KulturaView No. 12

Předešlé KulturaView 1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11

Seriál: Strážce duší

Autor: Augustus

V poslední době se ve světě s příchodem Harryho Pottera a fenomenálního zfilmování Pána prstenů rozmáhá kult fantasy a tyto moresy konečně dorazily i k nám. Respektive nejenom mezi více méně úzkou či specificky zaměřenou skupinku nadšenců, ta již zde nepochybně dávno byla, ale i do veřejnoprávní televize. Tedy zatím většinou pouze pod nálepkami pohádka, pohádkový příběh či mysteriózní drama, nicméně určité první vlaštovky to jsou. Vzpomeňme třeba, jak dlouho a jakým způsobem se v české veřejnosti prosazovala herní kultura, než např. dostala na jedné jediné stanici jeden malinkatý pořad. Proto se domnívám, že si my ctitelé tajemna, fantazie a všeho, co tento žánr představuje, vůbec nemusíme zoufat.

Proč vlastně vznikl Strážce duší? Někoho, pravděpodobně scénáristu a autora námětu v jedné osobě, napadlo, že mystika, záhady a tajemno obecně v dnešním světě docela frčí a tak by se na tom možná dalo celkem slušně vydělat. Nedělejme si iluze, že by byl Správce duší nějakým revolučním či dokonce odvážným (pokřižovat a třikrát odplivnout) tvůrčím počinem. První díl takový nebyl a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v těch zbývajících změnit. Spíše pracuje se starými a osvědčenými schématy. Prostě další rychlý (přece jenom nemá sto dvacet dílů) kůň ve stáji České televize ve věčném závodu sledovanosti. Na obhajobu tohoto ryze komerčního projektu však musím poznamenat, že k dané látce bylo přistupováno docela vkusně a proto výsledek není ani zdaleka takový kýč, jak by se mohlo zdát z upoutávek.

Abych to shrnul: Strážce duší není tak špatný, jak jsem očekával, ale není ani zdaleka tak dobrý, jak mohl být. Ve výsledku a srovnání se zbytkem domácí seriálové scény se však jedná o zábavu na úrovni. Nezasvěcený divák se u něj například může příjemným způsobem dozvědět něco o templářích, proto rozhodně nepovažuji jeho sledování za ztracený čas.

Neopomenutelný je jistě i fakt, že divák-estét neznalý krásy naší externistky Veber jistě ocení pohled ze spodu na Zuzanu Norisovou lezoucí na štafle. Jak říká můj drahý kolega Mat:

Dobrý příběh potřebuje náležité pozadí.

Hodnocení: 4/8

Filmí Antiquí: Terminátor

Autor: Mat

Kdyby tady byla, taková panenka, která by mna chtěla. Která by mne chtěla, syna vychovala, Arnieho odrovnala, která by mne chtěla, syna vychovala, Arnieho odrovnala...

Film Terminátor se často velice bagatelizuje a je uváděn jako typický příklad hollywoodského akčního braku. Nepřekvapí, že většina lidí, která tuto bohapustou pomluvu šíří Terminátora vůbec neviděla. Jediná indicie vedle názoru jiných rádobyintelektuálů, která je k tomu vede je stručný děj, který si mohli přečíst třeba v televizním časopise.

Ono extrémně zestručněné a vcuclé do jedné věty to může vypadat asi takto: Vraždící stroj z budoucnosti se vrací do našeho času, aby zabil ženu, která je jedinou nadějí pro přežití lidstva. Blbost, že? Ale hádejte, co je tohle za film ... Dva krásní mladí lidé se potkají na zábavě a rázem se do sebe zamilují. Kvůli nepřízni osudu však nemohou odtajnit svůj vztah a tak se předávkují heroinem. Nic? Nebo svítá? No jistě, to je moderní zpracování Romea a Julie! Jen stejně zestručněné a zbagatelizované! Styď se, ty komerční škrábale Williame!

Pravdou však je, že důraz na akční scény je značný a velká část filmu je pro děti zcela nevhodná. Zato však Terminátor přišel s novinkami, které byly i nadále využívány v dalších filmech, které počtem vystřelených kulek, prolitých litrů krve a velkolepostí explozí svojí předloho překonaly, zpracováním a celkovým dojmem na diváka však ne. Závěrečná takřka dvacetiminutová akční scéna patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v žánru vidět. A přestože moc dobře vím, jak finále dopadne, pokaždé zatajím dech, když se z hořícího náklaďáku vyprostí ohořelá ocelová konstrukce rozpohybovaná filmovými triky na úrovni Cesty do pravěku. 

Terminátor je jedním z nejklasičtějších a nejatmosferištějších akčních snímků, které měli diváci tu čest za poslední století shlédnout a se svými vizemi téměř postapokalyptického světa a stále ještě dosti originálním a dobře zpracovaným příběhem se řadí k tomu nejlepšímu, co můžete na obrazovkách vidět. Nenechte si ujít!

Hodnocení: 7/8

Kniha: Rukověť správného chlapa

Autor: Mat

Tato kniha je věnována vynálezci dálkového ovládání (podíval bych se po jménu toho člověka, ale nechce se mi vstávat z gauče.)

Tato kniha patří k těm "nejexotičtějším" věcem recenzovaných na našich stránkách (i když se připravuje na recenze na Anabázi od jednoho řeckého týpka, kterého sem ani nebudu psát, poněvadž bych ho stejně neuměl správně vyskloňovat). Dave Barry v tomto svazku líčí několik zajímavých skutečností týkajících se chlapů, ne mužů, tyto pojmy není radno zaměňovat. A kdo je tedy chlap? Inu, s největší pravděpodobností bychom do této skupiny mohli zařadit Ala Bundu z Ženatý se závazky a Kutila Tima z Kutila Tima:-). Kniha však uvádí jiné příklady Barta Simpsona, Lauera a Švejka, zatímco jejich opozita v mužském světě jsou například Hardy, Superman a papež.

A jak se takový chlap pozná? Kniha vám nabídne test, na kterém si otestujete, do jaké míry jste chlap. Kniha vám položí například otázku: Ideálním domácím zvířetem je: a) pes b) kočka c)pes, který žere kočky. Neméně zajímavá je taktéž tabulka podnětů a reakcí ženy, muže a chlapa. Na dítě poslané domů ze školy, protože vyrušovalo, reaguje žena rozhovorem za účelem zjištění příčiny, muž pohrozí potomkovi, že ho pošle na vojenskou akademii a chlap naučí dítě dělat pšouky podpažím.

Jak jste dozajista sami vyzjistili z předchozích řádků, tato kniha není postavena jako úplná vědecká studie o chlapech, ale přesně tak, jak se píše v podtitulu: úplná "vědecká" studie o chlapech. Základem čtivosti je humor, který dosahuje přibližně úrovně vtípků Petra Novotného, což není zrovna pochvala, ale vzhledem k odlišnému a syrovějšímu přístupu ke komičnosti, vcelku slušné neokoukanosti nápadu a docela originálnímu způsobu vyjadřování, vás bude kniha výborně bavit, tedy alespoň zpočátku, dokud autor nevyčerpá svojí invenci a nezačne některé ze svých vtipů opakovat.

A jak tedy takovou knihu zhodnotit? Nemyslím si, že jsem ta správná osoba pro vyřknutí resultu nad touto knihou, poněvadž (jak mi vyšlo v testu) jsem takřka stoprocentní muž a z chlapa nemám ani co by se pod týden staré ponožky vešlo. Proto nechám raději úvahu o úrovni této knihy na vás a budu doufat, že příklady vtipů obsažených v této minirecenzi jsou dostatečně reprezentativní, abyste si sami zvolil, zda je tato kniha pro vás to pravé. Já se více bavil u vydání povídek Šimka a Grosmana.

Hodnocení: 4/8