Teď vám, děti, povím pohádku o jednom hodném chlapci

Jsou různé typy akčních her, akce postavené ne taktice, klasické doomovky, či spíše serioussamovky, nebo třeba akce postavené na příběhu a atmosféře (ano, i takové opravdu existují). Ovšem sem tam se objeví na trhu akce, která nezapadá ani do jedné kategorie. Mezi ně patří i Postal². První díl se proslavil především svou přehnanou brutalitou, pokud jste měli dostatek fantazie, měli jste o morbidní zábavu na dlouhou dobu postaráno. Autoři, jistí si úspěšností titulu, ohlásili druhý díl. Hned se zvedla vlna odporu a to hlavně z vyšších míst, že takové tituly by se vůbec neměli vydávat. Avšak nikdo na ně nebral ohled, a na světlo boží se po pár rocích vývoje dostal Postal ². Hned na začátek vás musím upozornit na jednu důležitou věc. Postal ² sám o sobě není násilnou a nechutně krvavou hrou hrou. Primární úkoly každého dne, které zde plníte nevyžadují žádné ohavnosti. Jak násilnou si jí uděláte, záleží pouze a jen na vaší bujné fantasii. Můžete si jí zahrát a přitom nemusíte zabít ani jednu živou bytost. (Přiznávám, občas by to bylo složité, pár škrábanců by jste určitě získali, ale pokud by jste měli dostačme rychlé nohy dalo by se to zvládnout). Ano, autoři mysleli i na takové mírumilovné nátury. Ale přiznejme si, opravdu by jsme si nezkusili věci, které všichni nazývají „ujeté“.  

Příběh není nějak originální a už vůbec ne komplikovaný. Máte zde možnost nahlédnout do života jednoho obyčejného obyvatele, který žije v nápaditě nazvaném městě Paradise City.

Jmenujete se Postal Dude, žijete v rezavé maringotce na kraji města, každý den dostanete úkoly od své ukňápané manželky nebo matky (o tom kdo to doopravdy je by jsme se mohli jen dohadovat). Vydáváte se je splnit a při tom zažíváte spoustu zajímavých dobrodružství, kde mnohdy jde i o život.Je obdivuhodné, jakou volnost vám Postal umožňuje. Můžete navštívit jakoukoliv budovu a to se zvláště vyplatí protože zde nájemníci, bojíce se o svůj život, schovávají mnoho munice a zbraní. Kromě lékárniček si životy můžete doplňovat, stejně jako RtCW snědením chutného jídla, které si můžete i zakoupit v obchodě za vaše těžce VYDĚLANÉ peníze či vykouřením jakési zvláštní dýmky.

 

Po vizuální stránce se projekt vývojářům z Running With Scissors, povedl na výbornou. Ano, dali by se nějaké chybky vytknout, ale pokud to vezmeme z „globálu“ tváří se hra velmi přítulně. Za zmínku stojí velmi detailní trojrozměrné textury, které si ostatně můžete prohlédnout na přiložených obrázcích. Modely postav jsou dobře zpracovány. Narazíte zde na  potetované, či jinak zkrášlené občany. Ovšem výhradu bych měl k fyzikálnímu modelu. Je zarážející, když střelíte brokovnicí z malé vzdálenosti, občana do hlavy, člověk by si myslel že okamžitě umře. Ale ne v Paradise City, poškozený vám začne sprostě nadávat, poté vytáhne zbraň, nebo se skrčí ve smrtící křeči a prosí o milost a taky se stane, že se vám prostě bude snažit utéct. Co se ale musí pochválit, jsou pyrotechnické efekty. Takhle krásně létat auta a autobusy uvidíte málo které hře.

 

Vývojáři se zde snažili nasimulovat model plně funkčního města. A dá se říci, že se jím to i povedlo. Nic netušící obyvatelé se procházejí po ulicích, v hernách na automatech hrají teenageři hry (ach ta mladá léta, to byli zlaté časy). Policie a to mě udivilo, pokud vás uvidí s pistolí v ruce, bude po vás jako v reálu chtít, aby jste jí odhodili a poté vám půjde nasadit klepeta. Ale naopak mě zase vadilo, že pokud u vás uviděli lehce exhibicionisté sklony vůbec vás na ně neupozornili a začali okamžitě střílet. Nečekal jsem, že by mě poldové i zachránili, ale věřte či ne, stalo se. Tato pozoruhodná událost se stala v úterý když jsem se šel vyzpovídat. Při vejití do kostela jsem spatřil naproti kněze s pokladničkou. Šel jsem k němu a pokladničku jsem mu ukradl. Kněz nelenil, vytáhl samopal a začal na mě střílet. Jenže měl smůlu, protože právě procházející policistka ho nemilosrdně zastřelila. Ano, ano i to se zde může stát.

 Reakce na vaše nechutnosti jsou  nejsou špatné, obyvatelé se kryjí se za překážky, utíkají, křičí, střílí po vás prostě klasika. Pokud je předběhnete ve frontě budou vám ukazovat „fakáče“ a sprostě nadávat a prodávající vás zato i odmítne obsloužit. Najdete zde týpka který má na tričku nápis „kopni mě“. I když se to nezdá, Postal je spíš taková parodie, vývojáři si zde ze všeho dělají legraci a to i ze sebe. Můžete zde zavítat i do studií Running With Scissors a podívat se jak vývoj téhle kontroverzní hry vypadal. Hlášky v podání Postala Duda určitě rozesměnou nejednoho z vás. Ve městě narazíte i na skupinku teroristů, který se polijou benzínem a následně se zapálí. Jelikož jsem je našel těsně před akcí nemůžu přesně říct, ale troufám si tvrdit že podoba z Usama Bin Ládinem nesporná.

 

Arzenál, který zde máte k dispozici tak trochu vybočuje ze zavedeného trendu. Na výběr máte z pistole, ukrutně slabého samopalu, brokovnici, sniperku a  něco na způsob raketometu. Dále ovšem autoři nešetřili nápady a naleznete zde nůžky, které můžete efektně vrhat po nepřátelích, zápalné láhve, kanistr s benzínem, sirky, které se zvláště hodí při úniku z vězení, elektrický paralizátor, obušek a nesmím zapomenout na klasickou lopatu. Obdivuhodné je, že všechny zbraně mají kromě primárního i sekundární mód střelby a to včetně již zmiňované lopaty. Dále vám k užitku přijdou i domácí mazlíčci. Kočičkou si můžete vyzdobit brokovnici a psovi když hodíte kousek žvance, stane se efektní zbraní v boji proti zákeřným ochráncům spravedlnosti.

Další veledůležitá věc v Postalu je močení. Nejenže se pomocí něho můžete v případě požáru uhasit a ve městě vyvolat rozhořčení při němž nejeden občan neváhá na vás vytáhnout zbraň, ale zde se to stalo nedílnou součástí každého dne. Pokud by jste to nebrali v potaz, hra vás upozorní, ale pokud by jste to dále zarputile ignorovali můžete i zemřít. A toho důvodu je potřeba stále močit a močit.

I když se to zprvu nezdá, je město Paradise City rozděleno na několik load zón, které se nacházejí povětšinou v tunelech. A to je kámen úrazu, protože každé nahrání nové zóny trvá neuvěřitelně dlouho a při představě, že při plnění denních úkolu musíte projít celé město je lepší se nechat chytit od těch dotěrnejch policajtů (nejenže si tím doplníte životy), ale ušetříte mnohdy i hodně času.  

Co říci závěrem? Postal je typ hry, která ukáže vaše nechutné JÁ. Je obdivuhodné jakou volnost vám tady autoři ponechali. Jak se říká fantasii se meze nekladou. Na druhou stranu by se dali autorům vytknout delší nahrávací časy, které nikoho z vás určitě dvakrát nepotěší a fakt, že po delší době se začnete trochu nudit.     

 



 

 

 

« Autor článku »

Pat

 


Tématické články:

 Kdesi hluboko v rubrice retro byste nalezli recenze na první i druhý díl Prince z Persie od Lorda Abaka. Mezi žánrově podobné hry bychom mohli zařadit i Golden Axe a samozřejmě i vcelku podařený plagiát prvních dvou dílů série Aladina.
 


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Running With Scissors

se především proslavilo prvním dílem Postala, dnes již přežitém 2D zobrazení. Od té doby hráče stále krmí dalšími pokračováními této ujeté hry.

 
Pohled do budoucna ...

 Určitě jsme o Postalu neslyšeli naposled, na dalším pokračováním se jistě již pracuje.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

se rádi baví upalováním lidí, zvířat.


Modifikovatelnost:

NE

Multiplayer:

škoda, že není
 
 
Hrací doba:

cca 15 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 5/8
Zvuky: 5/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 4/8
Invence: 4/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+
 

Pěkná grafika, nechutnosti, volnost

-


Delší nahrávací časy, AI, po delší době nuda.


To znamená, že:

pokud v skrytu duše toužíte si vyzkoušet nějaké ty nechutnosti na živých lidech(neberte to prosím doslova), zde máte možnost. 

 
Lokalizace:

Amatérská www.cestiny.cz