Poslyšte příběh plný hrdinů, intrik, mečů a přehnaných hardwarových nároků ...

Před čtyřmi lety vtrhl na trh s PC hrami Stronghold, který sice nebyl nijak výjimečně dobře hodnocen v odborném tisku, ale zato nabízel skvělou hratelnost ve starém stylu a k tomu s bravurou definoval nový subžánr RTS. Nejsem šťastným vlastníkem této gamesy, ale hrál jsem demo a nemálo jsem se o ní zajímal, což mne vedlo k nedočkavému očekávání druhého dílu, který se celý zadýchaný přiřítil na můj prázdninově prázdný harddisk a zajistil mi zábavu na krátké letní večery. A já vám teď sdělím do jaké míry jsem se u hry bavil a jestli se bude líbit vám, tedy pokud chcete ...

A ještě jednu drobnou poznámku. Musím vás upozornit, že jsem se tak trochu zamiloval do herních artworků, které můžete vidět všude kolem, což zapříčinilo méně obrázků přímo ze hry, musím se snažit tuhle recenzi protáhnout, aby se sem nějaké opravdové in-game screeny vešly. Mimochodem, na obálku jsem taky prosadil herní atrwork. Ale musíte uznat, že až na ten kýčovitý hned pod textem se na všechny skvěle dívá a nevěřili byste, jak frustrující je vybrat z každé kategorie právě jeden, který se k recenzi hodí nejvíce.

V jednom malém království ...

Byť je příběh vedlejší, je slušné jím začít. Podíváme se tedy do středověké Anglie, která není ani pro tentokrát historicky přesně zpracována, ale je to ona Anglie z podřadných historických románů smíchaných s pohádkami. A děj hry je odtud také jakoby vystřižen. Hodný král, zlí vzbouřenci, mladý (noble) následovník trůnu, intriky, zrady a hlavně pořádná řada bitek. Toť vše. Kdekoliv jinde bych pravděpodobně příběh hodnotil jako podřadnou frašku a označil ho za mínus hry, ale jednak se ke stylu hraní hodí a pak to by bylo jako vyčítat nedostatek originálních příběhových prvků Diblau, či Medal of Honor.

Děj se nám posouvá pomocí in-game animací, které vás uvedou do mise a většinou vás také vytrhnou z pilného taktizování po splnění některého z úkolů mise. Sice to působí rušivě, ale scénáristé nám to vynahradili snahou o zapojení humoru do jinak předem předvídatelných konverzací, která se jim občas i daří. Navíc pro libové stratégy tu stále existuje možnost rozhovory přeskakovat, beztoho o mnoho nepřijdete. A vůbec celý příběh můžete brát jen jako nabídku, což je jednoznačné pozitivum, poněvadž Stronghold 2 má co nabídnout i na jiných frontách.

...plném zeleně, zpěvu a piva ...

Když chcete začít hrát novou hru, budete si muset vybrat ze dvou netradičních možností. Buď se vydáte "Cestou míru", nebo si zabojujete a kliknete na možnost "Cesta války". Teď se podíváme na zoubek mírumilům. V případě, že se budete chtít bavit na Cestě míru, budete si moci vybrat mezi dalšími módy, z nichž jdou zajímavé hlavně dva. První z nich je jakási kampaň, v níž je cílem každé mise dosáhnout nějakého hospodářského úspěchu. Úkoly jsou vcelku rozmanité a budete se při nich bavit, nezapomínejte však stavět také obranné struktury, nepřátelé vás sice obléhat nebudou, ale takoví vlci také nejsou zrovna kamarádští. Druhá možnost je klasický "free build", ve kterém si můžete postavit hrad svých snů a nikdo vás nebude obtěžovat, tento herní mód získává pro hráče na aktuálnosti většinou až dohraje všechny výzvy, ale je dobře, že tedy je. Nemyslete si však, že pokud vám nebude hrozit nebezpečí od zbytečně agresivního souseda, že si budete lebedit a flákat se. Kdepak, postavit pořádný hrad není žádná sradna, najednou začnete mít spoustu problémů, které jste v kampaních tolik nepociťovali. Začnou se množit krysy a nějací výtečníci vám budou krást jídlo ze sýpky. Dřív než stačíte něco udělat, budou na vás vaši poddaní tak naštvaní, že už budou někde daleko za kopečkama a vy si můžete jít vyhánět krysy sám.

 

Hlavní protagonisté příběhu. Vlevo jste vy, vpravo král/otec. Třetí zleva je dívka známá pod přezdívkou The Lamb (jehňátko) a třetí zprava je The Bull (Býk či spíše Bejk). Výstižné, nemyslíte?

Samotná ekonomika není složitá, ale není lehké ji optimálně vecpat do těsných hradeb. Musíte být připraveni na možnost obléhání a proto je vhodné mít vevnitř nějaké ty potravinářské struktury, kámen a dřevo si většinou stačíte nasyslit už v první polovině mise, nehledě na to, že dřevorubcům se vůbec nechce táhnout k lesu, když je hrad v obležení.

V obdobích míru se však vyřádíte o něco více. Postavíte chmelovou farmu, pivovar a hospodu a ti malí pinďuláčci budou skákat radostí, tedy až do té doby, než zjistíte, že nutně potřebujete zlato na verbování vojska a začněte pivo prodávat, to už tak šťastní nebudou, ale postačí jim, když jim třeba zvednete dávky jídla nebo na oplátku snížíte daně (a znovu ... z čeho ty daně asi platí, když od nevidím do nevidím dřou pro vás). Není od věci stavět šibenice, pranýře a kostely (ne že bych tyto tři stavby stavěl na stejnou úroveň. Vydělat si však můžete i skupováním okolních vesnic, které vás ještě navíc budou zásobovat surovinami, ale jejich koupě vás bude stát nejen část královských peněz, ale i "surovinu", kterou autoři nazvali čest a která se nejrychleji získává nějakým úspěšným válečným tažením.

...halaparten a luků ...

Cesta války nabízí kromě standardního skrinsmith módu i samotnou příběhovou kampaň, kde se odehrávají děje výše popsané. Rovněž tato část hry se neomezuje na nějaké monotématické úkoly, ale kromě dobývání hradů a jejich následné obraně proti ztečím protivníků budete třeba opravovat most či klášter, zachraňovat mnichy před smečkou vlků a podobně. Základ je ale stále stejný, postavit siné ekonomické zázemí, popřípadě umět taktizovat a neztratit při dobývání nepřátelských hradeb mnoho vojáků a mechanizace. Dalším zajímavým módem je dobývání či obrana realisticky zpracovaných středověkých hradů ... údajně realisticky, přes tohle období historie (i jiná období) zrovna odborník nejsem. 

Bitevní interface není špatný, ale v mnohém by šel dozajista vypilovat. Já jako pařan zvyklý na pohodlné ovládání skupin jednotek z Rome: Total War jsem si jen stěží navykal dávat každému vojáčkovi příkaz. Život vám ztrpčuje i nelogické rozložení vojáků v předem definovaných formacích (kopiníci dovnitř, lučištníci při okrajích). Taktika hraje rozhodující roli a tvoří úzkou linku mezi vítězstvím a debaklem, byť často to není ta samá, která se kdysi vyplácela vojenským stratégům. Sice platí obecná pravidla jako lučištníci na kopci s větším dostřelem než ty chudáci, co se škrábou vzhůru, ale přesto při hře z mnoha důvodů nezískáte onen pocit realističnosti.

... vody a ptáčků, ...

Můžu vám říci rovnou, že na plné detaily hra vypadá skvěle, znovu se nabízí srovnání s nejnovějším kouskem ze série Total War, se kterým je grafika Strongholdu srovnatelná. JENŽE na nastavení high si tuto hru zahrají tak maximálně šílenci, kteří chtějí mít doma vždy tu nejvýkonnější grafickou kartu a 2 GB RAM se jim v dnešní době zdají standard. Je sice pravda, že moje bedna tak tak splňuje atributy minimální herní sestavy uváděné v časopisech, ale Doom III i Half-Life 2 jsem rozchodil bez nejmenších problémů a u Strongholdu 2 jsem musel potupně zadat low detaily, při kterých se hlavy vojáků nápadně podobaly oranžovému trojhrannému kvádru. Po dlouhém ladění nastavení ve Wnidowsu, které mi kvůli dlouhým loadovacím časům trvalo skoro hodinu jsem se konečně dostal na ideální stav, kdy se hra ani při větších bitkách nezadýchávala, ale s úšklebkem na rtech jsem musel konstatovat, že hra na tyto detaily nevypadá o mnoho lépe než původní Stronghold, který byl k rozhýbání i na P-200. Ono by to nebylo tak akutní, při pohledu na bojiště to nevypadá špatně ani v nejhorší kvalitě, ale in-game animace s rozhovory dvou človíčku utvořených nejzákladnějšími geometrickými obrazci působí dosti zoufale.

Příjemné na grafice je ovšem orientování se na nerealističnost. Autoři zvolili kompromis mezi fotorealistickým zobrazením a oním příjemným takřka pohádkovým pohledem, který známe třeba ze Settlerů. Sice si to neuvědomíte na první podívání, ale pokud hru srovnáte s nějakou jinou strategickou bombou dnešní doby, bude vám to hned zřetelnější. Jinak vyzdvihnout musím interaktivitu prostředí, poletující ptáčci a pasoucí se srnky sice nejsou špatné, ale lučištníkům padajícím z hradeb po zásahu katapultem se jen tak něco nevyrovná. Vůbec fyzikální model je tak trochu podivný, nevím jak by se měl chovat voják zasažený těžkou mechanizací, ale ve Strangholdu 2 se předhánějí, kdo vylétne výš, takže s nimi může hrát soutěž "Na přeskakování hradeb".

...kteří zpívají ...

Hudba je tvořena klasickými podkladovými smyčkami, které však nejednou vystupují nad obyčejný průměr všednosti a obstojí i mimo rámec hry. Většina delších melodií připomíná kdysi populární "Keltské hymny". Hudba se zkrátka nese ve stejně poklidném a rozverném tempu jako celá hra. Za vypíchnutí stojí dozajista i hlášky vesničanů. První Stronghold stál u zrodu tzv. hlasové komunikace s hráčem. Což jinými slovy znamená, že VY jste hradní pán, hlášení jsou podávány VÁM a VY jste informován o problémech svého lidu. To dává i zmlsanému hráči pocit, že je součástí hry. A věřte, že vaši poddaní vám do vaší práce kecají stále.

Hra celkově nabízí přes pět a půl tisíce různých zvuků. Z tohoto počtu jsou například téměř tři stovky výkřiky před smrtí. A najdou se tam i takové lahůdky, kterých si při hře všimne málokdo, například jemné šumění moře, zpěv ptáků, vítr, cvrčci... Za tohle by autoři měli rozhodně dostat výbornou. Jen se těším až přijdu na nějaké jejich vtípky, které se určitě časem vyškrábou na povrch. První Stronghold vám například 24. prosince v menu popřál veselé Vánoce.

... a stále narážejí do skla!

V misích si toho mnozí z vás možná ani nevšimnou, ale s politováním musím konstatovat, že kde končí skript, začíná debilita. Autoři nejprve "poctivě" navedou nepřátelskou armádu na váš hrad, popřípadě rozmístí lučištníky na palisádu, ale pak je nechají pružně reagovat na nastalou situaci dle umělé inteligence, kterou jim dali do vínku. Nepředali se. Pokud nevymýšíte nějaké finty a útočíte zásadně tak, že přetáhnete svoje vojáky a kliknete na nepřátelské ležení, tak si inteligenčně pokulhávajících nepřátel ani nevšimnete, zato vás zarazí, že přes půlku mapy nejsou schopni vaši svěřenci dojít bez dohledu a k nepříteli dorazí se ztrátami a ještě k tomu v lajně. Pokud ale vyšlete jednotku lučištníku ostřelovat nepřítele s halapartnami, budete (ne)mile překvapeni, protože ten si šípů zabodávajících se do těl vojáků vůbec nevšímá a spokojeně pokračuje v siestě. A pokud si chcete užít trošku toho obranářského reje, tak vám nedoporučuji stavět více jak jedny hradby. O obranných technologiích (hořící klády, kameny ...) ani nemluvě. Všechno tohle vás vytrhává z herního poblouznění, které vás nutí celé večery spekulovat nad tou správnou taktikou dobývání či bránění. Na druhou stranu, když jste v kaši, tak se chybka počítače bere jako plus ...

Konečné zúčtování

Tak uděláme finální součet. Stronghold není dokonalý, není to realistický bitevní simulátor a nerozchodíte ho na letitém železe, ale pokud se přes to všechno dokážete přenést, získáte hru, která vás skvěle zabaví na hodně dlouho a to by mělo být to podstatně a rozhodující v každém hodnocení. Velikou chybou je však málo inovací oproti minulému dílu, kterou jsem já osobně od finálního resumé nezahrnul, vy však můžete.

Pokud jste vlastníky původního Strongholdu třeba i s datadiskem, tak si prosím od hodnocení odečtěte jedno Áčko.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Pokud chcete něco realističtějšího, tak jednoznačně doporučuji Rome: Total War, pro pohádkové nátury tu máme páté Settlers a Bitvu o Středozem.


« QuickBoX »


Vývojářské studio:

Firefly Studios

se proslavilo prvním Strongholdem.

Pohled do budoucna ...

Pravděpodobně bude série pokračovat, ale nikdo to ještě oficiálně nepotvrdil.

Hru doporučujeme těm, kteří ...

oceňují u hry dlouhou trvanlivost a hratelnost

Modifikovatelnost:

Ano, přiložený editor

Multiplayer:

Ano, zajímavý
 
 
Hrací doba:

jedna kampaň ze dvou cca 20 hodin a dále dle libosti

 
RUB/LÍC

Grafika: 6/8
Zvuky: 7/8
Hratelnost: 8/8
Příběh: 5/8
Invence: 6/8

(ne každá stránka hry má na výsledné hodnocení stejný vliv - záleží hlavně na žánru)

« Hodnocení »

+

Skvělá hratelnost, snaha pobavit hráče, výborné artworky a hudba, rozdílné přístupy k hraní ...

 

-
 

HW nároky, AI, málo inovací
 

 

To znamená, že:


S2 je jako SP2 k XP, nejdřív budete možná nadávat, ale časem vám dojede, že plusy jasně převažují.