Pojďte a posaďte se do lavic, prezenčku dneska přeskočíme a vrhneme se rovnou na věc ...

Cílem dnešní hodiny je úvod do problematiky nazvané "filmová matematika". Zní to sice hrozně, ale nebojte, snad to nebude tolik bolet. Tento velice zajímavý obor se zabývá přesně tou oblastí, kde se kinematografie kryje s matematikou, což asi dojde každému, kdo má mozek. A možná se budete divit, ale matematika je věda, díky které můžeme vcelku přesně určovat nejen kvalitu filmu, ale i budoucí vývoj samotného umění. Filmaři sice tvrdí, že to není možné, a že si myslíme, jak jsme chytří a při tom jejich oboru ani za mák nerozumíme, ale to jsou většinou pouze kejhající potrefené husy. My totiž v žádném případě neanalyzujeme myšlenkové pochody scénáristů a režisérů, stačilo nám vyhodnotit pohnutky lidí nejdůležitějších - producentů, kteří se snaží vytvořit něco, co se bude divákům líbit. Takže my jen sledujeme nálady a požadavky lidu (konkrétně naše sociologické oddělení to má na starost), a dle toho kalkulujeme výsledky. Abychom měli alespoň nějaký základ, uvedeme si ty nejjednodušší a nejpůvodnější rovnice filmové matematiky:

Kvalita filmu = (Příběh + herecké výkony + filmařské umění + equipment)/(počet zásadních záporů+1)!

Úspěšnost filmu = (Herecké hvězdy2+ reklama + vtip + krev + postelové scény)/(zdlouhavost*nepochopitelnost)

Pravděpodobnost pokračování - exponenciálně vzrůstá s každým milióntým divákem

Kvalita pokračování = kvalita prvního dílu/počet producentových aut

Úspěšnost pokračování = Úspěšnost zatím posledního dílu + reklama

Pozn.: Veličiny se doplňují v dekadických soustavách dle všeobecně platných a uznávaných pravidel. ! je faktoriál.

Avšak ani v úvodním semináři nemohu pouze teoreticky tlachat, a tudíž jsem si vybral jeden z filmů, které právě běží v kině, jedná se o pokračování filmů Kostka a Hyperkostka s názvem Kostka 0. Jeho režírování se dle přímé úměry Čím více lidí vyhodíme a zelnáčů nabereme, tím více ušetříme ujal Ernie Barbarash, který leda tak hnul prstem na scénáři druhého dílu. Většina aspektů filmu lze jednoduše charakterizovat lineárním pravidlem nazvaným Logika špinavého koberce (čili vytřískáme z toho, co se dá): co fungovalo tehdá, dneska taky zabere.

Jen abyste byly seznámeni s pozadím celé záležitosti, která je pro kalkulace mnohdy důležitější než vše ostatní, tak vám vysvětlím princip příběhu. Lidé se probouzejí v krychlových místnostech a v každé této komůrce je šest dveří a průlezů, v každé stěně jeden uprostřed. A ty, jak jinak, vedou do podobné, ne-li identické komnaty. Tentokrát mají průlezy kruhový, nikoliv čtvercový průřez, za což můžeme připsat novému dílu bodík k invenci. Základ je tedy stejný, tentokrát obohacený o novou dějovou linii, ve které nahlédneme do úst tvůrcům kostky, takže se nám rázem vyčíslí hned několik neznámých. Problém je v tom, že kvůli jejich počtu byl první díl tolik úspěšný. A už ten po této stránce dosti pokulhával, přestože máme mnoho neznámých, je jasné, že rovnice

15x2+ z28+15=0

nemá v oboru reálných čísel žádné řešení. A podobně tomu bylo i u předchozích dílu, nemnoho indicií, ale ani ty do sebe nezapadaly. A vzhledem k tomu, že se nám tentokrát neznámé vyčíslili, dostáváme rovnice typu

5*2=-6

Jejichž neplatnost je zřejmá téměř všem, a ne pouze lidem kteří přemýšlejí/umějí počítat. A to je hlavní problém příběhu. Inovací nepřináší mnoho (3 body invence - jeden za průlezy a dva za pohled z jiného úhlu - je hodně slabý průměr) a velká část z toho nedává smysl. Pojďme se tedy raději vrhnout na jiné počty.

Abychom mohli vypočítat některé aspekty pokračování, ještě než o něm budou uvolněny jakékoliv informace, musíme si převést do řeči čísel díl poslední (popřípadě přihlédneme i k předchozím). Zvláště důležitým záchytným bodem je takzvaný "dominantní prvek", což není nic jiného, než důvod úspěchu. Ten se s narůstající číslicí v názvu snímku snaží gradovat, takže ve Žhavých výstřelech 2 najdeme mnohem více plochých vtípků než v prvním dílu a v Rambovi IV zase alespoň tolik litrů krve, jako v všech dílech předchozích. A právě tady nám nastávají dvě hlavní chyby, jednak se filmaři příliš zaměřují na dominantní prvek a snímek je tím pádem dosti fádní, nebo se jej snaží oživit novými nápady, což občas zafunguje v díle druhém, v dalších pokračováních už by to byl zázrak.

A jaképak že jsou dominantní prvky série Kostka? Nechutnost, psychologie a pseudovědecké bláboly. Poslední aspekt autoři udržují na přibližně stejné úrovni (i když mírná kumulace frází jako vystřižených ze Star Treku byla hlavně v druhém dílu), prostřední se jim povedlo téměř eliminovat (další z kroků vedle, proto jsem si oblíbil první Kostku například já), tentokrát se dočkáte leda toho, že když jedna postava druhé nevěří, tak ji řekne, že ji nevěří, aby to všichni chápali, poněvadž se tak vůbec nechová. A na závěr konečně výrazně rostoucí funkce - násilí, nechutnost atd. Tento aspekt skutečně roste, ale jen díky nepříliš praktickým a v reálu nepoužitelným vylomeninám. Takže kde vám první díl nabídl geniálně jednoduchou brutalitu, trojka (respektive nula) přispěchala s překombinovanými udělátky, které nešťastníka odpraví efektněji, ale méně efektivněji a už vůbec ne uvěřitelně.

Kostka nula je velice pěkný příklad, poněvadž kromě desítek pouček na ni aplikovatelných nabízí také jednu výjimku, i když ne příliš znatelnou. Pravidlo hrej podle pravidel, které ti získaly slávu, zde není naplněno stoprocentně. Dřívější Kostky se řídily dle nepříliš využívané rovnice:

šest osob + smrt + další smrt + hodně nechutná smrt + smrt, kterou bys nepřál ani své učitelce němčiny + smrt klaďase = no happy ending

Nejošidnější, a prakticky jedinou ošidnou záležitostí při vypočítávaní různých aspektů filmu ještě před tím, než jste snímek viděli, jsou herecké výkony. Ale nebojte se, ani to není tak strašné. Hvězdy mají svůj herecký standart a kvalitu hereckého výkonu neznámých tváří si můžete naházet třeba na desetistěnné kostce. Ono není se nad čím se příliš zalamovat, poněvadž i když se řádně seknete, nikdo vám to nebude vyčítat. V době, kdy se kritici neshodnou na kvalitě jediné složky filmu a člověk oceněný cenou světového významu za nejlepší herecký výkon je ze dva roky vyznamenán v tom samém udílení za nejhorší herecký výkon, se občasné nepřesnosti dají svést na "osobní názor".

A teď si už konečně vysvětlíme výpočet equipmentu (čili filmového příslušenství), který se skládá z tří dílčích složek, jejichž vliv je určen žánrem filmu. Jsou to - hudba, (střih + kamera + kostýmy) a žánrové specifikum. Hudba například dostává na frak. Nic z melodií vám v hlavě neuvízne a ani při samostatném poslechu se neprosadí. Střih a kamera se od minula hodně zhoršily, ale tak trochu to vynahrazují speciální efekty, kterých je užito požehnaně.

Není složité z těchto kritérií vydukovat výsledné hodnocení filmu, ale někomu se to může zdát trochu neprůhledné, nehledě na to, že filmaři, malíři, spisovatelé a podobná pakáž vytrvale tvrdí, že umění nelze vyčíslit. Asi je to projev snahy být mermo mocí vtipní. Ale pravda je, že mnohem více užitečné je sestavování rovnic filmů před premiérou a vytváření prognóz úspěšnosti. Samotné hodnocení necháme na recenzentech, ačkoliv pokud je tento kritik soudný, musí zákonitě dojít ke stejnému výsledku. Jen pro úplnost uvedu na závěr porovnání postupu čistě exaktního výpočtu oproti zmatenému a subjektivnímu způsobu stanovení hodnocení jakéhosi redaktora z plátku AAA Games.

1. způsob:  kvalita prvního dílu/počet producentových aut = kvalita pokračování

tedy

80%/1,5 (Mercedes a Lada Žigulík*) = 53,333333333333

2. způsob: 8 (maximální hodnocení) - 2 (za existenci prvního dílu, který je mnohem lepší) - 1 (za existenci druhého dílu, který nikdy neměl vzniknout) - 1 (za překombinovanost) - 1 (za neoriginalitu) + 1 (za nechutnost filmu v důsledku níž musela vedle sedící dáma opustit svoje místo v kině a já se mohl zmocnit jejich chipsů) = 4 z 8, tedy 50 %

S tím se s vámi loučím, a doufám, že vás zase všechny příště na další hodině filmové matematiky uvidím. Určitě přijďte. Ne že by to mělo být zajímavější, ale už bude prezenčka!

* vozy vyrobené od Plzně na západ se počítají za půl

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

KulturaView 18., kde najdete recenzi na první díl a KulturaView 21. s recenzí druhého dílu, ale na tento článek odkaz nemohu vésti, poněvadž vyjde až v příštím čísle:-).

 

Snímek:

Cube Zero

CZ:

Kostka 0

Režie:

Ernie Barbarash

Scénář:

Ernie Barbarash

Hrají:

Brad Pitt, Angelina Jolie, Adam Brody, Kerry Washington, Stephanie March

Film doporučujeme:

Lidem toužícím po netradičních a nechutných scénách a lidem, kterým se líbily oba předchozí díly, poněvadž na ně naleznete několik zajímavých, ale dosti zmatených odkazů a navíc se film z veliké části drží předlohy, což jsem filmu důsledně odečetl z hodnocení. Být to opravdu první díl série, měl by dost možná nárok na šest Áček.