Nejnovější přírůstek do stáje týmově taktických akcí dorazil i k nám a právě na něm si předvedeme, jak se z jednotlivých fragmentů a nápadů píše recenze.

Tento článek bych nedoporučoval nikomu jinému než spolubratrům (a sestrám samozřejmě také), kteří stejně jako já usedají každodenně za klávesnici a snaží se z těch ani ne čtyřiceti písmen abecedy poskládat nějaký smysluplný a informativní text, který by se dal nazvat herní recenzí. Právě pro ně jsem si poctivě všímal recenzentských fíglů, které používám já, ale i ostatní diskmagoví či profesionální herní redaktoři. Právě recenzentům těchto pár set slov může posloužit jako inspirace, čtenáři by však po přečnění mohli trpět akutní deziluzí. Ale co, však nejsem vaše máma. Alespoň doufám.

Na začátek recenze se sluší hodit nějaký pěkný úvod, který čtenáře seznámí se situací. Je jedno, že všichni vědí, že série SWAT má jako jedna z mála jasně stoupající kvalitativní úroveň, nenechte se tím rozladit, klidně to tam napište, ať je článek o něco delší. Pokud potřebujete pořádně honit slova (váš šéfredaktor je ujetý přes dlouhé články nebo dostáváte zaplaceno na písmeno), můžete to klidně doložit důkazy, například, že první SWAT dostal ve SCORE 10%, druhý 60% a třetí 94%. Dále se trošku rozepište o situaci v žánru, v tomto konkrétním případě by bylo dobré zmínit hlavního konkurenta SWAT 4, kterým je Rinbow Six 3: Raven Shield a zdůraznit jeho přednosti, je jedno, že jste tuto hru v životě nehráli, pokud v tom dokážete chodit, nikdo nemá šanci z těch dvou vět poznat, že o tom víte úplné houby, pokud se úplně seknete a někdo si toho všimne (to by to musel někdo číst) a vyčte vám to (to by o tom musel ten někdo něco vědět) ve snaze vás zesměšnit (to by vás musel ten někdo, kdo něco ví, dost nesnášet), stačí stočit debatu na fakt, že je to váš čistě osobní názor. To však jde jen velice těžko u jasně daných faktů, z čehož vyplývá první zlatá poučka psaní recenze: "Nikdy neházejte fakty, kterými si nejste jistí." Například Swat 4 vyrobila stejně jako předchozí díly série Sierra (ta ho jen distribuovala). Horší než uvést špatnou informaci je jen uvést špatnou informaci a strčit tam vsuvku typu "asi, okolo, či přibližně", to vrhá špatné světlo na recenzentovu zběhlost v daném tématu. To radši napište nic neříkající výkřik. Třeba: "Vrhněme se tedy rovnýma nohama do prozkoumávání nového Swatu. Ale pozor, přibalte si sebou pár pořádných stříkaček, tohle nebude jízda na koloběžce!"

Teď by bylo na místě probrat příběh a dějové pozadí celé hry. V tomto případě jeho absenci. Nevyplácí se dopodrobna vykládat story plné klišé (jako nějaký popis děje knihy ve čtenářském deníku), naopak je třeba se zaměřit na příběh v obecné rovině a pochválit jeho silné stránky a vyknout mu slabiny. Na tohle musíte být trošku zběhlí, takže jestli nejste, tak to obšlehněte z nějakého časopisu. Pokud dojde k situaci jako je tato (nulový příběh, pouze sled misí/zápasů), vynechejte tuto složku recenze úplně a přidejte několik nedůležitých informací navrch. Například se můžete zmínit o opravdu nepovedeném intru, které by každý druhý střihač vytvořil lépe. Promiňte mi, drazí vývojáři, ale sled akčních scén jako upoutávka už vyšel z módy před několika lety, zvláště tak odfláknutý, že by to bylo ubohé i na trajler (přímá řeč náhle mění tempo recenze a upoutá čtenářovu pozornost).

U tak trochu exotických kousků je třeba osvětlit koncept a průběh hry, naopak u hodně zaběhnutých herních žánrů se po vás žádá pouze stručné vypíchnutí odlišností od "těch ostatních". Ve Swat 4 dostane pod svoje velení elitní tým, se kterým budete plnit náročné mise (používat hodně přívlastků, dává to psanému slovu dojem košatosti a stylistické krásy, je jedno, že jako například v tomto případě je atribut úplně bezpředmětný). Před každou akcí si poslechnete report o nastalé situaci, nastudujete plánky a vybavíte svůj tým, kterému v průběhu boje dáváte pomocí intuitivního vyskakovacího menu některý z široké palety rozkazů. Prostředí a úkoly se mění, ale základ je vždy stejný - zneškodnit agresory (ti s pistolemi), zachránit civilisty (ti bez pistolí) a rukojmí (ti před pistolemi těch s pistolemi). Každou událost (zraněný policista, zatčený podezřelí, zajištěný rukojmí) musíte hlásit, a řídit se dle protokolů (zajišťovat každou zbraň, před útokem zařvat a dát padouchovi možnost vzdát se...) a pokud se vám tímto způsobem podaří dokončit misi bez větších škrábanců, dostanete většinu z maximálního počtu 100 bodů. Každá obtížnost má stanovenou hranici "procent", kterou musíte překročit, abyste byli puštěni do další mise. Další recenzentská poučka - nemusíte být vždy stoprocentně přesní. Například zde je zřejmá nepřesnost v tom, že při hraní na Easy tato hranice stanovená není (když splníte úkoly, jdete dál i s nulou), ale kdybych chtěl větu přeformulovat tak, abych tam zahrnul tuto informaci, zněla by strašně šroubovaně a to se nevyplatí, jelikož tento fakt není důležitý a ani hráč této gamesy si jej pravděpodobně v záplavě slov nevšimne.

Nadešla chvíle zamyslet se nad samotnou náplní hry - designem misí. Zde se vyplatí chválit i kárat, aby každý poznal, jaký máme přehled. Ke cti autorům musíme přičíst, že prostředí jsou opravdu rozmanitá, stejně jako akce, do kterých jste posíláni (od záchrany obětí úchyláka přes pacifikování přestřelky v nočním klubu až po zásah v domě sektářů, kteří se rozhodli hrát si s výbušninami) a navíc je vše přísně logicky uspořádané a interiéry působí důvěryhodně. Na druhou stranu by stálo za to vytvořit alespoň dvakrát tolik misí, poněvadž třináct map není zrovna nejvíc, takže vám mohou zabrat při podrobném průzkumu a opatrném postupu tak dvacet hodin.

Recenzujeme přeci akční počin! Zákonitě se tedy musíme zastavit u arzenálu, který je vhodné překlenout jen několika větami a vypíchnout specialitky ve vybavení. Takže do rukou dostanete dnešní klasiku, zaujme hlavně zrcátko, které zasunete pod dveře a sledujete situaci ve vedlejší místnosti, omračovací pistolka a široká pleta granátů různých účinků.

O grafice můžete všeho všudy pojednávat dvěma způsoby, buď upřímně, nebo technofobně. V prvním případě sdělíte čtenářům, jak hra vypadá doopravdy a jak se vám jeví, v druhém se budete ohánět parametry enginu, shadery, bump mappingy a podobnými nedůležitými vylomeninami. Já volím první možnost a tak musím sdělit, že hra vypadá trošku stroze, ale přesto pěkně. I v této oblasti se projevila snaha o co největší realističnost. Fyzikální model sice nestojí za moc, ale výborné textury to vyrovnávají. Na obrovském množství plakátů a obrazů jde vidět smysl pro detail. Přesto se hra hýbe plynule na vysoké detaily i na průměrných strojích. Další poznámka k recenzi - buďte co nejvíce nekonkrétní, pak uděláte méně chyb. Co je průměrný stroj? Duron 900? Athlon 2400+? Chápej si to jak chceš, milí čtenáři.

»Kdosi kdysi řekl, že recenze je také umělecké dílo. To ještě neexistovaly diskmagy.«

»Neházejte neurčité termíny jako asi, kdosi, někde a okolo, zní to amatérsky.«

»No comment.« -Šotek

S hudbou se to má obdobně až na to, že té rozumí ještě mnohem méně lidí než grafice. V této hře se dá o muzice mluvit jen s těží - melodie žádná, rytmus nula, ale stejně na pozadí něco hraje. Inu, chlubit se soundtracekm asi vývojáři nebudou.

Nyní přichází chvíle na "volnou žánrovou kategorii", u každého typu hry je důležité probrat něco trošku jiného a je to pravé recenzentské umění vybrat, co to bude. Například u taktických akcí je životně důležitá umělá inteligence. Zodpovědný pisálek ji vždy podrobí zkouškám a nerozhoduje se pouze z dojmů z hraní. Já má například ustálenou sérii triků, které zkouším na své nepřátele a očekávám jak zareagují. Co si budeme povídat, Swat 4 nedopadl zrovna ideálně, což je v mírném rozporu s vychvalováním v odborném tisku. (Další poučka: dělejte si svůj názor a stůjte si za ním!)Vynahrazuje to ale fakt, že ani teroristé a podobná havěť ani vaši spolubojovníci nedělají vyložené kiksy, což se cení a stává i ve hrách, které mým testem prošly takřka na výbornou.

A teď už musíme vždy vybočit z jakékoliv šablony a sdělit cokoliv, co nás na hře potěšilo či rozzlobilo (nějaký vtípek, systém ukládání ...). U této hry musím vyzdvihnout překvapivě příjemnou hratelnost, kterou jsem od podobné hry nečekal ani náhodou. Už zmíněný smysl pro detail také neurazí. Například si můžete pustit rádio s opravdovou hudbou (a pak, že ve hře žádná není), nebo zprávami, které se často týkají konkrétně vašeho zásahu. Není to nic extrovního a TV seriálům z Maxe Payna 2 to nesahá ani po plochá chodidla, ale to neznamená, že by zapínání rádia nepotěšilo. Ještě lepší je funkce obraz v obraze, pomocí které můžete v rohu obrazovky sledovat, co právě dělají vaši spolubojovníci. Zvláště se tato funkce hodí v multiplayeru. A když už jsme u hry více hráčů ... na tu je kladen veliký důraz, tři různé módy včetně kooperace, ve které si můžete projít celou hru s kamarády, vám pomůžou prodloužit herní dobu čtvrtých Swatů až několikanásobně.

Ve shrnutí je důležité vystihnout nejdůležitější body recenze a pokud možno uvést ještě nějakou novou informaci, aby vznikl dojem, že jste hru opravdu pečlivě studovali. Nejnovější Swati se vzali zpět co jim patří - korunu žánru taktických týmových akcí, překazit jim jejich vládu může leda tak čtvrtý Rainbow six, který vyjde před Vánoci.   

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

První hra svého druhu recenzovaná na našich stránkách, zážitky z multiplayeru této gamesy si ale můžete přečíst v článku Jak se paří v AAA Games.


« QuickBoX »



Pohled do budoucna ...

Datadisk se už kutí pátý díl na sebe pravděpodobně nenechá dlouho čekat.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

si při akci rádi užijí trošku toho taktizování

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ano
 
 
Hrací doba:

kolem 20 hodin

 
RUB/LÍC

Grafika: 7/8
Zvuky: 4/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 3/8 (story každé mise)
Invence: 4/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Pěkná grafika nenáročná na HW, rozmanitost misí, hodně možností postupu, detaily a kooperativní multiplayer

 

-
 

Málo misí, nic moc hudba

To znamená, že:

Swat 4 není hra pro každého stejně jako tato recenze a leccos ji chybí stejně jako této recenzi (o mnohých složkách pasní jsem se ani slůvkem nezmínil (humor a podobě), ale nehodlám to napravovat, o tom by se dal napsat samostatný článek), ale když se do ní ponoříte, poskytne vám skvělou zábavu na mnoho hodin a zde bohužel podobnost s mojí recenzí končí.