Shade, čili nejen andělé jsou opravdu naštvaní.

Když jsem poprvé viděl jméno připravované české hry, řekl jsem si ironicky, že to bude pravděpodobně směska dvou prazvláštních hrdinů - Shadowmana (počítačová morbidní postavička, hlavní hrdina stejnojmenné hry) a Shanea (legendární westernový hrdina). Nebyl jsem tak daleko od pravdy. Bohužel. Studio Black Element Software se ještě žádnou perlou neblýsklo a dle zveřejněných preview měl být Shade akční adventurou s poutavým příběhem a zajímavým herním systémem. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeku, že ani jedno se autorům nepodařilo. Ale nepředbíhejme.

Nejprve ze všeho si projdete tutoriál, který je do hry zajímavě zasazen jakožto váš sen. Zní to skutečně neotřele, ale tak nějak to rozvrací ideu následného příběhu. Scénáristé asi nebyli připraveni na hráče, který nad tím bude přemýšlet. Po tréninkové misi, která je jako obyčejně až trapně zbytečná, se prostřihem dostanete do vlaku Českých drah, kde si znovu pročtete dopis od svého bratra.

Přichází čas zúčtování, sire skoropavouku.

>>>Úvodem tohoto dopisu bych tě rád pozdravil z Evropy. Omlouvám se, že jsem se takovou dlouhou dobu neozval, ale měl jsem spoustu práce. Tedy, proč ti píši právě teď - Konečně se mi podařilo objevit to, po čem jsem pátral celý svůj život. Když o tom přemítám, jsem z toho téměř u vytržení. Už jsem skoro ztratil naději, že v archeologii vůbec něčeho dosáhnu, ale jak nám říkával táta: "Když se o něco skutečně snažíš, sen se nakonec uskuteční." Takže, podařilo se mi získat předmět, který naprosto smění naše vnímání a chápání historie. Po letech bezvýsledné dřiny, sebezapření a všeobecného opovržení JSEM TO NAŠEL. Zašel jsem ale příliš daleko a teď se začínají objevovat problémy. Všechno ti musím povědět osobně, nemohu si to tajemství nechat pro sebe. Proto tě s tímto dopisem a jízdenkou na vlak posílám do Říma. Až se tam dostaneš, najdeš mne buď v hotelu, nebo u vykopávek v místním kostele. Potřebuji tvojí pomoc, bratře. Přijeď prosím. B. <<<

Tak takhle doslova zní dopis, který vám bratr poslal. Je to takové klišé, že to až přerůstá v parodii, kterou hra občas skutečně je. Některé hlášky jsou skutečně vtipné, jiné do té míry stupidní, že by je  nepronesl ani náš dvorní hláškotvůrce Abak. K těm povedenějším patří: "Co to je? Vypadám jako nějakej trouba s bičem a kloboukem?", nebo fenomenálně stručná a nic neříkající: "Živí mrtví. A v kostele!" Jinak je příběh posouván dále in-game animacemi, které tvoří jasná oposita těm například z WarCraftu III. Nejsou ani pěkně, ani nic nesdělují. Autorům se pravděpodobně zdálo, že by bylo příliš kýčovité, aby se osoby při dialogu nějak hýbali, stačí ty jejich nicneříkající kecy. Pokud překonáte všechny nástrahy a záludnosti příběhů, které by se daly shrnout do klasického triumvirátu: jdi-zabíjej-najdi artefakt, dostanete se až k vypiplané pointě, která je asi tak překvapivá, jako závěr Honzíkovy cesty. 

Když už jsme u toho herního systému, tak se ještě chvíli pozastavíme. Velikou devizou hry měla být jakási schizofrenie hlavního hrdiny. Náš heroj se totiž ve chvílích nouze může proměnit v démona, který je mnohem silnější a se svými pařáty a kouzly mnohem vhodnější pro boj, bohužel je jeho použitelnost časově omezená. Bojovat budete moci s velice omezeným arzenálem (kouzelný meč, pistole, kuše), autoři se to snažili vylepšit slušnou paletou rozmanitých démonových kouzel, ale i přesto je herní systém k uzoufaní stereotypní. Magii si pořizujete za takzvané slzy, které naleznete rozmístěné různě po levelech (v temných zákoutích, či sudech, které musíte rozkopnout - vivat Diablo), takže se zde více než kde jinde projevuje konzolová metoda cukru a biče, která zvýhodňuje poctivé hráče.  Nemohu se nezmínit o způsobu ukládání, který je vyřešen zajímavě. Hru si můžete savnout na speciálních podstavcích, kde se následně vytvoří vaše socha, kterou můžete kdykoliv zničit a uloženou pozici přepsat. Horši je ovšem, když vám sochu při lítém souboji zničí nepřítel, načež zemřete hanebnou smrtí. 

Údajně je hra řazena do žánru akční adventure, který já ze své podstaty neuznávám jako takový. Pokud nějaké akční adventure existují, tak je to série Silent Hill a jí podobní a ne napodobitelé nějaké naděrnaté brunetky (myšlena Lara Croft pozn. autor) (existuje jen jediný člověk, který se do článku zdráhá napsat ono krásné přídavné jméno prsatá, myšlen Mat - pozn. Šotek). Celý herní design se smrskl do - choď, zabíjej, skákej, šoupej bedny, zapal louče, občas se skrč a výjimečně vyřeš nějaký puzzl. Co se týká té logické části, nejedná se o nic převratného, co by stálo za zveřejnění, ale jeden, či dva puzzly, se autorům skutečně povedly a já se docela zapotil.

»Jediné, co se soubojů a zábavnosti dotýká zároveň jsou potyčky s bosy, které vás budou vytrhovat z žalostné jednotvárnosti bojů s nepřáteli, jejichž inteligence se nedá srovnávat snad ani s "duchy" z PacMana.«

Hra vás zavede do několika rozličných prostředí, které se liší pouze grafikou a občas nepřáteli, což vede k docela rychlé stereotypizaci (kdybys radši napsal prsatá, než takový patvary - pozn.Šotek.) Ve finále to znamená, že ačkoli hru dohrajete za nějakých patnáct hodin, bude vám připadat dlouhá až dost. Přísahal bych, že je má hlava hned o něco šedivější, a to jsem se nedávno oklepal z puberty. 

Nepřátel ve hře najdete habaděj. Horší už je to s jejich rozmanitostí. Zombáci, kostliváci, pavouci, přerostlí pavouci, přerostlí kostliváci ... A vždycky je budete zabíjet tím samým způsobem. Občas dostanete nějaké to kombo, které vám může pomoci v dalších bitvách, ale nejsou nikterak extra účinná a navíc nejsou nikde zanesená natož pojmenovaná. Jediné, co se soubojů a zábavnosti dotýká zároveň jsou potyčky s bosy, které vás budou vytrhovat z žalostné jednotvárnosti bojů s nepřáteli, jejichž inteligence se nedá srovnávat snad ani s "duchy" z PacMana. To, že si protivník neotevře sám dveře, bych ještě skousl bez většího sebezapření, ale pokud není schopen projít již otevřenými, to už je skutečný problém.

Závěrem něco ke grafice, hudbě a zvukům. Zvuky jsou OK. Grafika se pohybuje kolem dnešního průměru (pokud nemáte ATI - to se připravte na klasické blyštící se destičky) a hudba je opravdu dobrá, což by mohlo znít jako pochvala, ale není. Jelikož už se přes dva roky zabývám recenzováním her, jsem zvyklý dávat pozor na takřka všechny aspekty hry, včetně muziky, kterou jsem ve hře téměř vůbec nepostřehl. Jak ji tedy hodnotím? Na GameStaru vyšlo několik tracků, které se mi opravdu zalíbily, ale přísahal bych, že jsem je nikdy neslyšel. Podivné ... připomínám mi to skvělou grafiku Tom Clancy's Splinter Cell, kterou si stejně neužijete, poněvadž se skoro pořád na svět díváte skrz přístroj na noční vidění, takže vidíte vše dvojbarevně).

Hra nenaplnila má očekávání, což je to nejhorší, co se může průměrné gamese, která se mi dostane pod ruku, stát. Vše je vcelku průměrné až na to, že bavit se nebudete. A fakt, že je to hra české provenience, ji v dnešní době už nemůže pomoci.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Raději si zahrajte adventury Posel smrti, či The Longest Jouurney.


« QuickBoX »



Vývojářské studio:
 
Black Elemnt Software

První výraznější gamesa tohoto týmu je až dnes recenzovaný Shade, který však výrazný není (promiňte, mám dneska špatný den)
 
Pohled do budoucna ...

Kdo ví ... kdo ví.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

Mají rádi české hry s českým dabingem a až podezřele "české" úrovně

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ne


Hrací doba:

Kolem 15 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 5/8
Zvuky: 6/8
Hratelnost: 2/8
Příběh: 2/8
Invence: 2/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Systém ukládání, hudba

 
-

Příběh, nezábavnost, stereotyp, minimum invence ...

 

To znamená, že:

Se Shadem je to stejně jako s Nutelou, namazaná na chleba může někomu chutnat, ale když se dlabe přímo ze skleničky, poblije se z ní každý.