KulturaView No. 14

Předešlé KulturaView 1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11-12-13

Kniha: Kolonie

Autor: Mat

Když se řekne Rob Grant, veliké části mladých lidí v naší republice se vůbec nic nevybaví, když se však budete ohánět pojmem Červený trpaslík, dočkáte se mnohem větší odezvy. Rob Grant s Dougem Naylorem jsou totiž tvůrci scénáře k tomuto kultovnímu seriálu a několikati knih, které se na jeho úspěchu vezly (čímž nechci v žádném případě říci, že by byly špatné, kdepak, sami to můžete posoudit v mojí recenzi na knihu Nekonečno vítá ohleduplné řidiče). Úkolem tohoto článku však není vyzdvihovat kvality geniálního seriálu, ale zhodnotit dílo, které se Červeného Trpaslíka vůbec netýká. Dokonce v něm ani nepotkáte Arnolda Rimmera, což je ovšem škoda, veliká škoda.

Kniha vypráví příběh Eddieho O'Harry, který je klasickým případem ušlápnutého šedivého ustrašeného úředníčka, který se bez nejmenších problémů ztratí v davu dvou lidí. Celý děj se točí okolo generační lodě Výkvět vůle, která má zachránit lidstvo tím, že jeho nejlepší vzorek odveze na jinou planetu, pokud možno s dostatkem pláží. A opravdu velikým nedopatřením se na palubu této lodi dostává náš hrdina, který se může stát její záhubou, či záchranou. A možná i obojí.

Určité paralely mezi Červeným trpaslíkem a touto knihou tedy najdeme. Obě díla se řadí mezi humorné space opery a v obou dvou případech najdeme bizardní a pokroucené charaktery. V důsledku nepříliš dobrého genetického plánování a vůbec zfušované práce komunitního plánovače se po deseti generacích na lodi vyskytují skutečně zvláštní kombinace. Vědecká důstojnice fanaticky věřící v boha, která se za každý svůj hřích nahá bičuje důtkami, kněz, který ji při tom šmíruje, vše natáčí a následně distribuuje, patnáctiletý kapitán, či ostraha s jednocifernou hodnotou IQ ... to jsou lidé, se kterými se budete potkávat velice často.

Jak lze vcelku jednoduše odvodit, tato kniha staví na humoru, příběh zde naleznete jen proto, abyste nemuseli číst řadu gagů jdoucích za sebou bez jakékoliv souvislosti. Následuje tedy logická otázka: Jak dobrý je humor této knihy? Odpovím klasicky exaktně (byť možná trošku nepřesně:-)): asi 65% vtipů této knihy jsou puberťácké vtipky a sarkastické narážky, které nedosahují ani úrovně sourozenecké hádky, přibližně 25% jokeů jsem už zaslechl v jednom nejmenovaném kultovním britském humoristickém seriálu, ale zbytek jsou povětšinou geniální vtipy, kterým však nemnoho čtenářů přijde na chuť. Příklad?

Ne, nemyslím si, že by pro nás mohl být nějak užitečný, je dokázáno, že minimálně pětkrát zabil člověka jako prostředek k ukrácení dlouhé chvíle.

A jak tedy může vypadat finální result? Tato kniha je příliš málo vtipná na to, abyste si potrhali bránici a myšlenkově zoufale plochá, takže ji nemůžete číst kvůli ničemu jinému, než humoru. Raději, než abyste utráceli za tento nepříliš povedený soubor řádek textu, přečtěte si raději Šotkův STAAAR TREK, budete se bavit mnohem víc, to vám garantuji.

Hodnocení: 3/8

Filmí Antiquí: Terminátor 2: Judgmend Day

Autor: Mat

V jednom testu, do kterého jsem naházel 5 a 0, 4 a 1, nebo 3 a 2 a ven mi vylezla nesrozumitelná řada písmen, mi vyšlo, že jsem člověk, který má sklon vše systematizovat. A posuďte sami, může člověk obdivující sinusoidu pro její harmoničnost a pravidelnost nechat ležet ladem druhý díl filmové trilogie, když ostatní dva již máme na našich stránkách zrecenzované? Leda, že by mne přejela trolej. Nebo autobus. Nebo vlak. Nebo kdybych umřel na vrozenou srdeční vadu. Nebo ... ale vždyť vy jste inteligentní, vy si zbývající důvody hravě domyslíte.

29. srpna 1997 zemřeli 3 miliardy lidí. Lidé, kteří jaderný výbuch přežili, považovali ten den za příchod posledního soudu. V zápětí však museli čelit nové děsivé hrozbě. Válce proti strojům.

SkyNet, počítač, který stroje ovládal, poslal do minulosti dva terminátory, aby zničili vůdce lidského hnutí odporu Johna Conora, mého syna. První terminátor byl naprogramovaný, aby mne zabil v roce 1984, před Johnovým narozením. To se mu nepodařilo. Druhým měl zabít Johna ještě v dětském věku. Hnutí odporu stejně jako předtím vyslalo osamělého bojovníka, který měl Johna ochránit. Záleželo jen na tom, kdo z nich se k němu dostane dřív.

Co dodat? Dva terminátoři (Arnold tentokrát hraje toho hodného) to po sobě smaží vším, co mají po ruce a mezi nimi se jako mezi mlýnskými koly ocitá mladý John Conor a jeho matka toho času bydlištěm v psychiatrické léčebně. Naši kladní hrdinové se však nesnaží jen zachránit si život, to by bylo na druhý díl příliš málo, tentokrát se pokusí odvrátit Soudný den. Povede se? Inu, natočila se trojka, takže hádejte, je to otázka typu: Na které své výpravě Kryštof Kolumbus zemřel?

Dozajista překvapí výborná zpětná kompatibilita s prvním dílem, která se ve trojce nepovedla zopakovat (avšak musím se přiznat, že jsem to odhalil až na několikáté podívání). Ačkoliv přiznat musím, že po sci-fistické stránce bychom našli nějaké ty mezírky, které jsou však v porovnaní s ostatními akčňáky prakticky neznatelné.

Co se týká akčních scén a situací, které vám uvíznou v hlavě, tak těch zde naleznete více než dost a to v té nejvyšší kvalitě. Strhující souboj motorka versus náklaďák bez problémů snese dnešní hodnotící kritéria a závěrečná přes půl hodiny trvající akce (Arnie proti desítkám policistů a Arnie + Sarah + John + náklaďák tekutého dusíku versus terminátor.)

Na závěr bych ještě rád pogratuloval všem, kteří si stihli Terminárora 2 kdysi nahráli, poněvadž verze, kterou momentálně pouští v televizi má pozměněný dabing a popravdě řečeno, ten starý byl mnohem lepší i po faktické stránce a navíc nyní občas nějaké slovo nepochopitelně vyčuhuje, nebo se nehodí do kontextu.

Valí se na nás neznámá budoucnost, ale poprvé se do ní dívám s trochou naděje, protože jestliže se stroj, terminátor, dokáže naučit vážit si lidského života, pak to možná dokážeme taky.

Hodnocení: 7/8

Informace: Magnesia Litera 2005

Autor: Mat

Ceny Magnesia litera jsou zdaleka nejprestižnějším českým oceněním vydaných knih. Každoročně se udělují ceny v nejrůznějších kategoriích o jejichž vítězi rozhoduje odborná porota (kromě ceny čtenářů, samozřejmě). Pokud se tedy chcete nechat inspirovat, do jaké knihy by bylo dobré se pustit, mrkněte na následující výsledky.

Litera za přínos české literatuře: Jan Řezáč za založení a vedení nakladatelství Odeon a Revue Světová literatura

Litera za nakladatelský čin: Otokar Březina: Korespondence (Host)

Litera za překladovou knihu: Písně a verše staré Číny (Ferdinand Stočes, Mladá Fronta)

Litera za knihu pro děti a mládež: Arnošt Goldflam: Tatínek není k zahození (Nakladatelství Andrej Šťastný)

Litera za objev roku: Barbora Šlapetová, Lukáš Rittstein: Proč je noc černá (Kant)

Litera za naučnou literaturu: Petr Maťa: Svět české aristokracie 1500-1700 (NLN)

Litera za prózu: Jan Balabán: Možná že odcházíme (Host)

Litera za poezii: Bogdan Trojak: Strýc Kaich se žení (Petrov)

Cena čtenářů: Michal Viewegh: Vybíjená (Petrov)

Kniha Roku: Jan Novák: Zatím dobrý (Petrov)

Předávání cen přenášela v přímém přenosu Česká televize, byl to pořad uhlazený, velice formální a dost výrazně nudný, přestože vystoupilo několik známých umělců. Pokud znáte jen málo ze jmenovaných knih, nezoufejte, ani můj šálek čaje to není, klidně se vraťte k četbě své oblíbené knihy Doom: Po kolena v mrtvých.