost? A kdo by na to chtěl dělat módy?

Multiplayer:

Ano, včetně kooperativního
 
Hrací doba:

kolem 15 hodin

RUB/LÍC

Grafika: 2/8
Zvuky: 3/8
Hratelnost: 5/8
Příběh: 3/8
Invence: 3/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

 

 Kooperativní multiplayer

 

-
 
Singleplayer a vše ostatní ...

To znamená, že:

Nitro Family zůstane zaneseno časem pod nánosem ostatních budgetovek. A je tomu tak dobře.

Lokalizace:

Amatérská na www.cestiny.cz