Hra, kterou můžete koupit pod stromeček mladšímu sourozenci.

Tohle bude v lednové aktualizaci (pozn. Nicka)

Hra, kterou za rok můžete koupit pod stromeček mladšímu sourozenci.

Bude stále ještě mladší, mladší už byl přeci před rokem (pozn. Nicka)

Hra, kterou za rok můžete koupit pod stromeček mladšímu sourozenci o rok staršímu než před rokem. Jestli se bude ještě prodávat. (jdi se vycpat - urážka Mat)

Vážení a milí čtenáři. Mílí jste, jelikož čtete recenzi na našich stránkách a vážení není žádná narážka na vaší hmotnost či hodnotu BMI, nýbrž suché konstatování skutečnosti, která jasně vyplývá z faktu, že jste klikli na odkaz na tuto recenzi. Již ta prostá skutečnost, že se zajímáte o hru podobného ražení, z vás činí v mých očích inteligentnějšími a přemýšlivějšími, než je zbytek populace. Máte u mne plus (netýká se všech, kdo tuto recenzi čtou v pondělí ráno, to jsem rozmrzelý a plusy nerozdávám, pokud ho mermomocí chcete, přečtěte si tuto recenzi znovu zítra).

Ale teď již ke hře. Vývojářské studio Anakreón se do srdcí všech ligikychtivých hráčů (dále jim budu pro stručnost říkat třeba ... Vulkánci) zapsalo freewarovou hříčkou Berušky, která byla založena na podobném principu jako známější Rybky od Altar Interactive, až na to, že nebyly tak komplexní, zábavné a vtipné. Na poli čistě logických her se však toho moc neděje, v podstatě vládnou simulace různých deskových her (hlavně šachy) a logické rychlíky (tetris už vyšel z módy, ale poslední dobou rozvířil hladinu tohoto žánru ojedinělý počin Ballance) a není se čemu divit. K čemu zasednete po perném dni ve škole, nebo v práci? K Unrealu, nebo k Beruškám? Já v tom mám jasno, Unreal Tournament 2004 vítězí (čekali jste v recenzi na Berušky něco jiného)!

Pokud čekáte, že hned na začátku vám hra předloží poutavý příběh o zničení světa, přicházející době Temna, či malinové limonádě, budete zklamáni. Fešně a originálně (z úst kverulanta by to však znělo staticky a nízkorozpočtově) provedené intro skládající se z kreslených obrázků (viz obrázek dole) bez jediného průvodního slova (!!!) vás zasvětí do situace. Dlouho, již sedmnáct beruščích generací žili tito hmyzáci na krásné prostorné zelné louce. To se však jednoho deštivého dne změnilo. Přišel člověk. Patřil do střední sociální třídy (jediné co jsem z intra vyčetl - měl boty značky Nike), pochytal několik berušek a brutálně je naházel do sklenice. Ty nadávaly, všemi čtyřmi pěstičkami bušily do skla v zoufalé snaze dostat se na svobodu. Nic nepomohlo. Člověk si je odnesl domů, kde je vypustil na stůl. Ač berušky věděly, jak dlouhá štreka vede domů, vydaly se na cestu ... touha vrátit se byla příliš silná.

Tak nějak takhle zní příběh Berušek. Není to žádný kasovní trhák, jako třeba story o jednom liliputovi, co chtěl zničit prsten, ale pro potřeby hry bohatě postačuje. Nečekejte však žádný vývoj děje, rozhovory, či dokonce outro. To v žádném případě, hra je tvořena desítkami levelů, ve kterých je vaším jediným úkolem dostat všechny vám svěřené berušky k východu, který je zároveň vchodem do další úrovně. Pokud to vašim uším zní stereotypně, dost možná, že pro vás tato hra taková bude, ale dle mého názoru je mnohem stereotypnější střílet jednoho nepřítele za druhým v Doomu III. Pro mne určitě ano a se mnou i pro každého Vulkánce.

Stručně vám popíši, jak takový level vypadá. Pokaždé vyfasujete nějakou tu berušku (třeba jednu, ale dost možná i pět) a někde na mapě vidíte východ. To je A i Z  celé hry. No a pak je tam ten zbytek, který vám buď znesnadňuje, nebo ulehčuje postup k vytouženému cíly, většinou však obojí. Najdete zde bedny (tři druhy - bedna 1, bedna 2 a bedna 3, které se též říká výbušná bedna), zdi, kameny, krompáče, rampy, vodu, výtahy, plošiny, šnorchly ... předmětů je spousta a tím pádem i různých kombinací jejich použití. Jen pro úplnost, bedny můžete posouvat, vybuchující bedna strčená proti obyčejné bedně naplní svůj osud, krompáčem rozbijete kámen a na spojitost šnorchlu a vody už dost možná přijdete sami.

No Comment (nejhloupější popisek obrázku všech dob - pozn. Šotek) (Pravda, pravda - pozn. Nicka)

Některé z vás jistě napadne, že koncept by mohl nutit autory k vytváření stále stejných, či podobných situací. Kdepak, většinou jsem měl oči až na vrch hlavy, jak jsem obdivoval nápaditost zapeklitých úkolů, které pro nás tvůrci připravili. Každý level je v něčem jiný a musíte v něm použít nějaký nový trik, který se vám se spoustou dalších bude hodit v příštích úrovních, takže pokud se dostanete k rozehrané hře a posadíte se k nějaké mapě z prostředku hry, nemáte téměř žádnou šanci dobrat se k vytouženému konci. Obtížnost je vskutku ožehavá věc. Odhadem bych typoval, že tuto hru je schopna dohrát necelá čtvrtinka pařanů. Ne, nemám vás všechny za tupce, hlupáky a omezence (a pokud ano, tak bych to nepsal do recenze), ale kouzlo této hry nespočívá v jejím dohrání, nýbrž v jejím hraní. Což vede bezprostředně k tomu, že ji nemusíte hrát celou.

Dalo by se to přirovnat ke knize. Zatímco nějaký fantasy román si musíte přečíst celý, jinak ztratí prakticky celou svojí hodnotu (R.P.G. hry, adventury  konec konců i akce), tato hra se podobá spíše knize hlavolamů, pokud nějaký nevyřeším, obrátím list a řeším některý jiný, který mi půjde lépe, nakonec se k nedodělku vrátím, podívám se na něj z jiné perspektivy a ejhle... ono to opravdu jde. A řeknu vám, že radost ze splněné úrovně je opravdu obrovská. Toto vám hra naštěstí umožňuje, nemusíte totiž řešit levely jeden po druhém, ale vybíráte si libovolný (z přibližně deseti) z dané oblasti, až všechny úrovně splníte, přesunete se do oblasti jiné. A pokud by se zrovna stalo, že nejste schopni vyřešit poslední level v dané skupině, můžete se vrhnout do tréninku, který obsahuje dalších asi padesát volně hratelných map.

Jak vidíte z okolních obrázků, hra nevypadá nijak světově. Rozmazané a nevýrazné textury, animace pohybu a výbuchů také nikomu nevyrazí dech, ale na druhou stranu nikoho grafika neurazí. Nevypadá to sice příliš k světu, ale kdo chce zažít grafické orgie, ten právě paří Half-Life 2, nebo odstřihává krejčovský metr a pod vousy si mumlá laikům nesrozumitelné slovo: "Stalker, stalker..."  

Hudba je na tom již výrazně lépe, přes dvacet hudebních stop vesměs klidného k přemýšlení vyzývajícího rytmu sice nezní všem zcela vábně a radši by nějaký metalovější soundtrack, ale dle mého názoru se jedná po příjemné melodie, které se dají přehrát i v adresáři hry (formát ogg) a navíc, když se vám některá z nich znechutí, můžete ji jednoduše přeskočit stisknutím V ve hře, což je jak efektní, tak i komfortní.

Už ne tak pohodlné je ovládání. Přechod do 3D sice umožnil autorům vymyslet nové a zapeklitější situace, ale utrpěla tím přehlednost a jednoduchost ovládání. Největším problémem je zoomování a natáčení, nikdy totiž nedostanete kameru do takové pozice, abyste měli přehled o celé hrací ploše. Nezbývá vám tedy nic jiného než otrocky přesouvat každou chvíli pohled, nebo si při každé výměně berušky vycentrovat speciálním tlačítkem kameru za její záda. Na druhou stranu bych asi nevymyslel nic lepšího.

Všímavější z vás již jistě postřehly, že hru jsem v předcházejících odstavcích vesměs chválil a když už jsem ji kritizoval, tak jsem se hned postavil do první řady a bránil její čest, seč jsem mohl. Těžko na takovéto hříčce hledat chyby. Najděte chyby na tetrisu! Ale ony se najdou a nemusím je ani tak moc šťourat. Prvním problém je nepříliš dobře vyřešené grafické rozhraní, které vás nutí nastavit hře stejnou hloubku barev jako na deteskopu, jinak vám gamesa po každém úspěšně dohraném kole spadne. Řešení tohoto problému naleznete zakopané hluboko v Read me. Nicméně to nijak nezasahuje do hratelnosti. Velice bych uvítal, kdyby si autoři dali trošku práce a vymysleli beruškám jména, charaktery a namluvili hlášky. Do hry by se tímto způsobem propašovalo trošku vtipu a hned by se hrálo o něco veseleji. Ale víte co je vůbec ta největší pruda? Jednak neexistuje quicksave, ale hlavně nemáte možnost vrátit se o několik kroků zpět, takže uděláte krok jinam, než jste plánovali a můžete jít celý level znovu, teď už to není tak těžké, poněvadž víte jak na to, ale o to více je to nudné.

Bylo by dobré tuto recenzi nějak uzavřít, tudíž vězte, že Berušky 2 není hra pro každého, ale koho chytne, toho nepustí do té doby, než narazí do levelu který neudělá a pokud přečká i to ... pak mu je tato hra souzena a bude pro něj skvělou zábavou a desítky a možná i stovky hodin hraní. A ještě jednu věc si neodpustím, tato hra s v současné době prodává za skvělých 299 Kč. A pak, že dobré hry jsou drahé. Vulkánci, do obchodů!

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

---

Sorry, nic

---


« QuickBoX »



Hru doporučujeme těm, kteří ...

rádi testují své schopnosti


Modifikovatelnost:

NE

Multiplayer:

NE


Hrací doba:

0,5 - 200 hodin (odhadem)


RUB/LÍC

Grafika: 3/8
Zvuky: 6/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 2/8
Invence: 7/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Nápaditost levelů, pro někoho skvělá zábava

 

-

 Většinu lidí to vůbec nebude bavit, grafika, musí se u toho přemýšlet


To znamená, že:

Berušky dvě stojí za investici pro všechny, které přestalo bavit stírat kousky mozku z brokovnice.

Lokalizace:

Profesionální