Přátelé moji a drazí čtenáři našeho časopisu (proč Augusta s Patem oslovuješ dvakrát? - pozn. Šotek) pro dnešek vám odpustím čtení této recenze, pokud mi slíbíte, že na tento film nepůjdete do kina, nekoupíte si ho a kdykoliv o něm padne zmínka, budete dávat hlasitě najevo svoji nevoli. Protože to a jedině to bude cílem následujících odstavců.

Jak zpívá Elvis Presley: "Je to tak jednoduchá odpověď na tak jednoduchou otázku." Jednoduchá otázka zní je film A Sound of Thunder něco, co bychom měli vidět? Odpověď zní ne. Kéž by to měl recenzent tak jednoduché! Jenomže nám, ubohým publicistickým nulám nikdo nevěří a každé své tvrzení musíme dokazovat. Nuže tedy dobrá, jak si přejete. Na počátku všeho byla jedna nevinná mizerná povídka Raye Bradburyho, která však byla jako jedna z mála jeho děl jako stvořená pro zfilmování. A kde nejdete v dnešní době známého a uznávaného umělce, který je ochoten pošpinit si své jméno přítomností v titulcích průměrného filmového zpracování jeho díla? Takových lidí naštěstí nejsou davy (to bude tím, že nejsou davy známých a uznávaných umělců - faktická pozn. Šotek).

A ona drobná a nevýrazná povídka, která patřila ke spodině tvorby jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů dvacátého století, zaujala Hollywood. Inu, ona ani tak moc nezaujala, ale ukrývala v sobě potenciál vhodný pro delší největší drama všech dob. Abych už byl konečně konkrétnější, užiji metaforu (ty jsi ale geniální!! - tohle je jako vystřižený z Cavku - pozn. Šotek). Je to jako kdybyste seděli na lavičce v parku a kreslili strom, uviděl vás někdo a řekl si: "To je ale dobrej nápad!" a sednul si vedle vás a kreslil taky. Kreslili byste ten samý strom, přesto (zvláště kdyby byl jeden z vás umělec) by nevypadali stejně. A i když vás prvního napadlo začít kreslit, jen stěží si můžete dělat nárok na vlastnictví obrázku toho druhého. A tak nějak podobně je to s tímto filmem. Zobrazovaný strom je stejný, ale ten chlápek, který si Ray Bradburymu přisednul byl obyčejný nýmand. A bodejť by ne, jmenoval se totiž Holly Wood.

Děj je prostinký jako dětská prdélka - byl vynalezen stroj času a lidstvo nevědělo, co s ním má udělat. A jak to tak bývá, vystoupil jeden muž jménem Charles Hatton, který se rozhodl vydělat na tom balík peněz. Založil společnost jménem Time Safari, která své zákazníky vracela o milióny let zpět do minulosti, aby si mohli ulovit svojí životní kořist - Tyranosara Rexe (jméno tohoto prehistorického ještěra dalo název původní povídce). S kauzalitou si v Time Safari vcelku dělali hlavu, takže to nakonec vyřešili tak, že lovci vůbec nevstoupili na prehistorickou půdu a zabíjeli zvíře, které by beztoho za pár vteřin zemřelo. Takhle když se v tom člověk příliš nešťourá a zabalí to do líbezných slov krátkého příběhu, tak vám vznikne jenom průměrná blbost (nikoliv totální blbost) a zvlášť když to nějaký mág se slovy zaranžuje tak, že vás přesvědčí, že jemu vlastně vůbec nejde o nějaké časové paradoxy, ale o hlubší smysl, tak nemáte jinou možnost než mu odpustit a pozvat jeho dílo do šuplíku zapomnění vaší mysli, kam se ukládá neškodný balast. Je zřejmé, že režisér a scénáristé tohoto snímku to s filmovým nádobíčkem neumějí tolik jako Bradbury s perem.

Czech made:

K filmům natočeným v naší zemi už jsem si odvykl vytvářet nějaký zvláštní vztah, protože by to na mne bylo trošku moc zvláštních vztahů najednou. Ale stejně se vždycky dobře pobavím při pohledu na credits: Ondřej Sláma vedle Edwarda Burnse, Bořek Klečka svorně v jedné lajně s Xin Xin Xiongem. Nadnárodní jméno jsem našel jediné - Mike Boček

Ale posuňme se dále. Hrdinou našeho příběhu je Travis Ryer, což je ten hodný chlápek, který lovecké cesty do minulosti, které mohou znamenat nebezpečí pro celý svět, sice odsuzuje, ale dle premisy: "Oni by to dělali i beze mě a já takhle alespoň můžu jako vědec získat soustu zajímavých a důležitých informací o tehdejší fauně a flóře" se jich účastní. Jenomže jednoho dne se akce nevydaří dle plánu a Travis se vrací do pozměněné reality (zde povídka končí, film se však teprve rozjíždí). S tak trochu šílenou vědátorkou v podání Catherine McComrmack se rozhodne chybu napravit. Nebude to však tak jednoduché, protože jeho svět se pomalu začíná proměňovat v prehistorickou krajinu.

V další hodině budete svědky velkolepé podívané plné akčních scén a časových paradoxů, které v jedné ze svých povídek John Wyndham velice výstižně pokřtil názvem chronoklasmy. Tyto záležitosti jsou výsadou scifistů, a přestože na toto téma byla napsána spousta balastu, existují určitá pravidla, které je nutné dodržovat, pokud chceme, aby to vypadalo logicky a aby se nám v tom divák/čtenář neztratil. Nedodržování těchto nepsaných regulí je to poslední, co bych autorům vyčítal. Můj drahý desetiletý brat, který se se SF nikdy nestkal velice brzy rozpoznal, že "je to nějaká blbost" a to není ani příliš důvtipný (zato si ale už v osmi letech dokázal sestrojit model pušky a v současné době namaluje strom asi dvakrát lépe než já, to jen abyste si nemysleli, že je to nějaký tupoň). Je to pořádná drzost schovávat svojí blbost za chronoklasmy, ale i na to už jsme si docela zvykli.

"Daleko věrnější dinosaury dávali zadarmo ke krabici ovesných vloček"  - Kryton, Červený trpaslík

Je až k nevíře, že tento výrok Kryton nepronesl po zhlédnutí tohoto filmu, ale mohu se utěšovat nadějí, že by to udělal, kdyby jej někdy zahlédl. Samotný model dinosaurů není zas až tak špatný i když na stařičký Jurský park to hledí s pořádným respektem. Mnohem horší to je, když se takový tyranosaurus blíží lesem a vyvrací stromy - panečku, to je podívaná! Naprostého vrcholu však v trikařském studiu dosáhli vytvořením ulice plné aut. Často se totiž hlavní protagonisté prochází po chodníku či přecházejí silnici a hovoří ... to se nedá popsat, ten pocit je srovnatelný jen s pohledem na nějaké trikové scény z padesátých a dřívějších let. Pamatujete, jak ve starých filmech někdo nastoupí do auta a za oknem se začne míhat krajina, aby vznikl dojem, že automobil jede? Tak kdo naletí tomuhle triku, tak možná uvěří i tomu, že A Sound of Thunde nebyl natáčen celý ve studiu.

»Označit Bradburyho za děvku prodejnou by bylo ode mne nezdvořilé a hrubé, proto to neudělám, ale vy si o tom pomyslete svoje.«

Existují však i složky filmu, které si nezaslouží kritiku největší ráže, je to především střih, kamera a hudba, které naprosto přesně zapadají do škatulky akčního průměru a herecké výkony, které jsou jen mírně podprůměrné a žna jedinou výjimku. Sir Ben Kingsley hraje Charlese Hattona naprosto skvěle, takže jsem občas zapomněl i na to, jak plochá je jeho postava bezcharakterního byznysmena s diplomatickým talentem a touhou všechno ututlat. Režii Petera Hyamse (další z řady "sezení na režisérské židli přece nemůže být těžší než postávat za kamerou" filmařů) sice vděčíme za čistý "layout" většiny filmu, ale i za naprostou bezvýraznost celého snímku. Najdeme sice momenty s určitým nábojem či potenciálem (ne že by jich bylo moc), ale ty jsou většinou dílem scénáristů, o jejichž lvím podílu na kvalitě filmu jsem se již zmiňoval. 

Tell my why ... - Elvis Presly (vždy vhodný k poslechu při psaní recenzí na mizerné filmy:-)

Ano, to bych rád věděl, proč nám to Ray udělal. Označit Bradburyho za děvku prodejnou by bylo ode mne nezdvořilé a hrubé, zvláště poté, co jsem v medailonku oslavoval jeho genialitu (o charakteru však nepadlo slovo). I když bych si právě teď přál být nezdvořilý a hrubý, nejde to, takže Raye děvkou prodejnou nenazvu, ale vy moc dobře víte, co si o tom máte myslet. Dokážu pochopit, že třeba takový Sapkowski prodá práva na svého Zaklínače, aby měl peníze na chlast, ale proč to udělal Bradbury, to si vysvětlit nedovedu. Už z prvního konceptu muselo být jasné, že to bude hovadina třetí třídy, která ani v setině svého obsahu nemůže vyhovovat umělcovým nárokům. Sapkowski má alespoň tolik slušnosti, aby se od filmového Zaklínače distancoval, Bradbury se "svým novým filmem" ještě pyšní a hrdě prohlašuje, že je právě natáčen v Československu (viz medailonek). Od absolutní nevulkánské zuřivosti mne dělí pouze dvě věci. První z nich je Elvis právě pějící Can't Help Falling In Love a tou druhou je fakt, že nebylo zpronevěřeno nějaké kvalitní dílo (ta povídka opravdu nestála za moc a ty Bradburyho výborné (a že jich není málo) jsou naštěstí zhola nezfilmovatlené). Takže jediné poškození utrpělo jméno Ray Bradbury a duševní pohoda diváků filmu. Tomu druhému jsem se snažil všemožně zabránit a to první ... jak by pravila teta Kateřina: "Kdo chce kam, pomozme mu tam."

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Rozhodně to bude novotou zářící medailonek Raye Bradburyho a další mizerné adaptace skvělých i méně výborných děl: Stopařův průvodce po Galaxii a Fantastic Four

 

Snímek:

A Sound of Thunder

CZ:

 

Režie:

Peter Hyams

Scénář:

Thomas Dean Donnelly, Joshua Oppenheimer, Georgy Poirier

Hrají:

Edward Burns, Catherine McComrmack, Ben Kingsley, William Armstrong ...

Film doporučujeme:

všem, kteří chtějí hůl na toho psa Raye Bradburyho.