---Vítejte, drazí návštěvníci, v naší malebné vísce. Jen o jedno vás prosíme. Vypadněte.

Již ze zásady si o filmech, na které se hodlám dívat nezjišťuji více, než je bezpodmínečně třeba. Na Vesnici jsem šel s jedinou informací. Příteli, který tento film shlédl, se velice líbil. Přátele si vybírám pečlivě, takže vím, že když se to líbilo jemu, i mne to dozajista něco řekne. Těším se ze svého nepříliš pohodlného křesla v kině (alespoň neusnu) a světla již pohasínají...

Už z prvních prostřihů kamery jsem zcela neomylně určil, že se nejedná o žádnou komedii. Ze všech scén se na vás valí deprese, zoufalství a ... tajemno, neznámo. Můžete jen hádat, zda je to v této končině světa obvyklé, nebo je tato tíživá atmosféra způsobenou nějakou tragickou událostí nedávné doby. Děti si hrají, mladé dívky laškují, ale vám z toho běhá mráz po zádech, jako by se za jejich dočasnými úsměvy skrýval trvalý strach.

Brzy jsem si uvědomil, že je to zapříčiněno skvělou hudbou, která náš úsudek o atmosféře situace ovlivňuje mnohem více, než jakýkoliv obrazový výjev. Oslava již skončila, dlouhé stoly s bělostnými ubrusy byly odklizeny zpět pod krčící se střechy kamenných domků a my pronikáme stále hlouběji do tajemství této podivné vesnice. Těch několik chalup a luk je obklopeno lesem. Nikde nekončícím temným a strašidelným lesem. Hranice mezi ním a vesnicí jsou jasně vyznačeny lampióny. Málokdo má odvahu do něj vkročit, poněvadž v něm žijí Ti, o kterých se nemluví. Jen jeden by snad měl odvahu ...

Lucius byl vždy odvážný chlapec. Ne že by se Těch, o kterých se nemluví, nebál vůbec. Každý se jich musel obávat, oni žili v lesích, stahovali zvířata z kůže a podle povídaní zkušenějších byli neobyčejně rychlí a silní. Ale moc dobře také věděl, že jeho předkové se s Nimi musel domluvit o příměří byť o tom nikdy nemluvili. Oni jsou schopni vycítit lidské pocity, a když vejde do lesa s dobrými úmysly, nechají ho projít a vesnice tak nutně potřebuje léky, které jim již došly. On se nabízí, projde lesem před zraky Těch, o kterých se nemluví a ve městě plném podvodníků a zlodějů obstará všechno, co je třeba. Proč ho jen Starší nechtějí pustit.

Vesnice žije v izolaci od okolního světa až příliš dlouho. Starší si ještě pamatují, jaké to bylo ve městě, ale nevypráví to svým dětem a vnoučatům na dobrou noc, vzpomínají na zlý svět plných lidí toužících po penězích a slávě schopných zabít člověka pro nic. Vesnice je proti tomu ostrovem klidu a nebýt Těch, o kterých se nemluví, snad i míru a pohody. Za roky odříznutí od civilizace se vesnice hodně vyvinula, vzniklo jakési vlastní právo se systémem sankcí, nové morální normy a tradice a dokonce něco, co se dosti podobá náboženství. 

Ještě hlavnější (to je slovo, co?) hrdinkou než Lucius je však Yve, jeho nastávající manželka. Tato slepá dívka se kvůli momentální indispozici svého snoubence rozhodne vydat se do města sama a jelikož je její otec cosi na způsob rychtáře, či starosty, je ji její (to je úplná zvukomalba) malé dobrodružství oficiálně povoleno. Avšak les je pro slepou dívčinu skýtá les mnohá nebezpečí, i kdyby se Ti, o kterých se nemluví, zrovna nedívali.

»Pokud nebudeme překračovat hranice lesa a budeme důsledně ničit vše, co má špatnou barvu, Ti, o kterých se nemluví nás nebudou ohrožovat.«

Příběh, idea a atmosféra filmu (a herecké výkony můžeme rovnou hodit do stejného pytle) jsou skvělé a neopakovatelné. Filmaři se z velké části nenechali strhnout mainstreamem a bez větších zábran porušili hned několik zásad filmařského stereotypu, což nebývá na škodu. Předně je film takřka nezařaditelný do kategorií a uměl bilancuje na jejich hranicích. Až takřka do konce nás autoři udržovali v napětí jak Ti, o kterých se nemluví, vlastně vypadají. Škoda, že nakonec s tím stejně vyrukovali.

Není mi sice vůbec jasné, z čeho milí osadníci žili, poněvadž mé oko ni nezavadilo o obdělávaná políčka, či stádečka tučného dobytka. Taktéž mi nedošlo, kdo zapaluje každý večer ty stovky lampiónů a co v nich vlastně hoří. Některé věci byly do filmu zasazen jednoduše "na efekt" bez zřejmého logického důvodu. To bych nakrásno odpustil dobrému akčňáku, ale ve filmu podobného ražení mne to tak nějak vytrhuje z koncentrace.

=

Popravdě řečeno, Vesnice je opravdu dobrý film, který by se měl líbit snad úplně každému. Mísí se v něm prvky několika žánrů, což snímku kupodivu neubližuje. Je to jako báseň - krátká působivá, ale občas tam trošku skřípají rýmy.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Komu se líbí tento film, měl by se mrknout po Butterfly Effectu, či Věčném svitu neposkvrněné mysli.