Upíří maškaráda

Fanoušci her na hrdiny dozajista něco vědí o fenoménu jménem Vampire: The Masquerade. A čtenáři tohoto článku, kteří nemají tucha o čem mluvím, to dostanou za úkol dostudovat. Já se pouze omezím na konstatování, že svět Vampire z veliké části vychází z našeho okolí, zobrazuje nynější společnost s jediným rozdílem a tím jsou, jak jistě již tušíte, upíři, kteří žijí mezi námi a jsou pro nezkušené oko nerozeznatelní od obyčejných lidí.

Ze světa Vampire: The Masquerade vyšla již jedna hra s podtitulem Redemption od Nihilistic Software. Recenzi na tento počin jste mohli nalézt na našich stránkách kdysi dávno, ale byla z důvodů nedostačující kvality stažena. A kdo byl autorem tohoto nepublikovatelného škváru? Inu, byl to člověk, jehož pravidelně definuji zájmenem první osoby jednotného čísla. Pamatuji si, že jsem této hře dal tři Áčka navzdory hodnocení "odborného" tisku, který hře uděloval kolem 90%. Dle mého názoru se však jednalo o Diblovský škvár (nic proti Diablu, ještě stále ho pařím), který většinu zákonů licencovaného světa popíral a nenabízel ani zlomek požitku hraní papírové verze.

Příběh upíra

Rádi humor?

>>Kdo by neměl rád trošku toho rozptýlení při opravdu vážné pařbě? Autoři Bloodlines svůj humor neprokazují často, ale to se v takové hře ani nedá očekávat. Následující obrázek je z jednoho velice důležitého terminálu.

Zrození upíra je takřka posvátná věc. A vy tímto obřadem projdete ať chcete, či nechcete. Totiž jako hráč to dozajista chcete, ale vaše postava si určitě plánovala budoucnost trošku jinou. Ale jste přeci jen tvrdý a přizpůsobivý chlápek/ženština, který se jen tak něčeho nezalekne a tudíž se vydáte prozkoumávat svět ze strany, ze které jste ho ještě neviděli.

O Carmille se dozvíte hned od začátku, poněvadž jste jejím členem. Je to uskupení upírských klanů, které se dohodly na dodržování některých zásad, z nichž je asi nejdůležitější snaha o utajení (neboli Masquerade) noční populace. Brzy se však setkáte se Sabbaty, kteří mají diametrálně odlišné plány, víte však, co od nich můžete čekat. Mnohem méně vypočitatelní jsou vlkodlaci, opravdu silné stvůry, které se s upíry nikdy příliš nekamarádili. No a tuhle chásku se snaží z ulic doslova na denní světlo vytlačit další tajné společenství - Lovci, kteří jsou chápáni jako pokračovatelé inkvizice. Jen škoda, že nemůžete zahodit svojí upírskou přirozenost a přidat se k nim. Vždycky jsem nejradši hrál za zrádce.

Děj hry je výrazně lineární a nenajdete v něm jedinou odbočku, ale zato mu nechybí notná dávka atmosféry a spletitosti. O překvapivosti se dá jen s těží hovořit, zvláště pro ty, kteří mají v mozku speciální radar na rozlišování přátel a ... těch ostatních, je to vyloženě věc sympatií. Přiznejte se, komu byl ve WarCraftu III sympatický Arthas a komu bylo jasné, že to s takovým namachrovaným a rozmazleným hejskem nemůže dopadnout dobře? Někoho máte jednoduše už od začátku chuť odkrouhnout a hra vám tuto možnost dá. S NPC se ale bohužel příliš nesžijete, což je dost veliká chyba, například v Gothicu jsou vám vaši kumpáni tak blízcí, tady to nečekejte.

Město upírů

Jak si (ne)podělat postavu?

>>To je vcelku jednoduché. Mezi největší chyby patří investice bodů do vzhledu, či přesvědčování lidí (tím bosse nezdoláte), nebo do střelných zbraní. Mnohem chytřejší je soustředit se na boj na blízko a beze zbraně, jednak je účinnější a pak také můžete rovnou svojí oběť vypít. Nezapomeňte, že sílu a obratnost si můžete zvýšit (byť dočasně) pomocí Blood buffu, takže je lepší se soustředit na dovednosti, než na vlastnosti. Nezkazíte nic ani investicí do páčení zámků, hackování počítačů není příliš časté, ale zato zábavné a občas i výdělečné.

Los Angeles je jedním z nejsensačnějších míst pro noční tvory. Ta špína ulic, ten nezájem lidí o vše co se jich netýká! Vše vám nahrává do karet. Začínáte v Santa Monice, což je čtvrť města relativně čistá, kultivovaná a nezamořená upíry. Prozkoumáte každý růžek, vmetete všechny uličky a prokecnete těch několik neněmých postaviček. Všechno tohle můžete provést během cca jedné hodiny a garantuji vám, že než splníte většinu vám zadaných úkolů, trefíte se zavřenýma očima ze svého apartmá do klubu Asylum mnohem rychleji než od počítače do postele.

Když splníte questy hlavní dějové linie v Santa Monice, přesunete se taxíkem do Downtownu, kde sídlí hlavní kápo upírů z LA - princ La Crox, pro kterého budete plnit důležité questy. O chvilku později se dostanete i do dalších dvou lokací - Hollywoodu s přilehlým hřbitovem a Čínské čtvrti, které se svojí velikostí dají srovnávat s předchozíma dvěma, což ve finále znamená, že po dohrání hry vám bude stačit zlomek sekundy pohledu na monitor a hned poznáte, kde se třebas váš kamarád, u kterého jste právě na návštěvě, nachází.

Podíváte se nicméně i do dalších, tentokráte menších lokací, kam vás též zaveze všudypřítomný taxík. Autoři dokázali, že i na malý prostor se dá nasoukat obdivuhodný počet NPC i questů a navíc to nebudete mít všude šíleně daleko. Ono popravě řečeno jim nic jiného nezbývalo, poněvadž každá menší lokace se musí loadovat a to dosti dlouho. Alespoň, že vám čekání zpříjemňuje "chytrá" nápověda, která vám hlavně na začátku hry pomůže s pochopením základních zákonitostí světa.

Upíří atributy

Ne, opravdu nemyslím to samé jako lord Abak ve své fenomenální hlášce (všechny jeho hlášky jsou fenomenální): "Na tu zábavu nejdu, budou tam samý mladý a šeredný holky, co nemají ani pořádně velký ... atributy!" Systém vlastností, schopností, dovedností a upírských disciplín je velice složitý a nemá cenu ho zde popisovat, pokud se o nich (a vůbec celé hře) chcete dozvědět více, můžete si v nedaleko se povalujícím oknu stáhnout herní manuál, který vše vcelku dopodrobna rozebírá.

Za zmínku však zcela určitě stojí systém vývoje a růstu našeho upířího miláčka. Zapomeňte na Diablo, kde jste dostávaly EXP pouze za zabité nestvůry, Vampire jsou úplně opačný extrém. Zabíjejte si kolik chcete, ale zkušenostní bodíky dostanete jen a pouze v případě, že splníte nějaký zadaný quest. Nečekejte zde ani žádné úrovně, to se mezi virtuálními upíry nenosí. V průběhu hry dostáváte EXP, které si následně můžete zainventovat do konkrétních abilit, či sillů (síla, vzhled, ovládání počítače, či nějaká upírská disciplína) a to hned, jak je dostanete, nebo třeba až za dvacet hodin hraní (viz. rámeček Tip pro vytvrdlíky)

Upíří svět

Manuál

>>Rozhodl jsem se poskytnout ke stáhnutí manuál hry, který i ní výrazně vypovídá. Je sice v angličtině, ale i přesto jsem se rozhodl riskovat žalobu za porušování autorských práv.

Stáhnout manuál hry Vampire The Masquerade Bloodlines (33,3 kB)

Na R.P.G. hrách je skvělý ten fakt, že některé z nich dokáží vytvořit skvěle fungující svět bez faktických chyb, který přímo vyzývá, abyste v něm žili. U Vampire The Masquerade Bloodlines se to autorům podařilo tak napůl. Lidé chodí po ulicích, občas se mezi sebou dají do řeči, bezďáci si hřejí ruce u ohně a sprejeři konají svojí práci na oprýskaných zdech. Což mi připomíná: Víte co mají společného upír a sprejer? Oba mají rádi temné kouty. A co je rozděluje? Sprjejeři nepijí upíří krev!

Vše vypadá v pořádku, odkud se nezačnete dívat pořádně a přemýšlet. Proč lidé chodí po stále stejných a přiznejme dosti nelogických trasách? Proč po ulicích nejezdí auta a jediné vozidla, která vidíte jsou stojící taxíky? Jaktože ani v jedné čtvrti nenalezneme žádný obchod s potravinami, či textilem? Jaktože je stále noc? Proč nikdo nedojednává služby u prostitutek? A k čemu jsou vlastně záchody, když na ně nikdo nechodí (vzpomínáte na Duke Nukem 3D? Tak takové záchodové scény se nedočkáte a kabinky můžete otevírat jak dlouho chcete) A jaké podivné zakřivení časoprostoru způsobilo, že jedny dveře vedou na dvě různá místa?

 

Finální boss

Popravdě řečeno, většinou stojí závěreční zlouni za prd, tentokrát se však vše povedlo dle plánu. Nejprve bojujete s přerostlou gorilou, kterou lze vcelku bez problémů porazit, ale ...

...až ji zabijete, promění se v opravdu velikého a vypaseného netopýra. Následující boj patří k tomu nejatmosferičtějšímu, co vám může hraní PC her nabídnout. Když po vás váš nepřítel začne házet prostitutky a taxíky, tak se na něj snad ani nebudete zlobit ... tedy poprvé. Ale štvát vás bude pořádně a dlouho. 

Upíří den (noc)

Většinu vašeho času, který strávíte v roli nočního tvora, budete plnit úkoly. A v pravdě řečeno se jedná o questy o řád zajímavější a nápaditější, než u většiny ostatních počítačových her na hrdiny. Designéři si dali hodné záležet, aby zadání úkolu neznělo příliš jako: "Najdi a zabij." Do tohoto stereotypu upadli vývojáři až na samém sklonku hry, poněvadž poslední úkoly už se soustřeďují na likvidaci bossů, kteří se schovávají až v nejnižším/nejvyšším patře kobek/věžáku.

Většina questů této hry však stojí za zapamatování a obdiv. Rozřešte záhadu dvou sester, které nikdy neuvidíte spolu. Nainstalujete webové kamery do daného apartmá. Projděte zchátralým hotelem s velice podivnou historií. Vydírejte doktůrka, který podvádí svojí manželku. Zachraňte člověka vězněného šílencem používajícím proti vám jako zbraň lidskou ruku (možná nejmorbidnější zbraň všech dob). Chyťte masového vraha a pak do třeba pusťte, za což vás zápis ve vašem deníku vyloženě seřve. Velká část úkolů je volitelná, ale doporučuji je splnit, výborně se pobavíte a navíc dostanete kromě občasné věcné odměny i drahocenné zkušenosti. I přestože jsem dohrál hru, inu řekněme více než jednou, některé dveře zůstávají stále tajemně zavřené a mnohé questy nesplněné, což je motivace k dalšímu hraní.

 

Lidé nejsou pro skutečného upíra nic než potrava.

Upíří rozmanitost

Dostaveníčko

Přicházím k prostitutce a ona mne vítá stejnou hláškou, jakou jste slyšeli na začátku recenze (pokud jste ji propásli, aktualizujte si stránku). Po smluvení ceny odcházíme na místo, kde bude větší intimčo.

V temné uličce se začínáme cicmat. "Hej zlato, víš, že na krku je hlavní erotogenní zóna?"

Zakousl jsem se a přihlížející bezďáci na tom nevidí nic špatného. Její krev není příliš dobrá ...

...nesedla mi, jsem Venture, takže nemůžu vychlastat kde koho. Vypitou krev zvracím a navíc mi nebezpečně ubývají životy. Snad příště.

Při tvorbě postavy si můžete vybrat ze sedmi upírských klanů, je jen na vás, zda se přidáte k rozhádaným Bjurahům, hnusným a ďábelsky silným Nosferatům, vznešeným a mocným Venturům, přírodním Gangrelům, estétským Toreadorům, šíleným Malkavianům, či magií probíjejícím Tremerům. Ať už si vyberete jakkoliv, pravděpodobně to nebude vaše poslední volba, hru se totiž vyplatí hrát znovu, questy jsou sice vždy stejné, ale způsob jejich plnění se může diametrálně lišit.

Uveďme si příklad, před vámi je místnost plná policistů, kterou musíte projít. Co uděláte? Jakožto mrštná postava se můžete proplížit skrz, nebo odlákávat jednotlivé oběti a potichu a jistě je likvidovat. Pokud jste Nosferatu, s největší pravděpodobností vám nebude dělat problémy rozrazit dveře a jednoduše místnost vymlátit s tím, že na posledním chudákovi si v klidu zhojíte rány díky teplému červenému moku pulsujícím v jeho těle, který vám chtě nechtě předá. No a konečně jako stylový Venture můžete nakráčet do místnosti, když vás nepřátelé obklopí, tak jim jednoduše vsugerujete, že jste zmizel a pokud se s nimi budete chtít zaobírat i nadále, tak je třeba jediným kliknutím všechny donutíte spáchat sebevraždu. Odvaz, že?

Jediné co bych tvorbě postavy vytknul je nemožnost jakkoli ovlivňovat vzhled vašeho avatara. Já vím, že tohle není žádná módní přehlídka, ale já osobně jsem si dle vzhledu opravdu nevybral. Alespoň, že jim u obchodníků můžete pořídit nějaké slušivější oblečení. Nečekejte ovšem, že obtažené rifle udělají z vaší Nosferatky něco, na co by se dalo dívat s plným žaludkem.

Upíří oči  

A to se již dostáváme ke grafickému zpracování. Kdybych měl být zcela upřímný, tak Bloodlines nevypadají o třídu hůř než Half-life 2, na jehož enginu jsou stavěny, rozestup mezi touto hrou a předvánočním akčním hitem je ještě o něco větší. Modely postav jsou kostrbaté, efekty kouzel a boje nevypadají příliš k světu a vůbec všechno je dosti hnusné. Těžko hodnotit a odsoudit něco za to, že je to hnusné, když to autoři tak zamýšleli. Těžko lze vytvořit podzemní kobky s jásavě zelenou trávou nebo noční centrum města v pestrých a oku lahodících barvách ala Serious Sam. Smutný je též omezený repertoár modelů postav. Například dva typy bezďáků (chlap a ženská) je tak trošku málo, nu alespoň rozeznáte důležité osoby s vlastním skinem.

Source engine se v rukou Troika Games zřítil na úroveň průměrného grafického jádra s několika vážnými nedostatky. Tak za prvé, nejsem příliš nadšený, když se mi nepřítel schová do z zdi (jednou se mi ho dokonce podařilo prohodit ho do sousední místnosti), nebo se propadne do anglického trávníku (viz obrázek dole). A pak autoři mohli trošku využít fyzikálních vlastností tohoto skvostu, nechci klást nějaké přehnané nároky, ale úroveň využitelné fyziky je srovnatelná s Dungeon Master, kde jste též zatěžkávali sešlapávací desky jinými předměty.

Upíří uši

Dobrá herní hudba může být dle mého názoru dvojího typu. Jednak může jít cestou výrazných a dobře poslouchatelných melodií, které lahodí uchu a zapadají do hry (Morrowind, Freedom Fighters), nebo lze vytvořit množinu skladeb bez zbytečností jako je melodie a rozdělit je do dvou skupin - dynamické a rychlé (bojové scény) a uklidňující (putování). A je hotovo, takovýmto způsobem vytvořili právě tuto hru. Jediná výraznější melodie, na kterou narazíte, zazní až v Credits, které trvají takřka deset minut. Hudba plní svojí úlohu (dokreslení atmosféry) výborně, ale nějaká výraznější stopa například v menu by jistě neuškodila.

Tip pro vytvrdlíky

>>Pokud si opravdu věříte, můžete si co nejdéle šetřit zkušenostní bodíky a když jich budete mít kolem šedesáti, zajděte na místní disco (prakticky jedno na jaké) a najděte tam prokecávačku, kterou můžete sbalit, uložte si hru a všechny své našetřené bodíky vložte do dovednosti svádění. Už ji můžete sbalit? Pokud ano, tak se nechá ocicmávat, což je ta nejvhodnější příležitost ke svačině. Hru si znovu loadněte, poněvadž svádění je vám úplně na nic :-)

Zato dabing je naprosto fenomanální. Jen těžko bych vzpomínal na hru s lepším namluvením postav. Je sice krajně podezřelé, že bezďák mluví s výslovností australského učitele angličtiny, ale je to asi plus, jinak bychom si poslech rozhovorů my antitalenti, co sotva rozumíme psanému textu, příliš neužili. Jednou dabovanou fenomenální hláškou vytaženou ze hry jsem vás dokonce přivítal v této recenzi.

Upíří result

Přiblížím vám postup mého myšlení.

Jedna odehraná hodina - vypadá to příšerně a ty loadovací časy jsou nesnesitelný, to je strašný!
Deset odehraných hodin - To je super! Nemá to chybu! Bomba!
Deset a půl odehrané hodiny - Jaktože mne ta pitomá hra nepustí dál??!!
Dvacet odehraných hodin (9,5 hodiny blouzení a hledání chyby) - Balím to!
Dvacet dva odehraných hodin (po instalaci patchu) - Jó to je sranda, jedeme dál!
Čtyřicet odehraných hodin - Už zase boss??
Čtyřicet osm odehraných hodin (po dokončení hry) - Ten konec byl teda slabota! Ještě, že můžu začít hrát od začátku (startuji novou hru).

Co to znamená? Bolí mne u srdce, že této hře nemohu dát osm Áček, poněvadž jsem se u ní dlouho a skvěle bavil, ale i když budu vycházet z toho, že budete hrát opatchovanou hru (alespoň verze 1.2), tak na pomyslný herní vrchol tato gamesa nedosáhne. Škoda.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Upíři? BloodRayne, Blade Trinity a Dracula. Upíři!


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Troika Games

Poslední dobou o nich nebylo příliš slyšet, ale jdou to opravdoví mistři. Mimo jiné vytvořili fenomenální Arcanum, či méně úspěšné Temple of Elemental Evil

Pohled do budoucna ...

To lze jen s těží říci, ale sázeli bychom na další R.P.G. s upírskou tématikou.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

Řadí atmosféru a herní prožitek nad grafiku.


Modifikovatelnost:

Ne přímo.

Multiplayer:

Ne.


Hrací doba:

Asi 40 hodin.


RUB/LÍC

Grafika: 5/8
Zvuky: 7/8
Hratelnost: 8/8
Příběh: 7/8
Invence: 8/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

ATMOSFÉRA, nápadité questy, dabing, hratelnost

 

-

Bugy, závěr hry

 

To znamená, že:

Vampire the Masquerade se pro mne subjektivně stala asi nejlepší hrou minulého roku a okradla mne prakticky o celé vánoční prázdniny, ale nelituji toho.