Sám v setmělém pokoji,
ničeho se nebojí.
Navlíkne si tepláky,
razí kosit zombáky.

Jen s velikými obtížemi by se dala shrnout historie série Silent Hill, která působila v západním světě a ještě k tomu na platformě PC vždy tak trošku rozporuplně. Skvělý a chytlavý příběh s bezchybnou a strhující atmosférou byl často zastíněn nepochopitelností mentality jednajících postav a naprostou stupiditou ovládání, které nemůže být ideální snad ani na volantu, nebo s čím se hraje u PS 2 a X-Boxu.

Předchozí díly toho neměli kromě základních již jmenovaných předností mnoho společného. Každé pokračování nabízelo odlišného hrdinu v hlavní roli a naprosto specifický příběh, který byl na hony vzdálen mnohým evropským "nastavovaným kaším". Jediným společným jmenovatelem, co se příběhu týče, bylo vždy Silent Hill - malé městečko, které na první pohled působí vcelku obyčejně, ale pod povrchem skrývá mnoho záhad a více temných zákoutí, než byste si dovedli přestavit.

První kroky

Probouzíte se, okamžik vrávoráte, ale nakonec vstanete z postele. Odcházíte z pokoje ... ale co to? Telefon zvoní! Uff, tak už to konečně opravili! Už pět dní nefungoval. Radost vás však brzy opustí, když uslyšíte ... Help me ... a poté zjistíte, že telefonní šňůra je přestřižená. Tady se děje něco opravdu podivného. 

Vycházíte z ložnice. Zrnící televize už vás ani nemůže zaskočit. Šokuje vás však pohled na dveře opatřené opravdu masivními řetězy a zámky. Slyšíte ránu.

Běžíte do koupelny, odkud hluk vycházel a ke svému velikému překvapení zjišťujete, že máte ve stěně pořádnou díru.

Chvíli bloudíte po bytě, ale nakonec zjišťujete, že jiná cesta ven nevede. Lezete tedy vstříc svému osudu dírou v koupelně.

Obklopí vás oslepující záře. Když se vám navrátí zrak, zjišťujete, že sedíte na dlouhých schodech, které vás vezou dolů. Kam? Snad do pekla? Nikdo neví. Noční můra může začít!

Musíte uznat, že kdyby příběh neměl vůbec žádné jiné kvality, tak netradičnost a originalita se mu nedá upřít. Velice brzy zjistíte, že díra ve vaší koupelně je ve své podstatě bránou do snového světa, kde se odehrává většina hry. Nejedná se však o komplexní svět, nýbrž o několik lokací, které se mohou výrazně lišit. V podstatě jediné, co mají tyto světy společné je všude číhající strach, který se nesnižuje k onomu lekání typickému pro Doom III a béčkové horory, ale line se hlavně na úrovni trvalého mrazení v zádech. Věřte mi, že po projití celé hry vám budou připadat počáteční lokace jako metro, les, či morbidní věznice děsivé asi jako den v mateřské školce, přestože když je budete hrát poprvé, se strachem v očích budete čekat na svítání, poněvadž umělé osvětlení je příliš ... nespolehlivé.

Záhy vám dojde, že onen snový svět, který překypuje brutalitou a syrovostí není až zas tolik neskutečný a dost možná se s oním "reálným" prolíná v mnoha ohledech. Minimálně v tom, že mrtví zůstanou studení i po probuzení, alespoň co se dozvídáte z kusých informací z rádia, které snad jediné v bytě funguje a to ještě jen občas. Již delší dobu vám bude trvat, než zjistíte, kdo vám na dveře bytu napsal "Nechoď ven!" a podepsal se Walter.    

Silent neznamená ani tak, že nic neslyšíte, jako spíše, že nikdo neslyší vás.

Účes podle hrnce, kukadla jak zrcadla. Tenhle chlapeček se do hororové atmosféry vůbec nehodí. A nebo ano?

Co si budeme povídat, váš byt není zrovna architektonický skvost. Šedivost stěn na vás doléhá až příliš tíživým dojmem a navíc všechny ty podivné věci, co se zde dějí... Tyto čtyři pokoje jsou tělesněním designérského mistrovství. Autoři do ložnice, kuchyně, koupelny a komory zapracovali úplně vše a ještě mnohem více, než budete potřebovat. Byt je vaší útočištěm, pouze zde můžete ukládat a výhradně zde se vám samovolně doplňuje zdraví. Neděste se však, po lokacích jsou vždy rozesety "brány" kterými se vždy můžete přesunout rovnou do své postele a vychutnat si pohodu domova.

Vaší oblíbenou činností bude bezpochyby šmírování. Kukátkem ve dveřích bytu a dírou ve zdi nahlížíte do chodby, respektive do pokoje jedné pohledné slečny, která je do celé záležitosti podivným způsobem zapletena, ale to bychom předbíhali již moc. Taktéž můžete vyhlížet z okna, ale nemusím asi zdůrazňovat, že to již tolik zábavné není. Samozřejmostí je, že váš křik, bušení a kopání uvnitř bytu zůstanou mezi jeho živoucími stěnami a neproniknou ven.

 

Procházka tajemnem a kreativitou

Světy jsou skutečně rozličné a různě se prolínají s realitou vašeho příbytku. Řešení mnohých úloh naleznete právě v něm. A právě hádanky čili puzzly jsou jednou z nejsilnějších stránek hry. Už dlouho jsem neviděl nic tak originálního, tajemného, zapeklitého a při tom tak lehkého na pochopení a realizaci. Příklad raději nebudu uvádět, poněvadž bych vám mohl pomoci při hraní, což ze své vrozené zlomyslnosti nechci, byť sám často při záseku hledám indicie v recenzích. Většina nápověd se k vám dostává písemnou formou, což má tu výhodu, že si je bez problémů založíte do diáře a při zatuhnutí si stačí jen pročíst všechny zakrvavěné lístečky a je vyhráno.

Pravděpodobně nejvíce mne oslovil svět, ve kterém se proháníte po budově, ve které je váš byt. Do svého útočiště se samozřejmě skrz dveře nedostanete, ale zato ostatní byty jsou vám volně přístupné. A právě teď se rozpozná rozdíl mezi umělcem a řemeslníkem. Zatímco pracant poctivě navrhne každý byt trošku jinak, umístí jinam pohovku a vytvoří různé vzorky tapet, umělec se zachová zcela odlišně. Každému nájemníkovi, či vlastníkovi bytu vdechne jeho vlastní charakter, záliby, či dokonce životní osudy. Vy procházíte jejich byty a vidíte ... tohle byl maniak do počítačových her, tahle ženská zase chovala kočky a tenhle chlápek zase sbíral zbraně (bohužel jen makety, nedovedete si představit moje zklamání, když jsem přistoupil k nádherné brokovnici a nemohl ji sebrat). Pro nechápavé, méně všímavé a otupělé herním stereotypem umístili autoři do hry byt malíře, který téměř každého obyvatele domu vymaloval a napsal k němu svůj vlastní popisek, aby jejich práce nepřišla nazmar a alespoň někdo si toho všimnul.  

»Kupodivu hra nenabízí jako řešení této svízelné situace možnost sebevraždy, jsem životní optimista, ale během hraní jsem pomyslel na smrt několikrát. A to jsem seděl jen u klávesnice «

Konzolové duhy a neduhy

SH 4 je předělávka s konzolí jako řemen. A ukázková k tomu. Nabízí tudíž klasicky nechutné ovládání. Dlouho předlouho mi trvalo, než jsem zjistil, jak se vlastně bojuje. A když jsem na to konečně přišel ... inu, nadšený jsem nebyl. Kdy už si konečně ti Japonci uvědomí, že šipkou nahoru se nahoru chodit nemá! Tak poslední věta nevyzněla příliš přesvědčivě, ale uznejte, že mnohem logičtější je chodit šipkou nahoru vpřed vzhledem k natočení postavy, zvláště v kombinaci s nešetrnými přechody kamer je tento problém nepěknou bradavicí.

Grafika je taktéž typicky konzolová což v kostce znamená, že technickými parametry momentálním PC hitům kouká z povzdálí na záda, v případě, že se jedná o běh na oválu, tak je takový Half-Life 2 asi o několik kol napřed. To však neznamená, že SH 4 vypadá špatně, vůbec ne, dle mého skromného názoru vypadá naprosto famózně a nebýt častých rozostřených textur, dal bych ruku do ohně za to, že se jedná o nejlépe vypadající předělávku z PS 2. I když při pohledu na obrázek o něco výše bych si to možná rozmyslel.

Nikdy jsem nebyl expert na herní hudbu. Buď mi to zní, nebo ne. Hned při prvním rozhovoru jsem se podivil, jak mi hudební doprovod šíleně nezapadá k textu, ale po několika hodinách hraní jsem si na to bez větších problémů navykl. A to doslova. Takže jsem litoval, že jsem neposlal nějaký skvělý dopis do GameStaru, kde únorový dopis měsíce vyhrál originální soundtrack. Shodou okolností je jeho šťastným vlastníkem redaktor jednoho konkurenčního časopisu. _ˇ:; (závistivý smajlík - ještě to dopiluju)

Ať žije král Silent Hill 4, dokud nedorazí císař

V chování tvůrců série SH lez nalézt určitou pravidelnost. Dokončí jeden díl a začnou pracovat na dalším. Předpokládáme, že na pětce už je veliká část hotova a nezbývá nám než těšit se na ni, poněvadž série má jednoznačně vzrůstající kvalitu, což není tak obvyklé, jak by se mohlo zdát. Čtyřka je jednoznačně umělecké dílo, byť občas nezapře křečovitou snahu vymanit se z područí kýče, což se ji samozřejmě nemůže podařit. A kdyby ano, Konami by šlo brzy ke dnu. 

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

A víte, že vůbec nic nevymyslím? Žádnou podobnou hru na skladě nemáme. Škoda.


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Konami

Japonský gigant, zabývá se hlavně hrami pro konzole, na PC trhu je znám hlavně sérií Silent Hill a nově i fotbalovým simulátorem Pro evolution soccer.

Pohled do budoucna ...

Pětka s největší pravděpodobností bude. Ale to spíše hádám. nicméně na konzolích vychází pokračování úspěšných her ještě častěji než na PC a konverze se pak sfoukne za pár měsíců ...


Hru doporučujeme těm, kteří ...

na hrách obdivují příběh a atmosféru a jsou schopni překousnout nekonformnost ovládání


Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ne


Hrací doba:

Asi 30 hodin


RUB/LÍC

Grafika: 6/8
Zvuky: 7/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 8/8
Invence: 7/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Jednoduše řečeno, na mnohé okamžiky strávené u této hry jen tak nezapomenete.

 

-

Ovládání

To znamená, že:

I konzol-negativní jako já musejí uznat, že SH4 je kus skvěle odvedené práce. Nejen řemeslné, ale i umělecké.