Občas si říkám, že jsem opravdu mizerný kulturní recenzent. Jindy považuji za troufalost se vůbec za kulturního recenzenta považovat. Někteří tomu říkají přílišná sebekritika, jiní falešní skromnost. A proto jsem se vás dnes rozhodl kromě Továrny na čokoládu provést světem důvodů, proč nejsem tím, za co se tímto článkem vydávám.

V úvodu článku bych vás rád seznámil s husarským kouskem, který se nám povedl. Touto lednovou (sorry Mate, ale budeme to muset přesunout na únor - pozn. Nicka) (Cože???-pozn. Mat) recenzí na Karlíka a továrnu na čokoládu jsme zvládli zkritizovat všech pět komerčně nejúspěšnějších filmů roku 2005 (jako zdroj této informace mi posloužil časopis Týden, ale rád bych upozornil, že tento bilanc byl dle mého názoru na začátku prosince poněkud předčasný, poněvadž nový Harry Potter nahnal do kin pěknou řádku obrýlených náctiletých a King Kong zase pořádné davy ... to nebyl dobrý příměr). Kromě tohoto podzimního hitu se do Top 5 vyškrábali i komerční, ale velice svižně natočení manželé Smithovi, moc pěkně zpracovaná Válka světů, překvapením tohoto žebříčku pro mne byl Madagaskar, jehož úspěch si nedovedu vysvětlit. Naopak nezlomnou jistotou na první pozici byl poslední díl druhé trilogie Hvězdných válek. Kromě animované zvířecí komedie to jsou všechno filmy tuze velkorozpočtové a s neochvějnou jistotou byly natáčeny jako filmy pro masy s chutí přesně takovou, jakou byste od nich čekali. Dnes recenzovaná karamelka však nevypadá jako ostatní a její chuť je záhadou. Vůně mnoho neprozradí, takže máte pouze dvě možnosti - risknout to a zakousnout se, nebo si raději vybrat jinou, krásněji zabalenou, od které víte co očekávat.

Důvod, proč nejsem kulturní recenzent jedna: Neznám, neviděl jsem

Zatímco jiní mohou vysypat z rukávu dobrých deset filmů, které má režisér Tim Burton na svědomí, a charakterizovat jeho tvorbu, mohu já leda tak plácat do větru. Jména režisérů si pamatuji pouze v případě, že mne film opravdu zaujal a ještě k tomu jsem ho recenzoval (a to ještě ne vždy), musím si tedy tyto seznamy vyhledat a porovnat s tím mým, který nosím v hlavě. Tentokrát se zadařilo a shodovali se rovnou dvě položky (i tak je to dost bída) - Planeta opic a Střihoruký Edward. První film raději tahat do této recenze nebudu, protože ten byl točen se zřetelným tlakem na jeho režiséra, aby vzniknul další kinohit (nakonec se to moc nepovedlo) a o tom druhém mlčeti přímo musím, poněvadž dny mého dětství, ve kterém jsem snímek s Nůžkorukou shlédl, už byly sečteny a paměťové engramy až na výjimky vymazány.

Rovněž se sluší dlouhosáhle povyprávět o Roaldu Dahlovi, autoru předlohy, který byl jedním z nejvýznamnějších moderních pohádkářů 20. století a vyzvednout jeho nejúspěšnější díla, lehce se zmínit o jeho stylu a vyjádřit nadšení nad tím, že jeho pohádkové příběhy nejsou jen plochou zábavou pro rozmazlené hamburgery živené fracky, jak tomu často u moderních umělých báchorek bývá, ale nabízí leccos i rozmazlujícím rodičům rozmazlených hamburgery živených dítek. Jenomže jak bych tohle mohl udělat, když o tom nic nevím? Jméno Roald Dahl jsem poprvé viděl v Cinemě v preview na tento film, ale dle dostupných článků jsem v tom asi sám, protože ostatní jsou mnohem zodpovědnější a nastudovali si jeho životopis a přelouskali celé jeho životní dílo, alespoň tak působí, poněvadž nezřídkakdy vynášejí soudy, do kterých bych se nepouštěl ani kdybych stál na pořádně silném ledě.

Teď už ale k ději. Karlík se svými dvěma rodiči a čtyřmi prarodiči žije v chyšce, která by nemohla nikdy stát na kuří nožce, poněvadž by se v tu ránu sesypala a je div, že to ještě neudělala i na pevné zemi. Otce vyhodili z továrny na zubní pasty, přesto se rodičové rozhodli, že synáčkovi koupí jako každý rok k narozeninám čokoládu pana Wokna, tentokrát byl dárek vylepšen o napětí a očekávání. V pěti čokoládách po celém světě byl totiž schovaný Zlatý kupón, který zajišťoval jeho dětskému majiteli prohlídku pohádkovou čokoládovnou, ve které léta nikdo cizí nebyl. Mladý Karlík je tak trochu gembler, ale vyplácí se mu to, poněvadž ve třetí tabulce nalézá vysněnou vstupenku do ráje sladkostí. Se svým dědečkem tedy vyráží na prohlídku, která se má stát v jeho životě zlomovým okamžikem.

Celý příběh se nese v mírně rozporuplném realisticko-alegoristicko-idealistickém duchu. Takový přístup není častý, ale také ne zcela nový. Můžeme se s tím setkat například u děl Charlese Dikense, který rovněž na jedné straně popisuje chudobu realisticky, ale na druhé jsou jeho charaktery těmi "moc hodnými a naivními" a jeho konce více než těžko uvěřitelnými, alespoň většinou. Figury na pódiu máme všeho všudy dvě - malého dobrosrdečného Karlíka s rozvinutým sociálním cítěním, který jest na první pohled pohádkovým ideálem, a pana Woknu, který trpí traumaty z mládí, nedostatkem lásky a opuštěností, jeho horká čokoláda srdce nezahřeje, takže to není od pohledu zrovna sympaťák. Tedy jak pro koho, jeho cynické hlášky mi uvízly hluboko v mozku a jeho bělostná tvář v kontrastu s tmavým kloboukem, z něho činí postavičku mě velice milou. Ostatní jsou jen kulisy příběhu - rozmazlená "já to chci!" holčička, obtloustlý "já to spasu" chlapeček, cílevědomá "já to vyhraju" rekordmanka a pasivní "já mám doma PalyStation" všeználek včetně jejich rodičů jsou jen lepenkové charaktery, do kterých se musí ve správnou chvíli žďuchnout, aby se odporoučeli z pódia.

Důvod, proč nejsem kulturní recenzent dva: Neumím radit režisérům

Všimněte si, že jak v profesionálních, tak i v těch lepších "amatérských" recenzích je minimálně jeden dlouhý odstavec věnován rozboru práce režiséra a vypichování jeho chyb. Osobně nevím, proč milí kritikové netočí filmy sami, když přesně vědí, jak lze který problém vyřešit. Ale ne, to jsou plané řeči, od toho povolání recenzenta je, například u herních článků mi to přijde zcela samozřejmě, ale filmům očividně nerozumím a netuším, kde měl být udělaný střih dříve a kde přidat trochu barev, aby byl výsledný dojem dostatečně kontrastní s daným dialogem.

Já mohu režii hodnotit jen z vyloženě amatérského hlediska líbilo/nelíbilo, nikoliv dobré/špatné, jak to dělají ostatní. A proto musím ocenit příjemnou megalomanii filmu, která nepůsobí prvoplánovitě okázale. Přeplácaná prostředí se střídají se strohými, ráz filmu se mění co chvíli, aniž by to jeho celkovém výrazu nějak škodilo. Od tak trochu zvláštní pohádky nás tu a tam vytrhne várka humoru nejtmavšího odstínu vystřídaná třeba narážkou na jiné filmové dílo. Odpřísáhl bych, že ve filmu podobného typu bude reminiscence až takřka parodická (konkrétně na film 2001: Vesmírná Odysea) naprosto nemístná. Nevím, snad pro někoho, ale mne (byť nezapadla tak úplně do daného rámce) se nikterak rušivá nezdála. 

Důvod, proč nejsem kulturní recenzent tři: Neznám herce jménem a nevím, jak hrají

Bohužel, je to tak. Na mnoho jmen bych si dozajista vzpomněl, ale jen kolem desítky jich dovedu přiřadit k tvářím a to jen pokud nejsou příliš nelíčení/odlíčení. Drahý Depp pro mne není neznámým jménem, ale mistr Wokna je pro mne bezejmennou tváří. Stejně tak Freddie Highmore (Karlík), který zářil v jednom ze mnou nejlépe hodnocených filmů minulé sezóny - Hledání země Nezemě, zůstal nepoznán. Pochopitelně si tedy jen stěží vzpomínám na jejich předchozí herecké štace.

Co je však horší je fakt, že nedokážu ohodnotit herecký výkon. Nepřijde mi fér opisovat myšlenky z profesionálního tisku, a tudíž pod touto nálepkou uveřejňuji moje názory a dojmy z herců, které se nezřídkakdy neshodují s názory na slovo vzatých odborníků. Já DAMU nestudoval a ani nebudu, a tudíž asi nebudu nikdy sto tento aspekt snímku řádně posoudit. V tomto konkrétním případě se však s většinou ostatních shoduji. Depp jako obyčejně září a Highmore už podruhé dokázal, že Hollywood má novou dětskou hereckou hvězdu.

»Ta tráva se dá jíst?«

»Jistě, všechno v tomto sálu je k jídlu! Dokonce i já jsem jedlý, což se ovšem nazývá kanibalismus.«

Důvod, proč nejsem kulturní recenzent čtyři: Nerozumím hudbě

Důležitá složka filmu ta hudba. Jenže já nerozeznám C1 od C2. Jakže mohu hodnotit pouze subjektivní "líbivost" melodií, která je v tomto filmu různá. Zatímco titulní melodie nevybočuje z průměru ji podobných, písně jsou jiná kapitola. Při každém vyřazení jednoho dítěte zazpívají Umpa-Lumpové (veze skřítků pomocníků) knocoutovou píseň, která má šanci obšťastnit vaše ušní bubínky. Více než akustickou stránku těchto "padákovek" však oceňuji jejich komplexní zpracování, choreografii a nejrůznější nápady, které se ovšem neprojevují jen na zpívaných místech filmu. 

Důvod, proč nejsem kulturní recenzent pět: Nedokážu vše shrnout stručně, vtipně a výstižně

To u recenzenta, zvláště pak filmového velice důležité, vymyslet nějaký verdikt který zní hodně chytře a pokud možno se nějak dotýká filmu. Ať se snažím jak chci takovou to všeobjímající myšlenkou nikdy nezplodím, ale pro tentokrát se pokusím.

Přemýšlím...

Tlačím ...

A už to leze ...

Karlíkovi a továrně na čokoládu lze jen máloco vytknout, snad jen jeho "divnost", která je ale zároveň jednou z jeho největších předností. Nezbývá než do této karamely kousnout, pokud máte zajímavé a nové chutě rádi tak jako já, nebudete zklamáni.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Podobně laděné Hledání země Nezemě v patnáctém KulturaView.

 

Snímek:

Charlie and the Chocolate Factory

CZ:

Karlík a továrna na čokoládu

Režie:

Tim Burton

Scénář:

John Augustus

Hrají:

Johnny Depp, Freddie Highmore, David Kelly, Helena Carter, Deep Roy ... 

Film doporučujeme:

dospělým i dětem, které už mají plné zuby skvělé ale do zblbnutí opakované pohádky Tři oříšky pro Popelku a hloupého a ještě častěji vysílaného Sám doma.