KulturaView No. 22

Předešlé KulturaView 1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11-12-13-14-15-16-17-18-19-20-21

Seriál: Gene Roddenberry's Andromeda

Autor: Mat

Andromeda je jeden z miliónů důvodů, proč lituji, že AAA Games končí.

Jen si to zkuste představit, čtrnáct dní do završení vašeho tříletého díla, čeká vás závěrečný finiš ... a někdo z redakce (Pat) vám přinese nový sci-fi seriál s tím, že je to "jako" Star Trek, jenom trochu jiný a že na tom dělal Gene Reddenberry. "Dobře," řekl jsem si, alespoň budu mít co dělat po ukončení časopisu. Jenomže jsem se podíval na první díl a to se mi stalo osudným. Čekal jsem nepovedený klon od člověka, který se snaží vymanit ze svého stínu, ale dočkal jsem se kompletní a ucelené vize budoucnosti, která sice občas do očí říká: "Já nejsem Star Trek, takže se tohle stát nemůže", ale to je vzhledem k fenoménu ST pochopitelné, že seriálová space opera se bude snažit oproti králi žánru vyprofilovat. Šotek o mne v sekci Redakce tvrdí, že "Krom vlastní stolice nezkoumám nic, co bych nerecenzoval". Není to sice pravda stoprocentní, ale skutečně se chci podělit o svoje znalosti a názory, a tudíž velká část mé činnosti směřuje k psaní článků, nedivte se mi tedy, že mám nutkání napsat pár slov o seriálu, který jsem ještě nedokoukal ani z jedné pětiny. Sice to nevystačí na samostatný článek, ale jen na příspěvek do KulturaView, ale přesto si stojím za oprávněností této minirecenze, poněvadž se jen velice málokdy stává, že by seriál v průběhu tvorby nabral úplně jiný směr.

Reddonberry se v Andromedě vyvaroval několika nepěkných vlastností, které můžeme vypozorovat na Star Treku. Tak třeba tu nemáme tolik přetechnizováno a "odborné pindy", které jsou asi tak věrohodné jako přednáška o teorii relativity od blonďaté učitelky výtvarné výchovy, zde prakticky nepotkáme. Rozlučme se s transportérem, ty tam jsou univerzální phasery, zapomeňte na vlečný paprsek a o trikodér nebo podobnou vychytanost okem taky nezavadíte. Naopak máme tu jiné specialitky, především droidy, kterými se to tu jen hemží. Také můžeme pozorovat, že koncept a základní schéma příběhu je velice dobře promyšlené hned od začátku včetně ras a vztahů mezi nimi. Také se autoři protentokrát vyhnuli "geocentrickému modelu vesmíru", takže Země není tou nejdůležitější planetou a lidé nejvýznamnější rasou.

První díl nás zasvěcuje do celého dění. Společenství systémů, největší civilizace všech dob, je zrazena jedním svým národem - Nitzeány. Vzpouře se snaží zabránit také bojová loď Vrchní stráže Andromeda stoupající se svojí posádkou, která se (už bez posádky) dostane blízko horizontu událostí černé díry, a kvůli gravitační síle ji začíná plynout čas nesrovnatelně pomaleji. O tři století později je z horizontu událostí "vytažena" i se svým kapitánem Dylanem Huntem (Kevin "Herkules" Sorbo), který složí posádku a jako živoucí fosílie se rozhoduje po tři sta letech znovu nastolit právo, pořádek a civilizaci. Má dvě esa v rukávu - zdaleka nejlepší loď té doby a posádku složenou ze samých exotů, kteří nevědí, co je to disciplína. No dobře, tak má v rukávu eso a devítku.

Lodi velí samozřejmě Hunt, který si nezadá s těmi největšími Flotiláckými gumami. Jeho nejoblíbenější hláška je: "Nové společenství musí být založeno na ideálu pravdy.", čím odmítá jakékoliv intrikaření a pletichaření - bude to mít hodně těžké, s takovými ideály. První důstojník je Beka Valentinová, která rovněž neoplývá originalitou ani zajímavostí, alespoň v první sérii ne:-). Další členové už originalitu pobraly. Tyr Anasazi je Nitzean, tedy nadčlověk, který Huntovi pomáhá kvůli tomu, že nemá zrovna nic lepšího na práci a čeká na vhodnou příležitost k tomu, aby si něco urval pro sebe. Jeho motivy nejsou nikterak čisté a pravděpodobnost, že časem zradí nemalá (samozřejmě imaginárně, fakticky se to asi nestane, poněvadž by seriál přišel o jednu z nejlepších postav). Tyra v české verzi dabuje Petr Rychlý, takže vám důrazně nedoporučuji, abyste se před Andromedou dívali na Přátele, kde ten samý hlas představuje Joeyho. Já jsem se válel v křečích ještě hodinu po tom, protože tyhle dvě postavy mají nemálo společného a zbytek úplně odlišný.

Trance Gemini je kočka. To v žádném případě nebyla lichotka, zkrátka vypadá tak trochu jako kočičí humanoid bez srsti (má i ocas). Její charakteristikou je prostý fakt, že je blbá jako pantofel, což se mi zdá jako skvělý nápad, který oživuje jinak vážný seriál. Reverend Bem je maggog, příslušník krvelačné rasy, který se však vydal na spirituální cestu pokání, takže všem udílí rady, o které většinou nikdo nestojí. Tím vzniká dojem, že seriál má i myšlenkovou hloubku. A ono opravdu, když se nad tím zamyslíte, tak ve dvou případech z deseti dokonce nekecá úplné hovadiny. Seamus Harper je klasický zhýralý, ale dobrosrdečný (a blbý) mladík, který má na starosti techniku, nic co by nám vytřelo zrak. Naopak delší dobu jsem se musel rozkoukávat v ideji, kterou nám tvůrci naservírovali - vytvořili totiž robotické (a hodně dobře tvarované) tělo Andromedy, tedy válečné lodi, která má vedle fyzické schrány i vlastní osobnost, což je upřímně řečeno blbost, ale ne zas až o tolik větší než třeba existence doktora z Voyageru.

»Také se autoři protentokrát vyhnuli "geocentrickému modelu vesmíru", takže Země není tou nejdůležitější planetou a lidé nejvýznamnější rasou.«

Zatím mne překvapila velice nízká koncentrace vyloženě mizerných dílů, která je v seriálech podobného typu většinou tak 1:1, naopak většina z nich má co nabídnout. Například v dílu Oslepující pouta dojde asi k pěti fatálním zvratům, z čehož budete mít hlavu jako meloun, ale při promyšlení děje a opětovném sledování budete muset uznat, že každý měl své logické opodstatnění. Rovněž překvapí časté propojení s různými uměleckými díly, analogie celého jednoho příběhu k Oresteii, či propojení jiného s operou Bludný Holanďan, která je tím pádem použita jako soundtrack některých scén ... je to experimentální a zajímavé stejně jako snaha vytvořit žijící vesmír s historií pomocí citací z různých (smyšlených) spisů na začátku každého dílu.

To byla především chvála. A teď líc - je to ohromný kýč, zvláště pak zpracováním a navíc ne vždy klape příběh dle zásad logiky. Někomu to vadit může, jinému na tom nezáleží. Já nemohu hodnotit celý seriál, takže se result týká jen první série, ale je nanejvýš pravděpodobné, že v těch dalších se toho moc nezmění. Andromeda je jiný Star Trek a díky tomu se může zdát o fous lepší, ale v některých ohledech (výprava, kamera, efekty, propracování ras) se novým řadám nemůže vůbec rovnat. Ulpívá proto někde na úrovni Star Gate, což znamená zajímavou podívanou, která málokoho urazí, hodně lidí může nadchnout, ale pod skořápkou je to prachsprostá komerce.

Hodnocení: 5/8

Filmí Antiquí: Andrew - člen naší rodiny

Autor: Mat

V časopisu Týden můžete nalézt rubriku "výslech", ve které se kromě jiného ptají lidí na jejich oblíbený kýč. Já mám rád kýče, tohle je jeden z těch, které žeru ze všeho nejvíce.

Isaac Asimov, jeden z největších spisovatelů všech dob, napsal povídku Dvěstěletý člověk. Vznikla v období, kdy mu už pomalu ale jistě měkl mozek (jeho díla z této doby mám vůbec nejraději), takže přenášel těžiště své tvorby od vcelku hard SF, kterou psával, na lehčí, především humorné žánry. Povídku Dvěstěletý člověk nejednou označil za jednu ze svých tří nejoblíbenějších. Toto je jedna z věcí, kde se s mistrem rozcházím, ale přesto považuji toto dílo za velice zajímavý "úlet". Asimov měl rád své prózy a přál jim co nejdelší neposkvrněný život, proto nesnášel Hollywood. Jenže to je jako nesnášet smrt - můžete to oddalovat a kopat kolem sebe, ale ona stejně přijde.

Andrew, pokud jste to nevyvodili ani z obrázků, ani ze jména jeho autora, je robot. Elektrický spotřebič, chůva, uklizečka, kuchařka, kutil a srandovní společník v jednom. Je to stroj, jehož jediným cílem je sloužit člověku v rámci třech zákonů robotiky (viz. recenze na Já, Robot). Jenomže takových jednotek jsou tisíce, v čem je tento unikátní? Při výrobě se stala chyba a pozitronické cesty v jeho mozku nefungují ideálně, což je činí ... více lidským. Brzy se začne projevovat jeho kreativita a časem snad i první city.

Jeho příběh je vyprávěn na pozadí historie rodiny Martinových, kteří jej zakoupili. V každé generaci se najde někdo, kdo má k němu podobný vztah jako k ledničce (a to hodně otravné) i kdosi, kdo se Andrewa zastává a snad i něco více ... Když je totiž někdo milý, zdvořilý a vtipný, jen stěží lze uvěřit, že to není člověk, byť vypadá jako hromada sešroubovaných plechovek od sardinek. Andrew, stejně jako mnozí jiní defektní/dokonalí roboti, touží hlavně po tom stát se člověkem. Tedy skoro člověkem, jen o něco chytřejším, odolnějším a nesmrtelným. Podaří se?

Rodinný film - to je dostatečná charakteristika tohoto kusu. Znamená to, že se občas zasmějeme, trošku si popláčeme a dobu mezi tím si budeme náležitě užívat - tedy pokud je nám dvanáct let. Pro ostatní to znamená hlavě to, že některé scény se zrovna neblyští novotou, pár zápletek je opravdu banálních, filosofické kecy mají asi takovou váhu jako ve filmech s Arniem a většina důležitých momentů je přehnaně přecitlivělá. Tedy nic, co by dnešnímu divákovi nějak extra vadilo, spíše naopak, kdybych musel u televize přemýšlet, jestli ten plecháč blábolící o svobodě opravdu něco smysluplného říká, spíše by mi to zážitek z podívané zkazilo ... kdyby mi blyo dvanáct.

»Asimov měl rád své prózy a přál jim co nejdelší neposkvrněný život, proto nesnášel Hollywood. Jenže to je jako nesnášet smrt - můžete to oddalovat a kopat kolem sebe, ale ona stejně přijde.«

Robin "pan vtipný" Williams ztvárňující postavu Andrewa je zdaleka nejznámější tváří filmu. Stejně jako všichni ostatní podává standardní americký výkon, který nemá šanci film posunout ani o píď v před, ale jen málokoho znechutí, takže pro snímek neznamená ani znatelné mínus. Trikové efekty odpovídají lepšímu průměru osmdesátých let (například Cesta do budoucnosti), kdy se to roboty a podivnými vynálezci jen hemžilo.

V recenzi na novější film Já, robot vyjadřuji domněnku, že mistr Asimov by tuto adaptaci svého díla shlédl s kamennou tváří a jen občas by prohodil nějaký bonmot. U Andrewa to nedokážu odhadnout, sice není o tolik horší než akčnák s Fresh Princem v hlavní roli, ale zase mu na této povídce (později přepracované Robertem Silverbergem do podoby románu) docela záleželo, takže těžko říci. Jedno však musím zdůraznit, u Asimovova díla (byť mu už třeba měknul mozek) se s tak levnými slzami, jaké jsou k vidění v filmu, nesetkáme. Nenáročná podívaná pro nenáročného diváka, přesto jsem si ji (kdo ví proč) oblíblil.

Hodnocení: 5/8

Pamflet: Chyby ve Star Wars Epizoda 4: Nová naděje

Autor: Mat

Svým způsobem mám Star Wars rád, ale jen velice nerad vidím, jak je někteří lidé pokládají za reprezentativní vzorek sci-fi. Původně jsem měl v plánu sesmolit obsáhlý článek, ve kterém bych shrnul ty nezásadnější a nejviditelnější kiksy Hvězdných válek, ale věřte tomu nebo ne, za celý půlrok (po který ve mne přežívá tento nápad) jsem si nenašel dostatek času, abych celou hexalogii shlédl. Alespoň že jsem si dělal pečlivé poznámky už při sledování čtvrté epizody, takže vám teď mohu podat report o chybkách alespoň v této části fenoménu. Ještě jednou vás tedy upozorňuji, že následující text se týká pouze Nové naděje. Pusťme se tedy do toho.

Na poušti v Tatoine prochází roboot 3PO okolo krásně vybělené páteře a lebky obrovského zvířete. Nebudu polemizovat o tom, zda by tak vleiký kolos byl schopen přežít na bezútěšně suché poušti a raději se zeptám: "Jak to že tuto kostru za týdny až měsíce nutné k úplnému rozložení těla nezavál písek? To na této planetě nefouká vítr?" To je chyba čistě logická a k tomu, aby ji člověk odhalil mu stačí zdravý rozum.

Sběrná vozidla Jawů sice vypadají dobře, ale mají naprosto nevhodnou konstrukci, hlavně do pouštního prostředí s neustále se měnícím terénem (pokud mluvíme o písečné poušti a ta je ve filmu zobrazována). Jsou příliš vysoké a jejich těžiště je tudíž nevhodně umístěno tak, že by se při vyjíždění po nerovnostech mohlo překotit. A důvod proč jsou tyto vozidla tak nesmyslně vysoká a úzká? Neznámý ... snad proto, že jeho řidiči jsou tak malí.

Klonoví vojáci v Tatoine jezdí na místních zvířatech - bantůech. I kdyby si nemohli s sebou brát vozidla, stejně nám zůstává několik otázek na zodpovězení. To je stačili tak rychle vycvičit, aby je mohli použít na krátkodobou misi? A pokud je necvičili, museli se je učit ovládat ... a i kdyby se tohle dalo vysvětlit. Proč na nich vůbec jezdí, když se nehýbou ani rychlostí chůze?

O zábavu nás Jirka Lucasů nepřipravil ani v rozhovorech, ve kterých se to jen hemží fatálními chybami. Takřka geniální se mi zdá výrok: "Až povstalci získají kompletní technické plány stanice, nebude pro ně nikterak těžké objevit slabinu a využít ji." A co takhle tuto slabinu odstranit, času je na to dost, o prostředcích se u pánů celé galaxie dá jen stěží pochybovat ... jen s tím IQ to není nijak slavné.

»"Sledují nás, proto nás nechali tak snadno odletět" řekla princezna a vyrazila k supertajné základně povstalců.«

Občas se filmaři pustili i do nějakého vědeckého oboru, což nedopadlo dobře, například oznámení: "Na Keyssaku byl Malý sokol dřív než za dvanáct parseků." se mi jeví jako zavádějící poněvadž parsek je jednotka vzdálenosti. To by ale nebylo nic tak fatálního, více se do toho tvůrci zamotali, když nám prozradili i další indicie: "Malý sokol překročí rychlost světla až o polovinu." Vzhledem k tom, že je tato loď rychlejší než císařský koráb, tak už chápu, že Lucas dává za většinu prvních čísel v letopočtu minimálně tři nuly ... když chce císař vyrazit na návštěvu do okrajových částí galaxie, bude mu to trvat minimálně pár set let.

Pavědecké bláboly se však ve filmu nevyskytují často, což pro takového hnidopicha jako jsem já není zrovna dobrá zpráva. Popravdě řečeno jsem našel pouze jediný, jehož zdůvodnění rozhodně není v mé učebnici fyziky pro střední školu: "Všechny dveře jsou magneticky uzavřený" Toť geniální zdůvodnění mladého Skywalkera, proč se od stěn odráží laser!

Tím se moje poznámky k filmu vyčerpaly. Jsem si jist, že jsem nepodchytil vše a dost možná ani většinu, ale doufám, že jsem vás na některé nesrovnalosti upozornil. Omlouvám se, pokud v některých z traktátů pro mladé rytíře Jedi existuje vysvětlení pro některý z uváděných jevů, nejsem sklaním fanouškem Star Wars, a tudíž jsem čerpal prakticky výhradně ze sledování filmu. Rovněž se omlouvám všem SW pozitivním. Nechtěl jsem házet hnůj na váš kult (no dobře, tak trochu jo) a moc dobře chápu, že síla Hvězdných válek tkví úplně v něčem jiném ... jen se mi těch chvalozpěvů na dané téma zdálo trošku příliš, a tak jsem se to tímto způsobem snažil vykompenzovat. Kapitán Kirk forever! Federace se stejně jedou impérium podrobí!

"Seriál": Happy Three Friends

Autor: Mat

Jednou to zkrátka muselo někoho napadnout. Využití bezdůvodné brutality ke zvrácenému pobavení publika.  Ne, nejsem žádný outlocita a dle pozorování jsem zjistil, že toho snesu asi mnohem víc než zbytek magové scény. To já jsem by autorem oné velice známé upoutávky na zářijové číslo AAA Games, která byla strhána jako neuctivá k válečným obětem. Mě se ještě dodnes zdá zajímavá a nikterak pohoršující, ale kdo ví, třeba se jednoho dne také dostanu na takovou mentální úroveň, jakou oplývá většina diskmagerů a svůj výtvor zavrhnu jako nemorální. Ovšem už teď jsem tak "vysoko", abych mohl posoudit Happy Three Friends jako ne zrovna vkusnou zábavu.

Těžko říci, zda se chlapci z Mondo Mini Shows nechali inspirovat "fenoménem ve fenoménu" - Itchim a Skretchim ze Simpsonů, ale humor je každopádně podobný. Zvláštní je, že výstupy z televizní obrazovky ve Springfieldu mi nepřipadaly tolik pohoršující, poněvadž byly zasazeny do nějakého rámce. Neví, jestli najdou nějaké přirovnání ... si takhle, když se díváte na milostnou scénu ve filmu, jste divákem filmu, ve které je obsažena milostná scéna, pokud se však díváte na výběr nejpikantnějších postelových záběrů z hollywoodských trháků minulého roku, sledujete soft porno, protože není součástí žádného většího celku, který by dával milostnému aktu význam. Podobně je to i tady. Když si Bart zapne telku a vy se s ním podíváte na krátký šot, kdy myš zpracovává kocoura v mlýnku na maso, nějak to na vás působí - ne kladně, ne záporně, prostě zvláštně. Ale když si někdo zkaopí DVD plné příběhů "třech veselých přátel", je to u mě úchylák. Nemluvím zde o člověku, který si několik epizod stáhne z internetu, to je prostá zvědavost, ale o individuu, který je schopen za sérii mozků v kaluži krve opravdu zaplatit.

Ale dost bylo moralizování, pojděme se na seriál podívat. Jedná se o sérii velice krátkých skečů z nichž v 80% je vidět mozek, v 60% vypadne oko a v 99% dílů vidíte krev (nekrvavou část jsem osobně neviděl, ale co kdyby ...). Krátce řečeno jsou šoty různými variacemi jak zabít nebo alespoň pořádně zmrzačit stále stejné postavičky. Zprvu stačil k pobavení nešikovně položený nůž nebo příliš blízký oheň, ale postupem času se stává brutalita seriálu rafinovanější a rafinovanější.

Důkazem toho jsou i samotné postavy. Dikobraz Flaky, mravenečník Sniffles, bobr Toothy a sob (nebo los?) Lumpy jsou smolaři a nešikové, kteří se zabíjejí, usekávají si končetiny, rozřezávají břicha a vypichují oči vcelku nechtíc a často jim to přijde i líto (něž jim někdo neusekne hlavu), ale třeba takový charakter Flippy, což je napolo šílený zelný mozek ne nepodobný stylu Lorda Abaka, rozsévá zkázu naprosto záměrně. Za zmínku stojí i postavička bobra - kutila Handyho, který bohužel nemá ruce, přesto mimo "záběr kamery" kutí jedna radost, na očích diváků se však nemůže ničeho ani dotknout.

Ať je seriál jakkoliv nesmyslně brutální, musím vyzdvihnout invenci autorů, která je obrovská, nikoliv však nevyčerpatelná. Příběhy jsou sice stále častěji pouze variacemi na podobné téma a ani fyziologie různých zvířátek nedovoluje nekonečné možnosti zabíjení, ale přesto je občas k vidění něco nového a neokoukaného. Když jsem si myslel, že už mne dozajista nic nepřekvapí, narazil jsem na epizodu s dřevorubcem Lumpym, který si musel udlabat nohu lžičkou. Až tehdy jsem si uvědomil, proč je pojem Happy Three Friends tak populární, toto vyostřené násilí vyvolává mrazení v zádech ... a někteří lidé mají tento pocit rádi. Je to tak správně? Nechám to na vás, můj názor vyčtete zřetelně z hodnotící cifry.

Hodnocení: 2/8

Filmí Antiquí: Chicago

Autor: Mat

Muzikál je jeden z moderních hudebních žánrů, který v současné době hýbe kulturou (podle vztahu co hýbe penězi, hýbe kulturou). Český divák si na produkci domácích ani adaptaci zahraničních muzikálů nemůže stěžovat. Výborný Krysař vystřídaný lehce komerčním Hamletem či Galileem se snažili vyrazit stejnou cestou jako Drákula - cestou úspěchu. Nebudu zde vyjmenovávat celou českou produkci, tím méně celosvětovou, jen bych rád upozornil na výtečný Jesus Christ Suoerstar, který v "lokalizované" verzi ztratil část svého kouzla, o čemž se můžeme přesvědčit z relativně nové filmové verze. Od Chicaga jsem si mnoho nesliboval, poněvadž jsem o něm mnoho neslyšel a euforická hodnocení z odborného tisku házím do jednoho pytle s Oscary - mohou a nemusejí o něčem vypovídat.

Příběh je prostinký, jak už to muzikály vyžadují, aby se vešly do stopáže, při které divákovi nehrozí akutní otlačenina zadku. Roxie Hartová zahýbá svému muži. Když však zjistí, že ji její milenec celou dobu oblehával, aby ji dostal ... to co chtěl, a žádného manažera, který by mohl uvést její jazzové číslo vůbec nezná, popadne ji vztek, popadne pistoli a její někdejší miláček popadne naposledy dech a padne na zem. Není asi třeba zdůrazňovat, že jeho košile už je po této události k nepoužití. Roxie je ale mazaná holka, přesto ji pokus uhrát celou záležitost do autu nevyjde a je lapena a uvězněna. Po prvotním šoku a seznámením se s prostředím však zjišťuje zajímavou věc, právě za katrem se ji začíná plnit její zeživotní sen, stává se slavnou a její jméno pravidelně zdobí první stranu novin, sice ne kvůli jejímu talentu, ale ani to není k zahození, když to umíte správně využít.

Kromě této sice banální, ale vcelku zajímavé dějové linky vám muzikál nabídne několik opravdu zajímavých charakterů V první řadě je to veleúspěšný právník Billy Flynn, který ženskou za 5 tisíc vyseká z čehokoliv. Tento bezcharakterní obhájce dokáže manipulovat jak se soudem, tak s veřejným míněním, což jsou příčiny jeho úspěchu. Mne však ještě mnohem více uchválila postava Amose Harta, který je tím nejlepším zpracováním nicotného hadru, se kterým si každý dělá co chce, na jaké si pamatuji.

A teď už k tomu, co je u muzikálu nejdůležitější. Inu, střih je výborný, přistupme tedy raději k méně důležitým záležitostem. Hudba je oproti brodwayské verzi mírně přepracovaná (což pro nás není zas až tak důležité, jelikož ji asi nikdo z nás neviděl) a je velice velice dobrá. Sice ne každá melodie se vám zalíbí hned napoprvé, ale když si je naposloucháte, tak už není cesta zpět. Písně nemají jen pěknou melodii a ucházející text, ale často i nápad, který její kvalitu znásobuje. Někoho by sice mohlo trošku zmást, že ačkoliv se v celém filmu mluví o jazzu (a na několikati místech se údajně zpívá), naleznete ho zde leda tak ve stopovém množství. Je to zkrátka muzikál o jazzu bez jazzu.

»Námitka! Moje klientka si deník nepsala a i kdyby si ho snad náhodou psala, tohle by znamenalo jasné narušení soukromí a prohlídku bez příkazu.«

»Jó, a rozbila zámek«

Zpracování na jednu stranu skvěle nachází kompromis mezi uměleckým zpracováním a přístupností pro běžného diváka, na tu druhou však může leckoho znechutit. Já sám jsem napoprvé sledování málem vzdal, poněvadž se mi mnohé scény zdály pohoršující a sexistické. A ony takové opravdu jsou (z čistě subjektivního hlediska), ale nikoliv samoúčelně. Velice těžko znatelné rozhraní mezi "pódiem představ" a reálným světem dovoluje režii hrát si s různými efekty přechodu, ale pro kameramana a střihače to asi bylo peklo.

Jednou z vůbec nejexcelentnějších složek Chicaga jsou herecké výkony. Richard Gere exceluje a v roli Roxie/panenky bych si jen stěží dokázal představit někoho jiného. Rovněž Catherine Zeta-Johnes je nezapomenutelná mrcha. Herecké výkony v muzikálové adaptaci chtějí svoje, neleze je hodnotit tak jako ve filmu, to bych je musel charakterizovat jako přílišné přehrávání v každém okamžiku, ale tohle je muzikál, který má tak trochu jiný výraz než kinematagorafický kus od plenek.

Třináct (z toho šest úspěšných) nominací  na Oscara ještě neznamená nutně skvělý film, ale o lecčem to opravdu svědčí. Ačkoliv tento film není pro každého, nabízí zajímavou kombinaci umění, chytlavosti a velmi příjemných songů, což rozhodně stojí za zkoušku. Na úplný vršek s však tento snímek nevyškrábal. Snad příště (a tím opravdu nemyslím Chicago 2).

Hodnocení: 7/8