Film, o kterém se spíš mluví, než na něj chodí

 

„Do boje, Makedonci, do boje! Chcete snad žít věčně?!“
„Nó…šiklo by se.“
„Tak to máte smůlu!“
 

O tomto filmu toho bylo napsáno tolik, že bych klidně mohl sestavit svůj článek jako kompilát všeho, co jsem o něm někde četl. Nepochybuji, že mnohé recenze tak vzniknou. Nedělejme si o této scéně žádné iluze. Avšak my, když již dodáváme recenze či inspiraci širokému spektru jiných stránek, v některých případech aniž bychom o tom věděli, bychom měli vytvořit něco původního. Už kvůli Vám, čtenářům. Nuže do toho:
Jak to tak u legend i jejich zpracování bývá, na počátku byl jeden muž, který měl vizi. Obvykle se toto slovo používá pouze jako zástěrka/obhajoba pro provedení určitých více či méně razantních „tvůrčích“ (nebo řekněme rovnou komerčních) zásahů do původního tématu. U tohoto snímku tomu však bylo naopak. Historický námět jen občas nesměle zasahoval do autorovy smělé vize, kterou je mu třeba přiznat, že rozhodně měl. Tím mužem zmíněným na začátku odstavce byl režisér zvučného jména Oliver Stone.
Alexandrův fenomenální život by mohl být zářným důkazem toho, že mnohem těžší než něco dobýt, je si to udržet. Stejné to asi bude s režisérskou slávou pana Stonea. Proto tento muž nenechal nic náhodě. Rozpočet byl 155 milionů na pořízení velkolepé výpravy a podobných hollywoodských serepetiček, ale také na přesvědčení uznávaného odborníka na danou historickou epochu i Alexandrovu osobu a v neposlední řadě zlanaření nějakých těch hvězd. A tady právě začaly první problémy. Většina oslovených herců totiž projevovala sklony roli odmítat a to Tomem Cruisem počínaje, načež přes Heatha Ledgera, Seana Conneryho etc. Bradam Pittem konče. Přiznám se, že po shlédnutí snímku jsem se jim ani příliš nedivil. Nakonec hlavní roli Alexandra (konečně) přijal Colin Farrell, jenž je známý mj. i tím, že si libuje v milostných scénách a když je pak z filmu náhodou vystřihnou, tak je pouští na večírcích alespoň svým přátelům.


Darovanému koni na zuby nekoukej.


Bucefalos

 

Hlavní však bylo, že se mohlo začít točit. Osobně nepovažuji Colina Farrella za příliš špatnou volbu. Ačkoliv jsem jej zatím viděl většinou v samých ptákovinách (např. SWAT), tak své role ztvárnil dle mého názoru dobře a v rámci možností daného snímku věrohodně. S Alexandrem velikým to však bylo jiné. Uznávám sice reálnost s logičností jako jedny z nejdůležitějších hodnotících faktorů a chápu, že po několika hodinách pořvávání v bitvě musel být Alexandrův hlas již pořádně vykřičený. Přesto věřím, že by jeden z největších vojevůdců všech dob povzbuzující své vojáky k hrdinskému boji neměl znít jako neurotický pedagog neschopný uvřískat školku. Nic Vás totiž nevyruší tolik jako když vidíte najíždět zuřivou makedonskou jízdu na zteč, koně supí, vojáci se tváři drsně, hudba umocňuje atmosféru a do toho všeho najednou zavřískne zoufale vykřičený hlásek, který se přitom ještě třikrát zlomí.

 


To je však detail, jež by se dal ještě s trochou vůle snímku odpustit, kdyby ostatní herecké výkony…byly hereckými výkony. Nechci se teď přidávat k té hordě ostatních kritiků, jež je zatracovali, jelikož jsem např. Angelinu Jolie, Vala Kilmera i výše zmíněného Colina Farrella znám z jiných filmů, kde hráli mnohdy více než dobře, a všichni patří mezi mé oblíbené herce. Proto bych vinu hledal spíše ve scénáři a hlavně na straně režiséra, který evidentně většinu scén zbytečně dramatizoval, a tak herci ve výsledku spíše přehrávají, než hrají. Vypjaté scény mají být vyvrcholením filmu a ne jeho náplní. Celý snímek pak působí značně přepjatě a nepřirozeně.
Hudba byla jednou z věcí, na které jsem se vyloženě těšil, jelikož ji složil samotný Vangelis, ale u ní jsem se zklamal snad nejvíce. Ne, že by byla špatná, právě naopak – považuji ji za to nejlepší, co může tento film poskytnout. Jen do konceptu celého snímku nějak nezapadá. Pouze ve velmi málo chvílích Vás tvzn. „vtáhne do děje“, většinu času nehorázně vyniká, což by filmová hudba rozhodně neměla.

 


 

Když jsem se již zmínil o ději, tak bych měl toto téma rozvést. Nijak zvlášť samozřejmě, abych případným divákům nezkazil požitek ze sledování samotného snímku, jak káží zásady recenzentské etiky. U Alexandra Velikého mi to rozhodně nedá moc práce a není to jenom způsobeno tím, že jeho příběh si může každý přečíst v průměrné učebnici dějepisu. Tento film na něm totiž ani není založen. Jednotlivé scény nejsou koncipovány tak, aby svižně posouvaly děj kupředu a udržovaly tím diváky v napětí, ale aby spíše navozovaly atmosféru, čemuž odpovídá i kompozice celého snímku. Film začne dnes již zcela obvyklými úvodními kecy a Alexandrovou smrtí, přičemž pak se vrátí do dětství, aby nám ukázal, jak se to vlastně všechno semlelo. V žádném případě to však neznamená, že by nadále postupoval chronologicky. Naopak o časové kotrmelce nebude nouze. Nejvíce mne asi zaujal ten, kdy po jedné obzvláště vypjaté scéně s Alexandrovým otcem Filipem se obraz vrátí zpět k vypravěči, který Vám suše sdělí: „A pak byl Filipos zavražděn, Alexander se stal králem, potlačil povstání, které se proti němu zvedlo v Řecku, uskutečnil otcův sen o tažení proti Perské říši až se střetl s Perským králem v rozhodující bitvě.“ Převážná a dle mého názoru nejzajímavější část Alexandrova života odbytá během pěti vteřin. „To si snad ze mne dělaj srandu,“ myslel jsem si tehdy. Mohli ještě dodat, že táhl do Indie a po návratu zemřel. Tím by si odbyli celý ten „otravný“ příběh a historické souvislosti, jen mne zajímalo, čím by asi vyplnili zbytek bezmála tříhodinového filmu. Kecama? Bohužel ano. Není to sice dovedeno do extrému tím, že by se celý příběh přenesl na úroveň intelektuální konverzace nad vínem. Nicméně děj filmu je podivně rozkouskován mezi vyprávění starého Ptolemaia o životě svého milovaného vojevůdce Alexandra, Alexandrovo mládí v Makedonii a jeho velkolepé tažení za dobytím světa. Což atmosféře ve výsledku spíš škodí, než pomáhá, jelikož divák neznalý historie může být z té časové akrobacie docela snadno zmatený a ostatnímu byť informovanému publiku tento jev pravděpodobně zabrání se s některým z hrdinů sžít. Celý film pak působí značně nesourodě a hlavní myšlenka, přestože není nijak plytká, postrádá ve snímku své umocnění o vyvrcholení v závěru ani nemluvě.
Možná je to způsobeno tím, že Oliver Stone neměl jasnou představu o tom, zdali se pokouší o výklad historie či o pompézní trhák v hollywoodském stylu. Tyhle dvě věci totiž k sobě příliš nepasují. A střídání dlouhých bitevních scén s ještě delšími proslovy o tom, co Alexandr znamenal pro dějiny světa, rozhodně nebyl moc dobrý nápad. Intelektuální publikum se bude nudit při prvním a zbytek při druhém. Já osobně jako řádně zmlsaný filmový kritik jsem se nebavil ani u jednoho.
Bitevní scény jsou sice odvedeny standardně, což znamená velice pěkně a nákladně. Avšak filmu to nemohu ani při nejlepší vůli přičíst k dobru, jelikož je to něco, co každý očekával. Kdyby s nimi alespoň trochu ladila hudba…tak možná.


„Vojáci, město je vaše. Můj rozkaz zní: Ženy zabít a muže znásilnit.“
„Veliteli, nespletl jste se náhodou? Nemá to být obráceně?“
„Mně je to jedno. Já jsem bisexuál.“


Jeden z nejkontroverznějších aspektů celého filmu jsou právě erotické scény a bisexualita slavného vojevůdce, kvůli níž např. Řekové již podali na tvůrce žalobu a to navzdory faktu, že byla většina z nich výrazně zredukována. Pokud je tedy chcete vidět, musíte si zajít za Colinem, on je má určitě na videu.


Těžko říci, zda byl Alexander bisexuál či ne. Ostatně v jeho době se to tak nebralo. Holka nebo kluk, tehdejší Řekové si chtěli hlavně užívat. To se však nedá rozhodně říci o divácích. Alespoň mně totiž přišly „lechtivé“ scény jako velice nechutné. Teď nemluvím o těch s Alexandrovým přítelem Hephaestionem, ale s jeho ženou Roxanou.


Verdikt: Všeho moc škodí

Alexander Veliký byl pravděpodobně od začátku míněn jako vážný a svým způsobem umělecký projekt, který však na rozdíl od svých ryze účelově komerčních bratříčku jako je např. Trója či minule recenzovaná Catwoman, dopadl ve výsledku mnohem hůře. Těžko říci, jestli je to způsobeno žánrovou neujasněností, přehnanou dramatičností nebo režisérskou nekompetentností (film totiž disponuje mnohými i velice dobrými aspekty, které však v celku přímo žalostně neladí). Každopádně vzhledem k tomu, že po zahajovacím víkendu neuspěl a se sedmi nominacemi na Zlatou malinu je horkým favoritem na nejhorší film roku, se do dějin tohoto žánru nijak kladně nezapíše a Oliver Stone muže svůj snímek tak maximálně pouštět na večírcích svým kamarádům. Za 155 milionů je to však trochu drahé domácí video.

 

« Autor článku »

Augustus


Tématické články:

"Historické filmy" na našich stránkách máme, například Tróju, Krále Artuše, či Zabijte krále.

Film doporučujeme:
Bohužel nemůžeme doporučit.
 

Režie:

Oliver Stone

Hrají:

Colin Farrell, Angelina Jolie, Antony Hopkins, Val Kilmer, Rosario Dawson, Jared Leto, Jonathan Rhys-Meyers