Sportovní simulace už jsou za zenitem. Fantasy se škrábe na výsluní. Co vznikne spojením těchto dvou ingrediencí?

Asi se mnou budete souhlasit, když se vyjádřím v tom smyslu, že velkou část hráčů sportovních simulací tvoří fanoušci daného odvětví či způsobu ničení těla či dokonce samotní sportovci (těch už ale naštěstí pro kardiochirurgy a dietology moc není). Je tedy jen logické tvořit simulaci sportu všeobecně uznávaného a populárního. Nejsem zrovna geniální prognostik, ale odvažuji se tvrdit, že simulaci fotbalu či ledního hokeje si zakoupí více hráčů než zpracování dráhové cyklistiky. Už z toho důvodu bychom měli neznámé Cyanide studio pochválit za odvahu, poněvadž oni se pustili do simulace sportu, který neměl jediného fanouška, rozhodli se totiž vytvořit zcela novou kolektivní míčovou hru.

Ale ještě než se začnu rozepisovat o pravidlech hry a jejích aspektech, měl bych se krátce zmínit o dvou proprietách, které většinou nechávám k rozebírání jiným recenzentům - jsou to: hlavní menu a intro hry. Tyto dvě složky jsou totiž pro hru naprosto charakteristické. Intro je zajímavé tím, že není. Zamrzí to zvláště kvůli tomu, že by mohlo vypadat velice pěkně. Hlavní menu ovšem je a tudíž se bude muset vyznačovat dalším pozoruhodným atributem. Po obrazovce vám totiž v menu pobíhají brouci, mravenci, švábi a jiná havěť. Pokud k nim přiblížíte kurzor, změní se v obrázek kladívka a vy můžete nebohého hmyzáka kliknutím přeměnit v hromádku končetin a podivné zelené tekutiny. Tvůrci dokonce zašli tak daleko, že do menu zařadili okénko s počtem "fragů". Je to blbůstka, to vím moc dobře, ale moc pěkně nám ilustruje fakt, že autoři Chaos League někde cosi uberou, ale jinde zase přidají, což činí z této hry originální kus. Ale nemyslete si, jen díky tomu u mě ještě vyhráno nemá!

Zajímavé a originální nápady mám ovšem rád, což znamená mimo jiné i to, že tato moje šestá recenze na kolektivní sport jest mojí třetí na kolektivní sport z říše fantazie. Předchozí dvě byly Pet Soccer a Harry Potter: Mistrovství světa ve Fanfrpálu. Chaos League je v mnohém kombinací těchto dvou. Je skutečně pravda, že autoři vytvořili zcela nový sport (stejně jako fanfrpál), který je ovšem z velké části založen na již známé hře, aby člověk nebyl tolik zmatený (Peti mají bod). Tentokrát se však jedná o rugby, za jejichž velice drsnou verzi by se dalo Chaos League označit. Popravdě, tento spot je občas trochu příliš drsný i na box.

Týmy:

>>Lidé
>>Temní elfové
>>Trpaslíci
>>Lesní elfové
>>Orkové
>>Goblini
>>Barbaři
>>Nemrtví
>>Pretoriáni
>>Žoldáci (mix)

Pravidla tedy nejsou nijak složitá, začíná se vypuštěním prasete, které má na sobě připoutaný klasicky šišatý míč. Pokud jeden z vašich hráčů doběhne k roztomilému čuníkovi a vrazí mu jednu mezi očka, může uchopit balón a vydat se na trip k soupeřovu území. Ovšem pokud vyrazí váš hráč osamocen, nebude mít velké šance urazit deset metrů, soupeři jej obklopí, takže mezi nimi nebude možno prokličkovat a pár tvrdými ranami jej přesvědčí o tom, že nejlepší alternativou jest dobrovolné předání míče. Dříve či později jej opravdu zlomí a jakožto zálohu na příští střet jej pošlou k zemi, kde si váš útočník pár vteřin poleží. Počítačem ovládaný hráč však není tak hloupý jako vy a pošle na vás útočnou eskadru, která se rozprostře po celé šířce hřiště a snaží se obelstít obranu. Dlouhou byť nepřesnou přihrávkou vysílá nepřítel svého offsiďáka na zteč a tomu nedělá problém utéci vašemu velkému a tvrdému, ale pomalému zadákovi a pokládá míč. TOUCH DOWN!

Ačkoliv to vypadá jednoduše, žádná sranda to rozhodně není a připravte se, že první večer strávený u Chaos League zrovna mockrát neskórujete. Pravidel je totiž mnohem více, než by se slušelo psát do recenze (jedno za všechny - nezkoušejte kopat do ležícího protihráče, jdete nekompromisně ven) a možnosti hry jsou jen velice těžko teoreticky představitelné a popsatelné. Důležitou roli hraje hlavně rozestavení vašich svěřenců a také vhodné používání kouzel, kterých je ve hře požehnaně a dokud se nenaučíte jejich účinky a nebudete je bravurně ovládat v pohybu, raději se ani nepouštějte do boje se středně silným soupeřem. Tak trochu mi to připomíná učení se klingonštiny, je sice úplná jelitárna biflovat se pravidla, abyste byli přeborníci a znalci neexistující hry, ale na druhou stranu to v sobě skrývá nezanedbatelnou přitažlivost, alespoň pro některé typy lidí.

»Hra sice nenabízí nějaké extra skvělé grafické finesy, ona jen prostě vypadá skvěle, komu to nestačí, ať jde o dům dál, já se s tím spokojím.«

Ovládání je tedy, jak jistě správně tušíte, řešeno poněkud jinak než u jiných sportovních simulací. Mnohem více než sport se hraje Chaos League jako RTS, skoro vše můžete ovládat myší. Buď si můžete vybrat hru v "reálném čas" nebo si zvolíte tahy, které nejsou ničím jiným než třicet sekund, ve kterých nerušeně rozdáváte rozkazy, a následná půlminuta soupeřova času. Jak jsem řekl, ovládání není med, ale je řešeno efektivně a stěží by šlo vyřešit lépe. Přemýšlel jsem sice, že kdyby mohl člověk ovládat pouze jednoho hráče to to klávesami, dostala by hra úplně jiný spád, ale pak jsem si uvědomil, že u Chaos League by to nebylo možné, protože vy potřebujete mít v každém okamžiku kontrolu nad všemi svými svěřenci.

Jako v každém sportu mají i tedy různí hráči rozlišné úkoly. Krása Chaos League však spočívá s tom, že vás nikdo nenutí využívat "tradičních" postupů. Můžete klidně obsadit svého mohutného zadáka na hrot, aby prorážel cestu vašemu běžci nebo klidně přetáhněte všechny své hráče a pošlete je na zteč. Pokud budete mít trochu štístka a pár hodin hraní v rukou, tak je dost možné, že se vám tato akce vyvede. Každá z vašich kreatur je něčím charakteristická. Jednak má svoje osobitá kouzla a pak také statistiky, které ji předurčují k určitým činnostem. Ten je pomalý, a tudíž jej stěží uplatníte při bejcích, ten zase neumí kloudně nahrát, takže jej není záhodno obsazovat do zálohy, odkud létají míče k útočníkům a tak dál a tak dál.

A teď přišla řada na vůbec nejsilnější stránku Chaos League, kterou jsou samotné týmy. Celkem deset originálních mančaftů s různými přednostmi se bude ucházet o vaši přízeň. Takoví Temní elfové jsou přeborníci v magii, takže kouzly zvládnete mnohem více než rychlostí a přesností v nahrávkách. Orkové kupodivu také z velké části spoléhají na magii svých šamanů, ale jejich největší síla je ta fyzická, ne každá máčka je srazí na kolena, za to však platí svojí relativní pomalostí, takže je k jejich ovládání hodně taktického myšlení. Trpasličí styl je průzračný jako sklo, v takřka vojenském šiku se ženou na nepřítele bez větší rozvahy a ono to kupodivu funguje. Nemrtví zase spoléhají na brutálně silnou obranu a dobré pasy směrem vpřed. Jak vidíte, má každý tým jiný styl hraní, což činí zvláště z multiplayeru skvělou zábavu. Já jsem se třeba nejprve vrhnul hrát za mé miláčky nemrtvé, ale jejich styl mi nevyhovoval, a tak jsem přesedlal na velice silné temné elfy. Snad jediný tým, který jsem pořádně nemohl vystát jsou standardně průměrní lidé, za které si sice nehraj těžko, ale ani ne zábavně.

»Kdyby každý vnesl do světa her tolik novot jako tvůrci Chaos League... tak bychom se z toho za chvíli zbláznili.«

Nemohu opomenout pochválit grafické zpracování, které se vyznačuje kombinací, která se na mém harddisku neobjevila od dob Etherlord II - opravdu pěkné a hardwarově nenáročné. Hra sice nenabízí nějaké extra skvělé grafické finesy, ona jen prostě vypadá skvěle, komu to nestačí, ať jde o dům dál, já se s tím spokojím. To, co vidíme, předčí snad jen to, co slyšíme. Komentář je naprosto perfektní, výstižný a vtipný, sice nejsem zrovna přeborník v angličtině, ale nejednou jsem dojel na to, že jsem nebyl pro smích schopen ovládat tým. Obyčejně uvádím nějaký příklad, ale tentokrát tomu tak nebude, protože by to mimo vřavu zápasu zdaleka tak nevyznělo. Snad jen jeden ... hláška při knock outu jednoho nemrtvého není vůbec špatná: "Death, again."

Pět stadiónů není moc, ale je to dostatek (při výběru dějiště se vás hra ptá: "Where do you want to die?"), zaujme i možnost pořádně si prohlédnout každého hráče kteréhokoliv týmu pěkně zblízka v místní galerii a ti při jakémkoliv pohybu, který zvládá. Potěší i předdefinované scénáře, což je zajímavý mód, ve kterém musíte plnit zadané úkoly, které vám teprve odhalí mnoho možností hry.

Přišla chvíle zúčtování. U Chaos League jsem se skvěle bavil, což je zvláště v poslední době jev řídký. Hra přináší mnoho nového, odnáší mnoho starého a kombinace toho všeho znamená těžko proniknutelnou skořápku (tutoriál trvá tak čtyři hodiny), která však skrývá skvělý poklad - zábavu a nečekané uplatnění taktických dovedností v hávu velice důstojném a to vše připepřené humorem, rozhodoval jsem se mezi šesti a sedmi Áčky, ale nakonec jsem neodolal a rozhodnul se pro honosnější alternativu, byť to není rozhodně hra pro každého.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Harry Potter: Mistrovství světa ve Fanfrpálu a Pet Soccer


« QuickBoX »



Pohled do budoucna ...

To nikdo neví ... tedy skoro nikdo ... tedy já rozchodně ne.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

mají dostatek odhodlání a času, tato hra totiž potřebuje dostatek péče a trpělivosti, ale nebojte odmění se vám. Zdaleka nejen pro sportovní fandy.

Modifikovatelnost:

Ne

Multiplayer:

Ano
 
 
Hrací doba:

kolik si přejete

 
RUB/LÍC

Grafika: 7/8
Zvuky: 6/8
Hratelnost: 6/8
Příběh: 0/8
Invence: 8/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Dobrá grafika, skvělý komentář, zajímavý humor, herní variabilita, trvanlivost, multiplayer, zcela nová sportovní koncepce - a všechno to funguje!

 

-
 

Ne každý je ochoten strávit deset hodin nad učením se základů nějaké hry, ale to je zápor lidí, ne hry.

To znamená, že:

Už z recenze můžete bez problémů vydukovat, že Chaos League nabízí něco, co jsme ještě neměli možnost vidět.