Hra, ve které se opravdu stanete hrdinou. A nebo padouchem. Záleží jen na vás.

Score, kdysi slavný to časopis všech pařanů, který se snad znovu dostává do obrátek, před necelými dvěma lety vydal jedno ze svých tradičních aprílových čísel, ve kterém jsme si kromě preview na Baldur's Gate 3 mohli přečíst i obsáhlou recenzi na Albion 2, hru, která redefinovala žánr a posunula jej dopředu a pořádný kus. Samozřejmě, že se jednalo o další vtípek, ale byl to humor dost vyvedený. Sice jen asi málokdo uvěřil, že tato hra skutečně vyšla, ale síla této recenze byla v něčem úplně jiném. Ali nám totiž představil prototyp naprosto úžasného R.P.G., které zvedne ze židle snad každého milovníka žánru. Prvky, o kterých se rozepisoval, byly tak revoluční a úžasné, že si je jen málokdo dovedl představit ve skutečné hře. Nyní, po roce a půl vychází pro PC hra Fable z dílen Lionheadu a já se nestačím divit tomu, kolik z oněch revolučních a nemyslitelně úžasných věciček opravdu obsahuje.

Z R.P.G. se nám v posledních letech staly kleště, které se stále víc a víc rozevírají. Sice je to chyba terminologie, ale bude nejvýstižnější je pojmenovat konzolové a PC. Zatímco klasické PC R.P.G. se v tradici dungeonů zaměřují hlavně na vylepšování postavy, sbírání lepšího a lepšího vybavení a zpravidla nám poskytují možnost všechno sledovat pomocí řady tabulek zachycujících různé aspekty naší postavy, která se mění na řadu čísel za slovy jako Síla, Moudrost a podobně. Druhý přístup je v mnohém odlišný, nechce tlačit hráče do "levelování", ale zaměřuje se hlavně na prožívání příběhu. Statistik je minimum, a tak je vaším jediným cílem "vézt se na vlně" příběhu a rozhodovat o jeho budoucím směřování. K tomu neodmyslitelně patří živoucí svět a další rozměr - morálka. V původním smyslu slova jsou pravými R.P.G. konzolovky, které vás mnohem více nutí "hrát" svojí roli a dávají vám možnost rozhodnout, ale jejich žánr a herní styl je ovlivněn platformou, z čehož plynou vedle výhod i nedostatky. Ale přestaňme mluvit teoreticky a uveďme si příklad.

Omluvte mojí troufalost, ale i přes moje nulové zkušenosti s konzolovými hrami (nepočítaje konverze) se odvážím tvrdit, že nároky příběhu hry pro X-Box či PS 2 jsou na jiné úrovni než je tomu u PC. Všimněte si, že nevyužívám výrazů horší a lepší. Zatímco většina konzolovek postrádá komplikovaný děj s mnoha nečekanými zvraty a tunami textu, které si můžete, ale také nemusíte přečíst, počítačové hry nejednou ztrácejí dech po stránce vyprávění a atmosféry. Srovnávejme - Brokem Sword a Silent Hill, Doom 3 a Halo, Morrowind a Fable. Příběhy jsou různé stejně jako žánry a zaměření, ale ručička měřiče emocí se vychyluje vždy stejným směrem. Konzolovky jsou mnohem častěji koncipována pro "prožívání" než pro hraní, což se jeví jako jednoznačné plus.

Ale abych se vrátil ke konkrétnímu příběhu, který začíná ve vesničce Oakvale. Počátek vás asi nikterak neosloví a shánění peněz na čokoládičku k narozeninám vaší sestry se vám možná bude zdát jako stupidní začátek kariéry největšího hrdiny, který byl kdy zrozen, ale začněte si zvykat, protože infantilnost hra neztratí ani na konci, ať už jste sebevětší zloun. Následující nájezd banditů už je jiná a nutná procházka nočním hořícím městem vás přesvědčí o tom, že i blbost se dá podat tak, že zaujme. Blbost? Z tohoto úhlu pohledu není radno to brát, to jsem pochopil záhy. Questy sice často ujely kamsi mimo realitu a poněkud pochmurný příběh jakbysmet, ale pokud budeme brát děj jako pohádkové vyprávění (Fable je přeci v překladu pohádka), nemusíme ani hmouřit oči a zalepovat si to kuří, abychom ohodnotili děje ve hře probíhající za přísně logické. Zkrátka musíte přijmout poněkud zjednodušená pravidla vidění světa, které nám autoři překládají, jinak si hraní tolik neužijete.

Pokud si myslíte, že vás svých příběhem tato temně laděná pohádka nadchne, tak budete pravděpodobně zklamáni. Nejedná se o skvost, ale ani o póvl. Pokud vám nevadí všudypřítomné klišé (že se ptám, kdyby vadilo, tak se asi vůbec nezajímáte o PC hry), tak si snad i příběh budete užívat, přestože jste jej v jiných podobách dost možná prožili už dvacetkrát. PODOBNÝCH, hlavní linie totiž může být téměř zcela stejná, ale vedlejší úkoly jsou tím rozhodujícím. Nemusíte si jich všímat, ale tím pádem přijdete o dvě třetiny zábavy, kterou pro vás vývojáři nachystali. Mne naprosto dostal úkol zadaný jedním vesnickým učitelem, který mne požádal o všechny knihy, které na cestě najdu a které by mohl použít při vyučování. Ačkoliv to byla práce hodně mizerně placená, neopomněl jsem do školy zanést jediný svazek, protože jsem poté mohl posečkat ve třídě a vyslechnout si lekci, která nezřídkakdy odhalovala nové a mnou zatím neobjevené možnosti hry. Zvláště pak se mi líbila přednáška o tom, jak být zlý. Vzpomínka na koktajícího učitele, který osmiletým dětem přednáší o tom, že je vhodné, aby se nechali potetovat, jedli živá kuřata a  zabíjeli nevinné lidi, mi zůstane v paměti ještě hodně dlouho. Další zpestření qestů vám nabízí možnost vychloubání. Tak třeba veřejně slíbíte, že Arénou Šampiónů projdete jen ve slipech a vsadíte na to pětikilo. Pokud se vám to opravdu povede, dostanete tisícovku. Ale neslibovat můžete i spoustu jiných ptákovin, čím je to těžší, tím vyšší kurz vám hra nabídne. I humoru si užijete, ale ne všemi bude jistě kvitován. Například situaci, kdy vám strážce u brány tábora banditů oznámí, že on sice není expert na infiltrace, ale kdyby se chtěl dostat dovnitř, tak by se asi převlékl do lupičského ohozu, ne všichni pochopí jako vtip.

A teď už k samotné náplni hry. Možná mi nejeden čtenář bude toto přirovnání vyčítat, ale já zde vidím velice zřetelnou podobnost mezi herním systémem Fable a dalšího konzolového hitu GTA: San Andreas. Hlavní a příběhová část hry je sice důležitá, ale to, na co chtějí vývojáři hráče nalákat, s ní vůbec nesouvisí. No řekněte, k čemu vám bude, když vyhrajete turnaj v nakopávání slepic? Proč si pořizovat účes stylu punk a tetování na záda? K čemu je dobré, že si můžete nabalit v každé vesnici patnáct holek, koupit dům a dovádět v ložnici? Proč asi vývojáři mysleli na čtyřprocentní menšinu, která je ve hře zastoupena rozhodne více postavami než jen čtyřmi ze sta? Je důležité pro splnění závěrečného questu umět tancovat kozáčka? Nikoliv, tohle vše a hora dalších vychytávek je to jen proto, aby bylo o čem vášnivě diskutovat a aby měl hráč příležitost vyzkoušet si řadu nových věcí. Jak už jsme si u her od Lionheadu zvykly, vše je zde dotaženo a nic neplandá ve větru bezúčelně.

Pokud budete mít náladu, můžete vyrazit do Albionu a jen tak se porozhlížet a sledovat. Obchody totiž na noc zavírají, takže když si budete chtít něco pořídit, měli byste si jít schrupnout. Ale pozor, pěkně do krčmy nebo do své postele, protože za každý přestupek zákona se platí. A stejně, naprostá většina domů je přes noc zamčená, takže pokud nemáte dlouhé prsty, stejně se do nich nedostanete. Tuto idylu fungujícího světa kazí hlavně dva nedostatky - první je umělá inteligence, která je až příliš umělá a při setkání se s neočekávanou událostí kolabuje a i při standardních situacích (hlavě bojích) se často nechová ideálně. Druhý defekt je nedostatek volnosti. S těží se zažeru ho hry, kde mne za každým stromem čeká nový loading a mapa s setsakra omezeným pohybem. Já vím, že to je omezení technologií X-Boxu, pro který hra vyšla primárně, ale to nic nemění na tom, že z většiny map mám klaustrofobický dojem.

Obrovské, ale ostře ohraničené možnosti "vyžití" zahrnující i velice chytlavé hazardní hry však nejsou jediným lákadlem hry. Vedle upravování vzhledu dle své vlastní úvahy se vaše postava bude vyvíjet i přirozeně. Podle toho, zda zvolíte cestu milosrdenství, nebo smrti, vám vyraší svatozář, nebo rohy. Bohužel bělásek s obručí nad hlavou vypadá jako trotl, ale jak jsem si všiml, každého zajímá spíše hra za druhou stranu, která není u počítačových her tak obvyklá. Jenomže v tomto bodě padla kosa na skálu. Cesty jsou dvě, pointy jsou dvě, způsoby řešení spousty questů dva, ale příběh jediný, takže je vaše motivace k plnění úkolů hlavní dějové linky často výrazně pochybná a znovu počítá spíše se hrou za dobro.

Vaše alter-ego se bude samozřejmě vyvíjet a sílit. V čem bude vynikat rozhodujete pomocí systému, který se svojí jednoduchostí podobá diablovkám. Můžete si vybrat cestu bojovníka, mága či zloděje, ale většina z nás si asi zvolí kombinaci těchto povolání. Ať už se budete zaměřovat kam chcete, neúčinnější zbraní ve hře je meč a jeho bratříčci. Zbraně na dálku včetně útočných kouzel se i díky ne zrovna ideálnímu ovládání přesouvají do kolonky "používat jen při zvláštních příležitostech", takže je asi tou nejideálnější postavou svalnatý chlápek, který občas dovede seslat kouzlo pro vylepšení svých schopností a zároveň se nepozorovaně dostane za nejedny dveře. Boj je asi nejdůležitější složkou hry, ale bohužel nám zmutoval do podoby - mlátím, mlátím, kryju se, mlátím, mlátím ... Díky častým soubojům a jednoduchému systému rozvoje postavy hra docela připomíná konzolovou mlátičku. A není třeba klamat tělem, Fable má skutečně svým herním systémem blíž ke Conanovi než k Morrowindu, což ne každý "PC R.P.G. hráč" snese.

Hudba a grafika v tomto případě tvoří jedinou a často skvěle hodnocenou kategorii. Ano, Fable skutečně vypadá pěkně, ale daň v podobě stísněných map a slušných HW nároků není nízká. K obecnému vyzdvihování vzhledu hry dozajista přispěla i inspirace moderním východním uměním, která je pro PC hráče ještě docela neokoukaná.

Fable je zkrátka kus. Pěkné, trochu exotické, přiměřeně chytré a nabízí to, co nikde jinde nenajdete. Můžete se nechat zlákat, můžete zůstat věrní PC klasikám a třást s na Obliviona a Gothica 3, ale rozšiřování obzorů také není k zahození, zvláště když je tak zábavné, jak nám to předvádí Petr Molyneux a jeho parta. 

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Podobné R.P.G. sice z archivu nevyklepeme, ale skvělých alternativ by bylo dost. Podobný systém dobra a zla (podle mne ještě o krapet lépe zpracovaný) ve spojení se skvělým příběhem nám nabídli Lucasovi Knights of the Old Repubilc. Ale zařádit si můžete i bez výčitek a moralit ve výborných kusech TES: Morrowind a Gothic 2, teď už i klidně s datadiskem. Velice mne překvapilo, že Fable nikdo nepřirovnával k Dungeon Lords, což je hra, kteoru sice mnozí strhali, ale teď se pravda dostala na povrch. Jediný rozdíl mezi Dungeon Lorrs a Falbe je v tom, že Bradleyho dílo smrdí rozkladem a Molyneux je rozený inovátor. Když si odmyslíme o vlásek slabší vzhled DL a již napravené chybky, ztrácí Fable ve zbytku ohledů, hlavně pak ve vývoji postavy a hratelnosti. Nemohu vás ochudit ani o odkaz na recenzi na Black and White, která je ze stejného hnízda.


« QuickBoX »



Pohled do budoucna ...

Fable 2? To vám opravdu neřeknu. Ale další revoluční projekt v Lionheadu kuti dozajista.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

touží po změně, protože tato hra přináší v první řadě "něco jiného" a klade důraz na jiné aspekty.

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ne
 
 
Hrací doba:

kolem 15 hodin

 
RUB/LÍC

Grafika: 7/8
Zvuky: 6/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 5/8
Invence: 7/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Grafika, vedlejší úkoly, nové prvky, stárnutí postavy, prostor pro dovádění, dva konce ...

 

-
 

Občas nelogičnosti v ději, příliš jednoduchý systém vývoje postavy

To znamená, že:

Fable je typická konzolovka, která vyšla pro PC. Když někdo jí dlouho buchty, dá za vděk i chlebu, natož hamburgeru!