Zabijete Billa, nebo si raději půjčíte nějakou disneyovku?

S filmy a aktuálností je to hodně rozporuplné. Na jedné straně to chce trošku pohnout, poněvadž žádný snímek c kinech nevydrží věčně, ale z druhé strany se na to můžeme dívat také tak, že filmy stárnou mnohem méně a pomaleji než například počítačové hry a naopak až čas ukáže, který ze snímků, který v tom a tom časopise získal absolutní hodnocení, zapadne a který bude naopak zrát jako víno. U Kill Billa už oplynula dostatečně dlouhá doba na to, abychom si to mohli troufnout odhadnout a to z velice malou pravděpodobností chyby.

Nebudu se dlouho vytáčet. Nejsem expert přes filmy Quentina Tarnatina. Právě naopak. Od tohoto věhlasného tvůrce jsem viděl pouze jediný film a tím byl fenomenální Pulp Fiction. A dokonce se musím přiznat i k tomu, že jsem se na něj dodíval až asi napotřetí, poněvadž mne vždy odradil přespříliš vulgární úvod (který však výslednému stylu snímku nijak neškodí, ale může odradit zbytečně příliš lidí). I přesto nakonec hodnotím tento zajímavý film více než kladně, z čehož vyplývá, že přes všechny úvodní patálie se mi nakonec zalíbil. A přesně stejný osud čekal i minisérii filmů Kill Bill. Po zhlédnutí prvního dílu jsem z potemnělého kinosálu vyšel poněkud rozčarovaný a byl jsem odhodlán nenacpat panu Tarantinovi do kapsy už ani haléř, ale když se to člověku rozleží v hlavě ...

Nevěsta na útěku? Kdepak...

Schválně jsem použil v podtitulku jméno průměrné hollywoodské komedie, poněvadž Kill Bill je jejím přesným opakem. Není to komedie, o průměrnosti nemůže být řeč, natočena v hollywoodském stylu také není a s útěkem tento film také nemá mnoho společného. Zato svatební šaty zahlédneme, módní labužníky ale musím zklamat, hlavní hrdince tohoto snímku se totiž přezdívá také Zkrvavená nevěsta. Ale povězme si něco malinko o příběhu, ale opravdu jen kápneme mléko do černého sametu, protože cokoliv více by látku navždy znehodnotilo.

Byl nebyla jednou jedna opravdu schopná vražedkyně. Vraždila kdykoli, kdy ji o to její šéf supervrahoun Bill požádal. Ale jednoho dne se rozhodla, že už je těch smrtí nějak příliš a že by kvůli jejímu povolání mohl zemřít někdo, na kom jí opravdu záleží. Přestala tedy zabíjet a utekla od organizace, která ji zajišťovala práci. U zabijáků je to totiž podobné jako s mafií nebo na pracáku, těžko se odtud odchází. Naše malá zabíječka (slovo přechýlené od zabijáka) se tedy usadila, našla si muže a chystala se na svatbu, ale zrovna při její generálce ji navštívil její starý známý Bill, který se rozhodl jejímu sňatku nepožehnat. Ten den vstoupil do žurnalistických dějin jako ten, kdy se odehrál Masakr v kapli v El Pasu. Víc už ani nemuknu, protože nitky příběhu jsou jemné a spletené dohromady a zatáhnutí za jednu z nich může v nesprávnou chvíli rozvázat důležitý uzlík.

»Pomsta chutná nejlépe servírovaná za studena.

-staré klingnoské přísloví«

I když co si budeme povídat, kdyby podobný námět a příběhovou linii dostal do ruky některý z 80% "průměrných" hollywoodských režisérů, s největší pravděpodobností by se na plátna dostal jen další snímek, kterému by byl vytýkán slabý důraz na příběh a prakticky nulová pointa, což o "hloubce" ideje leccos vypovídá. Ale jelikož se takových hlasů směrem ke Kill Billovi zvedlo jen nepříliš veliké množství (dle vzoru: my víme, ale pomlčíme, pak bychom tomu mohli dát s těží 100%), nemálo to také svědčí o pořádném kusu filmařského umění. A jak že se panu Tarantinovi povedlo zamaskovat tak očividný neduh? Řešení není tak složité.

Časové kotouly, komiks a tak

Kdybych příběh filmů měl vynést chronologicky na časovou osu a následně jej vyprávět v pořadí filmu, musel bych začít asi v jedné třetině, pokračovat v polovině, pak se vrátit ke třetině. Druhý díl začíná téměř na konci a pokračuje na začátek a podobně. není to jednoduché ani přehledné, ale výše zmíněný účel to plní téměř dokonale. Navlečte si ponožky místo rukavic a spodky na hlavu a taky nebudete působit tuctově. Kdyby ale byl býval Kill Bill zajímavý jen tímto nebyl by Bill býval zajímavý dost. O zábavu se vám postará další řádka unikátních prvků, které buď nejsou k vidění v západní produkci vůbec nebo jen zřídka.

Augustův názor:

>> První díl vyloženě ubohý a druhý přinejmenším zajímavý až dobrý. Po prostém zprůměrňování nám tedy vyjde snímek velmi průměrné kvality. Ačkoliv všechny filmy, které jsem měl doposud to potěšení od Tarantina vidět, byly lepší než Kill Bill, nebude to zase tak jednoduché. Kill Bill vol. I: Předem profláknutý příběh jedinečný invenční a umělecký asi jako hamburger (to ještě neznamená, že nemůže mnoha lidem chutnat) přeplněný zdlouhavými a nudnými bojovými scénami, které možná dokážou obhájit průměr, ale rozhodně nemají na dnešní špičku. Mnohem zajímavější najdete i v Cestě kolem světa za 80 dní. Drobné efekty jako přechod do černobíla či kreslené animace jsou sice poměrně zdařilé, ale upřímně nechápu, z čeho bych měl být unešený.  Volume I proto bylo pro mne (stejně jako ostatní podobně smýšlející diváky) velkým zklamáním. Volume II: Zde se již pohybujeme na úplně jiné rovině. Dostavil se konečně příběh okořeněný i atmosférickými prvky, které mu alespoň trochu pomáhají z bahna klišovitosti. Počet charakterů (nikoliv maníků s mečem odsouzených k tomu během několika vteřin naběhnout a chcípnout) se značně rozšířil a objevil se konečně i Bill. Akční scény jsou o třídu lepší (zvláště v závěru, který je přinejmenším důstojný). Za zmínku stojí i chytlavá hudba, která mi utkvěla v mysli a pouštěl jsem si ji i v dobách, kdy jsem si na film již ani nevzpomněl. To všechno dělá z Volume II dobrý snímek. 

První z originalit je zakomponovaný komiks, který vám v prvním díle vypráví životní příběh O-Ren Ishii. Jednak působí cizokrajně a pak je to umě zvládnutý kus u nás na západě nepříliš známého a ještě méně populárního komiksového žánru nazvaného prostě Krvavá anime (Boody Anime). Ovšem ne pro všechny včetně mne byla tato část dobře stravitelná a to nejen formou, ale i obsahem. Myslím si, že tohle je jasný důkaz toho, že Tarantino netouží po komerční slávě, ale po kultovní oblibě skupiny lidí, kteří jej budou považovat za největšího režiséra všech dob. A dle dostupných informací se mu to docela daří. 

Dalšími, neméně zajímavými, méně originálními a více přijatelnými pro masového diváka jsou "čachry s obrazem". "A to mám bejt jako odvařenej z toho, že teď je to černobílý a za chvíli to bude na modrým pozadí?" by mohla znít vaše otázka. A odpověď je jasná: "Ano!" Možná se vám to zdá příliš povrchní či amatérské, ale právě tyto efekty včetně splitscreenu činí z Kill Billa to, čím je charakteristický, činí jej jiným.

Jiný ovšem není dobrý. Dobrý je dobrý. Kdyby jiný bylo dobrý, nemuselo by slovo dobrý existovat a čeština by byla zase o něco chudší. Tato dvojice filmů je ale jiná ještě v mnoha dalších ohledech. Nejcharakterističtějším z nich je pravděpodobně patnáctiminutová bitva bitva na sklonku prvního dílu, kdy krev stříká snad úplně všude a končetiny kýčovitě odpadávají jedna za druhou. V těchto fázích filmu jde vidět tvůrcova inspirace asijskými akčňáky, což v době dosti okoukaných západních bojových postupů plných palných zbraní a zpomaleného času není zas až tak na škodu. S tímto aspektem se line i další rovina hodnocení filmu a tady musím nekompromisně prohlásit, že realističnost filmu je asi na úrovni seriálu Létající Čestmír. A stejně jako u české moderní pohádky to ani u Kill Billa mnoha  lidem vadit nebude. Tedy kromě mé maličkosti. Akční scény řídící se dle geniálního vtipu "Jožko, kolik ti je?" "Dvacet tři." "Nás taky." by můj vulkánský mozek ani moc nepohoršili, ale například scéna z druhého dílu s krycím názvem Zombie, kdy se hlavní hrdinka dostává ven z hrobu, musela snad praštit do očí každého. Na druhou stranu Pětibodovou techniku bych autorům klidně nechal, je to sice blbost, ale má to styl, což dokážu ocenit.

Filmové příslušenství

Quentin se nechal slyšet, že by za hlavní roli měla Uma Thurman dostat Oskara. Popravdě řečeno, já bych neprotestoval, tyhle ceny už byly uděleny za mnohem horší výkony. Ani ostatní herci se nenechali příliš zahanbit, alespoň moc ne. Lucy Lui (O-Ren Ishii) a David Carradine (Bill) odvádí svojí práci více než dobře, což je způsobeno jejich umem i charakterizací jejich postav.

»Navlečte si ponožky místo rukavic a spodky na hlavu a taky nebudete působit tuctově. Kdyby ale byl býval Kill Bill zajímavý jen tímto nebyl by Bill býval zajímavý dost.«

Ať jsou Kill Bill filmy jakkoliv kontroverzní (fuj, to je ale věta), jedno je nesporné a nevyvratitelné. Soundtrack je opravdu kvalitní. Nevím jestli se líbí úplně všem, ale v mé bleskové anketě mezi přáteli obstál na jedničku. Zvláště pak první díl je v tomto ohledu povedený. Skladby Twisted Nerve,  Queen of the Crime Council + Ode to Oren Ishii a The Flower of Carnage patří mezi to nejlepší z filmové hudby, co jsem zatím slyšel (a jako že mám soundtracky v oblibě).

První nebo druhý?

Pokud se budete chtít podívat na Kill Billa, nezbude vám nic jiného než koupit/půjčit si oba dva díly, poněvadž jinak by to bylo i díky časovým skokům jako zhlédnout jen Impérium vrací úder. Nemusí to být špatný zážitek, ale nebude to takové. Kdybych je měl ale hodnotit jednotlivě, musím bez větších rozpaků vyzdvihnout první část, ve které Tarantino očividně vyčerpal větší část své tvůrčí invence vyhrazené pro tuto sérii. Druhá část z části těží z použitých nápadů a zbytek se příliš neodlišuje od standardní RádobyVýchodněStylizované hollywoodské produkce. Jediný výrazně světlý moment druhé části je závěr, který sice není nikterak překvapivý, ale také vůbec trapný a idylicky přetažený. Ale najdou se i další scény, které vám možná utkví v mysli, ale jejich atmosféra často vyznívá do prázdna v důsledku přetlaku. V každém případě Kill Billovi škodí, že jsou jeho dvě části tolik odlišné, poněvadž první akčně invenční snímek se nebude líbit těm samým lidem, kteří si oblíbí druhý příběhově atmosferický a naopak. Augustův názor v této recenzi nechť je toho důkazem.

=

A nastal čas zúčtování. Finální rozhodnutí padlo a poslední oběť se sesunula k zemi. Kill Bill je jedním z nejkontroverznějších snímků poslední doby. Pro některé je to blbost, pro druhé béčko a jsou i lidé, kteří tento počin považují za umělecké dílo nejvyšší kvalitativní třídy. S určitými výhradami bych se do této skupiny zařadil také. První díl je pěkná podívaná (ne pro každého), která dle mého názoru nepostrádá náboj a může se stát inspiračním zdrojem pro nejednoho umělce (nebo třeba i "umělce", za příklad nechť poslouží náš Šotek s epizodou Kill Mat). Druhý díl už dosti ztrácí a kde mizí klady, začínají vystupovat zápory více do popředí. A pokud bych měl odpovědět na otázku položenou na začátku recenze, tak musím konstatovat, že Kill Bill se nestane legendou, přinejmenším ne takovou, jakou je Pulp Fiction.

Hodnocení vol. 1

Hodnocení vol. 2

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Nenalezeno. Prosím, zadejte do vyhledávače něco normálnějšího.

 

Snímek:

Kill Bill vol. 1 a 2 

CZ:

Kill Bill vol. 1 a 2 

Režie:

Quentin Tarnatino

Scénář:

Quentin Tarnatino

Hrají:

Uma Thurman, Luci Lui, David Carradine, Michael Madsen, Vivica A. Fox ...

Film doporučujeme:

otrlým povahám lačnícím po něčem jiném. Kill Bill je totiž pouze pro otrlé a je jiný. Otázka je ovšem to, jestli je jiný tím správným směrem právě pro vás.