Takoví normální zabijáci ...

Včera jsem psal recenzi na novou Kostku, v které jsem v podstatě položil základy nového vědního oboru - filmové matematiky. Tentokrát jsem se rozhodl použít mnohem méně komplexní metaforu, která bude sloužit pouze jako prostředek k zaplácnutí prvních pár řádků sloužících všeobecně jako úvod k filmu i recenzi. Tentokrát se na filmy podíváme trochu jinak, nikoliv řečí čísel, ale z tak trochu psychologického hlediska. Pravděpodobně všichni čtenáři vědí, že existuje jakási typologie osobností (ta nejprofláknutější a nejvíce užívaná je dělení na extroverta a introverta). A rovněž tak by se daly třídit i filmy a co více, stačilo by jen několik hodin popřemýšlet, a dost možná by se daly mnohé lidské typologie překopat na filmové. Ale to by mne stálo spoustu času a mozkové aktivity, a za to mne nestojí ani vaše kladné ohlasy, drazí čtenáři, ani ta almužna hrdě nazývaná honorář, kterou dostáváme na číslo s ohledem k počtu vytvořených článků (placeno od kvantity, nikoliv od kvality:-)).

Bude vám muset stačit, že film Pan a Paní Smithovi přirovnám k asi pětadvacetiletému muži v sportovně střiženém obleku s šarmantním úsměvem, pevným stiskem ruky a vcelku bohatým repertoárem společenských bonmotů. Takovýhle okouzlující mladík s pečlivě vytrénovaným chováním bývá často středem pozornosti ve společnosti. To však neznamená, že je takový i ve svém "civilním" životě, když si sundá svojí uniformu v podobě kravaty a bílé košile. Ve skutečnosti může být neutěšeně prázdný bez duchovního rozměru. Je to možnost, která je tak pravděpodobná, že se často zobecňuje - "ten má stále úsměv na rtech - to bude křivák". A stejně tomu je i u filmů, fakt, že se na něj velice pěkně dívá a září v něm největší hollywoodské hvězdy, ještě nemusí nutně znamenat, že je to bezobsažný komerční brak, ale stává se to natolik často, že už se z toho stalo pravidlo. A co Pan a Paní Smithovi? Skrývá se pod jejich úsměvem také osobnost, nebo pod povrchem najdeme jenom prázdno? Na to se bude snažit odpovědět naše recenze.

Zápletka filmu zní vcelku zajímavě. Pan Smith se jednoho krásného dne setká za dramatických okolností s šarmantní a krásnou ženou, kterou po krátkém románku pobere za manželku. Oba dva jsou ve svém oboru velmi úspěšní - John šéfuje stavební firmě a Jane tříská do počítačů - tedy alespoň navenek, ve skutečnosti si nikdy neprozradili podstatu svojí živnosti. Jsou to totiž nájemní zabijáci a každý z nich pracuje pro jinou agenturu. Jejich manželství se ale začíná rozpadat a je to nevyhnutelné, poněvadž se spolu nemají o čem bavit. Muž ženě lže, co dělal v práci a naopak, takový vztah je určen k bankrotu, naši dva atentátníci se ale rozhodnou dát si ještě jednu šanci a navštíví manželského poradce ...

»Angažovat do hlavní role Angelinu Jolie a nezařadit do scénáře milostnou scénu by bylo jako pozvat si Einsteina, aby vám odpřednášel Newtonovy zákony.«

Ten jim je vcelku k ničemu, poněvadž už brzy dostanou od svých zaměstnavatelů oba stejnou práci, a po nezdařené akci nemají na vybranou, musejí zabít jeden druhého a to do 48 hodin. Konec konců, je s tím méně práce než s rozvodem. Ani nevím proč, ale tento dějový koncept nastíněný již v trajlerech mne docela zaujal, ačkoliv nedával moc prostoru ke spekulacím, jak to všechno dopadne. Pointa příběhu je skutečně dost průhledná, naposledy jsem tak neoriginální a předvídatelnou viděl ... tuším u Rockyho IV. Ale co, i chování mladého šviháka z dobré rodiny ve společnosti je nanejvýš očekávatelné - tu a tam hodí vkusný vtip, v konverzaci se omezuje pouze na "bezpečná" témata a odchází vždy střízlivý a svěží.

Toto rozuzlení jsem ochoten odpustit, poněvadž se přeci jen jedná o hollywoodský velkofilm se pořádnou aspirací na kinohit, ale co zásadně neodpouštím jsou naprosté koniny v příběhu, které jsou zde obsaženy jen na efekt a nedávají žádný smysl jak vytržené z kontextu, tak v zasazení do příběhu. Za příklad nechť nám slouží scéna, kdy se John klimatizací snaží dostat k Jane do práce a spustí poplach. Je sice pravda, že to zde vypadá jako na celosvětovém sjezdu feministek a nenajdete tu jediného chlapa a jedinou sukni, ačkoliv lidí je tam dost, ale přijde mi poněkud přitažené za vlasy, když se drahé ženštiny zděsí ("To snad ne, do naší skvěle zabezpečené základny se supermoderní výzbrojí a obrannými systémy plné vycvičených zabijáků se chce dostat chlápek s pistolkou!") a utečou. Au! Tohle už vlasy netáhne, ale rovnou škube.

Ale jak všichni víme, konvence nezahrnují vždy (popravdě řečeno málokdy) logiku. Jsou to pravidla, podle kterých se máme řídit, abychom byly nekonfliktní. A nelogičností filmu se konflikty nevyvolávají, poněvadž je vypichují pouze někteří choří recenzenti nepříliš čtených amatérských časopisu v zemi na periférii filmařských zájmů. Alespoň tak se mi to jeví. Konvence moderního filmu jsou však hlavně dvě - akčnost a humor. Ale prosím, neberte pojem "akčnost" jako střílení pistolemi a výbuchy nádrží s benzinem, je to pojem širší a zahrnuje prakticky všechny "akce", třeba i hádku a rozhovor, ačkoliv v konkrétním případě tohoto filmu můžeme akčnost chápat i v užším slova smyslu.

Samotné bojové scény využívají všech moderních triků, takže zpomalení času je samozřejmostí. často to při přestřelkách vypadá jako ve hře F.E.A.R. Nechť mi kulturně zaměření čtenáři toto přirovnání prominou, ale bylo to to nejtrefnější, které jsem dokázal vymyslet. Jen pro přesnost - tato hra je známá nemalým počtem nepřátel a až přehnanými efekty záblesků výstřelů, odrážení kulek, bouchání všeho kolem a odlétávání a rozstřelování snad všeho, co není přišroubované a nerozstřelitelné. Jinak mají akční scény kolísavou tendenci, ale nikdy neklesnou pod průměr. Jsou nereálné, ale moc pěkně se na něj dívá a občas nepostrádají nápad. Například scéna, kdy se manželé při tanci prohledávají a odzbrojují, působí zajímavě. I když občas jsem musel mlátit hlavou do stolu a křičet: "To snad není možný!" Na boje jeden proti padesáti už jsem si zvykl, ale když někdo vymyslí nějakou zbrusu novou volovinu, je dost velká pravděpodobnost, že se toho filmaři chytí.

»"To snad ne, do naší skvěle zabezpečené základny se supermoderní výzbrojí a obrannými systémy plné vycvičených zabijáků se chce dostat chlápek s pistolkou!Zdrháme!"«

I vtipu a humoru se dočkáte. A divte se, občas to ani není jen "ha ha ha" vtípek, ale někdy to má i ... ne když ne zrovna myšlenku, tak alespoň nápad. Je pravdou, že humor je kořením života, což si v američtí režiséři jasně uvědomují a koření co to dá, protože šlichtu nemůžete pepřem zkazit. Hudbu bych viděl jako jedinou složku filmu, kde Pan a Paní Smithovi pokulhávají za svou konkurencí komerčního braku. Kdo ví proč se producenti chtěli vyhnout využívání známých melodii, a tak je soundtrack poněkud bez chuti.

Angelina Jolie je pravděpodobně hodně zvláštní charakter. Na jednu stranu si ráda zahraje za pár šupů v projektu takřka nezávislém, kde prokáže svoje schopnosti, a hned na to přijme angažmá v komerci nejhrubšího zrna typu Tomb Rider. No co se dá říci ... herecké výkony jsou adekvátní úrovni filmu. Hvězdy nám září o něco více, aniž by se musely nějak extra namáhat.

=

Ke zhodnocení řeknu jenom tolik. Kdysi jsem v jedné knižní recenzi konstatoval, že opravdu dobrý brak si zaslouží šest Áček a za svým přesvědčením si stojím. Ale i když jsem se snažil, tentokrát bych to nepřenesl  přes srdce. Buď je to brak moc brakovitý, nebo není tak dobrý, ale pět Áček se mi zdá adekvátní hodnocení tohoto veledíla.

« Autor článku »

Mat


 
Tématické články:

Podobně hollywoodsky je vystavěn například Resident Evil 2 či Terminal, ať máte možnost podívat se na horší a lepší alternativu.

 

Snímek:

Mr. and Mrs. Smith

CZ:

Pan a Paní Smithovi

Režie:

Doug Liman

Scénář:

Simon Kinberg

Hrají:

Brad Pitt, Angelina Jolie, Adam Brody, Kerry Washington, Stephanie March

Film doporučujeme:

kupodivu to mohu doporučit vcelku všem, je to jedna z nejlepších oddychovek, co jsem v poslední době viděl, takže jestli chcete poslat svůj mozek na dovolenou, poslužte si, máte skvělou příležitost, tenhle film vás bude bavit a pěkně se na něj dívá.