log 1000 + (66 - 192)/2 - 23222 = XIII

Ještě než začnu psát (a vy číst), měli byste vědět, co jsem vlastně za člověka, resp. za pařana. NEMÁM RÁD FPS. Až na výjimky, samozřejmě. Counter - Strike je podle mne nuda, Quake III zase přílišná šílenost a Doom III vykopávka v novém kabátě (ale když dáte zetlelé tělo do královského roucha, nebudete mít nového krále, ale zetlelé tělo v královském rouše). A tak bych mohl pokračovat velice a velice dlouho. Dle mého názoru jsou akční hry příliš stereotypní, bez nových nápadů, bez špetky originality a jedna od druhé se liší hlavně názvem (což už mírně přeháním). Ale přesto existují akční hry, které mne zaujmou, kupodivu.

Nemusíte být studovaný jungovský psycholog, abyste se dovtípili, že právě mluvím o hře XIII, avšak budu k vám upřímný, když jsem ji viděl poprvé - četl preview a shlédl videa, balo my hld jasné o co jde. Autoři slibovali zajímavý a spletitý příběh, slušnou délku hry a velikou nápaditost, což vývojáři slibují, když je jejich hra graficky nedostačující a oni nemají jak ji vychválit. Avšak červíček pochybnosti hlodal a hlodal, zvláště z toho důvodu, že za tím vším stojí Ubi Soft, což je živoucí legenda dnešní doby a jejich hry si i přes své množství udržují AAA kvalitu. Nakonec mi to nedalo a hru si zakoupil. Nelitoval jsem toho. 

Vůbec neočekávejte, že by vám hra vyklopila zadání vašeho úkolu hned v intru a vy se pak prokousávali celou hrou až k závěrečnému bossovi, jako tomu bývá v jiných akčních hrách. Kdepak, pěkně kapku po kapce. Intro je zpracováno velice efektně, prohlížíte si komiks, jehož některé obrázky jsou v pohybu a jiné ne. Ve finále to vpadá naprosto skvěle. V úvodním filmečku se v podstatě dozvídáte, že někdo zastřelil prezidenta a jeho bratr zaujmul jeho místo.

A pak budete přítomni na radě několika postav, kterým nevidíte do tváře, kteří se baví o číslu XIII a o tom, jak s ním naložit. Nebude vám trvat dlouho, aby jste si domysleli, že číslo třináct jste vy, popravdě řečeno - víte jenom to, poněvadž se probouzíte na pláži se slušnou jizvou na hlavě. Kulka vám proletěla hlavou, ale naštěstí to nebylo tak vážné a navíc vám slaná voda zatáhla ránu, ale ... nemůžete si na nic vzpomenout. Nevíte ani jak se jmenujete a už vůbec ne kdo jste. Jediné co víte je, že na rameni máte vytetováno číslo 13, nebo lépe řečeno XIII.

Naštěstí vás vytáhne a ošetří jedna velice sympatická mladá dáma, díky které přežijete. Jenže jenom vy. Hned záhy tuto dívčinu poškádlí kalašnikovem zabijáci, takže z očekávaného slibného vztahu raněný - samaritánka nic nebude. Vás samozřejmě napadne otázka, proč by někdo zabíjel tak hezkou dívku v plavkách. Že by něco skrývala? Nebo někoho? No přeci mne! Berete do ruky vrhací nože a vstáváte z postele. Tohle jim jen tak neprojde. A třeba vám vyklopí, jak se jmenujete...

Popravdě řečeno, nepůjde to tak rychle, vážení a milí, své jméno se dozvíte až prakticky na konci hry, stejně jako odpovědi na vaše otázky. Do té doby vás však čeká velice namáhavá a poměrně dlouhá cesta plná nástrah, nepřátel a zajímavých výzev. Příběh by se dal označit za jeden z velikých kladů hry, je dostatečně zajímavý, spletitý a zakroucený, tak trochu jako horská dráha, ale věřte mi, že když se dostanete na kopeček, začnete hodně rychle a strmě klesat. Zkrátka XIII má mnoho nepřátel a když se dostane z kobek jednoho z nich, polapí ho druhý, tak to prostě chodí.

Vyprávění příběhu je však také na výsost zajímavé, protože in-game animace jsou opravdu velice vkusně rozpohybované a upgradované komiksové obrázky. Upgradované z toho důvodu, že často vidíte jednu scénu z několika úhlů, nebo na "hlavním plátně" se děje vlastní akce a po stranách vidíte přiblížené některé detaily (tím myslím důležité detaily! např. listiny, ruku, která něco předává...). Celkově všechny in-game VELICE dotvářejí komiksovou a filmovou atmosféru a dávají základ dojmu, že to na co hledíme není obyčejná pifačka, ale opravdové umělecké dílo. Dalším způsobem, jak se dozvídáte nové věci jsou vzpomínky. Pomalu, pomaličku, zvláště když spatříte nějaký předmět z vaší minulosti, se vám vrací paměť v napolo hratelných úsecích, které nejsou nepodobné snům z Maxe Payna.

Jak vidíte z okolních screenshotů, grafika hry je jednoduše svá. Když jsem ji viděl poprvé, málem jsem zvracel, když jsem si hru nainstaloval doma, opravdu jsem zvracel (ovšem z trochu jiného důvodu - v té době mne trápili žaludeční potíže), ale už asi v polovině hry jsem si na zvláštní vzhled přivykl a ke konci hry mne připadal mnohem více zajímavý, než odpudivý. Pravda je, že mnozí jistě budou tvrdit, že to vypadá strašně a ironicky procedí mezi zuby, že vývojářům asi nezbylo mnoho peněz na použití moderních technologií jako např. shadery, ale i přesto si myslím, že takto hra měla vypadat již podle prvotního plánu vývojářů. Když se na okolní obrázky zadíváte pozorně, zjistíte, že hra má v podstatě úplně normální grafiku, až na to, že u objektů a postav vykresluje jen velice málo barev (odhadem paleta 256 barev - prostředí se vykresluje normálně - povšimněte si např. postavy rukojmí a přechodů osvětlených a neosvětlených ploch na vrchním obrázku). A navíc jsou všechny důležité objekty obtaženy černou čarou, která komiksový dojem utváří.

I přestože si na grafiku zvyknete a budete ji časem považovat za jednu z velice originálních složek hry, na první pohled dost možná mnoho příznivců akčních her odradí a proto ji chtě nechtě musím považovat za jeden z mála nedostatků této hry. I když si ji vážím mnohem více než například nových technologií použitých v Doomu III, či skvěle vypadajících palem ve Far Cry. Ovšem má i svoje chybky, jednak značně strohá, hlavně interiéry vypadají všechny jako nemocniční pokoje: postel, stůl, okno, skříň a láhev na stole ... těžko říci, jestli je to grafikou, nebo vývojářům docházela fantazie.

A ve stejném stylu jako grafika se nese celá hra. U zvuků nehraje hlavní roli realističnost, ale "komiksovost", což se těžko vysvětluje, ale kdo slyšel samopal ze hry, tomu je jasné, že zvukaři netrávili hodiny perné práce na armádních cvičištích. Dabing je naprosto úžasný a nemá žádnou chybu, kdyby takto byly oddabované všechny hry (kdo si myslí, že vrcholem dabingu je český hlas Homera Simpsona, tak ne šeredně mílí), vůbec bychom se nezlobili. 

Ale k samotnému konceptu hry. Hra je kompromisem mezi vcelku obyčejnou pifačkou ala Doom a stealth akcí ala Thief s několika záblesky adventurních puzloidních prvků. Mise se ve své podstatě dělí na dvě skupiny. Udělej něco, což znamená vystřílej všechno a v klídku dokonči misi, a nebo udělej něco a nespusť poplach/nikoho nezabij. Samotné plížící prvky nejsou nijak bohaté, můžete se krčit, či normálně jít a to ve stínu nebo na světle. Vše ostatní záleží na tom, jak je k vám váš nepřítel otočen. Není problém normálně k někomu dojít a přetáhnout ho koštětem ze zadu (nebo i zepředu - co na tom záleží?), čímž ho omráčíte. Omračovat ho můžete několika předměty (koště, popelník, židle a láhev - tuším, že toto je kompletní seznam), které se vždy o tvrdou kebuli soka znehodnotí. Všemi jinými způsoby nepřítele zabijete, ať již vrhacími noži, pistolkou, kuší s optikou, bazookou, nebo třeba na férovku - pěstmi. Mezi adventurní prvky by se dalo zařadit hlavně používání háku, což je téměř bondovská vymoženost, pomocí které můžete zachytit provaz na předem určená místa a vyšplhat tak do nepřístupných lokací. Občas je to velice zajímavé (zvláště skákání z jednoho úchytu na druhý)  

Samotné komiksovosti hry přidávají i tzv. headshot okna - Když někoho trefíte do hlavy např. kuší, nebo vrhacím nožem. Ve vrchní části obrazovky se objeví tři statické obrázky, které zobrazují vaši oběť chronologicky dle času setkání se šípem, či nožem. V takovýchto případech nastává okamžitá smrt. Podobný případ, tentokrát se však jedná o dynamické okno, nastává, když někdo např. přepadne po vaší ráně přes útes. O nápisech TA TA TA TA TA TA TA - hrnoucích se z vašeho kulometu, či BOOM, které jistě spatříte po výbuchu granátu (nehledě na velice užitečné TAP TAP TAP - zvuk kroků blížící se stráže) se snad nebudu ani více rozepisovat.

Hrací doba se pohybuje kolem velice slušné třicítky hodin, což je na dnešní poměry u akce více než dost. Navíc si cestu XIII určitě alespoň jednou zopakujete, a to i přestože je velice lineární, ale také je plná zvratů a vy se budete chytat za hlavu: Tohle jsem měl přeci vědět, že se to stane, vždyť tady je to jasně naznačeno." 

Nezbývá než zmínit checkpointointové savování, které prudí o to více, že se hra neuloží sama, ale stejně si ji musíte uložit manuálně a při loadu se objevíte u checkpointu. Není na to, když vypnete hru a vzpomenete si, že jste celou dobu neukládali. Není to žádná slast, zvláště když k tomu připočteme slušnou obtížnost, zvláště stalth misí a opravdu vypečených bosů (nikdy nezapomenu na doktora, který se za mnou hnal se stříkačkou, aby mi píchl nějaký oblbovák).      

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Tato hra je takový mix různých žánrů akcí, tématicky tedy souvisí prakticky se všemi akcemi na našich stránkách (nechcete, abych je jmenoval, že ne?)


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Ubi Soft

Ubi Soft se pomalu stává herní legendou, přestože se na výrobě her nepodílí dlouho, mezi jeho největší hity poslední doby patří série Splinter Cell a Prince of Persia

Pohled do budoucna ...

Vzhledem k velikému nápisu TO BE CONTINUED ... na konci hry doufáme v další díl, jen prosíme o to, aby se nejmenoval XIII 2, to vypadá dost strašně.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

stále věří, že hry mohou být umělecké dílo


Modifikovatelnost:

NE

Multiplayer:

Ano, ale nestojí za řeč.


Hrací doba:

cca 30 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 6/8
Zvuky: 7/8
Hratelnost: 8/8
Příběh: 8/8
Invence: 7/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Téměř vše

 

-

Způsob savování, pro někoho grafika


To znamená, že:

XIII je naprosto skvělá hra, která ve svém oboru nemá konkurenci.

Lokalizace:

Profesionální, bez dabingu.