Vytvořte si vlastní historii

Nejen Římané se snažili ovládnout celý známý svět, měli hned několik soupeřů. Tím největším z nich bylo bájné Kartágo - vládce moří. Ovšem nejen obchodem a námořními bitvami si snažili vydobýt slávu a bohatství. To dokázal Hanibal, když se svou armádou nejrůznějších národností překročil Alpy, aby atakoval hrdý Řím ze severu. Karágiňci svou železnou morálkou mohou konkurovat i římským vojákům. Schyluje se k bitvě. K bitvě u Trasimenského jezera. Římský konzul Gaius Flaminius povzbuzuje své vojáky: "Dnešní den bude plný krve. Jen vy, vaše meče, štíty a čest rozhodne o tom, či krve bude prolito více. Zda hrdinných římských vojáků bránících svoji vlast, či mocichtivých a proradných přivandrovalců ohrožujících vaše domovy, ženy a děti. Pozvedněte své zbraně a bojujte! Bojujte se ctí, aby jste byli se ctí vzpomínáni!"

K sevřeným římským šikům se nesměle blíží asi poloviční Punská armáda. Nejdřív opatrné oťukání oštěpy ... a už se rozbíhá jízda ... někteří pěšáci jsou nekompromisně zválcovány již prvním drtivým útokem. Vypadá to, že právě toto místo bude nejdůležitější. Říman posílají další oddíl těžké kavalérie. Jenže Hanibal se se zbytkem svých vojáků schovává v nedalekém lese, v týlu nepřítele. A právě v této chvíli zavelel útok! Punská armáda obkličuje Římany a někteří z nich propadají panice. Flaminius však není žádný hlupák. Brzy proráží obklíčení a ustupuje se svými vojáky, aby mohl zkonsolidovat své síly. Už je vše mnohem férovější. Dvě obrovské armády pochodují proti sobě. Klidní a odhodlaní zvítězit. Jen římští pěšáci jsou ještě stále trochu udýchaní z toho chvatného úprku. Nicméně to nebrání v tom, aby jim zbytky dechu vyrazily přibližující se hrozivé kontury. Sloni! Morálka vojáků rázem poklesá. Římský konzul zvedne hlavu a zakřičí nejvíc jak dokáže: "Hanibale, ty hovado. Sloni tu nemají bejt. Ty cheatuješ!!"       

Tak takto by mohl vypadat popis prologu a začátku jedné z velikých bitev starověkého Říma, tak jak ji zpracovali vývojáři z Creative Assembly se své dlouho očekávané hře Rome ze série bitevních strategií Total War. O mém vztahu k této specifické větvi strategických her mohu říci jen jedno. Shoguna jsem jen viděl, Medievala jsem hrál s ohromným potěšením a na Rome jsem se nehorázně těšil (řekněme, že to pro mne byla jedna z nejočekávanějších her tohoto roku).

Než se rozpovídám o samotné hře, krátce vám popíši herní módy, které vám hra nabízí. Prvním a hlavním je kampaň, ve které se vtělíte do role hlavy jedné ze tří nejvýznamnějších římských rodin, které se od sebe vzájemně, kromě startovní pozice, prakticky vůbec neliší. Plníte vůli senátu, vdáváte dcery a ženíte syny, uzavíráte aliance a vyhlašujete války, stavíte města a cvičíte vojsko a to vše na půvabně animované a vykreslené mapě tehdy známého světa. Když se potkají dvě vojska, jejichž názor na budoucí vývoj světa se diametrálně liší, začne bitva, kterou si můžete nechat vypočítat, nebo si ji poctivě odbojujete sami.

Druhým a dle mého názoru neméně zajímavým módem jsou historické bitvy, kterých ve hře naleznete celkem deset. Není to moc, ale pokud je chcete všechny dohrát na nejtěžší obtížnost, věřte, že vám to zabere asi čtyřikrát víc času než průměrná akční hra. Před každou bitvou vám autoři sdělí historické pozadí a výchozí pozice. Následně se rozběhne bitva, kterou však sami neovládáte, naopak třeba pět minut koukáte, jak vám počítač vysvětluje, jaké triky použili oba vojevůdci a nutí vás dívat se na to, do jaké šlamastiky se dostala vaše armáda (například ono obklíčení u Trasimenského jezera z počátku recenze). Až pak se dostáváte ke slovu vy.

Samotné bitvy jsou zpracovány velice věrně, alespoň dle mých chabých historických znalostí a encyklopedie Největší bitvy antiky a středověku. I když se samozřejmě musí brát ohled na hráče, takže nic není tak realistické, jak na první pohled vypadá. Například vyloženým zklamáním pro mne byla bitva v Teutuburském lese, kde jsem se dočkal místo potyček v temném a nebezpečném háji procházky římských legionářů po starověké obdobě dálnice v aleji. Až později jsem si uvědomil, jak komplikované by bylo hrát i vytvořit bitvu v hustém porostu.

O grafice hry se snad ani nemusím zmiňovat, tu vidíte na okolních obrázcích. Stačí říci, že ne skvělá a velice často budete zoomovat, byste si užili bitvu "na vlastní kůži". Některé grafické efekty se velice povedly (salva šípů, rozrážení šiků Římanů slony), na jiné autoři trochu pozapomněli (hroucení zdí při obléhání hradu), ale celkově je vzhled hry naprosto skvělý. Vyčítat vývojářům, že všichni jejich panďuláčci vypadají jako klony, určitě nemůžeme, poněvadž se se stejným přístupem setkáváme i například v akčních hrách, kde je zobrazovaných postav řádově tisíckrát méně.

Ale buďme upřímní, grafika je pouze pozlátku pro komerční hráče, mnohem důležitější je samotné zpracování bitev. To je naprosto fenomenální. Zapomeňte na pravidla hry, zapomeňte na pročítání manuálu, tohle je Totální válka, tady platí pravidla stejná jako ve skutečném světě. Jste opravdový vojevůdce a jediné, čím se od římského konzula lišíte, je fakt, že se na bitvu můžete podívat z ptačího pohledu a můžete k tomu křoupat brambůrky. S tímto pocitem úzce souvisí ovládání, které si leze libovolně předefinovat, ale zvyknete si poměrně brzy i na základní nastavení. Zatímco ze strategické části se stal menší otesánek, do kterého se vešly všechny ingredience z předchozích Total Warů dotažené k dokonalosti a některé nové, již ne tak skvěle domyšlené, bitevní část se dle mého názoru oproti Medievalu zjednodušila, nemluvíme tu však o obtížnosti, která zůstala standardně vysoká, ale o samotném ovládání a taktických možnostech. Nedovoluji si tvrdit, že to byl krok správným směrem, či naopak, to ukáže až čas a ohlasy hráčů, tohle recenzent nemůže poznat.

A pokud už mluvíme o obtížnosti, nemohu se nezmínit o jednom zajímavém paradoxu. Na lehkou obtížnost je Rome: Total War hratelný i pro méně zkušené hráče. I relativně silnějšího soupeře porazíte bez bitevních triků, taktiky, strategie, či dokonce logiky. Jednoduše přetáhnete svoje vojáky a zaútočíte na nepřítele. Vznikne pěkná mela, za které většinou vyjdete vítězně. Nicméně je to ohromná nuda. Funguje to u jiných her. U Age of Cosi neděláte v podstatě nic jiného, ale tyto hry jsou na to vytvořeny. Rome je stvořen pro taktizování a stražení pastí, až na střední, či těžké obtížnosti poznáte opravdovou krásu této hry, nicméně takto nasazenou laťku překoná tak jeden hráč z pěti. Ostatní čtyři prohrají pár bitev, dají si lehčí obtížnost a zanedlouho (až se okouká grafika) hru znechuceni a znuděni odinstalují, jen málokdo se prokouše zpět do vyšších obtížností, kdy začíná opravdová zábava. Že jste tohle v žádném herním časopisu nečetli? Jak by ano, herní redaktoři uvažují trochu jinak a jsou v sedmém nebi, že konečně uplatní své dlouholeté zkušenosti a taktické choutky, nepovažují za nutné sdělit veřejnosti, že tato hra bude pro většinu mainstreamu naprosto nestravitelná.

Já sám jsem měl na střední obtížnost v prvních bitvách slušné potíže, ale mohu vám potvrdit, že neprožijete na poli počítačových her lepší pocit, než když na hard zaženete na útěk dvakrát tak velikou armádu. V tu chvíli mne ovládl mnohem silnější pocit vítězství a uspokojení, než při dohrání všech akčních her dohromady. V ten okamžik jsem pochopil, proč je historie plná válek.

Tak trochu v kontrastu s komplexní propracovaností této gamesy se vyjevuje nemožnost ovládat námořní bitvy. Zřejmě k tomuto kroku přistoupili autoři z toho důvodu, že by museli modelovat další jednotky (lodě), dodělávat celou škálu grafických efektů (voda, potápění lodí) a navíc značně poupravit herní systém, poněvadž velet lodi je přeci jen něco jiného než rozkazovat centurii legionářů. Ale zamrzí to, vždyť mnohé významné bitvy byly svedeny na moři. 

Mohl bych vám zde popsat několik bitevních strategií, osvětlit principy boje, ohodnotit nevýrazný soundtrack, opěvovat zpracování obléhání měst, zacitovat několik římských císařů, ale nebudu. Teď už víte, zda je pro vás Rome: Total War ta správná hra. A pokud ano, bude vás bavit na dlouhou a dlouhou dobu. Pokud ne, budete se jen trápit, radši si počkejte na LOTR: BoME.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Je to podivné, ale žánrově podobné hry na našem webu příliš nevedeme. Snad nejbližší je Microsoftí Rise of Nations. Též si samozřejmě můžete přečíst upoutávku na tuto hru v GamesView No. 1 


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Creative Assembly

Jak jsem již psal. Všechny Total Wary jsou dítky tohoto studia a to je zásluha více než slušná.

Pohled do budoucna ...

Série Total War určitě nekončí ... naopak tohle bude jen začátek. Moc bych nedal za to, že vývojáři chystají datadisk.


Hru doporučujeme těm, kteří ...

jsou znechuceni jednoduchostí současných strategií a jsou opravdovými herními labužníky


Modifikovatelnost:

NE

Multiplayer:

Ano v multiplayeru můžete hrát historické bitvy, ale některé z nich jsou dost nevyvážené. 


Hrací doba:

kolik chcete


RUB/LÍC

Grafika: 7/8
Zvuky: 6/8
Hratelnost: 8/8
Příběh: 6/8
Invence: 8/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Téměř vše

 

-

Není pro každého, nemožnost hrát námořní bitvy


To znamená, že:

Rome: Total War mne nezklamalo, vás ale zklamat může.