KulturaView No. 20

Předešlé KulturaView 1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11-12-13-14-15-16-17-18-19

Film: Ona je pes aneb román pro feny

Autor: Šotek

„Haf ! Haf!“

- jedinej komentář, co se mi k tomu povedlo sehnat vod našeho redakčního psa (pozn. šotek)
- Počkat! Vždyť redakčního psa teď dělá přece lord Abak? (pozn. Nicka)
- Jo, ale von si myslí, že když je ve službě, tak musí štěkat (pozn. šotek)


Jak už to tak bývá, jedna blbost nikdy nestačí když už se to dobře prodává, musí se z toho holt vytřískat všechno. Proto se nemůžem divit, že pokračování „oblíbeného“ seriálu On je žena je už na světě. První bodík na zaručený cestičce k úspěchu každého komerčního blábolu je namluvit chudákům konzumentům (Ne, na to se nekouká, tohle se baští. Taky co jiného s tym, když je to estetický asi jako hamburger), že jde o „originální projekt“. Ale jak originálně rozvést koncept něčeho, co nebylo originální ani prvně? Nad tímhle problémem si lámali hlavinky producenti na Nově asi tak pět minut. Nijak. Prostě uděláme to samý jenom trošinku jinak. Stejně jako u jedničky.

Malá česká telenovela zasahuje

„Skutečnost, že se něco kopíruje, ještě zdaleka nedokazuje kvalitu původního zdroje.“

- náš milej všeználek Augustus

Minulo sotva pár měsíců, fanynky Zorana Zahálky alias Ziny alias nově Azora ještě nestačily zchladnout, Zorro zmatená tvář ani pořádně nestih zpíchnout Zetu-Jones do zadku (fleretem, chlapci, fleretem – nepředstavujte si pod tím nic sprostého) a už tu máme pokračování. O čem bude? To máte těžký, já bych řek, že o ničem. Ale milovníci seriálů budou chtít mít to nic pěkně zaobalený v pár hezkejch slovech, jak se to obvykle dělává. Takže jestli jste viděli ten původní blábol, máte na co navazovat a jestli ne, taky se nic neděje.

Prostě televize H2O, ve který se Zina alias Zoran předváděla, přišla na buben a její zaměstnanci si museli hledat nový místo. Protože země nebyla pod vládou modrýho ptáka, kterej by jí vzal pod svý ochranný křídla (Tupolánek extra dohlížel na natáčení) a byla všude brutální nezaměstnanost, sehnala Zina místo v jednom cirkusu, kde potřebovali angažovat nového psa. Tak musela zase změnit identitu a ze Ziny byl najednou Azor.

„Pro mě není ani tak důležité co hraju, ale s kým hraju. A tady se na natáčení sešla skvělá parta. Takže klidně i psa. Také šlo hodně o prachy.“ Vyjádřila se ke své nové roli představitelka hlavní hrdinky z předchozí série Ivana Chýlková, která poslední dobou hrála v kdejaké kravině, takže se něco takového od ní dalo čekat. Pro tuhle roli se musela ale HODNĚ změnit. Každý den strávila několik hodin v maskérně, kde s ní mělo pár ženských a jeden poloviční chlap plné ruce práce. Jak se jim povedla můžete posoudit podle obrázku.
 

»„Pro mě není ani tak důležité co hraju, ale s kým hraju. A tady se na natáčení sešla skvělá parta. Takže klidně i psa. Také šlo hodně o prachy.“«

K ději

Vono to nějakej má? Jasně, že jo! Ale není to nic zářného. Žádnejch třiceti dílu ve sprše se sice nedočkáme (tohle kvůli Chýlkový počítám do plusů), ale jinao má bej obvyklá seriálová klasika. Žádnej příběh ještě není. Bude se dotáčet za chodu podle sympatií konzumentů (už víme proč tyhle pořady žádný skutečný diváky nemaj). Přesto se dočkáme milostný zápletky mezi Azorem a upoceným estrádním klaunem Vašíkem (jinak studentíkem ekonomie) vystupujících s cvičeným hejnem modrých papoušků. A co víme? Třeba se z Vašíka stane profesor a principál krachujícího cirkusu H2SO4, který ho postaví na nohy. No nevim, jestli do těch milostnejch scén půjde Chýlková v kostýmu psa nebo bez něj. Každopádně se tím Nova asi snaží oslovit diskriminovanou menšinu českých zoofilů.

To je asi tak všechno k tomuhle chystanýmu seriálu i napojení televize Nova na ODS. Nevim jak pro vás, ale pro mě je to jen další důvod proč vyhodit televizi z okna když pod ním půjde někdo z Novy.

Index očekávanosti 9/8

Takhle vypadala hlavní hrdinka při natáčení. Síla, co?

A takhle bude vypadat, jestli seriál nedodá dost velké koláče sledovanosti. Nevim, jak vy ale já jsem všema pěti pro guláš.

 

 

Kniha: Povídky

Autor: Mat

Miloslav Šimek a Jiří Grossmann

Můj prvotní a musím se přiznat, že dosti megalomanský plán, zahrnoval podchycení života a díla Šimka a Grossmanna v našem novém seriálu Humor, ale bohužel celá záležitost ztroskotala na minimu dostupných životopisných informací těchto dvou klaunů a relativně malém rozsahu jejich společného díla. Z toho by se pořádně dlouhý článek zaplácat nedal to by stačilo tak akorát na ... příspěvek do KulturaView. A tak se také stalo, právě čtete recenzi na souhrnné vydání jejich povídek.

Vcelku to znamená 69 krátkých próz pro potěchu i pro zasmání + jeden televizní scénář. Tyto povídky pocházejí z knih Besídka zvláštní školy, Návštěva cirkusu, ale největší část z nich ještě nebyla knižně publikována. Ať už jste slyšeli kteroukoliv povídku z pestrého výběru, tedy ji najdete a co více, bude doslova taková, jakou si ji pamatujete, jediné slůvko nebylo změněno.

Dvojice Š+G má (měla) velice svébytný, řekl bych až originální styl humoru, který by se dal charakterizovat jako suchý a slovní. V jejich dílech jsme konfrontováni s osudy a příhodami zdánlivě obyčejných lidí, které se však v mysli čtenáře během čtení povídky musí přerodit v karikatury, které nepřirozeně zvýrazňují některou lidskou vlastnost. Nebojte se, nejedná se o nějakou dalekosáhle promyšlenou a pečlivě zakuklenou kritiku společnosti a jednotlivých lidí, je to jen humor, který (jak říká Zdeněk Svěrák o humoru obecně) "je hodnotou sám o sobě".

Rejpalům, kteří slyšeli některou z povídek v audio podobě namluvené jedním z tvůrců či Jiřím Krampolem a srovnali ji s psanou verzí, musím dát bohužel za pravdu, mnohé vtípky neosobně vytisknuté strojovým písmem skutečně nevyniknou tolik jako při profesionálním přednesu, ale jen s těží můžeme nakladatelství Šulc a spol. vytýkat, že ke knize nepřibalil stoh CD nosičů, které svojí cenou na trhu svazek několikatinásobně převyšují. Budete si holt muset broukat řádky pod vousy, abyste nebyli ochuzeni o zvukovou složku. 

»Je to zajímavé, jak v přírodě k sobě vždy tíhnou dvojice různého pohlaví. Šneci, ještěrky, blechy, koroptve, jezevci, sloni, hranostajové, polární lišky, sovy, tchoři, veverky, kapři a lidé. Všude je tatínek a maminka, všude jsou námluvy, ostych a dobývání. Ba věru krásně tento úhlavní pud všeho tvorstva popsal Alois Jirásek v básni Ze života hmyzu. I jiní spisovatelé neuzavírají se nutkání onomu a popisující jej tak dovedně, že mráz čtenáři po zádech divně přebíhá a luzné představy honí se maně hlavou. Kupříkladu rozněcují představy tito spisovatelé: Šrámek Fráňa – Léto (str. 24-25, 121-133), Zola Emil – Nana (str.1-330), ten sprosťák, co napsal Dekameron (celá kniha), Hrabal Bohumil (velmi nemravný, na každé stránce se to dělá dvakrát), Klička Benjamín – Divoška Jaja (kap. 7, str. 124-126). «

-úvod povídky Čistá láska vítězí

Kdybych měl vybrat moje nejoblíbenější povídky, které by v žádném případě neměli uniknout vaší pozornosti, tak by v tomto listu dozajista neměly chybět kusy jako Můj první mejdan, Bratrova svatba a samozřejmě dílko s roztomilým názvem Jak jsme potírali nemravnost. Filmová povídka Až přijde Komenská nedává tolik prostoru pro typický šimkogrossmanovský projev, což je rozhodně škoda a také důvod, proč se toto dílo nezařadí k tomu lepšímu z tvorby dvojice.

U souhrnného vydání již dříve uveřejněných povídek či vůbec již jednou vydaných knih se klade snad více než kde jinde důraz na kvalitu "toho ostatního". Vazba je kvalitní přiměřeně a obálka se nese stejně jako ilustrace uvnitř ve stylu, který jako výtvarný neználek nedokáži pojmenovat, ale který jen s těží osloví všechny čtenáře. Mě osobně se jeví přijatelně a vy si na něj můžete udělat názor dle vedlejšího obrázku sloužícímu jako ilustrace k povídce Moje pomoc zemědělcům. Epilog z pera Miloslava Šimka jen uboze sekunduje jeho jinému dílu, próze Jak jsme psali povídky, která popisuje spisovatelské začátky známé dvojky a která díky tomu slouží jako úvod do celého svazku.

Celkově bych tuto knihu mohl doporučit každému, kdo má rád inteligentní a jemný humor. Pokud do této skupiny lidí patříte, plačte, poněvadž tato kniha vyšla už před dvanácti lety, takže k dostání na pultech už není, ale v knihovnách ji obyčejně mají, tak už vyražte, ať vám ji někdo nevyfoukne pod nosem.

Hodnocení: 7/8

Film: 3:15 zemřeš

Autor: Mat

Snímek 3:15 zemřeš (Amityville) vtrhl do kin a k údivu mne i mnohých o šířku kinosálu povolanějších kritiků se stal téměř přes noc hitem. Několik týdnů si pobyl v top tenu návštěvnosti a už je zase na cestě, kterou mu vytyčil scénář i režie, na cestě do zapomnění, do země, kde ani pes neštěkne po takovém filmu. Jeho odbočku přes stanici "komerční úspěch" si však nedovedu vysvětlit ani při nejlepší vůli, horory nikdy nepatřily mezi příliš oblíbené žánry a fakt, že takovýto ... podprůměrný kus dokáže přitáhnout pozornost by mohl znamenat budoucí návrat k někdejší slávě. 

Příběh je poněkud okoukaný. Mladý párek s dětmi si za všechny svoje uspořené peníze zakoupí starý, krásný a vcelku zachovalý domek, který je až pohádkově levný. Tím ale příběh pro děti tradičně končí. Začínají se dít zvláštní věci a na vzniknuvší otazníky se rodinka doptává u sousedů. Ti jim s přátelským úsměvem sdělí, že nedávno v jejich residenci jeden chlapec postřílel všechny členy svojí rodiny. Součástí jeho přiznání bylo prohlášení, že mu to rozkázal dům. Inu, slyšeli jsme i horší příběhy, ale alespoň letos to je ze mnou shlédnutých filmů rozhodně ten nejméně originální.

A ani dále nebudu chválit. Vývoj příběhu prakticky neexistuje, proměny postav jsou na jednu stranu nevýrazně nastíněné, jindy zase až příliš zdůrazněné. Film vůbec nebere ohled na tak nevýznamnou záležitost jako logiku, například ve znázorňování plynutí času a chování některých postav je iracionální. A tím nemyslím, že by se chovali nepřirozeně v domě plném zoufale bloudících duší, ale že se chovají naprosto nepřirozeně i mimo něj. Například kněz při vysvěcování domu uteče před ďáblem. "To je ale zbabělec," řeknete si a mužná máte pravdu, já k tomu však přidávám, že kromě zbabělosti jej musela postihnout i demence, poněvadž v takovýchto případech mají všichni duchovní výslovný rozkaz a povinnost povolat exorcistu (pokud si myslíte, že toto povolání je jen vybájeným výmyslem chorých myslí, tak jste na omylu).

»Nejednou jsem měl pocit, že mne film vyloženě podvádí. Místo toho, aby poctivě vytvářel mrazení v zádech pomocí ověřených i nových scén plných náboje a napětí, které by měly být nějak vypointované, omezuje se snímek nejedenou na ubohý lekací efekt znásobený odporností zobrazovaného výjevu.«

A seznam záporů nám uzavírá porušování nepsaných zásad hororu. Těchto pravidel není mnoho a nikdo je nikdy nedefinoval, poněvadž vycházejí ze samotné logiky věci, ale to neznamená, že by nemohly být porušovány. Nejednou jsem měl pocit, že mne film vyloženě podvádí. Místo toho, aby poctivě vytvářel mrazení v zádech pomocí ověřených i nových scén plných náboje a napětí, které by měly být nějak vypointované, omezuje se snímek nejedenou na ubohý lekací efekt znásobený odporností zobrazovaného výjevu. Kvůli lekání ale do kina nechodím. A pokud vy ano, tak mi na příště dejte čtyřicet korun a já na vás bafnu, ušetříte tak dvě hodiny. Mnohem konkrétnější příklad "podvádění" diváka kvůli nedostatku autorské invence je například scéna s oběšenou holčičkou. Nejen že je dosti nechutné a nefér ukazovat mrtvé děti, ale navíc se jedná o dům, který donutí jednoho z členů rodiny povraždit ostatní a už vidím, jak někdo někoho věší. Oběšení je totiž typické pro popravu či sebevraždu a i když vypadá efektně, tady nemá co dělat. 

A to se blížíme ke konci. Nezmíněné prvky filmu nevybočují ze standartu a i když jsem snímek prakticky neustále strhával, v některých ohledech je to poctivě odvedená práce, ve které se občas objeví náznak nového prvku, ale každá lepší scéna je narušena nějakou stupiditou. Příště to možná půjde lépe, snažte se dál, kluci, prachů už na to máte dost.

Hodnocení: 3/8