Co zabiješ, to ti patří.


zásada necromongerů
 

To, co vyděláš taky.

závislý (hádejte na čem) filmař
 

Ehm, ehm…tím bych si nebyl tak jistý.

berňák
 

Podivná skupina…osob, že? Na první pohled nemají snad nic společného, avšak když se jim podíváme blíže na zoubek, hnedle se pár věcí ukáže. Hlavně zástupci prvních dvou zájmových spolků by si mohli směle potykat. Věnují totiž všechen svůj čas a nemalou píli tomu, aby byl náš život jednodušší (opisné a mnohem lépe znějící vyjádření pro vymývání mozků).

Černočerná tma

Všechno to začalo jedním zvláštním chlápkem se zvláštní jménem – Riddick. Jedná se totiž o trestance, o jehož vině nikdo (včetně jeho samého) nepochybuje. Nechvalně známého nenapravitelného recidivistu, který je věčně na útěku před zákonem a ještě mnohem častěji před žoldáky toužícími po tučné odměně vypsané na jeho krk. Nalezen byl prý na ulici s pupeční šňůrou utaženou kolem krku. Životem se musel tvrdě prokousávat sám, naučil se drsným pouličním způsobům, což mu již zůstalo. Zavraždil spousty lidí a vůbec se tím netají. Je vidět, že někdo si dal velmi záležet na tom, aby vytvořil opravdu netradičního hrdinu, což se s nemalým přispěním skvělého výkonu Vina Diesla v této roli též povedlo.

Takový chlápek tedy cestuje „bezpečně uzavřený“ ve speciální kóji vesmírem nevýznamnou mezihvězdnou lodí na jakousi nedůležitou planetku. Nedůležitou proto, že cesta je dlouhá a během ní se klidně může něco stát. A taky stane, jinak by asi nemělo cenu se na tento film dívat. Bylo by sice zajímavé poslouchat, že v hibernaci prakticky celé Vaše vědomí spí, tedy krom Vašeho zvířecího já, což je důvod, proč je Riddick více méně úplně vzhůru; ale na celý film by to nestačilo. Proto se musí lodička porouchat, nouzově přistát na planetě s dýchatelnou atmosférou a přitom se krom kabiny s pasažéry roztřískat na hadry. Riddickovi se samozřejmě v nastalém zmatku podaří podle jeho starého zvyku zdrhnout a přeživší spolucestující se začnou bát. Brzy však zjistí, že docela kamarádský masový vrah zdaleka není jejich největším problémem a jestli chtějí přežít, budou muset táhnout za jeden provaz – včetně Riddicka.

Lidé postupně umírají, atmosféra houstne, vztahy se vyostřují, charaktery se vyvíjejí , nikdo nezůstane takový, jakým byl na začátku – zkrátka opravdu dobrý survival horor nepostrádající originální zápletku a též určité momenty stojící za hlubší zamyšlení.

Velmi jsem kupříkladu ocenil fakt, že jsem až do poslední chvíle neměl tušení kdo přežije a kdo naopak ne. To se dnes již každému hororu nepodaří. A nebýt toho, že v době, kdy jsem film sledoval, jsem již věděl, že bylo natočeno Chronicles of Riddick; tak bych s Riddickem jako adeptem na záchranu rozhodně nepočítal.




Transformátor aneb jak předělat sci-fi na fantasy

Takže máme tady výchozí data jako záchrana vlastního zadku, energetické články, oprava vesmírné lodi etc…morfumjeme…v přístroji to pípá, škrčí, haraší¨(V něčí hlavě asi taky – pozn. Šotek)…pořád morfujeme…a na druhé straně nám vyleze – záchrana vesmíru, věštba, vyvolení etc.
 

Možná to některé z Vás překvapí, ale není sci-fi jako sci-fi. Některá je totiž ve skutečnosti zakuklenou fantasy. Opravdovou science fiction literaturu netvoří lasery, vesmírné koráby a mimozemšťani ale něco, co by můj redakční kolega Mat nejspíše označil jako scifistické prvky. Je to dáno tím, že pravá povaha věcí se lépe pozná podle toho jak vznikají než jak se tváří. U zrodu science fiction stojí myšlenka postavená povětšinou na vědeckém nebo přinejmenším logickém základě. Kdežto fantasy se rodí přímo z mýtu. Rozeznáte je nejlépe podle pojmů, se kterými operují. Obzvláště fantasy – ta pracuje s uzavřeným souborem motivů jako jsou hrdina, cesta, labyrint, poměrně jasně vyhraněné dobro i zlo, věštba, vyvolení/ý/á (aby feministky nenadávaly), zvláštní schopnosti nebo jakási mystická síla etc. Pokud většinu z těchto znaků v nějakém dílku najdete, tak vězte, že se jedná o fantasy, i kdyby se tvářilo sebefuturističtěji. Klasickým příkladem můžou být třeba Hvězdné války nebo Matrix. Já vím, já vím, v prvním jsou vesmírné koráby, roboti a světelné meče; v druhém počítačové programy a stroje. Ale jedná se jen o polevu, nátěr. Mohli byste si tam klidně místo nich představit elfy, skřety, čaroděje etc. aniž byste tím nějak narušili strukturu příběhu. Pak by Vám vyšla klasická fantasy tolkienovského typu jak řemen a nikdo by se s Vámi o to nehádal.

Když tato jednoduchá poznávací pravidla aplikujete na víceméně umělecká dílka kolem nás, budete se sami divit, kolik fantasy tím demaskujete. Je to prostě žánr, který momentálně letí. Tohle však není nijak revoluční myšlenka, která jistě napadla již mnohem dříve spoustu lidí – minimálně tvůrce Chronicles of Riddick. Víte, když natočíte film, který má úspěch, je to skvělý a máte plus. Ale když se rozhodnete pustit do dvojky, jakože Vás k tomu producenti/studio stejně dotlačí, tak už mít úspěch musíte, jelikož to od Vás každý čeká.

Vzhledem k tomu, že původní koncept Černočerné tmy nedává příliš možností pro rozvíjení, aniž by někoho kritici neukamenovali oprávněnými výroky o nastavované kaši; mne vůbec nepřekvapilo, že pokračování je pouze o Riddickovi a že je úplně jiné. Zarazil mne spíš způsob, jakým je to provedeno. Během sledování filmu jsem měl totiž dost často nutkavé pocity, že tvůrci skutečně vrazili původní námět do nějaké mašiny, zadali PŘEDĚLAT a sami pak užasle sledovali to, co jim vylézalo na druhé straně. Tak necitlivě a místy až strojově byly výrazné zásahy (a to dokonce i do charakterů) provedeny.

Kýč, který nechtěl vypadat kýčovitě

Ve vesmíru se furt něco děje. Spousta toho zaniká a vzniká…prakticky zároveň. Tak se i stalo, že vznikla rasa/společnost podivně nábožensky založených magorů, necromongerů, kteří se zase postarali o zanikáni všeho, co se jim připletlo do cesty. A že oni hrozně rádi cestují…napříč vesmírem a jej „čistí“ od života. Co nemohou předělat k obrazu svému, to zničí. Nepříliš (vůbec!) originální, leč pravdivé. Napadlo Vás někdy, jak se asi dívají zvířátka na nás lidi?

Samozřejmě jsou tu i ti, kterým se to nelíbí – tedy všichni ostatní některé necromongery nevyjímaje. Za ně ve snímku promlouvá činorodá bábrle elementálka, která by sice měla být (čistě logicky) tvořena vzduchem, což ale nikomu nebrání v tom, aby jí hrozil podřezáním krku nebo uvěznil nasazením ocelové koule na nohu. Tvůrci zřejmě mají tento nápad z nějakého středověkého spisu radícího, jak udržet v kobce čerstvý vzduch. Co to ale dělá v době mezihvězdných letů?!Armáda zuřivých necromongerů se však dál valí vesmírem, ničí vše, na co přijde a jediný, kdo se jí může postavit je právě Riddick – vyvolený k tomu věštbou. Má podle ní nakopat zadek vůdci necromongerů a povýšit ho na úplnou smrt. Bez něj totiž budou namydlený.

Tak zhruba takový je zestručněný příběh Chronikles of Riddick. Klid, nejde zase takovou blbost, jak to zní. Ačkoliv tvůrci pracovali s již více než dost profláknutými schématy, snažili se je alespoň pojmout poněkud netradičně. A docela se jim to i dařilo (např. postavou lorda Vaaka, jeho ženy a jejich rolí v příběhu), i když místy (obzvláště ve scénách s vesmírným lovcem odměn Toombsem) to dosti skřípe.

Hlavní devizou snímku je jednoznačně postava Riddicka, která však od jeho posledního dobrodružství doznala povážlivých změn. Chlapec nám změknul a můžou za to ženský. Víc neprozradím. Možná jen to, že pokusit se jej poněkud násilně nacpat do pozice kladného hrdiny zřejmě nebyl ten nejlepší nápad. Ubralo mu to dost na věrohodnosti a zajímavosti.


 

Závěrem

Jak jsem již výše napsal, Chronicles of Riddick jsou úplně jiné než Černočerná tma a nemohu říci, že bych v tom spatřoval nějaký klad. Popravdě řečeno, pokud se Vám líbila Černočerná tma tak jako mně, pak spíše nedoporučuji Chronicles of Riddick zhlédnout. Vaše rozčarování by mohlo být ještě větší, kdybyste měli tu smůlu vidět oba filmy krátce po sobě. Přesto je Riddick: Kronika temna (kam my češi na ty názvy chodíme?) řemeslně velmi dobře odvedeným titulem, který mnoho lidí jistě neurazí ale naopak potěší. A pokud na něj nebudete klást vysoké (nebo raději žádné) nároky, snadno se to stane i Vám.




Verdikt celku

Prosté zprůměrňování hodnocení částí aneb lenost redaktora. Výsledek je kupodivu ještě velmi nadprůměrný.
 


« Autor článku »

Augustus


Tématické články:

Minule recenzované fantasy/sci-fi Regin of Fire. Zmiňovaný Matrix Trilogy, a XXX s Dieslem v hlavní roli.

Snímek:

Pitch Back

CZ:

Černočerná Tma

Režie:

David Twohy

Scénář:

Ken a Jim Wheat a David Twohy

Hrají:

Vin Diesel, Radha Mitchell, Cole Hauser, Lewis Fitz-Gerald ...

Film doporučujeme:

těm, Kteří dokáží ocenit svižný, napínavý, akční, svým způsobem netradiční (nová móda záporných hrdinů) a okázalý, avšak ne béčkový snímek.

 

Snímek:

Chronicles of Riddick

CZ:

Riddick: Kronika Temna

Režie:

David Twohy

Scénář:

David Twohy

Hrají:

Vin Diesel, Colm Feore, Thandie Newton ...

Film doporučujeme:

těm, Kteří dokáží ocenit svižný, napínavý, akční, svým způsobem netradiční (nová móda záporných hrdinů) a okázalý, avšak ne béčkový snímek.