Žijeme v časech velkých jmen a velkých fenoménů? Že se vám některé jméno nezdá dost velké a fenomén dost fenomenální? Není problém, stačí pár miliónů $ a všechno povyroste.

Občas se zamýšlím nad tím, jak by dnes byli přijati velcí spisovatelé minulosti. Co by asi pan Harold Pinter pověděl začínajícímu dramatikovi Williamu Shakespearovi? Je to složitá otázka a já na ni nehodlám odpovídat. Tuto drobně provokativní úvahu jsem pro začátek uvedl jen kvůli tomu, abych mohl veřejně prohlásit (a dost možná se tím v očích mnohých znemožnit), že kdyby psal H.G. Wells své příběhy dnes, měl by pořádné štěstí, kdyby se dostaly k širšímu okruhu čtenářů. Z dnešního pohledu jsou příběhy stvořené "mistrem" příklady kýčovitosti a béčkovosti. Je sice pravda, že v době, kdy své příběhy psal, ještě neexistovalo několik stovek na chlup podobných příběhů a on by se dal označit za jejich prvotního tvůrce (byť inspirace přišla z různých zdrojů), ale póvl to byl už tehdá. Právě kvůli "wellsovskému" proudu SF trvalo tomuto žánru tak dlouho, aby se vyšvihl mezi obecně uznávanou a plnohodnotnou část literární kultury. A jsou to právě wellsovské zápletky, které bývají literárními snoby uváděny jako důkaz pokleslosti vědecké fantastiky. Že bych neměl tolik útočit na dědulu a praotce SF, když se před ním všichni (a to i mnohem větší znalci literatury než jsem já) sklánění? Neříkám, že všechno, co kdy H.G.Wells napsal bylo špatné, říkám jen, že jeho přínos žánru není tak veliký, jak se obecně tvrdí a navíc má jeho dílo i temnou stránku. Pokud kdy kterého významného spisovatele SF 20. století H.G.Wells ovlivnil, tak hlavně v tom, že dotyčný autor ukázal na jeho knihu a řekl - tak tohle psát nechci. Možná byste se divili (a to tak trochu odbočuji, nemějte mi to za zlé), ale když jsem studoval životopisy různých SF spisovatelů, téměř vždy jsem v nich našel, jakým autorem byli nejvíce ovlivněni. Nechtěl jsem tomu ani uvěřit, ale snad nejčastěji jsem na tomto místě našel jméno Franz Kafka.

Ale abych to zase nepřehnal a nevyjádřil svůj spravedlivý hněv nepřesně. Knihy H.G. Wellse, tohoto zapáleného socialisty, který se setkal s Leninem i Stalinem a obdivoval jejich dílo, jsou velice dobré čtení, ale pro mládež, nikoliv pro milovníka sci-fi. Přesto se Hollywood rozhodl (pokud si myslíte, že je tohle personifikace, tak jste na omylu, Hollywood opravdu žije a je to pořádná bestie, tedy většinou:-)) zpracovat jeden z jeho nejčtenějších příběhů. Jeho známý Neviditelný je spíše komorní drama pro skupinku nezávislých filmařů a Ostrov doktora Moreaua se Strojem Času mají již každý po jedné vcelku moderní filmové verzi na krku. Prst Stevna "ten obtloustlej hobit mi ukradl dinosaury" Spielberga se tedy ustálil na knize s honosným názvem Válka světů. A bylo by nefér nezmínit, že tím tomuto krátkému románu dozajista pomohl, i v České republice se dočkala Válka světů reedice a bylo by pošetilé tvrdit, že na tom nemá současný kinohit zásluhu.   

Příběh se samozřejmě toho původního příliš nedrží. Možná je H.G.Wells praotcem SF, ale věděl úplný houby o tom, jak napsat předlohu k modernímu filmovému trháku a neomlouvejte ho tím, že to ani vědět nemohl, když umřel rok po konci Druhé světové. Zkrátka a dobře, děj je prakticky úplně překopaný, některé postavy byly vyškrtnuty, jiné přidány a dějiště dramatu se posunulo o šířku Velké louže na západ a o více než století vpřed. Zůstala nám tedy pouze kostra "světových událostí", na kterou scénáristé nanesli vlastní tkáně a jen občas si vypůjčili pár svalů a šlach od autora "námětu". Vznikla z toho obluda podobná té Fankensteinově? Kdepak! Vznikl z toho trhák!

Neperlivá perlička:

>> Ještě k těm temným stránkám Wellsova díla ... Ne, literární teorii už nadobro opustíme a nebudeme chudákovi stařečkovi vyčítat (tak jak to dělal jeho současník a největší sok J. Verne) příliš veliký důraz na fiction, až z části science nezbylo skoro vůbec nic, raději se zaměříme na jednu nepříliš šťastnou událost, která se stala na počátku minulého století v Americe. Místní rádio v New Jersey uvedlo adaptaci Války světů, což mělo velice zvláštní efekt. Mnozí zjevně nepochopili, že se nejedná o zpravodajství a zpanikařili, někteří dokonce pod tíhou domnělé  marťanské invaze spáchali sebevraždu (!!!). Nevím, jak bych se na spisovatelově místě cítil, rozhodně to nebylo nic příjemného.   

Jednoho krásného dne se na Ameriku (i jiné světadíly, ale co si budeme povídat, ty nejsou vůbec důležité) snesla prapodivná bouře. Vypadala zvláštně a blesky z ní dopadaly stále na ta samá místa. Možná by si toho nikdo vůbec nevšimnul, ale kvůli této události přestaly fungovat elektrické přístroje, takže babičkám přestali vysílat telenovely a i hráči World of Warcraft byli donuceni protáhnout si pokřivené lordózy a vykouknout ven z okna, aby zjistili příčinu této apokalypsy (když přestane fungovat internet i elektrika, tak to nemůže být nic menšího). A to byste nevěřili, původcem všeho zla jsou obrovské třínohé kovové potvory, které se vynořily ze země přesně v místech, kam dopadaly blesky. Obsazování planety Marťany může začít. Ačkoliv výrazu Marťan tvůrci filmu naštěstí nepoužívají, narozdíl od H.G.Wellse. To je sice pěkné, ale tohle není námět na film, řeknete si. A máte pravdu, kdyby byl snímek jenom o tom, skoro nikoho by nezaujal, tyto události slouží jako kulisy pro veliké drama, které jsme už ale také slyšeli nejednou (ale zase ne mockrát) - otec dvou dětí se je v těchto podmínkách snaží dostat za matkou. Ačkoliv se příběh nevyhne občasné stupiditě a nelogičnosti, stále ještě patří k tomu lepšímu, co nám Hollywood nabízí, a to i když k tomu připočteme konec, se kterým bych si mohl i kafe osladit.

Ale extra silným příběhem s morálním podtextem Spielbergovy filmy nikdy neoplývaly. Naopak často předznamenávali další krok ve vývoji trikových efektů. A musím uznat, že i tentokrát se mi při pohledu na megalomanské destrukční scény a náročné počítačové efekty zatajoval dech. Zároveň jsem si říkal, že rozpočet (a tržby) Války světů by asi uživil Afriku na pár let, ale co, co nám je do nějakejch černochů, my chceme mít na co se dívat. A v Africe toho kromě hladovějících domorodců moc k vidění není. Ale dost bylo moralizování, zpátky k filmu. Efekty ve své podstatě nepřinášejí nic nového, ale jsou užity v takové míře a kvalitě, že nám z toho oči přecházejí, viděli jsme toho už hodně, ale tolik zase ne.

Ale křivdil bych filmu, kdybych tvrdil, že triky jsou jeho největší devizou. Musím pochválit i scénář, který se sice předlohy příliš nedrží, občas naráží na mantinely logiky a na první pohled se jeví jako standardní práce, ale kdyby si někdo s trochou talentu a zkušeností dal tu práci napsat podle něho knihu, vznikl by svazek čtivější a zajímavější, než je původní Válka světů. Rovněž mě zaujalo volné pronikání průvodních prvků do nového konceptu, které je velice nenásilné a nečtenář si jich ani nevšimne, ale člověk obeznámený s knihou může rozpoznávat narážky a porovnávat pozměněné události a charaktery. Zvláště přerod vikáře, který byl v knize velice slabou postavou, v Allena Ogilvy, který se na malém prostoru filmu nedokázal ztrapnit se mi jevil jako úspěšný.

Poměrně velikým překvapením pro mne byly herecké výkony, které nemohu hodnotit jinak než pozitivně. Téhle části filmu jsem nikdy pořádně nerozuměl a nejsem v rozpoznávání hereckých talentů odborníkem, ale často mi něco břinkne v hlavě a řekne: "Takhle by se ten člověk v téhle situaci netvářil!" Ve Válce světů se to nestalo, dost možná kvůli tomu, že na nás ještě nezaútočili Marťani, takže nevím, jak by se měli lidé v této situaci tvářit. V každém případě Tom Cruise není jedinou hvězdou filmu, byť je jménem dozajista nejznámějším. 

»Rozpočet (a tržby) Války světů by asi uživil Afriku na pár let, ale co, co nám je do nějakejch černochů? My chceme mít na co se dívat. A v Africe toho kromě hladovějících domorodců moc k vidění není.«

Hudba je dozajista jednou ze silných stránek filmu, John Williams rozhodně není žádný zelenáč a za svoje skladby už oprávněně přebírá jednu cenu za druhou. Možná je škoda, že hudba vynikne více až při samostatném poslouchání, ale ani její zakomponování do snímku není vůbec špatné a to je to nejdůležitější. I když jako hudební kritik (a hudbě rozumím ještě méně než hereckým výkonům) bych měl vytknout ... řekněme mírnou fádnost a tuctovost melodií během akčních scén. Ale stěží bych vymyslel, co by s tím šlo udělat ... snad pustit do zvuků bortícího se města melodii písně Škoda lásky? Originální, ale asi by to nezabralo.

Nemohu si odpustit ani pár řádků o režii. Ta je totiž přesně taková, jakou bychom u trháku očekávali. Po většinou filmu se drží úzkostlivě v konvencích, aby diváka zbytečně nerušila, ale občas se blýskne nějakým tím originálním momentem, který jsme už sice mohli někde zahlédnout, ale beztoho jsme na to už zapomněli. Nejedná se o žádné filmařské skvosty, které by volaly po Oskarovi, ale příjemně rozjitří poklidnou hladinu ustálených klišé. Jako příklad nechť nám poslouží například chaotická kamera v chaotické situaci. Je to jednoduché, až prosté a něco to vypovídá, takové by mělo filmaření být.

=

Válka světů ukázala stejně jako Pán prstenů, že fiction žánry letí, a že se producenti nemusí bát a mohou klidně vyměřit velkému jménu velký rozpočet. To je sám o sobě veliký klad tohoto filmu a důvod věřit, že tento trend bude i nadále pokračovat. Po shlédnutí tohoto filmu jsem si řekl, že bych se vůbec nebránil myšlence, aby stejný štáb stvořil filmovou verzi některých opravdových klenotů SF, zvláště pak bych se přimlouval za zpracování románu Den trifidů (scénáristé by se samozřejmě museli více držet předlohy), o kterém se už příště více rozepíší v rámci Librí legendí. Ale ať je to jak chce, je tento film skvělá podívaná. Nic víc. I tak je to nad očekávání dobré.

« Autor článku »

Mat


Tématické články:

Pro jednou se pokusím vyplnit kolonku Tématické články opravdu zodpovědně. V první řadě bych chtěl odkázat na recenze filmů s podobnou tématikou, tedy snímky katastrofické, popřípadě postkatastrofické. Podobný poprask (byť v menším měřítku) způsobil rovněž trikově excelentní film Den poté, musím vám však raději doporučit film 28 dní poté, který už ale hraničí se zombie dramatem. Boj lidstva proti zlejm šmejdům popisuje i film Regin of Fire, čili Království ohně a když už mluvíme o retro SF, musím zmínit výtečný Svět zítřka, který ovšem ne každému sedne. Režisérem Války světů je Steven Spielberg, a tak nemohu zapomenout upozornit na recenzi na Jurský Park III, která je již přes dva roky stará a kromě toho, že je neaktuální, je taky mizerná, pochází z prvního čísla AAA Games. Ale pokud chcete u nás najít alespoň trochu čteníhodnou recenzi obstojného zpracování výborného SF díla, nemáte jinou možnost než mrknout na články o Minority report či Já, robot. A abychom tuto menší stať zakončili co nejdůstojněji, pokud si chcete vybrat nějaké lepší čtivo, než je Wellsova Válka světů, nakoukněte do Knihovničky AAA Games, mezi medailonky velkých mistrů SF i fantasy si jistě vyberete.

 

Snímek:

War of the Worlds

CZ:

Válka světů

Režie:

Steven Spilberg

Scénář:

Josh Friedman, David Koepp

Hrají:

Tom Cruise, Dakota Fanning, Miranda Otto, Justin Chatwinn, Tim Robbins ...

Film doporučujeme:

každému, kdo má rád pěknou podívanou. U tohoto filmu zaručeně vydržíte sedět, ale neznamená to, že si za deset let vzpomenete na jeho jméno.