Superhrdinové v animacích pro celou rodinu.

Oblast moderní animace je dozajista pole, kde lze toho ještě mnoho vykoumat. Poslední dobou můžeme pozorovat stále se rozšiřující spektrum animovaných filmů (i) pro dospělé. Až na hardcore výjimky se jedná o humorně laděné (a občas i vtipné) projekty typu Shrek, Ice Age, Toy Story, či aktuální Robots, což jsou filmy, které neurazí snad vůbec nikoho, naopak zaujmou široké obecenstvo, čímž se odlišují od svých bratříčků a sestřiček z "klasické" produkce Walta Disneye.

Premiéře filmu Incredibles předcházela veliká reklamní kampaň, která zaujala hlavně skutečně povedenými trajlery, které dokázaly o potenciálu snímku přesvědčit i mne, zarytého animoskeptika. Například na filmu Ice Age, který byl vychvalován až do nestoudných výšin, mne kromě brilantní animace, která však postrádala příjemnou baculatost a barevnost Shreka, nezaujalo téměř nic. Můj zájem o tento film však pramenil z jiného atributu tohoto kasovního trháku - superhrdinský. Ano, přiznám se bez mučení, že superhrdinové (hlavně ti komiksoví) jsou můj oblíbený kýč, na který jen tak nedám dopustit. A Incredibles se od svého počátku tvářili jako slibně vyhlížející parodie tohoto o zpitvoření si říkajícího žánru.

Všechno začal Pan Úžasňák (Mr. Incredible) jednoho rutinního dne, kdy při zachraňování světa zachránil i člověka, který zachráněn být nechtěl. Ani slušivé "i" na jeho trikotu ho neuchránilo před potupným soudním řízením, které se stalo odrazovým můstkem pro perzekuci všech superhrdinů, kterými je Amerika doslova přeplněna. Lidé zkrátka nemohou vystát ty hejsky ve směšných dresech, kteří neustále zabíjejí netvory snažící se získat vládu nad světem, potírají drobnou kriminalitu a chrání jejich obydlí před živelnými katastrofami. Pryč s nimi! Chceme zase poctivé automobilové honičky policistů a zločinců, vyjednávání o výkupném a podobné vzrušení. Nemůže přeci stále vyhrávat dobro!

Pan Úžasňák je tedy nucen stáhnout se se svojí chotí dříve známou jako Elastička do ústraní a anonymity, kde setrvává v depresích a strastech obyčejného lidského života několik let. Jsou to roky plné strádání, avšak ne vše je tak špatné, jak by se mohlo zdát, Mr. Incredible stihne poradit stovkám lidí jak prokličkovat mezi byrokratickými nástrahami pojišťovního finančnictví a zplodit tři děti, které stejně jako jejich rodiče nepostrádají skutečně zvláštní řetězce DNA, propůjčující jim zajímavé vlastnosti (viz tabulka).

A když se takovému hluboce deprimovanému vysloužilému superhrdinovi nabídne jeho někdejší práce ... tak je zaděláno na film. Postupně se samozřejmě do boje proti chlapci se zvláštními morálními hodnotami a jeho robotovi dostane celá úžasná famílie a jak to dopadne si jistě domyslíte sami.

Hudba je skutečně superhrdinská. Svižné elektronické akční melodie střídají závěrečné giganticko superhrdinsko mega orchestrálně extra vítězné rytmytm. Dabing animovaných postaviček nezůstává ani  o krok pozadu, poněvadž se o něj postarali kapacity typu Craig T. Nelson, či o něco známější Samuel L. Jackson.

Co se samotného ztvárnění týče, tak je rozhodně na co se dívat. Autoři vytvořili svůj vlastní osobitý styl, který je však po podrobnějším zkoumání odhalen jako kombinace již existujících výtvorů. Nejvíce z všeho se film podobá již zmíněnému Shrekovi, které ho však dle mého skromného názoru nepřekonává, najdeme zde však i patrné vlivy klasické americké tvorby devadesátých let ("moderní" Disney) a samozřejmě i všudypřítomnou japonskou Mangu, která je patrná hlavně při pohledu na postavičky. 

»Na animace si nemůžeme stěžovat, ale akční scény se jen tak tak vymaňují z šedi«

Humor snímku je o něco méně výrazný, než slibovaly upoutávky, takže se nedočkáte proudu jokeů jako tomu bývá u klasických parodií. Vtipnost je na úrovni "tak tohle se jim opravdu povedlo", což není špatné, ale osobně dávám přednost "válím se v křečích po zemi". Už samotné označení tohoto filmu za parodii je značně zavádějící. Pod pojmem superhrdinská parodie se skrývá úplně jiný žánr, než do kterého spadají Úžasňákovi (kupříkladu s určitými výhradami Žhavé výstřely 2). Nečekejte bláznivé parafráze známých, či propraných scén. Kdepak. Na plátnech najdete úsměvnou alternativu pohledu na superhrdinský život, alespoň do té fáze, kdy se snímek zvrhne a kamera začne natáčet naše kreslené idoly opět z klasického úhlu.

Úžasňákovi

Nahoře vlevo: Mr. Incredible enormní  síla a odolnost

Nahoře vpravo: Elastigirl Schopnost značně tvarovat své tělo

Veprostřed vlevo: Violet     ochranný štít a zneviditelňování se

Veprostřed vpravo: Dash  extrémní rychlost

Vedle: Jack-Jack             Metamorfix

A co originalita? Invence? Památné scény? Veliká. Dostačující. Jsou. Jen namátkou mohu jmenovat část filmu, kdy se extrémně malé auto pana Úžasňáka dokolíbá až ke garáži, při vystupování však tělnatý superhrdina uklouzne po skateboardu, zachytí se střechy automobilu, takže vše dopadne dobře. Alespoň do chvíle, kdy zjistí, že promáčkl karoserii, takže mu nejdou zavřít dveře. To už ho opravdu naštve. Bouchne s dveřmi a ony se zavřou. Úleva. Dokud z se autookýnko pomalu nezačne rozsypávat. To už nevydrží, vezme svůj milovanej čtyřdveřák, zvedne ho a chce s ním praštit, když tu náhle zahlédne užaslého prcka ve tříkolce, kterému stylově praskne žvýkačková bublina a polepí mu celý udivený ksicht. Jako by právě byl přistižen při kradení brambůrků v supermarketu položí vůz zpátky na všechny čtyři kola. Klasa.

=

Od snímku, který dostával od prestižních časopisů prakticky výhradně 100% (čili 5 z 5) jsem čekal o drobet víc. Stačí to však na rozhraní šesti a sedmi Áček. Přičtěme k tomu, že konečně budu moci dát superhrdinskému filmu výborné hodnocení a nikdo mne nebude osočovat z recenzentské nezpůsobilosti, nemohu jinak ...

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Superhrdinové jako Catwoman, či Punisher dost možná diváka tohoto filmu neuspokojí. Doporučujeme spíše Shreka 2.

 

Režie:

Brad Bird

Scénář:

Brad Bird