Že by další krvavé peklo?

Před rokem  se na herním trhu objevila brutálně násilná akce Postal². Její největší nevýhodou byla absence multiplayeru, čehož si autoři byli vědomi a po roční pauze nám konzumentům ho předkládají. Menším zklamáním je fakt, že měl být původně jen volně ke stažení, jak autoři sami hlásali. Jenže věci se mění a nám nezbývá než si ho jít koupit.

Opět máme to štěstí (nebo spíše smůlu) znovu nám tvůrci naservírovali jeden normální týden v životě Postala Duda. Od minula se nestačil přestěhovat do nějakého pěkného rodinného domku, takže ho opět nalézáme v rezavé maringotce na kraji města, zřejmě kvůli své ukňápané matce, nebo manželce(čert aby se vtom vyznal), která ho nenechá ani chvíli napokoji. Kdo předpokládal, že ani zde žádný příběh nenalezneme měl pravdu, ostatně jaký příběh by šel vymyslet ke hře jejíž smysl spočívá v plnění úkolů, které dostaneme od své manželky. A aby to nebylo tak fádní a nudné zpříjemňujeme si to zabíjením nebo upalováním nic netušících občanů města Paradise City. To bylo teda drsně řečeno, doufám že jsem tím neodradil mnoho potencionálních zájemců.  

Grafická stránka se ani trochu nezměnila. Popravdě řečeno ono se zde od původního dílu, kromě pár maličkostí nezměnilo skoro nic. Postal 2: Share of Pain by se dal označit jako původní Postal s multiplayerem, jelikož jak jsem již naznačil žádných převratných novinek se zde opravdu, ale opravdu nedočkáme.

Hlavní devízou datadisku byl multiplayer, který obsahuje  čtyři herní módy. Deatchmatch a týmový deatchmatch není potřeba nějak zvlášť přestavovat, protože ho určitě každý z vás dobře zná a popisovat ho zde by bylo jako nošení dříví do lesa. Jenom dodám, že pokud vyhrajete objeví se kolem vás dvě spoře oděné slečny. Už proto se musí vyhrávat

 Menší změnu přináší až další dva módy Snach a Grab. V prvním jmenovaným módu máte za úkol přenést polonahou slečnu ze soupeřovi postele do své vlastní, což nezní nějak špatně. V praxi se nejedná o nic jiného než o notoricky známý Capture the Flag. Mohu ho ale směle doporučit, neboť si sním užijete spoustu zábavy. Jeho jedinou a dost podstatnou nevýhodu vidím v tom, že vás po chvíli začne docela nudit a raději tak dáte přednost jiným osvědčeným módům.  

Poslední ze čtveřice je Grab. Jedná se o vskutku originální mód, který by se možná dal přirovnat k klasickému deatchmatchy. Po mapě jsou rozházeny pytle s penězi a vašim jediným úkolem je všechny posbírat bez toho aby jste někomu darovali frag za svůj cenný život. Pokud se tak nestane a někdo vás jak se lidově říká „oddělá“ vrací se peníze i ty vámi posbírané na původní místo a začíná se znovu od začátku.

Všechny tyto módy si můžete vyzkoušet v jedenácti odlišných arénách. Nebudete asi nějak zvlášť překvapeni, když dodám, že představují části města Paradise City. Zapojit se do této krvavé žně může maximálně šestnáct lidí, což je tak akorát. Co mě však mrzí je slabá podpora ze strany hráčů. Pevně věřím, že se to časem zlepší.

Pokud nemáte dostatečně rychlé připojení k internetu nemusíte být zklamáni. Ve hře jsou dostupní i boti neboli Morons jak je autoři nazvali. Zvláštní je, že tím označením přímo vystihli jejich IQ. Morons totiž v češtině znamená kretén. Z jejich chování je to jasně znát.

I když protivníci při Grabu stále velice aktivně útočili na mou štětku, pokud se vám však podařilo ukořistit tu její, nebyl žádný problém jí odnést k té svojí, protože při návratu už bohužel nekladli žádný větší odpor. Co mě ale přímo vyrazilo dech, bylo zjištění, že si sami chodí pro lékárníčky a brnění. Čekali by jste to, já rozhodně ne. Ale na druhou stranu, kdyby ani tohle neuměli, byli by to pěkný lauzdři angl. řečeno morons.

O spoluhráčích vám mohu říci jen jedno a to, že vám jsou na dvě věci. Je zde asi železným pravidlem, že se při každé hře se jeden bot sekne a nevydává žádné známky života. Pokud si myslíte, že stejně jako při UT2003 vám boti pomohou dělat body, tak na to zde můžete klidným svědomým zapomenout. Jediné na co se zmůžou je stále chození za vámi. Málokdy se stane, že by vám nějak pomohli v zapeklité situaci od Gary Colmenů(ty trpajzlíky přímo nesnáším), většinou si vše musíte udělat sami. Jejich IQ si můžete nastavit na stupnici od 20 do 80. Pokud si hnedka dáte 80 po krátkém rozkoukání nebudete mít žádné větší potíže.

 Velmi mě potěšily velice zkrácené nahrávací časy mezi jednotlivými lokacemi. Takové velkorysé gesto jsem vážně od autorů nečekal. Teďka už si hold nebudu moct odskočit na záchod aniž by jsem hru musel zapuzovat. 

Co říci závěrem? Jenom to, komu se líbil původní Postal a chce si ho zahrát v multiplayeru se živými protihráči má zde jedinečnou možnost si to vyzkoušet. Pro vás ostatní mohu jen dodat, že se jedná o původního Postala s multiplayerem, takže ruce pryč!!!

 

« Autor článku »

Pat


Tématické články:

Na našich stránkách nejdete jedinou podobnou hru a tou je samotný Postal2.

« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Running With Scissors

Toto vývojářské studio se kdysi dávno nechvalně proslavilo brutální 2D akcí Postal a od té doby pracovalo a dvojce. Z rozhovorů s nimi je jasné, že mají podobnou povahu jako samotný Postal Dude.

Pohled do budoucna ...

Na čemsi se pracuje, jestli je to další datadisk nebo třetí díl, můžeme jenom hádat.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

v mládí trhaly mouchám nožičky a křidélka a doposud je to nepřešlo

Modifikovatelnost:

Žádná

Multiplayer:

Ano, vcelku klasické módy


Hrací doba:

cca 15 hodin

RUB/LÍC

Grafika: 4/8
Zvuky: 4/8
Hratelnost: 3/8
Příběh: 1/8
Invence: 2/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Multiplayer a dokonce s boty

-

Stejné jako původní Postal2 s patchem.

To znamená, že:

Jestli měl Postal někdy nějaké přívržence, tak po vydání tohoto datadisku již nemá.

Lokalizace:

Ne