He is back (připletla se ti sem hláška z Terminátora - předělat, redakce)

Nic se předělávat nebude. Protože hrdina našich srdcí se opravdu vrátil zpět, dalo by se říci, že je to návrat legendy a ty často nedopadají příliš dobře. Kdo jste nikdy neslyšel o Gothicu, tak máte nejvyšší čas, můžete si třeba přečíst recenzi v našem časopise, nebo si ho rovnou zahrát a to za rozumnou cenu, vyšel totiž jako plná hra v jednom nejmenovaném herním časopise (nebudeme přece dělat LEVELu reklamu...). Zahrát si Gothic je nutnost pro každého pařana, který se chce i nadále nazývat hráčem R.P.G., málokdy se objeví hra o které můžete s jistotou říci několik měsíců po vydání, že se stane legendou, předchůdce dnes recenzované hry k nim patří... Dost ale bylo tlachání, pusťme se do toho.

 Vzkříšení hrdiny...

 

Možná to tak nevypadá, ale ten drak je už prakticky mrtvý

 

Dost možná si vzpomínáte, že na konci prvního dílu jste porazili démonického Spáče, jehož síla sahala až do míst, kam se žádný slušný dobrodruh ani nepodívá. Každé vítězství bývá ale vykoupeno menší, či větší obětí, což v našem případě znamená, že poté co se Spáč navrátil do svých sfér, začal se hroutit jeho chrám, což by nebylo nic tak strašného, kdybyste ovšem nebyli uvnitř. Není divu, že jste zůstali ležet pod hromadou kamení, větší údiv vzbudí, že jste tam vydrželi naživu celých 13 dní (zásluhou vaší prímové zbroje), dokud si na vás váš starý známý Xardas nevzpomněl a neteleportoval vás do své věže, kde vám osvětlí nastalou situaci. Bariéra byla prolomena, davy vězňů se vyhrnuly ven, což pro království Mhyrtana není dobré stejně jako stále nekončící nájezdy skřetů, které vedou draci (!!!).

Nemyslete si ovšem, že do dvojky implantujete svého hrdinu z jedničky a budete kosit skřety jednou ranou, ani nápad, slova v intru: "Je slabý a zapomněl mnoho" vám zdůvodní to, že začínat budete téměř se stejnou postavou jako v prvním díle. To ovšem neznamená, že by pro vás měli nachystané nějaké jednoduché úkoly, naopak vaším cílem je, co jiného, než zabít draky a možná i něco víc ...

Princip vývoje postavy se nezměnil, neexistují žádné rasy nebo povolání a všichni mají stejnou startovní čáru. To, jakou cestou se budete ubírat rozhodujete pouze tím, co na svém těle (či mysli) budete vylepšovat.

Příběh přebírá z prvního dílu jednu výbornou vlastnost a tou je větvení. Opět se totiž můžete rozhodnou ke které ze tří frakcí se přidáte, tentokrát máte na výběr městskou gradu (s výhledem na teploučké místečko paladina), žoldáky (zde se uchytila spousta vašich přátel z prvního dílu včetně mého oblíbence Leeho) a službu v klášteře (nejprve novic a poté mág). Volba frakce však neovlivňuje pouze váš vzhled (mágovská róba vypadá jinak, než skvělé paladinské brnění) a způsob boje, ale i spoustu unikátních questů a nakonec i obtížnost - nováčkům doporučuji začít v městské gardě.

...s přáteli...

Nezdá se vám ta skřetí sekyra trochu veliká?

 

Ano, ve druhém dílu opravdu potkáte mnoho postav z jedničky, kteří vám pomáhali (nebo nepomáhali) prolomit bariéru. Počet NPC se ani nepokouším odhadnout, ale věřte, že jich je mnoho. Dělí se na dvě skupiny - bezejmenní a důležití. Věřte, že od člověka označeného jako Hradní stráž nedostanete ani jeden úkol, můžete od něj zjišťovat jen všeobecné informace (Kdo ti velí? Stalo se tu něco zajímavého?). Rozhovory neztratili nic ze své působivosti, takže jimi bez problémů proplouváte bez většího rizika nějak si pokazit průběh hry.

Můžu s čistým svědomím říci, že k NPCčkům si vytvoříte vztah jako v málokteré hře. Nezřídka se stává, že v nějakém tom druhém, třetím, či devátém dílu potkáte staré známé, ale nikde jste se na to tolik netěšili jako právě tady. Když jsem se dozvěděl, že Diego (první přátelské NPC v jedničce) je na živu a schovaný někde nedaleko, zuřivě jsem se rozběhl po krajině a začal ho hledat. Nutno dodat, že většinou své staré známé budete tahat z průšvihů.

...i nepřáteli...

Bestiář se oproti prvnímu dílu příliš nezměnil, několik nových nestvůr, nové modifikace nestvůr, každé přibylo několik polygonů, ale jinak žádný převrat. Nevadí, alespoň, že jsou tu draci... Nicméně jejich životaschopnost se poněkud snížila. Na konci prvního dílu jste měli veliké problémy se skupinkou tří skřetů, ve dvojce se již ve druhé kapitole musíte dostat do zámku odléhaného desítkami těchto odporných stvoření...

Když v této hře najdeme enemies, měli bychom používat nějaké ty weapons. Ty se v zásadě dělí na tři skupiny ... na blízko (pěsťovka, meče, sekyry ...), na dálku (luky a kuše), a magie (kolem padesáti kouzel). A aby rány vašich nepřátel tolik neboleli, tak vyfasujete nějaké to fajnové brnění, které (jak již jsem zmínil) je pro každou frakci rozdílné a je jich několik stupňů (jiný ohoz má novic a jiný nejvyšší mág).

...ve staronovém hávu...

Ano, grafické zpracování Gothic II, nedoznalo větších změn, tvůrci se spíše soustředili na vypilování osvědčeného enginu a docela se jim to povedlo, nevypadá to sice o obrovský kus lépe, ale stále to splňuje dnešní normy. Tvůrci se zvláště (opět) vytáhli ve zpracování krajiny, která je jednoduše úžasná, efektů boje (máchání mečem), kouzel (nic lepšího, snad kromě Etherlords II, ale to je z trochu jiné škatulky, neuvidíte) a efektů počasí, které však na fenomenálního Morrowinda spíše ztrácí.

Hudba je v menu implicitně vypnutá a je tomu tak dobře, neříkám, že není dobrá, ale u některých her si jednoduše radši poslechnete zvuky lesa, cizí rozhovory, nepřátele valící se za vámi... tyto zvuky jsou na vysoké úrovni, přestože rovněž od prvního dílu nedoznaly větších změn. 

...se starou (skvělou) hratelností...

Co se týče hratelností, tak ta se od prvního dílu změnila ze všeho nejméně, je stále stejně skvělá. Zaručuji vám, že pokud si tuto hru koupíte, nerozehrajete ji pouze jednou, ale díky nelinearitě děje, atmosféře a naprosto bezchybné hratelnosti se k ní budete stále a stále vracet.

Právě v tomto aspektu je hlavní rozdíl mezi Gothic II TES III: Morrowind. Neodvažuji se tvrdit, že má Morrowind špatnou hratelnost, to ani náhodou, ale pro své obrovské možnosti, které ve hře máte, se občas ztrácíte. Zato Gothic II vládne mnohem užším herním konceptem, takže vás může vést bez problémů za ručičku, aniž byste si toho všimli. A pokud byste se přece jenom zatoulali, hra vám dá až příliš zřejmě najevo, že do těchto míst vás povedou vaše kroky až později ...

Klídek, klídek, nečil se, já si přišel jenom pokecat

 

...a s nadějí do budoucna.

 Není žádným tajemstvím, že dobré a úspěšné (nezaměňovat tyto termíny!) hry mívají pokračování, z Gothicu se asi brzy stane novodobá R.P.G. série, datadisk už je dokončen a třetí díl ve vývoji, pokud to půjde takto dál, přehodnotím svůj názor na pokračování her...   

Celý tento článek měl ospravedlnit vstup Gothic II do naší síně slávy a zápis této hry na vaše chtivé harddisky a posléze i do vašich pařanských srdcí, protože takový skvost se jen tak nevidí.

 

 

Mat