Co mají společného Broken sword II, NHL 2003 a Polda 2?

Nevíte? Tak já vám to povím. Jsou to pokračování her a to ne pokračování jen tak ledajaká, jsou to pokračování, která nepřinesla hernímu světu téměř nic nového, pouze ukázala to staré v jiné podobě, nebo dokonce podobu ani nezměnila. Jsou to zkrátka hry, které jsou téměř stejné jako jejich předchůdci  Je to případ Pátého učedníka? Ne. Brány Skeldalu II určitě nejsou kopií svého předchůdce.

Je právě 16:07  7. července 2003 date. Není tomu ani jedna hodina, co hlavní bos BS2 na mém počítači natáhl brka, a tak jsem se rozhodl, že vám sdělím své bezprostřední dojmy z této hry. Jen na úvod, kdo jste hráli Brány Skeldalu I, tak se neděste, protože dvojka už není dungeon, jako jednička, ale došlo zde k projasnění atmosféry a prostředí a k posunu žánrů, což ve výsledku znamená, že dvojka je mix R.P.G. a adventury v poměru asi 50:50.

 

Grafika a zvuk    

O grafické stránce hry se toho říct moc nedá, nebo budu radši mlčet, protože hra vypadá tak trochu archaicky. Pozadí jsou sice pečlivě prokreslena a mohou se směle rovnat špičce žánru, ale postavy nevypadají nic moc a jejich animace jsou na špatné úrovni (mírně řečeno).

Animací ve hře najdeme jako šafránu. Příběhové animace (pokud se jim tak dá říkat) jsou zpracovány formou obrázků, na kterých se nehne ani, ani prostě nic. Je pravda, že ne každému se bude tato forma vyprávění příběhu líbit, ale na druhou stranu to hře přidává na atmosféře a příběhu na efektu.

Hudba a zvuky se nedají označit za prvotřídní, ale komu to vadí? Určitě spoustě lidí, ale ne mně. Musím však uznat, že počet zvukových smyček ve hře je opravdu mizivý. Sice se docela dobře poslouchají, ale na kvalitu hudby třeba z Morrowindu zdaleka nemají. Jiná věc je namluvení. Je vidět, že dabingu v českých zemích se ujímají ti správní lide, protože namluvení postav v BS2 je opravdu na vysoké úrovni, postavy používají správnou intonaci ve správnou chvíli, odmlčují se v ten správný okamžik ...

Story

Příběh se odehrává asi deset let po událostech prvního dílu. Oblast už se začíná znovu zalidňovat (vaše hlavní základna bude Neviditelné město - moje nejoblíbenější lokace jedničky). Věž Skeldal se již rozpadá a vy, vy si užíváte klidné dny a bouřlivé noci studentského života na magické univerzitě (ne, nejmenujete se Harry Potter). Až se jednoho dne (či spíše jedné noci) prokecnete a řeknete pěknou řádku špatných věcí o Wahargemovi - jednom ze tří hrdinů prvního dílu, jenž je ujal despotické vlády nad říší. Za pár dní se probudíte v táboře pro odsouzence (bez soudu) a časem zjišťujete, že by bylo lepší, kdybyste se probudili mrtví - tady vám pšenka nepokvete, musíte vzít roha... Po intru (které je tvořeno jak jinak než obrázky a mluveným slovem) nadejde čas pro adventuření, takže kdo nemá rád adventury, nemusí se dostat ani k prvnímu souboji, ale tak to chodí... Postupem času je příběh rozvíjen a vy se samozřejmě dostanete domů, kde musíte (skoro) zachránit svět před velkou katastrofou.

Jedna z nejlepších věcí na příběhu druhého dílu je fakt, že rozvíjí příběh dílu prvního. Přečtete si například deník pátého učedníka, který popisuje, jak zvrhlíci stavěli věž Skeldal a jak probíhali rituály, které měli vést k otevření interdimenzionální brány, nebo třeba co bělali ve volném čase. Potkáte se i se starým známým mágem Nimetem.

Adventura?    

Ano, hra Brány Skeldalu II je adventura. Co se dá říct o adventuře? Snad jen to, že kombinování předmětů a jejich získávání je veskrze logické, ale najdou se i perly ... možná by pomohly popisky věcí v inventáři, které by trochu napověděli. Čím se ale BS2 liší od většiny adventur je používání kouzel. Ano, kouzla, která používáte při soubojích , můžete (musíte) používat i v adventurních částech. A nebude to pouze detekce magie, aby jste odhalili tajnou chodbu, či seslání kouzla posílení, abyste pohnuli těžkou věcí, najdou se tu i vypečenější sestavy. Tento postup je velice zajímavý a myslím si, že mnohem více rozvíjí adventurní myšlení. Pravda je, že se tím hra docela ztížila a i mě, jenž je zvyklý používat kouzla v praxi (no dobře, tak ne tak úplně v praxi, ale v DrD) to nejednou naštvalo.

R.P.G?

Ale jistě, Pátý učedník je R.P.G. Chodíte, bojujete, kouzlíte, postupujete, vylepšujete, znovu bojujete a opět postupujete...  Bojujete poměrně často (když jste v NEadventurní části tak vlastně pořád) a na postup také nemusíte dlouho čekat. Souboj jsou řešeny tahově, stejně jako v prvním dílu. Vy, protože jste mág, si můžete při souboji vybrat ze tří činností buď můžete chodit, nebo budete do nepřítele mlátit svými vetchými ručičkami  (ve hře opravdu nebudete používat žádnou zbraň - alespoň ne v boji) a nebo a konečně můžete kouzlit. Repertoár kouzel není nijak obrovský, celkem můžete používat 25 kouzel (poslední jsem našel asi půl hodiny před koncem hry), většinou klasických, ale najdou se i výjimky. V 80% hry jsem používal v soubojové části tři kouzla a svojí osvědčenou strategii, na konci jsem zjistil, že tato strategie už my je na nic a začal jsem používat dalších 5 kouzel, to už je dohromady 8 kouzel (žjóóva). Ale co, i přes očividný stereotyp mne souboje docela bavily. Jejich jediný problém je asi v nevyváženosti kouzel, některé vám nebudou k ničemu po celou hru (např. blesk) a jiným zase sejmete hlavního bose v jednom kole (hlubina).

Na druhou stranu se vrhněme na NE R.P.G. prvky, které se nesou ve smyslu hesla Co je jednoduché je i zábavné. Jedním zjednodušením je automatické doplnění životů a many po každém souboji. Je zde vidět očividná snaha vyhnout se stereotypu boj - spát - boj - spát ..., proto nastává stereotyp boj - boj - boj - boj... Dalším zjednodušením je celkový nezájem o základní lidské potřeby vašeho hrdiny. Ne že by mne tolik štval, fakt, že nemusím jíst a pít, ale zmiňuji se o tom, že v jedničce to patřilo k mým oblíbeným činnostem. Zvuk při pojídání chleba byl něco nezapomenutelného a patřil ke špičce ve svém oboru (rozuměj tím obor zabývající se ozvučením chroustání chleba v interaktivní zábavě na konci 2 milénia.

Tak co tedy?   

Docela dobrá hra. Alespoň pro mne. Ne každému se zdála skvělá Augustus s lordem Abakem (největší veteráni PC her v redakci) se nechali slyšet, hned poté co hru shlédli, že je to proti prvnímu dílu pěkná mršina. Z toho vyplývá jedna věc. POKUD NEMÁTE RÁDI ADVENTURY, TAK TUTO HRU NEHRAJTE!!!Mat

 

 

Hodnocení:AAAAAAAA

Mat