Recept na dungeon...

Co si budeme povídat, hry nejsou co bývaly. Otázkou zůstává, zda je tomu tak dobře, nebo špatně. Zatímco dneska jsou in takzvané akční adventury a akce s prvky taktiky, prakticky vůbec se nevyvíjejí arkády a dungeony. Ovšem žádný žánr není tak časově vzdálen, aby k nám nedoletěla občas nějaká ta vlaštovka, takže zatímco na počátku devadesátých let byli hráči zaplavovány doslova desítkami her na stejném principu "vybij kobku - znič bose - zachraň svět" z nichž asi nejznámější jsou fenomenální Might and Magic, či Wizardry, za poslední čtyři roky jsme se mohli vydat leda tak do podzemí Arxu, plání Morrowindu, či na poslední dobrodružství obou zmiňovaných sérií. Nadšeně jsme tedy slintali při každé zmínce o Dungeon Lords, poněvadž hra, která má v názvu dungeon ... to musí být odvazovka!

Pro mne se stala tato hra pravděpodobně nejočekávanějším titulem prvního pololetí tohoto roku a těšil jsem se na ni jako už dlouho ne (naposledy na Vampire The Masquerade: Bloodlines). Ale jelikož do redakce tato hra dorazila asi v polovině měsíce (což znamená, že na dohrání a napsání recenze jsem měl čtrnáct dní, pokud jsem ji chtěl vidět v novém čísle a to jen za toho předpokladu, že Nicku uchlácholím kvůli prošvihnuté uzávěrce), takže jsem se musel obětovat a vydat se na dlouhou cestu k vítězství skrz mnoho dungeonů a mnoho nocí. Tato hra u mne navždy zůstane zapsaná jako první, u které jsem použil mojí novou metodu dávkovaného spaní, princip je prostý, schrupnete si odpoledne, abyste měli sílu pařit pozdě do noci:-).

Jelikož jsou dungeony specifickým žánrem, který mladší hráči třeba ani nemusejí znát, rozhodl jsem se napsat tuto recenzi jako recept a je už jenom na vás, jestli usoudíte zda vám řádně upečený dortík z popisovaných ingrediencí bude chutnat. Vytáhněte tedy zástěru a oprašte šéfkuchařskou čepici, jde se na to.

Nejprve smícháme záchranu světa ...

Ne, o příběhu se zde nehodlám rozepisovat, stačí poukázat na počáteční stav, kdy ti zlí mají navrch a vaším úkolem je tuto situaci zvrátit. Žádný originální prvek nenajdete, ovšem byli bychom zase nespravedliví, kdybychom děj Dungeon Lords přirovnávali k jeho o deset let starším bratříčkům, příběh je mnohem spletitější, překvapení se nedočkáte, ale nejrůznějších zrad, mocnářských pletich a politikaření si užijete habaděj. Všechno se točí kolem alliance of men, což je spojenectví hlavně elfů a lidí, kteří se rozhodli bojovat bok po boku a odvrátit hrozící nebezpečí (Co mi tohle připomíná?). A jak už jsme zvyklí, dělají to tak, že vás posílají škodit nepříteli a a sbírat prastaré a super mocné artefakty, které vám samotnému však budou úplně na houby.

Když už nic jiného z příběhu, tak musím vyzdvihnout alespoň intro, které je podívání skutečně příjemné (tak příjemné, že se stalo hlavním motivem obálky tohoto čísla). Nečekejte žádné Blizzardy, ale musím s potěšením konstatovat, že takto efektně zpracovaný (byť krátký) souboj mágů se jen tak nevidí. Jen pro doplnění, střetává se zde klaďas Galadryn (k vidění na různých artworcích) a záporňák Volgar (v červeném). Kdo vyhraje? To přeci tipnete ...

... s heroickým hrdinou,...

Nabízí se vám základních devět typů postav: člověk (muž/žena), elf (muž/žena), urgoth, trpaslík, wylvan (kočičák), zaur (ještěrák) a thrall. Volba rasy je hlavně estetická záležitost, poněvadž neovlivňuje přímo vztah NPC k vám a základní vlastnosti se pohybují v rozmezí přibližně od 7 do 20, což není nikterak veliký rozdíl, takže vám nic nebrní udělat z trpaslíka mistra kouzel. Kromě rasy si budete muset zvolit i povolání, nabídka není nikterak pestrá, máme tu klasického mága, adepta, bojovníka a zvěda. Ani volba povolání není nikterak podstatná a ovlivňuje minimum herních proměnných.

Aréna - Na svých cestách dozajista narazíte též na arénu, což je místo, kde se koná nepovedený klon gladiátorských her. Nepotěší ani, že obtížnost vašich soupeřů je skutečně absurdně nízká, takže již na desáté úrovni vyklepete bez mrknutí oka nejtěžšího soupeře. Úplně stejným neduhem trpěly i poslední Might and Magic.

Zato navýsost důležitý je způsob, jakým budete přidělovat zkušenostní body, ty totiž můžete vrážet do vlastností a skillů, kterých ve hře najdete hned několik desítek! Ve finále to vypadá asi následovně: V úzkých chodbách smradlavého dungeonu potkáte partu čtyř goblinů, nevypadají, že by si chtěli povídat a začnou vás masírovat svými dětskými mečíky. Jenomže je jich převaha, takže vám jejich upižlání bude nějakou tu chvilku trvat. Po boji skočíte do menu postavy z jistíte, že jste za ně dostali přes pět set zkušeností. Co teď s nimi? Možností je spousta! Zvýšit si za 350 bodů sílu, abych mohl nosit pořádné brnění? Nebo se za 500 bodů naučit plavat pod vodou? A co takhle vylepšit inteligenci a tím pádem by se zlevnili všechny skilly i vlastnosti, takže příště by zvýšení síly stálo jen 340 EXP. Je to dilema, obrovské! Navíc díky tomuto systému máte pocit, že svojí postavu tvoříte skutečně vy a vedete ji kam chcete. Za úspěšně splněný významný quest taktéž můžete získat erb, který vám zdvihá některé vlastnosti, či přímo výsledné bonusy (např. na zásah, či rychlost).

... přidáme trošku dobrodružství v kobkách, venku i ve městech, ...

Vývojáři nám připravili pořádné povyražení v podobě desítek drobných zajímavůstek. V kobkách si většinou dosyta užijete soubojů a různých puzzlů. Různých berte prosím s nadsázkou, většinou se jedná o aktivování správné kombinace pák, páčení zámků truhel (viz rámeček), hledání klíčů a skrytých komat, kterých ve hře naleznete požehnaně (většinou se otevírají stiskem vystouplého kamene). Tedy pobyt v kobkách nepřináší nic extra nového, či zajímavého, vyrazme tedy ven...

Svět Dungeon Lords je velký. Opravdu velký. Až zbytečně velký. Tohle designéři trošku nedomysleli, ne všem se chce stále běhat po povrchu a čučet na ten kulatej nesmysl, kterýmu se říká slunce (a v noci měsíc:-). Zpočátku hry si toho snad ani nevšimnete, poněvadž dorazíte k městu Fargrove, kam se nejdříve budete složitě dobývat a následně tam zkejsnete na několik následujících hodin. Hned jak vás strážci propustí ven, vydáte se do Arindalle, což je hlavní město elfů. Cesta sprintem vám bude trvat téměř deset minut! Neodpustím si podotknout, že elfové kempujou ze všech ras nejblíže. Navíc při takové rozloze vám i kvůli nepříliš podařenému designu prostředí všechny místa až na výjimky splynou v jednu obrovskou šedivou šmouhu. Můžete si nechat zdát o tom, že si některou z cest zapamatujete do konce hry, s nostalgickou slzou zavírám oči a přehrávám si v duchu každý detail štreky ze Starého tábora do Nového v Gothicu.

U měst zaujme hlavně odlišná architektura každého z etnik. Lidé bydlí v takovém klasickém středověkém městečku, elfové přebývají v monumentálních bělostných stavbách a thrallové si postavili chýše jako vystřižené ze Štorcha. Samotná logika měst je značně pochybná. V metropoli elfů nenaleznete ani deset ušatců a ve Fargrove zase nejeden dům postrádá dveře. Na druhou stranu si na dungeon netradičně užijete ve městech dost legrace. S potěšením budu dávat k dobru historku o tom, jak jsem dorazil na komediantský plácek ve Fargrove a zaplatil si pět zlatých, abych se mohl zblízka mrknout na obrovského válečného trolla. Jenomže jsem dobrodruh nenechavý a tak jsem stvůru poškádlil mečem, tu to očividně rozladilo a v afektu se osvobodila ze svého zajetí. Asi po deseti minutách pižlání jsem trolla konečně porazil a získal tučnou odměnu na zkušenostech, naštěstí jsem neměl žádné opletačky s úřady.

... říz tomu dodáme questy, ...

Questy se standardně dělí na příběhové, postupové a vedlejší. Úkolů nutných k dokončení hry je přibližně polovina a jsou v pravdě nejlépe honorovány. Za samotné splněné questy sice zkušenosti nedostáváte, ale většinou vás na konci vaší cesty čeká tuhý boss, který vám ztrátu vynahradí a navíc budete často ocenění nějakým artefaktem, ke kterému byste se jinak nedostali (zvláště elfové bývají štědří). Postupové questy vám zadávají různé cechy a díky nim se z vás stávají hrdinové zvučných povolání. Je třeba dobře rozmýšlet, na jakou dráhu se vydáte, poněvadž můžete zvolit více povolání a není nejvhodnější kombinovat rytíře s paladinem, protože obě vám dávají přístup k používání těžké zbroje, zbraní a štítů, ale pokud jste vrah/mág je rozptyl vašich zájmů a schopností mnohem větší a možnosti postupu výrazně pestřejší než sekání do nepřátel. Velkou část postupových úkolů však můžete přijímat i když se nechcete stát členem cechu, což mírně snižuje touhu zahrát si Dungeon Lords znovu. Vedlejší questy jsou takřka výjimečné a jejich ocenění není slavné, takže se do nich nikdo nehrne. Zato při plnění příběhových úkolů si nejen smlsnete na odměně, ale budete sledovat i změnu chování ostatních k vám, která je nezřetelnější na pozdravech od Get out, cripple se propracujete až po Hallo, noble one.

Co se náplně týká, tak až na několik perliček hra nepřináší nic, co by zkušeného hráče překvapilo. Samé zabíjení záporňáků, hledání ztracených potomků vládců země, vybojovávání mocných artefaktů a pak znovu to samé dokola. Zpracování některých témat se občas jeví jako neotřelé. Například jsem byl jednou poslán pro artefakt do opuštěného domu, čekal jsem tuhý odpor, jaké však bylo moje překvapení, když jsme zjistil, že stavení je opravdu prázdné. Sestoupil jsem tedy do sklepa a neustále se ohlížel očekávaje útok zezadu. Stále nic. Žádná banda kostliváků. Ani goblini. Prostě nic. Zaměřil jsem tedy pozornost na vyvýšenou truhlu uprostřed místnosti. Otevřel jsem ji ... a vevnitř jsem nalezl hlavu, která se na mne rozhulákala, otevřely se tajné dveře a bezhlavě na mne vyběhl bezhlavý bojovník. Za tu dobu co jsem ho škádlil mým mečem na mne z truhly jeho hlava stačila vychrlit spousty nadávek a urážek.

... které jsme předem smíchali se souboji, ...

Co se vám také může stát...

Občas se mi ve hře přihodí nějaká nepříjemnost a v tom případě se cítím povinován ji v recenzi vyklopit, abyste se nedopustili stejné chyby. Tak jsem si vyrazil do pevnosti Ulm ztrestat jednoho elfího floutka, který zradil svůj národ. Pěkně jsem celou pevnost vyčistil od elitních bojových jednotek a získal za ně dobrou polovinu EXP, které jsem si vydobyl za celou dobu hraní. Jelikož jsem povaha spořivá, schovával jsem si je na závěrečný boom. Není tedy divu, že mne finální boss povalil na lopatky. No nic ... autoři do hry vložili možnost oživování se, proč ji tedy nevyužít? A tak vše klaplo. Boss padl brzy mrtev. Byl jsem spokojen až do chvíle, kdy jsem zjistil že oním oživením mi všechny EXP zmizeli ... a kdo by si hru neuložil ihned po porážce tuhého nepřítele? Zkraťme to, musel jsem loadnout dřívější pozici a projít celou pevnost znovu (dvě hodinky mlácení), abych získal zpět své zkušenosti a neměl v dalším postupu problémy. Pozor na to!

Dungeon Lords by se dalo zařadit do žánru akční dungeon, tedy kdyby něco takového existovalo. Tradiční kobkaření to není, ale označit hru za akční R.P.G. by byla takřka urážka, na to mají Páni kobek příliš propracovanou tvorbu postavy a složitý herní koncept. Ať je to tak či tak, souboje jsou v této pařbě jednou z nejdůležitějších častí a bylo by hříchem nepodotknout, že částí nadmíru povedenou. Základní princip: levým tlačítkem bij, pravým se braň, by asi příliš nezaujal, ale brzy dostanete možnost získat takové vylomeniny jako kotouly, přemety, salta, speciální údery, kopy, kružné seky a další a další. A to jsme zatím u umění válečnického, magie dodává potyčkám úplně jiný rozměr a to nejen po stránce hratelnosti, ale taktéž z pohledu grafického labužníka. Zářivě fialová, zelená, či červená barva teprve dodává šedivému podzemí ten správný šmrnc. Ale stále mějme na paměti, že mluvíme o R.P.G., takže nečekejte nic tak graficky oslnivého jako jsou například komba v novém Prince of Persia a her podobného ražení, kde je hlavní náplní hry full contact souboj.

Souboje by se daly rozdělit do tří kategorií: připravené, náhodné a souboje s bossy. K první skupině šarvátek dochází v okamžiku, kdy si to namíříte někam, kam autoři hry postavili hlídky (výhradně na důležitých místech). Náhodné souboje se odehrávají na místech, které designéři označili za nebezpečná (asi 95% herního světa), takže se tam zcela libovolně generují agresivní nepřátelské jednotky, což se ne každému bude líbit. Například já mám rád za zády čisto a Lord Abak zase z dungeonu neodejde, pokud v něm zbývá ještě nějaký nepřítel. Naštěstí jdou tato překvápka v menu hry omezit na minimum, což je nanejvýš příhodné, poněvadž abyste za náhodně generované příšery získali tolik zkušeností jako za středně tuhého bose, museli byste pobít asi 4000 krys, či netopýrů a věřte mi, že hejno patnácti nočních letců vám pořádně pocuchá vlasy. Souboje z bossy víc než co jiného sráží minimální AI, takže pokud se bitka neodehrává zrovna v miniaturní uzavřené místnosti, vždycky najdete způsob, jak počítačem řízenou postavu přechcat a například ji ustřílet lukem třebaže jste ten nejhorší lučištník na světě. 

Bestiář hry není nikterak pestrý a novinky, které přináší, nezasluhují ani výčet, konečně jsme se však dočkali té fáze soubojové logiky, že ze zabijácké včely nevypadne padesátikilová artefaktová sekyra.

 

Páčení truhel - systém otvírání zámků je opravdu zajímavý, pokud chcete zámek vypáčit, hra vygeneruje řadu symbolů, z nichž některé umístí jako tlačítka (ve spodní části okna), podle toho, jak je zámek náročný, kvality požitých šperháků a dle důležitých skillů se určuje rychlost, jakou bude indikátor projíždět sekvenci symbolů a vám stačí ve správnou chvíli zmáčknout to pravé tlačítko. Složité, ale efektní, tak musí prokázat dovednost i hráč, v tomto oboru je DL pravděpodobně nepleší hrou na trhu:-).

... dochutíme pořádnou špetkou ztuchlého vzduchu ...

Malých detailů i větších chybek, které bychom mohli vytknout je hned celá řada, jen namátkou vyberu ty nejzajímavější: hra má pouze jeden hudební motiv, který se přehrává v hlavním menu; při páčení zámku v úrovni očí si postava kleká; proti krysám je nejefektivnější obrana držet si štít před ksichtem; ve městech chodí občané i občanky, ale všichni mluví mužským hlasem; u zbrojíře můžete prodat kouzelné svitky, peníze vám přibudou, ale svitky nezmizí z vašeho inventáře (což není vždy na škodu); stíny postav se občas chovají jako chovanci psychiatrické léčebny; nepřátelé dokáží projít otevřenými dveřmi jen asi jednou z deseti pokusů. A tak dále ... a to je jen zlomek chybiček, kterých jsem si všimnul při ne příliš pozorném testování (na můj oblíbený test umělé inteligence naštěstí pro autory nakonec nedošlo). Všechny tyto bugy jsou pihami na kráse, ale kdo by vyčítal válečnému veteránovi, že je pihovatý?

... a zamícháme, upečeme a hrajeme!

Téměř vůbec jsem se zatím nezmínil o grafice, tak vězte, že to je záměrem. Vzhled Dungeon Lords spadá přesně do kolonky ne tak krásny, aby se nám tajil dech a ne tak ošklivý, aby nám to při hraní muselo vadit.

Jak jste si dozajista všimli, ne všechny ingredience jsou chutné a čerstvé, ale ve výsledku se jedná o velice chutnou ňamku, která naše žaludky zaplácá na pěkně dlouhou dobu. Poklona šéfkuchaři!

Pokud nepatříte mezi herní pamětníky a hraní Stínů nad Rivou v dnešní době považujete za hodně špatný vtip, tak si s chutí odečtěte rovnou dvě Áčka. Prvně to mělo být obráceně (5+2 pro staromilce), ale to by hra měsíce dostala pět Áček a to by se přeci nehodilo)

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Recenze na Might and Magic IX, Morrowinda a retrorecenze Brány Skeldlu vs. Stíny nad Rivou.


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Heuriatic Park

Zkušení lidé, ale nové jméno firmy, tak by se Heuriatic park pod vedením legendárního D.W.Bredleyho dal charakterizovat.

Pohled do budoucna ...

Nikdo neví, ale sázel bych na datadisk.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

už dlouho postrádají možnost někde si zakobkařit.

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ano, coop.


Hrací doba:

kolem 30 hodin

 
RUB/LÍC

Grafika: 5/8
Zvuky: 5/8
Hratelnost: 7/8
Příběh: 2/8
Invence: 7/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Nové nápady, souboje, rozvoj postavy, konečně pořádná smažba

 

-

Chybky, nepříliš originální příběh a questy
 

 

To znamená, že:

Dungeon Lords je jako dlouhohrající vinilová deska, sice trošku šumí, ale pamětníci by ji za CD nevyměnili.