Rocky v sukni?

Ano, jistě, souhlasím s vámi, že téma boxu a bojových umění vůbec (neděste se, dle širší definice tohoto sportu box skutečně zapadá do bojových umění) je dosti proprané téma a ve většině případů bylo zpracováno bez jediného náznaku pokusu o natočení filmu na úrovni. Jednou z mála světlušek byl Rocky, jehož další díly (hlavně čtvrtý) byly ve své podstatě perfektní parodií původního námětu. Pokud se vám příběh pouličního boxera toužícího po získání titulu mistra světa jeví plošší než dveře bez kliky, tak uznávám, že se to většině populace bude tak jevit, ale pro lidi, kteří mají v krvi alespoň trošku sportovně/komerčního hemoglobinu, to je skvělá podívaná.

Vždy, když uvádím na naše stránky nějaký vyhraněný filmový žánr, snažím se vystihnout jeho základní schéma. Tady tedy máte osnovu sportovního filmu:

1. Seznámení s charakterem sportovce(ů)
2. Hledání a přemlouvání trenéra
3. Praktická ukázka nedosažitelnosti stanoveného cíle (výhra v turnaji etc.)
4. Tvrdý trénink (často dotvořený dynamickou hudbou na pozadí - takzvané trénovací pasáže)
5. Zápas (turnaj)
6. Výhra / prohra (+ morální pointa: "Není důležité vyhrát ...")

Když jsem se dozvěděl, že film Million Dollar Baby se odehrává v prostředí ženského boxu, polil mne studený pot. Box? A ženský? Ne, dámy, to není diskriminace, jen jsem se děsil myšlenky, že půl filmu bude o natřásání modelek v obtažených oblečcích. Ponenáhlu (když jsem uzřel první soupeřku hlavní hrdinky) jsem však zjistil, že to je to poslední, čeho bych se měl bát. Měl jsem pocit, že i kameraman měl nutkání uhýbat objektivem, aby neměl ty šílené korby v záběru.

Film užívá dosud ještě vcelku neotřelého (rozuměj nepříliš propraného) způsobu posunu příběhu. Jeho vypravěčem je správce tělocvičny, který je dlouholetým přítelem trenéra Franka (který je zároveň majitelem tohoto intelektuálůprstého místa). Vše šlape jak má až do chvíle, kdy nejnadějnější adpet na úspěchy nejvyšší úrovně přejde z Frankovy stáje pod křídla a stohy účtů jiného managera. Snad i kvůli velikému zklamání a taktéž díky obrovské vytrvalosti a nedobytnosti jedné slečinky, trenér udělá, na co by jinak ani nepomyslel, vydá se na tenkou žíněnku ženského boxu. Tedy, abyste to nepochopili špatně, nezačne boxovat on, ale jeho nová svěřenkyně, která skrz tento brutální sport v Americe velice oblíbený chce najít své místo ve světě, svůj kousíček slunce.

Až do této fáze to zní vcelku obyčejně, ale věřte mi, že tento film není ani tolik o boxu a trénování, jako spíše o charakterech a zvláštní provázanosti jejich osudů tak, že do sebe navzájem zapadají. Poslední dobou se stává pravidlem, že píseň při starting titles vám o žánru filmu napoví nejvíce. Tentokráte se dočkáte melancholické melodie, což mluví za vše.

Hudba vůbec dodává filmu mnoho na jeho atmosféře, byť (nebo možná protože) je používána střídmě. Sice bych většinu kytarových melodií zařadil kamsi do sedmdesátých let, kdy se vliv counry prosazoval na plátech kin, ale to je věc, která není až zas tak důležitá. Z pokladnice historie si může vzít každý kolik potřebuje.

V dobrém filmu si vždy potřebuji najít oblíbenou pasáž, výrok, nebo postavu, kterou budu prezentovat na obhajobu snímku v případě napadání jeho kvalit. Nepatří to sice k těm nejčistším způsobům argumentace, ale funguje to. Jednou z hlavních karet pro případný budoucí souboj kvaziargumentace je postavička, které v tělocvičně nikdo neřekne jinak, než Dangerous (Nebezpečný). Je v tom cítit určitá dávka ironie, což jasně plyne z následujících výroků, které o něm byly proneseny "Je to jediný boxer se srdcem", "Jestli platí poplatky? Ten chlápek nemá ani na kalhoty!" a můj oblíbený "Když boxuje takhle do vzduchu, mám strach, že mu to ten vzduch vrátí." Je to charakter s neutuchajícím entuziasmem, vagónem naivity a hluboko dvojciferným IQ.

»Když boxuje takhle do vzduchu, mám strach, že mu to ten vzduch vrátí.«

Jak zápas o titul mistryně světa dopadne, vám samozřejmě neprozradím, ale nebudu indiskrétní, když se zmíním, že závěrem se film (stejně jako mnohými jinými atributy) efektně vyčleňuje mimo stereotyp subžánru. Asi jako kdyby někdo napsal sonet sice o čtrnácti verších, ale v každém řádku by bylo jedno slovo. Šílenost? Originalita? Umění? Možná...

Možná se zděsíte a s otázkou na rtech:"Tak pro koho je tedy film vlastně určen?" a s kanystrem pohonných látek v ruce vyrazíte k nejbližšímu kinoskladu. Zastavte! Lidé, kteří jsou zvyklí hledat ve filmu o něco více, než zkrvavené obličeje, nebudou strádat a naopak i pro každodenní diváky různých světových fotbalových lig je myšlenka filmu stravitelná, je totiž podávána opravdu nenáročným způsobem.  

Výkon Clinta Eastwooda dle mého názoru převyšuje herecké umění Morgana Freemana. Předešlá věta šla bez většího namáhání mozkových buněk pochopit dvěma způsoby, je to taková jazyková hříčka. Nerad lidi matu (byť jsem Mat), ale v tomto bodě nechám result recenze otevřen, poněvadž názor můj se neshoduje se stanoviskem odborné veřejnosti a na poli hodnocení hereckých výkonů jsem ještě nepokročil tak daleko, abych si věřil na střet názorů s nějakým naprostým filmofilem. V každém případě je film odehrán někde někde v mezi mantinely Dobrý a Excelentní.

=

Million Dollar Baby je snímek, který mne mile překvapil. Mám rád tyto nečekanosti, kdy si z kina namísto přeseděného zadku odnesu onen pocit, který by se dal přirovnat k jemné táhlé rozjímavé melodii v srdci. Záměrně jsem zamlčel, na kolik byl film nominován Oscarů a kolik jich dostal, to (jak jsem se ujistil) je asi stejně dobrý měřák kvality jako návštěvnost v kinech. 

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Sportovní filmy u nás skutečně nevedeme, ale těm, kterým se film líbil, bych doporučil film Terminál. Nabízí své moudro podobně instantím způsobem.

 

Režie:

Clint Eastwood

Scénář:

Paul Haggis

Hrají:

Clint Eastwood, Hilary Swank, Morgan Freeman ...