Vítejte drazí diváci na největším závodě svého druhu ...

Alespoň letos už vás nic podobného nečeká, proto se pohodlně usaďte a sledujte dění na startovní čáře. Doufám, že jste si na některého ze závodníků vsadili, poněvadž pak pro vás dnešní událost získá úplně nový rozměr. A teď už se podíváme na naše koníčky. V první dráze startuje Nox, který ještě čeká na svoje první vítězství, ale je navýsost pravděpodobné, že už se jej nedožije, poněvadž konkurence je větší než kdy předtím a on už je přeci jenom stařík. Jako druhý startuje naopak vcelku nový kus, který si říká Restricted Area, ten sice upoutá pozornost svojí světle zelenou barvou, ale využívá staré techniky, které nemá tak dobře zvládnuté jako veteráni. S číslem tři brzy vyběhne na dráhu plnokrevník původem od našich západních sousedů, který docela překvapivě zabodoval v několika závodech minulý rok, jeho jméno je Sacred a jeho žokej tvrdí, že je jeho svěřenec v lepší formě než kdy před tím. Ve čtvrté dráze startuje také ještě docela nezkušený hřebec, který vyhrál jediný závod a od té doby leda tak upoceně dobíhá na předposledním místě - je to Blade and Sword. A s číslem pět se nám představí legenda, plamenný hřebec, z jehož rodu pochází snad každý z dnes závodících koní. Dle papírových předpokladů by měl být již dávno v salámech nebo alespoň na odpočinku, ale on stále ještě závodí a co víc, v každé sezoně, kdy nastoupil, doposud vyhrál nadpoloviční většinu dostihů. Tímto zázračným koněm není nikdo jiný než samotné pekelné Diablo. A v poslední lajně nám už nastupuje hřebec, kvůli kterému jste na dnešní závod pravděpodobně přišli. Úplně nová hvězda na nebi, rychlonožka Dungeon Siege! A protože je právě tento závodník tím největším lákadlem dnešního závodu, který je zároveň jeho premiérou. Do startovního výstřelu nám zbývá ještě několik chvil, a proto si povězme pár slov o původu, historii a silných stránkách tohoto nádherného hřebce.

Předně je nutno podotknout, že Dungeon Siege pochází ze stáje Gas Powered Games, a tudíž je samozřejmé, že na něm pojede starý harcovník Chris Taylor.

A teď konečně nestala ta správná chvíle, kdy se můžeme oprostit od té příšerně křečovité alegorie. Nečekali jste snad, že budu rozebírat linearitu hry, rozvoj postavy a maximální dostupné rozlišení v rámci komentování dostihů akčních R.P.G. (které jak jste si možná všimli nemají pořadová čísla, pokud vás tento fakt zarazil tak vězte, že kusy v poslední i předposlední dráze startují s pořadovým číslem dva a Sacred byl ještě před závodem posílen o datadisk). To bych byl opravdový génius (což bohužel nejsem), takže nám doprovodný komentář bude sloužit jen jako rámec recenze.

Ale teď už ke hře. Fakt, že druhý Dungeon Siege v lecčems navázal na svého staršího předchůdce asi nikoho nepřekvapí. Naopak možná někoho zarazí fakt, že se své matičce klisničce v lecčems zpronevěřil, ale o tom až za okamžik. Co zůstalo stejné? I tentokrát si k ruce můžete rekrutovat společníky, kteří vám budou ve hře dosti nápomocni. Na nejlehčí obtížnost je maximální kapacita party čtyři osoby (vy a tři společníci) a na nejtěžší šest (otázka pro bystré čtenáře: Kolik je asi stupňů obtížnosti?) I tentokrát si můžete přibrat zviřátko, které vám dokonce pomůže v boji. Sortiment mazlíčků je vcelku slušný a jejich vývoj je řešen pomocí "pojídání" magických předmětů. I ve dvojce ve každé z vašich postav zlepšují právě ty atributy, které nejvíce využívá a i tentokrát můžete (a věřte mi, že to uděláte) nastavit partu tak, aby bojovala prakticky za vás, i když občasný zásah shůry v podobě kliknutí na správného nepřítele či dovednost je i v druhém díle nutný. Stejně jako kdysi nám vývojáři slibovali revoluční umělou inteligenci a stejně jako kdysi musím konstatovat, že nic podobného se neděje, zbořte tedy slavobránu a spokojte se s tím, že nemůžete tahat jednotlivé členy nepřátelské grupy, ale že když vás jeden zpozoruje, musíte si to s nimi rozdat pěkně "na férovku" se všemi. I když vyložené zákysy nejsou vidět ani na straně vaší, ani v řadách nabíhajících příšerek říkajících si o šíp mezi oči.  A asi v tomto okamžiku už podobnost herní části s prvním Dungeon Siege zřetelně končí. Nezoufejte však, myslím si, že nebudu jediný toho názoru, že to není vůbec na škodu.

O otci se snad ani nesluší zmiňovat, všichni moc dobře víte, který to plemenný hřebec rozmnožil své početné potomstvo.

Na začátek tohoto odstavce si neodpustím mírný oxymóron, kterého se dopustili drazí redaktoři papírového doupěte. Na obálce je pod nápisem Dungeon Siege II psáno: "Akční RPG dostávají nový rozměr" v recenzi si však můžeme přečíst, že DSII je: "kopie Diabla jak vyšitá." To první je reklamní žvást a druhá věta danou skutečnost výrazně bagatelizuje. Dungeon Siege II totiž není kopií Diabla, ale pravdou je že si z druhého pokračování tohoto skvostu (a dalších her podobného typu)bere skoro stejně prvků jako od svého přímého předchůdce. Namátkou tedy vyberme ty nejzřetelněji obšlehnuté nápady.

Věřte nebo ne, ale v druhém dílu Dungeon Siege se už postupuje po levelech a s každou nově získanou úrovní dostáváte jeden bodík rozdělitelný mezi svoje skilly (odpovídají přibližně passive skillům v Diablu II), které jsou rozčleněny do čtyř klasických tříd (bouchač, střelec, druid, mág), a pokud si nechcete postavu úplně zkonit, tak si budete jednu z nich muset vybrat jako primární. Hra vás sice "neterorizuje" přísným save and exit, ale přesto máte ukládací slot pouze jeden, což není vždycky na škodu. Pokud jste zabiti (celá skupinka vykosena), nečeká vás game over, ale znovuoživení ve městě u teleportu. Svoje ostatky si můžete vybojovat s provizorním vybavením, nebo se nechat za úplatu "oživit" specializovanou osobou. Ano, město, teleporty, oživování, jde vidět, že autoři trošku změnili přístup a narozdíl od minulého dílu, kdy jste městem vždy jen prosvištěli a doplnili zásoby, tentokrát bude základnou, do které se budete často vracet kvůli obchodům i úkolům, podobně jako v Diablu.

"Vytunelovány" však byly i desítky jiných drobností. "Aktivní skilly" se dobíjejí zabíjením nepřátel, zdraví i mana po konzumaci lahvičky narůstá se zpožděním a chudším bratříčkem vylepšování zbraní a zbroje předměty je očarovávání zbraní a zbroje předměty. Zkrátka moc originality nehledejte, ne tady.

Příběh tohoto koně je sice jímavý i zajímavý, ale nezbývá nám mnoho času, abychom se o něm zmínili. Snad postačí konstatování, že jeho cesta k prvnímu dostihu nebyla vůbec jednoduchá.

Zato mi si o herním ději leccos povíme. Také scénáristé začali s čistým štítem a pěkně od znova. Odkazů na příběh předchozího dílu je minimum a není se čemu divit, poněvadž druhý díl je vystavěn na zcela jiných základech. Zatím co byl v jedničce příběh jen šum na pozadí, kterého si ne každý všimnul, tentokrát je to jiné. Scénáristé si hodně vyhráli s délkou, zapeklitostí i šířkou děje o zvratech ani nemluvě. O tom svědčí také propojenost s hlavními questy, kde jen výjimečně naleznete klišé typu "pomoz mi a a já pomohu tobě" či ještě hůře "zabij ho, jinak se nedostaneš dál". A pokud mluvím o hlavních úkolech pochvalně, nemohu si stěžovat ani na ty vedlejší, kterých je požehnaně a nejednou jsou zajímavé a originální. Ale abych nevychvaloval čokla a vy pak nebyli překvapeni, že se nejedná o perského palácového psíka, tak tedy vyslechněte první fragment příběhu.

Kdysi dávno, kdy byla Arana ještě mladá, ale ne nevinná ... střetli se v bitvě Fakt Velkej Meč (FVM) a Fakt Pevnej Štít (FPŠ). Nebudu vás dlouho napínat FVM porazil FVŠ a roztříštil ho na malé kousky. Pravda o meči se to stoletích stala legendou a jedním z lidí, kteří této báchorce uvěřili, byl princ Valdis toužící po vládě nad světem. A opravdu FVM získal, ale pochopil, že k absolutní moci mu chybí ještě FVŠ, a proto se rozhodl najít všechny jeho fragmenty. Se svojí děsivou armádou táhl světem a hledal každou informaci, která by mu mohla při hledání FVŠ pomoci. Moje přesvědčení, že celý příběh je FVK (Fakt Velká Konina) mírně zviklal již úvod, kdy se do hry dostáváte v roli člena Valdisových invazních vojsk a smírným úšklebkem kosíte "ty hodné".

Pro ty, kteří nesedí v přední řadách musím vyzdvihnout vzhled Dungeon Siege, jde na něm vidět vznešený původ i řádná péče. Krásné zvíře, skutečně nádhera.

Ano, hra skutečně vypadá parádně. Desítky drobných grafických detailů a nádherné animace kouzel v kombinaci s nepříliš obrovskými nároky na hardware tvoří mix, který je na poli dostupných R.P.G. dozajista to nejchutnější (objektivně vzato, samozřejmě existují hry na hrdiny, které se vám po grafické stránce mohou líbit víc stejně jako mě:-). Jediným stroupkem jsou delší loadovací časy při nahrávání hry, ale není to nic, na co by si člověk nezvyknul (pokud máte přes gigo RAM, nebudete si mí pravděpodobně na co zvykat, my kostelní myši však také existujeme a není nás málo).

Velice pohledné jsou i filmové animace posunující příběh, které jsou dynamické a stylově zpracované. Tady sice chlapci z Gas Powered Games na úplný vrcholek okupovaný Blizzardy nedosáhly, ale ani tak se nemají za co stydět, většina žánrově podobných her jim v cinematičnosti nesahá ani po čtvrtý bederní obratel.

»Příběh o boji FVM a FPŠ a následném hledání fragmentů FPŠ vlastníkem FVM není taková FVK jak se to na první pohled může jevit.«

Koně se ve svých boxech již vzpínají, moc dobře vědí co přijde za několik okamžiků, jejich ržaní doléhá až k nám do komentátorského stanoviště. Startér zvedá pistoli ... Začínáme. A je to neuvěřitelné, dámy a pánové, úplný nováček Dungeon Siege má opravdu famózní start. Je to zvláštní, většinou v prvních vteřinách závodu získává navrch zkušenost. Ale pro tentokrát to očividně neplatí. A už vbíháme do první zatáčky ...

... střihem jsme se dostali až ... cože? Vy jste to sestříhali? Jak si to můžete dovolit, okleštit můj komentář? Vy si to vyžerete! Ale teď už rychle zpět na závodní dráhu. Před námi je poslední překážka, Příkop replaytibility. Dungeon Siege skáče ... ale co to je, při doskoku mírně škobrtnul a dostal se z tempa. Jako buldok ho následuje Diablo, které se ladně přenáší a s menším odstupem i Sacred. Restricted Area už je v závěsu za delší lano, ale už se dostává k příkopu a ... ou, to mohlo bolet, tenhle skok se moc nevydařil. Takže nám v závodě pokračují už jen tři mušketýři. Pokud to režie s tím střihem myslela vážně, musím připomenout, že Blade and Sword ztroskotal na Plotu originality a Nox zápas vzdal poté, co už v polovině ztrácel na předposledního dvanáct koňských délek. Sacred se hodnou dobu držel na druhé pozici, ale v závěru už mu pomalu začínal docházet dech a stařík Diablo jej s přehledem a noblesou předstihnul, ale kdo ví, třeba se můžeme těšit na závěrečný trhák. A máme tu cílovou rovinku. Dungeon Siege se dostal z tempa a vypadá to, že Diablo se teprve rozehřívá. A Sacred očividně přepálil začátek, takže to vypadá, že je dostih rozhodnut, ale raději si počkáme, stát se může cokoliv ... Ale ne dnes. I tentokrát vítězí veterán, ale jistě se mnou budete souhlasit, že hrdinou dne je veliké překvapení v podobě Dungeon Siege. Ovšem vzdát poklonu se sluší všem, kteří závod dokončili.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

RetroRecenze na Dungeon Siege a na Diablo vs. Diablo II.


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Gas Powered Games

Dungeon Siege, toť největší dílo tohoto mladého vývojářského studia. Konkrétně Chris Taylor se ale podílel na jedné z nejskvělejších a nejopomíjenějších RTS historie - Total Annihiltion

Pohled do budoucna ...

Typoval bych to na datadisk a proti "regulérnímu" pokračování bych nevsadil ani korunu.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

se rádi nechají hrou unášet a snad i těm, kterým se líbil první díl, ne však výhradně jim.

Modifikovatelnost:

Ne oficiálně

Multiplayer:

Ano po netu i Lan
 
 
Hrací doba:

kolem 30 hodin

 
RUB/LÍC

Grafika: 8/8
Zvuky: 6/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 6/8
Invence: 5/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Dlouhá hrací doba, nový a chytlavější systém rozvoje postavy, zajímavé questy, nadprůměrný příběh, výborná grafika, zajímavé i když drobné novinky

 

-
 

Časem upadá do stereotypu, nic opravdu nového
 

 

To znamená, že:

Dungeon Siege II potvrdilo mojí domněnku, že cesta nestavená prvním dílem byla slepá ulička bez větší perspektivy, ale naopak výrazně překonala moje očekávání. Vzdávám hold.