Pokoukání, které neurazí ...

Většinou se to v AAA dělá tak, že dobré a špatné filmy recenzuji "velkoformátově", zatímco pohrdání průměrem vyjádřím zařazením kritiky snímku do KulturaView, čímž tolik nevyhalasím do světa jeho jméno a tak by tomu mělo zůstat i nadále - průměrný film by měl zůstat neznámým. Rád se totiž přikláním k teorii našeho redakčního škůdce Šotka, který tvrdí, že lepší než být průměr je být spodina a svým chováním to také dokonale dokazuje. Nemyslím tím ovšem pouze redaktorskou "vhodnost ke zrecenzování", která u všech artiklů klesá s počtem často se vyskytujících prvků v díle obsaženém, nýbrž i samotný požitek ze sledování. I v kině se lépe bavím u vypichování blbostí, kýčů a podobných vylomenin typických hlavně pro snímky nižších kategorií, než u něčeho, co se nijak nevymyká z obvyklé normy a to jakýmkoliv způsobem i směrem. Přes všechny tyto důvody jsem se rozhodl napsat na Svěrací kazajku plnohodnotnou recenzi, protože i přes její jen lehkou nadprůměrnost je to film, který může zaujmout a v některých ohledech i překvapit.

The Jacket je typickým zástupcem takzvaných "časovek" (někteří kulturní recenzenti je označují za časovačky snad kvůli možné záměně významů za některé sportovní disciplíny), což je subžánr bez jakéhokoliv opodstatnění řazený do žánru sci-fi (cestuje se do budoucnosti? - je to sci-fi! cestuje se do minulosti? - je to sci-fi!). Na našich stránkách najdete pouze jediný exemplář tohoto druhu, zato však přímo výstavní, byť Butterfly Effect neexceloval ve většině odborných plátků, Augustus mu dal absolutní hodnocení, což je o pouhé Áčko více, než bych mu udělil já. V této recenzi vyjádřil můj kulturní spolubojovník ideu, že na skvělé filmy se píše recenze špatně. V tom případě nemám tedy pře sebou tak těžkou úlohu.

Nejeden filmový kritik vyjádřil své sympatie ke "strhujícímu" úvodu Svěrací kazajky. Dle mého názoru patří první scéna k tomu nejhoršímu z celého filmu. Rychlý střih podporující divákovu zmatenost může být působivý, když se povede, ale v každém případě je rušivý a nekomfortní. Naštěstí po této stránce film nijak s prologem nekoresponduje a kamera by se dala po celý zbytek půl druhé hodiny označit za "utahanou", což v tomto žánru není vůbec vadou na kráse, pokud režisér ví, jak si poradit s delšími scénami, které ne vždy musí oplývat vysokou informační hodnotou, ale jsou hlavními tahouny atmosféry filmu.

A teď už konečně, co se vlastně v Iráku roku 1991 stalo. Jack Starks byl střelen do hlavy okatým, ale překvapivě ozbrojeným klučíkem. A jak nám říká naštěstí metaforická úvodní věta filmu ... poprvé jsem zemřel když mi bylo 27 let ... div že jej svatý Petr nespustil do nebeského království. Do pekla se totiž Američan po tolika požeháních svolávaných na jeho hlavu americkými prezidenty i rádobyprezidenty dostat zákonitě nemůže. Jack Starks ovšem přežil, byť futrál už byl připraven, a rok poté už si to nakračuje po zapadlé okresce toho nejzapadlejšího amerického státu. Za nikterak příjemných okolností se seznámí s malou Jackie a její matkou, která v té době má zdravý úsudek zastřen čímsi, co je jen s těží ke koupi ve smíšeném zboží. O chvíli později už nasedá k jaksi nepřirozeně veselému chlápkovi, kterého po chvíli zastaví policejní vůz ...

»Samotný průběh filmu je přeplněn emocionálně až hystericky přeostřenými a nedůvěryhodnými scénami.«

Velice rychlý střih nás chce uvést ve zmatek, ale příliš se mu to nedaří. Jack Starks sedící na lavici obžalovaných jest zproštěn viny z vraždy policisty, neboť někdo s dírkou do hlavy, jakou si odvezl z Iráku, přeci nemůže být zodpovědný za to, co dělá. A ten, kdo není zodpovědný za své činy, je zralý na ústavní péči, koňské dávky sedativ a svěrací kazajku. Jack se tedy dostává do ústavu, jehož kápo - doktor Thomas Becker je (jak už to bývá ve filmech zvykem) přívržencem poněkud alternativního (a někdo by řekl drastického) způsobu léčby. Součástí této kůry jest několikatihodinový pobyt v šuplíku v kafilerce (k vidění často v moderních kriminálkách na pitevně) oděn ve svěrací kazajce a napumpován "zklidňující medicínou". Všechno by vedlo ke zdárnému zbláznění se (podle hesla, že ve cvokhausu se nemůžeš vyléčit, ale může ti šoupnout) hlavní figury dramatu a nebylo by o čem točit film. Jenomže právě v těchto temných hodinkách se mistr Starks, někdejší voják a od pohledu sympaťák, přesouvá v čase do roku 2007, kde/kdy zjišťuje, že je už pěknou řádku let mrtvý. A víc ani muk!

Ačkoliv jsem vykecal minimum, není ani z těchto indicií těžké odhadnout, kudy se bude příběh dále ubírat. Smutné je na tom právě to, že v tomto ohledu film vaše očekávání splní. Od toho však děj podobných filmů není, aby se odvíjel podle vašich představ, jeho úkolem je vás překvapit, zaskočit, abyste si mohli říct: "No jo, to je ale chytrý, to jsem vážně netušil" v okamžiku, kdy zapadne poslední kousek skládačky a vám se v hlavě konečně spojí celý obraz. Tento požitek vám však The Jacket nenabídne, naopak končí přesně tak, jak byste očekávali (nebo ještě o chloupek hůře) a závěr ještě pokazí takovým malým nepříliš fair play vyústěním, které se z pointy snaží dělat to, co není - překvapení.

I samotný průběh filmu přeplněný emocionálně až hystericky přeostřenými a nedůvěryhodnými scénami mne zrovna nenadchnul. Nejsem sice znalec lidské psychiky, ale mnohé výstupy a detaily filmu mi připadly poněkud přehnané a nereálné. A vůbec celý děj je sestaven bídně a je plný prvoplánovitých akcí, jejichž důsledky na budoucnost/minulost si lze až příliš jednoduše odvodit.

Tak proč bychom měli vyrazit do kina zrovna na tento film? Odpověď je jednoduchá, sice nevyniká v oblasti příběhu, ale jiné aspekty jsou dobré, některé dokonce výborné. Tak například se mi velice líbil herecký výkon Adriena Brodyho (který je na čtyřech ze čtyř obrázků v této recenzi, a kterého dost možná jej budete znát spíše z nového King Konga), který je více než podstatný, poněvadž kamera a vaše oko se do jeho tváře zahledí více než často. Styl tohoto filmu je vůbec typický hojnými a dlouhými prostřihy detailů obličeje hlavních protagonistů, ve kterých se velice zdařile zrcadlí jejich charakter, který vám může a nemusí sednout. Například Keira Knightley v hlavní ženské roli se mi líbila o poznání méně, ale nemohu se rozhodnout, zda to bylo jejím výkonem, nebo postavou. Objektivně řečeno mi dokonale splynula s hraným charakterem, za což by asi zasloužila pochvalu. Navíc se mi zalíbili některé detaily filmu, které se třeba ani příliš netýkají hlavní linie, například doktor s úsměvem falešnějším než desetitisícikoruna mi uvízl v hlavě jako pěkný motiv.

Na stranu druhou hudba nevykazuje známky samostatné životaschopnosti a ani její zařazení do filmu z ní nedělá kdo ví jak skvělé kusy umění. Vynikne pouze melodie na pozadí závěrečných titulků, které jsou jen stěží čitelné, snad kvůli "undergroundovému" stylu. V pravdě mi rovněž zaimponoval na dnešní dobu skromný rozpočet filmu, který producenti správně podělili mezi režiséra, scénáristu a pár hereckých hvězdiček, až na toho posledního - trikové studio - nezbylo, což se mi nezdá jako zápor, naopak takto The Jacket působí mnohem přirozeněji a opravdověji, protože nám opticky spadá do komorního dramatu, nikoliv do nedovedně natočené sci-fi.

Hodně jsem přemýšlel,
drazí čtenáři,
jak ozvláštnit balanc tohoto tuctového filmu.
Netrhovalo dlouho a bylo rozhodnuto,
napíšu pár neumělých vět,
a pak je rozporcuji do veršů.
Hned
to bude působit jinak,
uvidíte.
Vidíte!

Svěrací kazajka může být
všelijaká, není výjimečná
a nikterak skvělá, ale já času u ní staveného nelituji,
což je hodně veliký kompliment.
Něčím mne zaujala.
Něčím, co jde jen stěží definovat.
Jenomže mne taky
naštvala.
A když někdo naštve recenzenta, tak to není žádná sranda,
to není jako naštvat poetu,
který jen napíše smutnou,
rozezlenou a mizernou
báseň.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Rozhodně tady nesmí chybět recenze na jinou a lepší časovku - Butterfly Effect, ale ujít byste si neměli nechat ani navýsost zajímavý Věčný svit neposkvrněné mysli.

 

Snímek:

The Jacket

CZ:

Svěrací kazajka

Režie:

John Maybury

Scénář:

Massy Tadjedinová

Hrají:

Adrien Brody, Keira Knightley, Kris Kristofferson, Jenifer Jason Leighová

Film doporučujeme:

lidem, kteří si rádi posmutní, zapláčou, obveselí, zkrátka všem, kteří si chtějí prožít obvykle neobvyklý příběh s jeho hrdinou. Ne smutný, ne veselý, zkrátka tak akorát.