Po velice povedeném Unreal Tournamentu 2004, přicházejí z Digital Extremes z další hrou, která kromě výborné hratelnosti, sází také na velice propracovaný příběh a slušnou umělou inteligenci.  Potencionální hit co říkáte?

Hru pohání stárnoucí Unreal II engine ve verzi 2,5, kterému, již v poslední době značně dochází dech. Už slyším ty vulgarizmy, ten č*****d si dovolil házet špínu tento výborný, všemi herními redaktory vychvalovaný engine. Je to tak přátelé, když se pořádně podíváte kolem sebe, zjistíte, že exteriéry zde vymodelované už nebudeme nadšeně obdivovat jako kdysi u Unreal Tournamentu 2003.

Natěšeně jsem hru spustil, dokonce jsem díky velmi dobré odladěnosti mohl hrát při vysokém rozlišení na největší možné detaily, ale úvodní nadšení mi vydrželo maximálně první dvě úrovně, kdy se mi hra bytelně okoukala (nic takového se mi předtím nikdy nestalo, to mi věřte) a dostavil se pocit takové prázdnosti a nevýraznosti. Textura je zde mírně rozmázlá, většina exteriérů je ohrazena skalami, čímž se hra stává velice lineární, vše jenom potvrzuje fakt, že když si chcete trošičku zkrátit cestu přelezením nějaké té menší skalky, zarazí vás ihned na začátku nepříjemná neviditelná bariéra. Vše se snaží zachránit docela pěkně vymodelované stavby, které však, pokud navštívíte jejich vnitřní prostor, vypadají jako po útoku zlodějů. Je sice pravda, že planeta Země je zde vězeňskou kolonií, tam se asi moc na nějakou estetickou úpravu nedá, ale nějaký prvek, který by trošičku minimalizoval pocit prázdnosti sem autoři dát mohli. 

Jedním z hnacích motorů se zde podle očekávání stal fyzikální engine Havok druhé generace, díky kterému zde můžeme kromě běžných věcí jako rozstřelit okno či povalit židli také  např. nepřátelům rozstřelit štít, za zmínku rovněž stojí destrukce některých částí budov či různých předmětů, které jste v určitých částech hry mohli zcela využít ve svůj prospěch, jako např. v jedné misi, kde na svahu leží sudy, které si přímo říkají o zchození, přijdete blíže a vidíte jak se dole za kameny přešlapují krčící se nepřátelé ochotni položit svůj vlastní život, jen aby vás spatřili válet se ve vlastní krvi. Je vidět že si zato zaslouží malý dáreček. Pár ran z bouchačky a sudy se kutálí dolů a výsledek? Ten si jistě domyslíte sami. Potěší rovněž nějaké vizuální prvky jako např. tetelící se vzduch, které jsou obsaženy v nejnovější verzi DX9.

Nepřátelé si sou zde velice podobní, ne že by mě to nějak vadilo, ale vypadá to, jako kdyby na vás útočila tlupa naklonovanejch týpků, který se zrovna svému stvořiteli moc nepovedli. Chovají se přitom docela rozumně, využívají objekty kolem sebe ke krytí, pokud se dostanete do přímého kontaktu, snaží se před vámi kličkovat, i když to vypadá jako by nějaký vyhulenec zkoušel nějaké nové kreace na diskotéce, ale snaha se cení. :-) Ovšem potkáte zde i vojáky, nejčastěji raketometníky (že by náhoda?), kterým častokrát brání ve střelbě nějaká překážka – kamen a oni přesto neváhají a střílí o sto šest. Kdyby alespoň zemřeli, ale o tom si jenom můžeme nechat zdát. Častokrát tak uvidíte vojáky, jak na vás ustavičně střílí rakety, které ihned detonují o pár centimetrů vzdálený kámen, což ve výsledku vypadá velice trapně a amatérsky, divím se, že na tuto do očí bijící chybu při celkovém betatestu nepřišli.     

Arzenál, který zde naleznete, plně odpovídá standartu fps stříleček. Autoři velice pečlivě vyladili účinnost každé zbraně, takže i ke konci s chutí sáhnete po základní zbrani. Jediné co ve hře nikdy nepoužijete je pod tlačítkem Q modrý nožík, který je zde stejně platný jako Serious Samovi diplomacie (už aby vyšel). Jediné co mi zde vadilo, bylo místo klasického zaměřovacího kříže, kolečko, které automaticky ztmavlo, po namíření na nepřítele. Nejdříve jsem si myslel, že si z nás někdo dělá srandu, ve víře, že se jedná o dobrý vtip, jdu do nastavení a hledám změnu kurzoru jako v UT, ale ejhle, nic tu není, pokud se mělo jednat o nějaký „next-gen“ revoluční nápad z konzolí, tak to teda moc nedopadlo. Divím se, že to nedali i ke snajperce, abychom se příliš neobtěžovali a nezdržovali zbytečným zomováním a zaměřováním. Ale pojďme k něčemu zajímavějšímu, pistolí tu najdete slovy sedm. Jsou to: brokovnice, útočná puška, plazma zbraň, granátomet, raketomet, sniperka a nějaká obrovská blíže neidentifikovatelná roura, s kterou zničíte, na co se jen podíváte (škoda, že je až na konci). Zbraně si dále dle své chuti můžete tunit určitými doplňky, kterými získáte větší dostřel, přesnost, zásobník, tepelně naváděné rakety a další užitečné věcičky. Jako platidlo zde jsou jakési kredity, které jsou poschovávané po levelech, takže závisí jen na vás, jak hodně budete pečliví.

O příjemné zpestření se tu starají vozidla, s kterými můžete zatáčet i pohyby myší, stejně jako v GTA: San Andreas, ovšem nepříjemné je že tím i zároveň i míříte, nemůžu říci, že je to na dvě věci, párkrát se mi tato kombinace hodila, ale ve většině případů mě to jenom otravovalo a přesvědčovalo v tom, že ty konzole jsou stejně naprosto k ho*nu. Vozítka se zde objevují jenom na předem stanovených místech, kde ve většině případů budete svádět bitvy s nepřítelem stejně motorově vybaveným. Zbraně zde umístněné jsou velice silné, během krátké chvilky jste s nimi schopny zničit jakýkoliv jiné vozidlo.

Ukládání pozic je zde vyřešeno chackpointovým systémem, z čehož jsem nebyl nějak zvlášť odvázaný, neboť jsem ještě nehrál hru, kde by to bylo nějak rozumě vyřešeno. Bohužel ani Pariah není výjimkou. Našlo se i pár světlých momentů, kdy mě hra velice pěkně překvapila, neboť jsem se objevil velice blízko své původní pozice, ale ve většině případů jsem musel celý level jít skoro celý nebo úplně znova, což mě postupem času začalo velice deptat.

Náplň misí je zde velice jednotvárná, řídí se ve většině případů klíčem – dostaň se dovnitř, tam něco spusť(udělej)-dostaň se ven nebo najdi a zachraň Karinu, což je v podstatě to samé. Nic víc, nic míň. Abyste stále nechodily pěšky a postupně se při tom nezačali nudit, máte k dispozici již jednou zmíněná vozítka, kterými si cestu můžete zkrátit. Je zde jasně vidět, že dělat kvalitní multiplayerové hry není ještě zárukou toho, že uděláte stejně dobrou hru pro jednoho hráče, zde je potřeba dát do hry něco víc, neboť málo, která sigleplayerová hra se odehrává ve stejně rychlém tempu jako multiplayerově laděné hry, kde záleží především na správném designu mapy a taktiky spoluhráčů, než na inteligenci botů, či příběhu. Zde se mají autoři ještě co učit.

Zvuky i samotná hudba nedělají hře žádnou ostudu. V této oblasti áčkové hry již problémy nemývají neboť každý dobře ví, že pokud má hra jako celek v herních recenzích dopadnout dobře, musí každá její součást být dobře zpracovaná a o hudební vložce a doprovodných zvucích to platí dvojnásob. Jen si přestavte akční hru bez pořádné hudební vložky, dneska přátelé, už to nejde. 

Závěrem jen dodám, Pariah není špatná hra, tíhne ke kořenům poctivé akce, postupem času však začne pomalu nudit, což u akčních her není dobré znamení. Silně „fps“ laděným hráčům se bude líbit, alespoň ze začátku, ostatním by doporučil prvně zkusit demo, neboť co si budeme povídat je zadarmo a tisíc korun není malý peníz.

 

« Autor článku »

Pat


Tématické články:


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Digital Extremes

Tito vývojáři se zapsali do dějin hlavně sérií Unreal Tournament , na které pracovali střídavě pod tímto jménem a hlavičkou Epicu.

Pohled do budoucna ...

Pariah 2 asi ne, ale nějaká další singleplayerovka na Unreal (3.0) enginu dozajista.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

ještě nejsou znuděni průměrem dnešních akcí.

Modifikovatelnost:

Velice jednoduchá editor, který zvládnou ovládat snad úplně všichni

Multiplayer:

Ano
 
Hrací doba:

cca 12 hodin

RUB/LÍC

Grafika: 5/8
Zvuky: 5/8
Hratelnost: 4/8
Příběh: 4/8
Invence: 4/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+


nenáročná řežba, na akci vcelku slušný příběh, pěkně vypadající nenáročná grafika


 

-


Nic nového pod sluncem, časem nuda


 

To znamená, že:

Pariah ničím nezaujme do té míry, že byste na ni ještě rok po dohrání vzpomínali.