Den poté 

Víte co mají Titanic, Žhavé peklo a Godzila společného? Jejich autoři jsou troškaři!

Podtitul berte s rezervou, poněvadž v každém z jmenovaných filmů jsme viděli obrovské pohromy zabíjející stovky a tisíce lidí, ale ... stále to je pouze taková lokální fraška, zato Den poté zobrazuje opravdovou katastrofu ...

Profesor Hall je meteorolog a odborník na globální oteplování, je to opravdový odborník, naslouchá mu i americká vláda (nebo jak se říká té grupě prezidentových poskoků). Zrovna na začátku filmu řeční o tom, že následky znečišťování ovzduší mohou být naprosto nečekané, a že naše vnoučata nás asi budou proklínat za ten bordel, co jsme jim na Zemi udělali. Jenže. Příroda je netrpělivá a naštvaná, na vnoučata se jí nechce čekat...

Tajfun v Austrálii, obrovské klimatické změny na Sibiři a ve finále i tornádo, které srovná LA prakticky se zemí.

"A vy si myslíte, že to souvisí?" - viceprezident USA

Samozřejmě, že to souvisí, pomocí několika faktorů, které by za současných podmínek snížili teplotu v lokálních oblastech v řádu maximálně stupňů Celsia (nebo Kelvinů, ono to je vcelku jedno, že?), nám (a Americké vládě) profesor Hall vysvětlí, že během budoucích šesti týdnů se ocitne celá severní polokoule pod ledem. Proč zrovna severní polokoule? Poněvadž na jižní je pouze Jižní Amerika, Austrálie a část Afriky a osudy těchto světadílů naprosto nikoho nezajímají!

"To je tedy pěknej průšvih," řeknou si chlápci z Bílého domu, když jim umrzla půlka populace, a odtáhli s tou druhou půlkou kamsi na jih, kde je zasněžení Mexičané přivítali s otevřenou náručí. Jenže ne každý má to štěstí a chytil první spoj na jižní polokouli ...

"Co to děláš?""Zahřívám tě mým tělesným teplem, jak ti je?" "Už mnohem lépe ..."

Jak jistě sami tušíte, film se brzy přetransformuje z pseudovědeckých blábolů a neurčitých hlášek typu: "To snad není možné", či ještě lepší: "To jsem v životě neviděl" do série poutavých katastrofických a destruktivně laděných scén, kterým nechybí šťáva ani originalita. Musíme ocenit snahu autorů o vyškrtnutí základních klišé béčkových katastrofických a akčních filmů, ale dle mého názoru (který je velice ovlivněn záplavou komerčního braku) by měla helikoptéra řítící se plnou rychlostí k zemi po nárazu vybuchnout. Ale kdepak, ani explozička, pokud jsme dobře viděl, tak v celém filmu.

A právě ve chvíli, kdy je většina New Yorku pod vodou (a následně ledem) a v Čechách dohrává každý správný pařan Doom III v teplíčku u kamen, se odehrává většina dramat tohoto filmu. Najdeme zde klasické zápletky: mladická láska, neúplná rodina stmelená katastrofou, případy obětování se pro druhé, dilemata a nešťastná rozhodnutí a v neposlední řadě i pravé, nefalšované hrdinství.

A v tom vězí hlavní nedostatek filmu, kdybych to bagatelizoval, mohl bych jednoduše říci, že je to přeplácané, ale ono tomu tak v podstatě není. Co se týče děje, je ho tam přiměřeně, ale s postavami je to právě naopak. Nevím jestli autoři chtěli vyjádřit velikost oné katastrofy tím, že do něj namlátili asi o dvě stě procent více hlavních postav, než je obvyklé, ale jedno je jisté, je to na škodu. Jednak si obyčejný divák ani nezvládne zapamatovat jména alespoň těch nejhlavnějších hrdinů a přiřadit si k nim tváře, a pak jim také nezbývá mnoho času na to, aby se nějak projevili, a proto zůstávají (až na výjimky, nebo vlastně promiňte ... výjimku) v ulitách klasických charakterů, což je dle mého názoru veliká škoda. Některé postavy získaly jméno a vztahy jen proto, aby umřel někdo z "hlavních" hrdinů, poněvadž popravovat anonymní Američany může být zábava, ale na výraz smrtelné hrůzy jsou již diváci zvyklí, a proto je potřeba je dojmout jiným způsobem. Ne že by tucty mrtvých "kolemjdoucích" chyběly, naopak.

Pudy vítězí nad civilizací: první polibek na pozadí hořících knih.

Za zmínku stojí také hudba, která se řadí k dnešní absolutní špičce a skvěle dobarvuje atmosféru filmu. Až na konec filmu, kdy helikoptéry sbírají ze střech nejvyšších mrakodrapů malé skupinky přeživších lidí, a k tomu hraje hudba plná naděje a optimismu. Asi to měl být záměr, poněvadž ke konci se postavy při pohledu na zničené město nesměle usmívají, nevím proč, ale pravděpodobně proto, aby se závěr alespoň trochu přiblížil toužebnému happyendu.

Občas mne při sledování filmu připadaly scény vtipné, nevím jestli to byl záměr tvůrců, nebo jestli mi už začíná hrabat, ale jednou jsem se dokonce zasmál.

Z hlediska technického a trikového zpracování není co vytknout, jak zatopený New York, tak rozbořené Los Angeles, či rozpadající se ledovec vypadají naprosto skvěle.

Jeden z významných kladů filmu je nenáročnost na žaludek diváka, poněvadž snímek může shlédnout každý, kdo snese pohled na mražené kuře a zvládl dokoukat Titanic až do konce.

=

(pro nechápavé, grafické znázornění "Sečteno a podtrženo")

Den poté je velice pěkné pokoukání, nic pro intelektuály, vědce a hledače originálních příběhů, či zvláštních charakterů, ale kolem a kolem nelituji toho, že jsem se na něj podíval.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Jediný katastrofický film, který na našich stránkách naleznete s recenzovaným kusem koresponduje alespoň názvem, jedná se o snímek 28 dní poté.