Sherlock Holmes, Baker Street 221B, Londýn, Anglie

Drahý detektive,

byť jste nikdy nepatřil mezi moje oblíbence a já si v literárním světě vždy našel jinou postavu, kterou bych mohl obdivovat, zní mi Vaše jméno libozvučně, a tudíž není divu, že jsem si zakoupil hru, která nese vaše jméno. Nevím, zda jste byl o jejím vydání a prodeji zpraven, ale i kdyby ano, asi jen stěží můžete posoudit její kvalitu, poněvadž jsem se v žádném příběhu o vás nedočetl, že byste vlastnil dostatečně silné PC, nebo že by bylo hraní her vaše hobby. Beztoho by se k vám nehodilo, asi by mi jako čtenáři nesedlo, kdybyste si po hře na housle, vyřešení zapeklitého případu a napumpování Vašich plic zplodinami, dle našeho ministra, poškozujícími zdraví, sedl třeba k Unrealu, nebo Manhuntu.

Z toho důvodu jsem se vám rozhodl napsat můj názor na tento herní počin, který přenáší Vaše příběhy vedle literatury a filmu i na monitory (resp. LCD displeje) počítačů. Hra je nazvána Případ stříbrné náušnice a pravděpodobně jen Vy sám a Ukrajinští vývojáři víte, zda se tento příběh opravdu odehrál, nebo je to pouze bohapustý výmysl, poněvadž Váš přední životopisec ... ach ano, už si vzpomínám sir Arthur Conan Doyle (jméno je trošku zavádějící, tento slavný spisovatel neměl ani třetinu kosterního svalstva co guvernér Arnie) se o této příhodě ani v nejmenším nezmínil.  

Watson si čte Rudé právo, Sherlock čučí z okna a pokuřuje a venku chčije a chčije. Vždyť jsme v Anglii.

Pokusím se vám zápletku trošku popsat, abyste mohl pravdivost událostí ve hře zachycených posoudit sám. Vše začíná ve Vašem bytě na Baker Street a jak je vidět, pohoda je až nesnesitelná, kapky tříštící se o sklo oka budou tvořit skvělou zvukovou kulisu pro hodinku s houslemi a pokud to Watson psychicky unese, dáte si hned na to partičku šachu. Ovšem ze sychravé letargie vás vytrhne dopis, který dojde večerní poštou (nevím na co máte v Anglii e-mail, když Vám chodí pošta dvakrát denně). Jedná se o naléhavou pozvánku (panečku, to je spojení, kam se hrabe Vrchlický! -pozn. Šotek) na banket jednoho zámožného průmyslníka.

Se svým společníkem Watsonem dorazíte do sídla tak akorát v čas, abyste si stihli trošku pokecat, zasedli ke stolu a vyslechli si projev tlustého buržouze, ve kterém vítá svojí dceru, jež se navrátila ze studií. Nebýt toho, že byl onen zazobanec v průběhu své navýsost nezajímavé řeči zastřelen, nezůstalo by na konci projevu jediné oko otevřené:-). Což bylo dost možná příčinnou toho, že v místnosti narvané aristokraty, buržouzy a vojenskými důstojníky si NIKDO nevšiml původce výstřelu, alespoň nikdo svéprávný a ochotný promluvit. Jedinou stopu je revolver v kabelce navrácené dcery. Ovšem jak už to tak u Vašich příběhů bývá zvykem, není nic dle prvního zdání (nebo občas ano, ale až poté, co jsou čtenáři z úvodního úsudku vyvedeni) a vše je mnohem složitější. Intriky, tajemná minulost, falešné stopy, všeho si užijete.

S příběhem jsem byl vcelku spokojen, přesto jsem v něm i já, tvor beznadějně průměrné inteligence (si věříš - pozn. Šotek), našel některé logické trhlinky a nedodělky, což se mi při čtení vašich skutečných příběhu nestávalo, jak by také mohlo. Další věcí, která by vás měla zajímat, je vystižení vašeho charakteru a zvyklostí, které se autorům povedlo naprosto brilantně. Od dýmky v ústech až po z drobných detailů odvozenou vyčerpávající a obdivuhodně přesnou charakteristiku čehokoliv, co jste třeba jen zběžně zahlédl, jste to celý Vy - přesně takový, jakého jsme si vždy představovali. Je vidět, že scénárista je velikým obdivovatelem vašich činů a má je pročtené od počátku až po Vaší smrt a ještě dále.

Bylo by nedůstojné, aby adventura s největším detektivem, který kdy žil na Baker Street (větší kompliment jsem nevymyslel), byla dětsky lehká a vedla hráče za ručičku. Pokud budeme s těmito faktory počítat jako s přímou úměrou, pak je Případ stříbrné náušnice až přemrštěně důstojným dílem. Puzzly sice nejsou nějak extrémně obtížné, ale zato naprosto nezapadají do logiky příběhu, designér je jednoduše našrouboval, kde to šlo, což v kombinaci s jejich zjevnou neoriginalitou nepůsobí zrovna sofistikovaným dojmem. Na důkaz toho, že hra nad vámi stojí jako četník a diktuje vám, co vědět máte a co znát nemusíte, dostanete na konci každého dne (z celkem pěti) sérii otázek, které musíte zodpovědět správně, jinak vás hra nepustí dále. Připomíná mi to despotický přístup archaické adventury Maupiti island, která taktéž před koncem hry velice tvrdě kontrolovala vaše znalosti nabyté v průběhu hry. Promiňte, nechal jsem se trošku unést, jsem totiž recenzentem her jednoho internetového časopisu a porovnání s ostatními gamesami patří k oblíbeným fíglům, jak čtenáře uvést do problému a zároveň ho přesvědčit, že máte v tomto oboru opravdu slušný přehled. Nicméně psát to do dopisu někomu, komu neříká nic pojem pixel shader, je asi zbytečné.

Inu, pixel shadery nejsou ve hře Případ stříbrné náušnice ani tak důležité, mnohem podstatnější je podobný pojem - pixel hunting. Znamená to bezcílné bloumání kurzoru myši po obrazovce ve snaze najít objekt, který vidět není, nebo není rozeznatelný od ostatních, neaktivních. Je to činnost nudná a v moderních adventurách již nepříliš častá, nicméně v PSN si ji všichni užijí v nepřiměřeném množství. Možná je to vyloženě můj problém, poněvadž vejrám do monitoru počítače více, než by se mým očím líbilo, ale poměr hraní/pixel hunting byl v mém případě asi jedna ku jedné, což by se dalo pro neznalce PC her přirovnat k následující hypotetické situaci. V místním lunaparku zaplatím 50 Kč za svezení na horské dráze, nikdo mi však nesdělí, že se jedná o speciálně rychlou a prodlouženou jízdu, což sice možná někomu nevadí, ale já strávím 10 minut ve vozíku a ještě čtvrt hodiny poté budu zvracet. Nic o co bych stál a pěkné v vzpomínky na to mít nebudu. Díky přehršli detailů a rozlehlosti lokací vám Případ stříbrné náušnice nabídne zvracení toho nejhrubšího zrna (zde a na dalších dvou místech jsem Šotkovy poznámky vymazala - Nicka).

Ano, co si budeme povídat, hra vypadá velice dobře, což je v dnešní době nutnost. Přestože jsou lokace vymodelovány ve 3D studiu, téměř dosahují úrovně kreslených prostředí. A i Vy, milý Sherlocku, se svým přítelem Watsonem a ostatními postavami vypadáte opravdu skvěle, mimika obličeje sice stále působí příliš neuměle, ale to musíme adventurám odpustit.

Dalším důležitým prvkem každé hry je její namluvení, ke kterému nemohu mít větších výtek, poněvadž Váš hlas zní jako Váš hlas, byť jsem ho nikdy neslyšel. Kvalita scénáře se též pozná na způsobu vedení a kvalitě rozhovorů, které jsou bohužel na žalostné úrovni. Dle A.C.Doyla jste bystrý chlapík neuvěřitelného intelektu a síly s fotografickou pamětí, ale kdybych měl hodnotit vaše detektivní vlohy dle otázek vámi kladených v této hře, pak byste dozajista nevyřešil více záhad než náš redakční pes (máme jich sice více, ale teď momentálně myslím toho nejchytřejšího - toho, kterého touží Augustus zabít a rozporcovat na steaky). Vůbec se například nechytáte důležitých informací zjištěných v předchozích otázkách.

Jak již jsem se zmínil, netuším, zda vás o vydání hry informovali, zda jste souhlasil, nebo jestli dokonce dostanete za použití vaší postavy nějaký honorář, ale ať je to jak chce, bylo by lepší, kdyby tato hra vůbec nevyšla. Váš charakter sice nijak nepoškozuje, ale bez desítek hodin trápení (které bych mohl věnovat například četbě Vašich příběhů) a tisícikorunou v kapse by mi bylo rozhodně veseleji.

Se srdečným pozdravem

Mat z AAAGames.wz.cz

PS: Stejně nemáte na Hercula Poirota.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Raději si zahrajte adventury Posel smrti, či The Longest Jouurney.


« QuickBoX »



Pohled do budoucna ...

Ano, na další hře se již pilně pracuje.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

Nají opravdu pevné nervy a mají rádi klasické adventury s důrazem na logiku puzzlů.

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Děláte si srandu?


Hrací doba:

Kolem 25 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 7/8
Zvuky: 4/8
Hratelnost: 2/8
Příběh: 6/8
Invence: 3/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Výborná grafika a opravdu Sherlockovský příběh.

 
-

PIXEL HUNTING! a vcelku výrazná rozvláčnost (občas netušíte, co máte dělat)

 

To znamená, že:

Nebít jedné obrovské chyby, byla by tato hra skvělou volbou pro všechny adventuristy. Takhle je to alternativa jen pro fajnšmekry, kteří jsou ochotni hře leccos odpustit.