KulturaView No. 18

Předešlé KulturaView 1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11-12-13-14-15-16-17

Film: Stepford Wives

Autor: Mat

Komedií nemáme ani v KulturaView mnoho, naposledy jsme v rámci Filmí Antiquí zařadili Men in Black, které si vysloužilo relativně vysoké hodnocení 5/8 a kdysi před prázdninami jsem recenzoval i moderní komedii Hitch, která si odnesla 3/8. To není nijak extra dobrá bilance a pokud se kouknete kousek napravo tak zjistíte, že ani Stepfordské paničky vlajku dále nepoponesou. Alespoň ne o moc. Přesto to je v několika ohledech zajímavý snímek.

Příběh začíná ve velkém komerčním stylu a to nejen formou, ale i obsahem. Před natřískaný sál nastoupí televizní producentka Joanna Eberhardová, aby představila svá nejnovější díla, která jsou docel typická pro dnešní televizní společnost a to nejen americkou. První z nich je soutěž pohlaví, kdy proti sobě nastupují vždy muž a žena a soutěží o to, kdo je lepší. Druhé dílo je ještě ostřejší, poněvadž se jedná o reality show, ve které pošlou manželský pár na tropický ostrov, kde každý z nich může s jakoukoliv zvolenou osobou z výběru provozovat "opičí tance" jak je mu libo. A právě tady dojde k odbrzdění vlaku, kterému se v recenzích říká zápletka. Muž, kterému tato "nevinná" reality show zničila manželství vyrazí s pistolí a rozhodne s zabít konstruktérku jeho neštěstí - Joannu. Tento incident se stane spouštěčem událostí, které by přišly tak jako tak. Mladá celebrita si totiž přes svojí zaslepenost vůbec neuvědomila, že dny její slávy už jsou ta tam a tak se po obdrženém padáku psychicky zhroutí. Její muž se ve snaze zachránit už tak dosti pošramocené manželství rozhodne pro změnu bydliště.

Stepford je malé městečko, které na první pohled vypadá "jinak". Asi takhle, pokud si od milionářské čtvrti odmyslíte nehezký zbytek města, dostanete slušnou představu o tom, jak je v tomto maloměstě žije. A co je ještě pozoruhodnější je fakt, že vše vypadá naprosto ideálně, nikdo se s nikým nehádá, všichni se usmívají a jsou v pohodě. A ženy by pro své manžele udělaly snad všechno na světě. Na mysl se vtírá otázka: Je tohle nebe? Nebo snad peklo? Popravdě řečeno, obojí. 

»Dnes, milé dámy, budeme diskutovat o nejdůležitější knize, jakou kdy která z nás v životě četla. Ano, je provokující. Je zároveň nesmírně inspirativní. Speciální edice Zlaté dědictví, pokladnice sebraných rad pro luxusní přípravu Vánoc svátků a slavností.

-euforický potlesk«

Herecké obsazení vůbec nepřipomíná seznam čerstvých absolventů Damu (nebo co tam v Americe mají), naopak se v něm blýsknou známá jména jako Nicole Kidman, či  Matthew Broderick. Na druhou stranu to kvalitě snímku příliš nepřidá, poněvadž spíše než o dobré herce se jedná o známá jména, alespoň tak se zatím jeví.

Kdybych měl něco chválit, tak je to slušně napsaný scénář, který však kazí překombinovaná a tak trošku upocená pointa, která až příliš okatě prahne po divákově pocitu: "Tak tohle jsem opravdu netušil". Scénáristé však neměli jinou možnost, poněvadž podstatu celého problému si divák domyslí po půl hodince sledování filmu. Humor snímku není nikterak výjimečný, ale dokáže zaujmout i diváka, který nepovažuje za vrchol komiky hlášku: "Zabili Kennyho, parchanti!" Občas zde najdeme momenty, které jsou až kouzelné, ale obávám se, že to nejsou zrovna ty, při kterých se kinosál otřásá v základech.

A result? Tento film je typický zástupce kategorie: "velice dobře jsem se bavil, a mimochodem, jak se to jmenovalo?" Sice tento film prošumí, ale jako oddechovka je ideální, stejně jako Shakespearovy Stepfordské paničky, i když si nemyslím, že by se cílové skupiny těchto dvou děl nějak extra překrývali.

Hodnocení: 4/8

Kniha: Punk Fiction

Autor: Mat

Tato kniha je důkazem hned několika zajímavých faktů. Prvním z nich je ten, že punk (alespoň co by literární žánr) v České republice není doma, proto se většina autorů této antologie musela rekrutovat z řad spisovatelů sci-fi, popřípadě fantasy. Mnohé o této knize prozradí již krátký úvodník, který v podstatě říká ... "tak jsme vydali už sborníky české sci-fi, fantsy i hororu a tak jsme přemýšleli, na čem by šlo ještě trhnout a vymysleli jsme punk. Jenže problém byl v tom, že punk u nás nikdo nepíše, tak jsem obvolal pár autorů a zeptal se, jestli náhodou nemají chvíli na sepsání povídky z žánru, o kterém ví úplný houby. A oni kývli (honorář nebyl špatný), a tak jsou tady jejich výtvory." Ke konci prologu ještě břinkne o zrak zparafrázovaná hláška: Punk's not death, což na předchozích řádcích tvůrce této antologie Antonín Kudláč úspěšně popřel.

První dojem tedy nic moc, ale chuť vám může spravit pohled na jména autorů, kteří svým dílem přispěli do tohoto almanachu. Jedná se o českou elitu na poli fantastické literatury, či spíše o její výřez. Až nepříjemně často ale budete číst v suše faktických medailoncích jednotlivých autorů větu: "Tato povídky je autorovou prvotinou na poli punku." Ale sám jsem se divil, že to vůbec není na škodu.

Hned první povídka Punkva (Leonard Medek) zaujme svým slohem i obsahem. Jedná se o příběh inspirovaný lovecraftovskou mytologií. Po formální stránce musím jednoznačně pochválit lehce nastíněné nářečí blízké budoucnosti a chytře gradované napětí. Naopak obsah neoslní ani tak příběhem, který je poněkud schématický, jako spíše zpracováním akčních scén, které patří k tomu vůbec nejlepšímu, co antologie nabízí.

U druhého kusu se rovněž zastavíme. Lady in Blackout aneb Rox'n'Roll v černém (Jiří W. Procházka čili George P. Walker) patří k příběhům toho nejklasičtějšího cyberpunku. Implantáty, kyberprostor, kyberkovbojové ... všechno jak má být. Nutno dodat, že povídka navazuje na dřívější sérii příběhů o Rollandovi a Roxaně, které by se daly označit za nejreprezentativnější český cyberpunk. Tato povídka se jen hemží odkazy na minulost, které se vždy jen mihnou textem.

»Punk is death!

Rock'n'Roll is death!

Sámer Issa forever!«

Třetí zastavení učiníme u páté povídky s názvem Konec cyberpunkového věku (Jiří Pavlovský, šéfredaktor CREW a někdejší externista Score), která je označena Antonínem Kudláčem za parodii žánru. Já bych to tak přísně neviděl, zkrátka to není "klasický" cyberpunk. Vychází z Procházkových povídek a nastiňuje jednu z možností, jak to v jeho světě bude vypadat za pár let. Kyberprostor se stane doménou úchyláka, důchodců a a kasty nejopovrhovanější - hráčů počítačových her. Tato povídka postrádá jakoukoliv myšlenkovou hodnotu či veliké množství vloženého tvůrčího umu, ale přesto mne skvěle pobavila i přes svojí zjevnou nelogičnost.

To bychom měli tři hlavní tipy této sbírky, ale naleznete zde ještě pět dalších povídek, mezi kterými najdete kusy výborné i podprůměrné. Do té první kategorie bych zařadil Sestup, Mojžíši od Jakuba Macka, dalšího z průkopníků cyberpunku v ČR a naopak palec dolů si zaslouží výrazně nedostatečná Sandyho pomsta od Vlado Ríši, šéfredaktora Ikarie a autora námětů dvou Gooků, cyberpunk mu očividně nesednul. A co si myslíte? Zkritizovali tuto povídku redaktoři Ikarie? Kupodivu ne.

Kromě příslušnosti k žánru má většina povídek i další společné znaky, například lokaci, velká část příběhů se totiž odehrává v Praze blízké budoucnosti a už to přidává těmto dílům na zajímavosti. Ale dost bylo tlachů. Závěrečný result je jasný, sám jsem se tomu divil, ale utracených dvou stováků za tento svazek bych  nelitoval, takže můžu vyrazit do knihovny s dobrým pocitem, že jsem ušetřil dvě kila. 

Hodnocení: 6/8

Filmí Antiquí: Kostka

Autor: Mat

Testová otázka: Trojrozměrný geometrický útvar s šesti stěnami a stejně dlouhými stranami. Nevíte? Přeci krychle. A právě tak by se měl jmenovat tento film.

Když jsem poprvé uviděl Kostku, změnilo to můj život navždy. Teda alespoň do té doby, než jsem na ni zapomněl. Ale já nikdy nezapomínám úplně a při sestavování plánu osmnáctého KulturaView jsem si na toto dílko vzpomněl a běžel do půjčovny, aby mi natankovali jeden a půl hodinky tajemna a unikátní atmosféry. Tento originální kinematografický kousek by mohl sloužit za vzor všem, kteří chtějí natočit úspěšný film za malý peníz.

>>Postarší holohlavý muž se probouzí na zemi. Vstává a rozhlíží se. Stojí uprostřed krychlové místnosti a ve středu každé stěny se nachází železný uzávěr. S rozmyslem přistoupí k jedné stěně a otočí pákou na uzávěru. Pohlédne do chodbičky, na jejímž konci se nachází takřka identická místnost. Odstupuje od východu a dvířka se automaticky zabouchnou. Vykouší uzávěr na podlaze se stejným výsledkem. Potřetí už se rozhodne pro návštěvu vedlejší cimry. Prolézá chodbičkou, seskakuje a diváci slyší zvuk přetlakového uzávěru. Muž se rozhlíží. A vykračuje. Svistot. Postava ztuhne a pomalu, pomaloučku se začíná rozpadat na hranolky. Poté co se drobné části jeho těla sesypou na úhlednou hromádku, mohou konečně i diváci vidět původ tohoto neštěstí. Morbidní síto vypletené extra ostrými kovovými strunami se za kovového skřípotu skládá a čeká na dalšího návštěvníka<<

A přesně takový je celý zbytek filmu. Nerealistický, ale atmosferický. Plný pseudovědeckých blábolů i vypjatých situací. Naplněn až po okraj rozličnými charaktery, ale s nedostatkem konvenčního příběhu. Taková je Kostka. Je jiná, je krutá a mnohým se bude zdát úžasná jako kdysi mě.

»V tomto filmu nejsou kladní hrdinové, jsou tu pouze lidé, poněvadž kladného hrdinu přeci nemůžete jen tak beztrestně zabít ...«

Složitostí záplatky nemůže tento film konkurovat ani průměrnému vydání Čtyřlístku. Parta lidí se dá do kupy při prolézání místností, je zabíjena po jednom pastmi i jinými vlivy a touží se dostat ven. Prosté, absurdní a působivé. Musíme to brát jako fakt, vyčítat tomuto filmu nerealističnost a absurditu by bylo to samé co kvůli těm samým atributům ztrhat Kafkův Proces jako nebetyčný blábol. Nemohu si ale neodpustit konstatování, že už samotné setkání hlavních hrdinů tak, jak bylo zobrazeno, by (za předpokladu, že ve filmu byly zobrazeny všechny důležité události) v hodině kombinatoriky a pravděpodobnosti získalo pravděpodobnostní skóre přes 1:1 000 000 nehledě už vůbec na pravděpodobnost naražení na past, která je ve filmu také dosti zajímavě zpracována, ale nebudeme přeci nudit umělce matematikou.

Herecké výkony jsou na můj vkus velice slušné a často se právě díky nim dostanete přímo do atmosféry filmu. K tomu vám napomáhají i občas nepříliš vídané filmařské postupy. Na druhou stranu na atmosféře nepřidává hudba, která zní dosti odbytě, pravděpodobně to byl však záměr autorů, kteří se rozhodli dotvářet pocity spíše mrazivými zvuky než tajemnou muzikou.

A máte si pro to zajít do půjčovny i vy? Pokud vám nevadí nějaký ten kbelík krve, tak to určitě stojí za pokus, protože byly i časy, kdy se právě tento snímek vyhříval na pozici největšího megahitu, tedy alespoň v určitých kruzích.

PS: Jakpak se vám líbí nově zvětšené obrázky? Trvalo nám dlouho, než jsme zjistili, že to bude vhodné i pro Kulturu, nejen pro Games, když na nich bude něco vidět.

Hodnocení: 6/8