>>Please don't kill me! I'm gonna be a daddy!.

>>No you are not ...

O problematice Punishera jsem se okrajově zmínil už v recenzi na filmovou adaptaci tohoto komiksu a více se tohoto tématu dotýkat v úvodu dnešního článku nebudu, poněvadž to by se snad ani neslušelo rozebírat genialitu/šílenství Gartha Ennise, který stojí za úspěchem nejedené kreslené postavičky v pojednání, které se jeho osoby prakticky netýká. On sám se na vývoji hry nepodílel, což trošku smrdí rýžováním třpytek z peněženek komiksových fandů za strany Marvelu, ale jek se říká, neodsuzuj den, dokud nepřeskočíš.

Hra by se dala označit za velice volné zpracování několika komiksových epizod zaplácaných dohromady, mnohem výstižnější však bude přiřknout ji přídomek - pokračování děje filmu. Frankova rodina je tedy mrtvá a pomstěná, ale přesto má Punisher "many work to do". Zabíjení záporáků se mu očividně zalíbilo a tudíž se promenáduje městem, vyhledává bezpráví a zločin, který následně trestá jediným pro něj přijatelným způsobem - smrtí. V tomto ohledu se hra mnohem více blíží komiksu než filmu, protože stejně jako v papírovém zpracování zůstává za naším hrdinou cesta pokropená krví, ve které jsou zaliti stejně jako nějaké sardinky ve vlastní šťávě nešťastníci, kteří se mu odvážili postavit.    

A tomu také odpovídá příběh hry, který je vyprávěn technicky nepříliš dobře zmáknutými in-game animacemi, které se odehrávají u vyšetřovatelského stolu, kde Punisher vysvětluje, jaktože za poslední týden zabil více lidí než průměrný řezník v důchodovém věku za celý život skolil prasat. Tyto dlouhé kecací pasáže by byly nudné a zbytečné, kdybychom v nich ovšem občas nezaslechli nějakou tu typicky tvrďáckou hlášku, která pobaví a dá sílu do dalšího sledování poslepovaného příběhu, který sám o sobě tvoří hlavní slabinu hry. Do mixéru s nápisem Děj vývojáři tentokrát hodili: mafiánská rodina, co si říká o vyhlazení, ruský gang a klan jakuza, stovky kulek, hektolitry krve a spousta skrytých odkazů na další komisky od Marvelu, které však potěší výhradně skalní fanoušky tohoto specifického výtvarně literárního uměleckého žánru.

Abychom si odbyli všechny hlavní nedostatky při jednom, tak se vrhneme na audiovizuální zpracování Punishera. Namluvení postav je více než ucházející i když by dabéři mohli o chloupek méně přehrávat své repliky. Hudba se jeví jako opravdu mírný nadprůměr, zaujme hlavně rozmanitostí stop.Grafické zpracování už neodpovídá dnešním standardům, které byly nastoleny hity minulého roku (Far Cry, Doom 3 a Half-Life 2), textury jsou rozplizlé, pohyby toporné, tvary hranaté, obličeje nemění  výraz a oblečení je na postavách přilepeno jako oko pařánka k monitoru při prvním zasednutí k opravdové hře. Přes tohle všechno se na hru dá dívat a některé lokace se svojí architekturou jeví i přitažlivé, většinou se však nad snahou vývojářů vytvořit něco, na co je pěkný pohled, jen ušklíbnete.

A teď se již můžeme vrhnout na to lepší. Samotný koncept akčních her je v poslední době dost tvrdý ořech, ve své podstatě existuje jen několik málo druhů, mezi kterými vývojáři volně přeházejí a kombinují. Těmi nejznámějšími typy jsou: Medal "vystrč hlavu nácku, ať tě do ní picnu" of Honor, Splinter "nikdo mne nevidí, nikdo mne neslyší, nikdo mne ... hernajs já dneska zapomněl na deodorant" Cell, taktické Brothers "vy po nich šijte, my je obejdem" in Arms a šílený Seious "Hurá na ně!!" Sam. Punisher je kombinací prvního a posledního, ovšem s tím, že do žánru vnáší nové prvky, nebo oživuje již dávno zapomenuté.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Takhle to vypadá zevnitř rakve

A tady už jsme se dostali ven

Prvním unikem Punishera je jednoduchý systém nakupování bonusů, upgradů a zbraní. Když se budete chovat tak, jak by si autoři hry představovali (dělat z lidí živé štíty, zachraňovat nevinné občany, plnit nepovinné úkoly mise, trefovat zlouny do hlavy...), budete dostávat nemalé množství bodů, za které si můžete pořídit nové nádobíčko, nebo vylepšit nějakou tu "statistiku". Například si můžete prodloužit trvání takzvaného "řeznického módu", při kterém se odložíte svoje stříkačky a chopíte se nožů, které začnou v řadách nepřátel rozsévat smrt každým úderem. Můžete také vylepšit svoje brnění, zvýšit kapacitu zásobníku a několik dalších zajímavých věcí, bez kterých se při hraní na nejlehčí obtížnost hravě obejdete. Už si pomalu zvykáme na odměny za dohrání některého úseku hry, Punisher na tomto místě zujme hlavně trailery, artworky a titulními stranami novin, jednu z těch lepších najdete jako nejspodnější obrázek této recenze.

»Rád bych zhodnotil A.I. nepřátel, kdyby ovšem bylo co. Abych ale citoval mé oblíbence z Croteamu: "Proč dělat nepřátele inteligentní, když stejně umřou?" "Něco na tom bude," řekli si vývojáři Punishera...«

Další novinkou je vyslýchání gangsterů, kteří nejsou zrovna sdílní, to většinou vyřeší pár dobře mířených ran do břicha, případně o něco víš či o trochu níže. Tento postup však budete používat málokdy, poněvadž většinou se u "klíčových" gangsterů (mají nad hlavou znak) vyskytují speciální vyslýchací body, pomocí kterých se rozvazuje jazyk hnedka lépe. Namátkou mohu jmenovat klasické vystrkování lidí z okna, mírně nechutné strkání obličeje do bazénku s piraněmi či pohřebácké upečení v kremační komoře. K vyslýchání budete potřebovat pevnou ruku a dobrý odhad, jinak z nepřítele nic nedostanete, nebo jej naopak usmrtíte dřív, než z něj stačí něco vypadnout. Mírně morbidní je fakt, že po úspěšné výměně informací nemůžete toho chudáka s čerstvou psychickou újmou omráčit, takže jediná možnost je jej zabít ... sorry kámo. Trošku zamrzí, že neprostá většina faktů, které od ocejchovaných a tudíž důležitých lidí získáte je nepodstatná, zřejmá nebo vám v ničem nepomůže. Jinak řečeno, tento herní prvek je jen pro okrasu a herní designéři a scénáristé s ním dozajista nepočítali od začátku vývoje.

Podobným kratochvílím se však budete oddávat i v průběhu boje. Občas narazíte na místo, kde můžete použít tzv. special kill, což je třeba naskládání nebohé oběti do rakve a přibalení ručního granátu "na cestu". Kromě toho můžete při přiblížení k nepříteli na dosah používat i efektní a efektivní quick killy, nejelegantnější z nich je pravděpodobně hození brokovnice nepříteli, který ji reflexivně chytí, úder nožem a následné vyzvednutí své zbraně z rukou k podlaze se sunoucí mrtvoly.

Jednotlivé levely hry jsou dosti lineární a většina z nich je nevýrazná, ale najdou se zde i vyloženě dobré kusy, konkrétně za scénu v zoo či v pohřebním ústavu se vývojáři rozhodně nemusí stydět. Ať by však přinesli autoři sebevíce inovací, jen s těží by se jim povedlo zamaskovat, že celá hra je v podstatě o tom samém - ničit zástupy nepřátel některým kouskem ze svého osobního arzenálu, který zahrnuje snad vše od pistolky až po plamenomet.

Finální resumé nad touto hrou se vynáší velice těžko. Uvědomuji si, že jsem trošku atypický pařan stříleček, poněvadž hledám na všem neokoukané prvky, které se v tomto žánru vidí asi tak jednou za půl roku, ale přesto musím dle svého nejlepšího svědomí dát Punisherovi stejné hodnocení jako filmu. Takže, je to s odřenýma ušima, ale stále ještě šest áček.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Chcete střílet? Hodně střílet? Serious Sam The Second Encouter, Will Rock, Painkiller. Chcete něco nechutného? Manhunt, Postal 2. Chcete vědět něco o Punisherovi? Film The Punisher.  Chcete lízátko? Tak mazejte do obchodu!


« QuickBoX »



Pohled do budoucna ...

Podle závěrečných titulků prý bude pokračování, ale věřte jim ...

Hru doporučujeme těm, kteří ...

trhají mouchám nožičky

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ne
 
 
Hrací doba:

kolem 15 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 5/8
Zvuky: 4/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 4/8
Invence: 7/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Nové nápady, dobře se to hraje a nemusí se u toho přemýšlet

 

-
 

Horší audio a video, linearita, příběh a nemusí se u toho přemýšlet

 

To znamená, že:

zpracování Punishera jsou dost kvalitativně vyrovnaná, jak komiksu, tak hře a filmu bych přisoudil přibližně 5,6 Áčka