Vývojářské studio People Can Fly není žádný nováček, jejich prvotina Painkiller dosáhl i na programingovou scénu, což je ta největší pocta, která může hru potkat, díky níž se  z ní nestane další tuctová pařba, kterou po dohrání, pokud nemáte net odinstalujete a položíte mezi ostatní originálky, ale po boku Unreala se s ní bude další nesmrtelná střílečka. Nevěříte?  Painkiller byla bomba a jako taková na sebe nedala dlouho čekat a vyvrhla další potencionální bombu? Chcete vědět více? Čtěte dále…   

Příběhově datadisk plynule navazuje na svého předchůdce, kdy po zabití hlavního bose Daniel zjistil, že ještě není dobojováno a opět se musí vydat na další strastiplnou cestu, aby již konečně rozkuchal všechny hlavouny v pekelné říši a dostal se za svou milou do nebe. Levely stejně jako v prvním díle v žádném případě netrpí jakoukoliv známkou sterility. Hned  první úroveň vám ukáže, že v  People Can Fly nejsou žádní kulisáci, ale ostřílení profesionálové s tunami nových nápadů. 

Ocitáte se na neznámém místě uprostřed bažin, před vámi se nachází dřevěná lávka a v dáli se v mlze schovává blíže neurčené stavení. Vydáváte se po roubené lávce ke  schodům, kde na vás po chvíli vybíhají její první obyvatelé. Po podrobnějším prozkoumání s hrůzou zjistíte, že se jedná o zmutované děti, které si toho zde asi hodně prožily, neboť po vstupu do stavení vás uvítá dospělé osazenstvo, které nejenže metá firewally kudy chodí, nemá ani příliš v lásce přítomné děti, neboť sitročinec ve kterém děti žijí je strašidelná kobka, která by nahnala strach i tomu největšímu vytvrdlíkovi. 

Druhý level vás zavede do zdánlivě prázdného Loony Parku. Žádné návštěvníky vozící se na pouťových atrakcích zde nenajdete, neboť kolotoč z elektrických křesel není zrovna ta pravá pouťová atrakce, na níž by se děti do sytosti vydováděli. Ostatní vozítka jsou také jen pro silné nátury. Největší lákadlo celého levelu je Loony horská dráha, která vás proveze celým parkem a ukáže vám všechny zákoutí, které zde mají své nezaměnitelné kouzlo.  

Ostatní úrovně dále v ničím zvláštním nevynikají, upadají v šedém průměru. Do křesla vás opět posadí pár posledních misí včetně originálního Leningradu, který představují to nejlepší v podobě originálních nápadů a nezaměnitelné hratelnosti.V původním Painkillerovi bylo ozvučení na vysoké úrovni, v datadisku to není jiné. Zvuky, skřeky, vše podkresluje strašidelnou atmosféru, která se na vás číhá takřka na každém kroku .

Rockový soundtrack, zde tvořící hudební doprovod nás opět nezklamal, znovu dodává hře ty správné grády. Ovšem nemohu si pomoc, ale v nějakých pasážích by mi více sedla taková tajemná potemnělá hudba. Já vím, není to hororová akce, ale občas by se tam hodila více než zmíněný rock. Autoři si zde neodpustili pár parádiček. Jmenovitě můžeme poukázat na výborně zpracovaný Leningrad, kde vám poslech zpříjemňuje stará komoušská Internacionála.

Kromě starých zavedených zbraní jsme se zde dočkali i pár nových kousků. Konkrétně se jedná o vylepšenou verzi starého známého kolíkometu, který i zde má své nezastupitelné postavení. Nový vylepšený kolíkomet vystřeluje několik kolíků naráz, který ihned po zásahu udělají z živého nepřítele mrtvolu.  V sekundárním módu tato velice užitečná věcička umožňuje vystřelovat explodující nálože, které se vám mnohdy budou velice hodit k odstavení první vlny nepřátel. Takovým dárečkem je zde zakomponovaný zoom, s kterým lehko sundáte těžko přístupné nepřátele.

Druhou novinkou je kulomet zkombinovaný s plamenometem. Smrtící, co říkáte? Kulomet je celkem účinný a munice je na něj také celkem dost, ovšem horší to je s plamenometem. Je velice pomalý, což je velká nevýhoda, kompenzuje to ale velkou účinností, napadený protivník nemá prakticky žádnou naději na přežití. Většina zasažených nepřátel je okamžitě paralyzována, přestává útočit a ve velkých bolestech umírá. I když dvě nové zbraně se může zdát někomu málo, opak je pravdou. Původní Painkiller nám připravil zbraní pět. Datadisk dvě, což je skoro polovička, co byste chtěli víc!

Stejně jako v původní hře, jsou i zde přístupné Tarotové karty, které vám hru o poznání zpříjemní. Smutné je, že je ještě těžší je získat, neboť vybít všechny protivníky, kteří vás nesmí ani jednou zasáhnout je pořádná fuška, která se málokomu na první zátah povede. Podobné je to i s ostatními kartami. Pakliže nějakou získáte, můžete se těšit na sladkou odměnu např. v podobě 666 nábojů, regeneraci zdraví či okamžitou přeměnu na démona a to už stojí za to, co říkáte?

Původní nepřátelské zrůdy zde nepotkáte živé, ale v jedné úrovni si je můžete připomenout na vylepených plakátech a zavzpomínat na staré časy. Autoři nám zde připravili kolekci nových mutantů, kteří se odvíjí od tématicky oddělených úrovní. K těm povedenějším patří urostlí piráti s dělem v každé ruce, sestřičky, které se ustavičně snaží od vás píchnout smrtící sérum, piraně, který na vás skáčou z vody a mnoho dalších. O poznání hůře jsou na tom bosové, kterých si zde moc neužijete. Ovšem vše vám vynahradí finální bos, který dá každému z vás pořádně zabrat.

Painkiller: Battle Out Of Hell je velice povedený datadisk, na kterém vám bude v po dohrání vadit jeho krátkost. I když jeho obtížnost se v závislosti na jeho délce o poznání zvětšila, stejně nebudete mít na střední obtížnost nějaké extra velké potíže. Pro milovníky původní hry nutnost, protože to stojí za to!!!

« Autor článku »

Pat


Tématické články:


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

People Can Fly

Pouze Painkiller!

Pohled do budoucna ...

Nevíme ...

Hru doporučujeme těm, kteří ...

jsou fandy původního Panikillera.

Modifikovatelnost:

Žádná

Multiplayer:

Ano, vcelku klasické módy a málo map
 
Hrací doba:

cca 10 hodin

RUB/LÍC

Grafika: 6/8
Zvuky: 5/8
Hratelnost: 7/8
Příběh: 3/8
Invence: 5/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

 

Zajímavé a originální levely, další kopec zábavy.

 

-

Nic výrazně nového, průměrné levely.

To znamená, že:

Painkiller Battle out of Hell je v průměru dobrý datadisk a stojí za koupi

Lokalizace:

Ano