Některé věci jsou příliš děsivé na to, aby měli jméno.

Nikdy neuniknete dvěma věcem: Ruské mafii a strachu, této hře neuniknete, ale o mafii v ní není ani zmínka. Možná jste viděli horor Věc (nedávno vysílaný na televizi Otce vlasti - Vladimíra Železného). Na motivy tohoto stařičkého a dalo by se říct, že i béčkového hororu je vytvořena tato hra, která, podle mého názoru, kvality filmu vysoce převyšuje, ale pěkně do píky...

Grafika  

Někdo hodně chytrý jednou řekl: „Účel světí prostředky“. Je to pravda, grafika The Thing to jenom dokazuje. Grafické zpracování není nijak na výši, technologickou hranici nijak neposouvá, ale za to je poměrně nenáročná a mě se dokonce líbila více, než grafika Unrealů (rozuměj tím 2003 a II, ne jedničku) a Dooma III (resp.. jeho alpha verze). Jak jsem již říkal, grafika na tuto hru velice dobře sedí, nenaleznete zde nějaké výstřednosti, ale samé opravdu děsivé zákoutí a relikvie. Klasickým příkladem jsou operační sály, nebo záchodky vymalované červeně (kdo ví proč?). Většina hry se odehrává v temnotách, což znamená, že pokud v ruce netřímáte světlici, či baterku uvidíte úplné ... nic, takže žádnou věc ani Věc nezaregistrujete. S tím souvisí i hra světel a stínů, která je kompromisem mezi vzhledem, realističností a hardwarovou náročností, což znamená, že vaše grafika nebude zatěžována výpočty typu: pokud se pohybující zdroj světla A přesune do bodu B, bude odlesk světla z tohoto zdroje v bodě C osvětlovat také zadní stranu objektu D, jenž by se tím pádem zviditelnil o 2,4 procenta, což ovšem hráč nezaregistruje, protože objekt D nevidí... možná se Vám to zdá absurdní, ale projekty na takové bázi opravdu vznikají (a zanikají). Toto způsobuje, že Věc rozchodí většina průměrných počítačů a to je moc dobře.

Další věcí souvisejících s grafikou jsou modely samotných Věcí a lidí a jejich pohyb. Popravdě řečeno, Věci vypadají opravdu nechutně, ale to byl asi účel :-)) a lidé zase vyzírají velice realisticky. Také způsoby smrti věcí jsou propracované do té míry, že v jedou chvíli mi jich bylo docela líto..

Story

Ten kdo tvrdí, že příběh není u akce tak důležitý, ten se mýlí a to hned dvakrát. Příběh je totiž velice důležitý u každé hry, protože ovlivňuje to, jak se hráč do postavy vžije a zadruhé, The Thing není zas až tak úplně akce. Tedy abych to uvedl na správnou míru, tato hra je skutečně akční hra, ale k mé veliké radosti je to značné míry říznutá adventurou, takže momenty, kdy se budete zasekávat, protože Vás bude pořád někdo zabíjet budou střídat momenty, kdy se nehnete z místa, protože jednoduše nebudete vědět jak dál. Ale ne, zákysových momentů není zas až tolik. Ale abychom se konečně dostali k tomu, o čem tento odstavec má být.

Příběh není nikterak originální, ale za to se postupně rozvíjí, je zcela logický a určitě Vás v několika místech zaujme a překvapí. V podstatě se jedná o to, že vy jste jako velitel zvláštní jednotky vyslán někam hóóóódně daleko, do míst, kde slunce několik měsíců nesvítí (kdo nejste zrovna zběhlí v zeměpise tak věze, že tato místa se nacházejí blízko pólů) s poměrně jednoduchým posláním. Zjistit, proč nikdo tak dlouho nezavolal (že by neplatili účty za telefon?). Se svým týmem se týmem vyskočíte z helikopotvory a vydáte se hledat místo v závětří, protože zjišťujete, že v mraze, ve kterém je nezdravé se i normálně vymočit (hrozná představa), Vám bude pěkná zima a se zdravou kůží na mraze vydržíte asi pouze kolem minuty a půl (a ani plameny z později nalezeného plamenometu Vám nepomohou ohřát se, spíš naopak, cestu do věčných lovišť ještě uspíší). Začnete se procházet v polorozbořené antarktické stanici, ve které najdete pouze několik zlověstných zvěstí napsaných lidmi, kterým do hrobu nechybělo příliš. Přestože se první level obejde bez výstřelu (pokud tedy nezačnete šít do svých spolubojovníků, což vřele nedoporučuji) utvrdí Vás v tom, že při hraní této hry by si mohly slabší nátury nadělat do kalhot.

Příběh posouvají slušivé in-game animace, které sice nejsou nijak graficky oslnivé, ale na druhou stranu plně splňují vše, co bych od příběhové animace očekával. Jednoduše řečeno to má styl.

V podstatě se jedná o to, že Věci na sebe můžou brát jakoukoli podobu, takže i podobu lidskou, což znamená, že když potkáte neznámého člověka, tak musíte počítat s nejhorším, platí to i naopak, takže se k Vám každý hned nepohrne, pokud mu třeba neukážete, že nejste Věc pomocí krevního testu, nebo před ním neodprásknete pás slizounů.            

Hratelnost

Toť to důležité. Toť to skvělé. Od The Thing se Vám bude opravdu těžko vstávat, je to dáno mnoha věcmi. Jednou z nich je AI, které je u vašich nepřátel/spolubojovníků na nepříjemně/příjemně vysoké úrovni. Několikrát se mi stalo, že přestože jsem měl nad nestvůrami vrch, dostali mě, protože mne dokázali překvapit (například ze zálohy, nebo mne dokonce obklíčili a to opravdu nebyla náhoda). Také lidé se chovají velice realisticky, v blízkost nějak znetvořeného těla začnou zvracet, blízko opravdu nepěkné Věci se vyděsí a věřte, že pokud se vyděsí hodně, jsou schopní si strčit pistoli do úst a ... 

Další věcí je vychytané ovládání. Postavu vidíte z pohledu za zády, takže se Vám poměrně špatně míří, ale to je do jisté míry kompenzováno autozaměřováním, jehož přesnost si můžete v menu nastavit. Také ostatní úkony jsou jednoduše proveditelné, takže sdělit spolubojovníkovi, že chcete, aby opravil pojistky je vcelku hračka.

Co také hodnotím kladně je nápaditost úrovní. Postup ve hře j v podstatě filmový, určité situace prostě musíte prožít. V podstatě to vypadá tak, že vlezete do místnosti, nic se neděje, postoupíte o krok, slyšíte řev, nic se neděje, jdete dál. V tu chvíli se na Vás vrhnou Věci, které jste neviděli a ani jste vidě nemohli, protože tam nebyli, ale to není vše, za vašimi zády se objeví další skupinka Věcí, přestože jste vše poctivě vyčistili.Prostě typická filmová scéna. Normálně by mi to asi vadilo, ale v této hře to tak nějak přidává na atmosféře.

Ukládání je zde řešeno konzolově pomocí ukládacích bodů v podobě magnetofonů, takže se možná dost vystresujete při jeho hledání, ale na druhou stranu se alespoň budete bát o dost více. Byly ale okamžiky, kdy mě toto ukládání dost naštvalo. V jedné misi prožijete hned zpočátku dost těžký souboj, který jsem podstoupil asi pětkrát, než jsem byl s jeho výsledkem zcela spokojen. Oddech jsem si a začal hledat ukládací bod, který byl, jak jsem se později dozvěděl, opravdu nedaleko. Stalo se mi ale takové menší nedopatření a já jsem střelil do svého spolubojovníka, ten si v tu ránu pomyslel, že jsem se začal měnit ve Věc a začal to do mne šít. Chtěl jsem ho uklidnit, tak jsem mu dal menší dárek v podobě plamenometu, protože když dáte spolubojovníkovi zbraň tak se jeho náklonnost k Vám zvětší. Předal jsem mu tedy plamenomet, on poděkoval začal to do mne hustit plamenometem, některým lidem se prostě nezavděčíte. Nemusím asi moc vysvětlovat, že tuto misi jsem musel opakovat....

(-Věřte mi, že po noční pařbě jsem si říkal, že tohle bych v životě nechtěl prožít-)

Závěrem bych chtěl pouze říct, že toto je správná volba pro všechny, kteří umějí víc než jenom střílet z brokovnice. Mé hodnocení je zcela zasloužené a rád bych dodal, že mne tato hra zaujala více, než všechny, které v akcích byly dosud recenzovány.

 

Hodnocení:AAAAAAAA

Mat