Přehled bojových tanků v Evropě

Evropský kontinent je charakterizován velmi vyspělým zbrojním průmyslem, který má bohaté zastoupení prakticky ve všech evropských státech. V poválečném období se vlastní výrobou tankové techniky zabývaly pouze SSSR, Francie a Velká Británie. Na začátku 60.let se počet výrobců mnohonásobně zvýšil a k tradičním zbrojařským státům se připojily Švýcarsko, Itálie, Německo, Švédsko, Polsko, Československo, Rumunsko a Jugoslávie. Pro země tzv. východního bloku byl garantem vývoje tankové techniky Sovětský svaz, který zabezpečoval předáním licenčních podmínek výrobu v jednotlivých členských státech bývalé Varšavské smlouvy. Protipólem byl vývoj a následná výroba tanků ve Spolkové republice Německo, Francii, Velké Británie a koncem 70.let i ve Švédsku.

Neustálé soupeření a hledání co nejkvalitnější tankové techniky způsobilo, že koncem 80.let existovalo v Evropě více než 65 různých typů a verzí tanků, převážně druhé a třetí generace.

Francie

Soudobá tanková technika francouzské armády je charakteristická tím, že ve výzbroji jsou zavedeny výlučné tanky vlastní konstrukce, dosud jedné typové řady, s typickými konstrukčními prvky, přednostmi a nedostatky. Obdobně jako vyspělé západní armády zavedla i Francie v polovině 60.let bojový tank 2. generace. Na rozdíl od ostatních, se však výroba a později i modernizace neustále protahovala, čímž došlo ke značnému zpoždění. Z tohoto důvodu nakonec velení francouzské armády rozhodlo, že tank 3.generace (M1 ABRAMS, LEOPARD 2 a CHALLENGER) nebude do výzbroje zaveden, ale urychleně se přistoupí k modernizaci stávajícího typu a k vývoji zcela nového tanku 4.generace. Cesta od základního typu AMX30 až po tank 90.let AMX LECLERC však nebyla nikterak jednoduchá. Postupná modernizace začala drobnými úpravami na obměnu AMX30B a B1, následovala rozsáhlá modernizace, jejíž výsledkem byl tank AMX30B2 s parametry již blízkým tankům 3.generace. Jako tanky 3.generace lze označit prototypy AMX32 a AMX40, které však do výzbroje francouzské armády nebyly zařazeny a staly se pouze exportní nabídkou pro rozvojové země. Ani zpočátku 80.let perspektivně vyhlížející francouzskoněmecká dohoda o vývoji nového tanku NAPOLEON/LEOPARD 3 nenašla nakonec oboustrannou, živnou půdu. Jedním z hlavních důvodů neúspěchu byla poměrně malá aktivita německé strany, neboť v té době již probíhala výroba tanků LEOPARD 2. Především z tohoto důvodu se velení francouzské armády definitivně rozhodlo pro dokončení vývoje vlastního tanku nové generace. V lednu 1987 byl vojenským odborníkům představen první funkční prototyp francouzského tanku pro období na přelomu tisíciletí, označeného AMX LECLERC. Velení pozemního vojska se nijak netajilo tím, že nový tank má svými taktickotechnickými parametry a bojovými možnostmi překonat všechny současné nejmodernější typy a zařadit se jako první mezi tankovou techniku 4.generace. Při letmém pohledu připomíná tento prototyp, zvláště svými vnějšími tvary, tj. hranatou věží, bočními kryty kolejových pásů i celkovou koncepcí, německý LEOPARD 2. Značný důraz byl položen na zvýšení palebné síly, zejména rychlosti střelby, pravděpodobnosti zásahu, zvýšení účinnosti střelby za pohybu i za snížené viditelnosti. Předností je zejména schopnost zničit cíl za všech podmínek do vzdálenosti 3000m a zkrácení doby od zjištění cíle až po výstřel (včetně nabíjení) pod 6 sekund.

 

Německo

Po vzniku SRN, v první polovině 50.let, získaly výsadní postavení v oblasti vývoje a výroby obrněné techniky, popřípadě hlavních konstrukčních celků, zbrojařské firmy Krauss-Maffei, MaK, Wegmann a Rheinmetall, s přibývající důležitostí elektroniky a optoelektroniky i firmy Krupp Atlas Elektronik a Carl Zeiss.

V roce 1965 byl zaveden do výzbroje pozemního vojska tank LEOPARD 1, tedy první typ vyrobený v Německu po 2.světové válce. V porovnání s americkým M48 se vyznačoval podstatně vyšší palebnou silou a pohyblivostí, nižší siluetou a dokonalejší pancéřovou ochranou. Svými bojovými možnostmi a taktickotechnickými parametry se zařadil na jedno z předních míst tankové techniky západních armád. V roce 1966 až 1969 bylo vyrobeno v rámci prvních čtyř sérií téměř 2200 tanků a již od začátků 70.let pokračovaly dodávky dalších modernizovaných obměn.Výsledkem této etapy zdokonalování v té době západoněmeckých tanků byla typová řada zahrnující obměny LEOPARD 1A1, 1A2, 1A3 a 1A4.

 

Na snímku je německý tank LEOPARD 1A3, který byl dodán řecké armádě

 

 

Od konce sedmdesátých let probíhala modernizace tanků LEOPARD 1A1 na obměnu LEOPARD 1 A1A1. Cílem bylo zdokonalit především jejich pancéřovou ochranu na úroveň 1A1. Přídavným pancířem byly zesíleny boky i čelo věže a maska kanónu. Na uvedené části pancíře věže se pomocí svorníků upevnily desky z legované oceli a vzniklá mezera byla vyplněna umělou hmotou. Vznikl tak vícevrstvý pancíř, který zvýšil stupeň ochrany tanku asi dvojnásobně. Od druhé poloviny osmdesátých let byla zahájena rozsáhlejší rekonstrukce tanků typové řady LEOPARD 1 s cílem prodloužit jejich operační použitelnost a zvýšit bojové možnosti na úroveň tanků LEOPARD 2. I tento tank zahrnuje obměny a vznikly LEOPARD 2A1, LEOPARD 2A2, LEOPARD 2A3 a LEOPARD 2A4. 9;

 

Modernizovaný tank LEOPARD 2

 

 

Švédsko

Ve výzbroji pozemního vojska jsou zavedeny zastaralé britské tanky CENTURION (ozn. STRV-101 a 102), které byly začátkem 80.let modernizovány na obměnu STRV-104. V rámci této modernizace byly do tanku instalovány automatizovaný systém řízení palby se stabilizovaným zaměřovačem střelce a střeleckým počítačem, nový vznětový motor a automatické ústrojí. Základ obrněných jednotek však představuje švédský tank STRV-103, vyráběný v letech 1966 až 1971. Tento typ se stal vlastně průkopníkem koncepce bezvěžových tanků a po jeho zavedení do výzbroje se předpokládalo, že bude mít i řadu následovníků. Opak se však stal pravdou. Současný stav potvrzuje, že koncepčně blízké projekty jsou i po 20 letech ve fázi projektových návrhů nebo maximálně experimentálních prototypů.Ukázalo se, že velmi nízká silueta a s ní spojené výhody nemohou eliminovat nedostatky vyplívající z kasematového uložení kanónu.

V rámci nových vývojových směrů pro 90.léta a další perspektivu byly v průběhu 70. a 80.let zkoušeny různé experimentální prototypy s cílem odstranit nedostatky bezvěžového tanku s kanónem umístěným v korbě. Součástí experimentální řady vozidel UDES byly varianty UDES-11 s kanónem v korbě (obdoba STRV 103) a UDES-17 s výsuvnou otočnou lafetou a automatickým nabíjením při zasunutém kanónu v korbě. Dalším vývojovým stupněm byla obměna UDES-19 s nezasouvatelnou otočnou lafetou , která značnou náročnost systému řízení palby odstranila umístěním střelce na otočné plošině pod kanónem. Zajímavé řešení nabízelo další experimentální kloubové vozidlo UDES-XX20.

 

Jediným zavedeným tankem bezvěžové koncepce je švédský STRV-103B

 

 

 

Na začátku 90.let však švédské ozbrojené síly nečekaně projevily zájem o nákup více než 100 tanků ze zahraničí, čímž se definitivně potvrdilo přerušení již poměrně pokročilé fáze vývoje zcela nového švédského tanku věžové koncepce.

Švýcarsko

Tankovou výzbroj tvoří asi 1000 středních a lehkých tanků. Kromě zastaralých britských CENTURION, má pozemní vojsko k dispozici tanky Pz-61 a Pz-68 vlastní výroby a od roku 1987 i německé LEOPARD 2 částečně z dovozu a částečně z vlastní licenční výroby. Bojový tank Pz-68, který je ve výzbroji jednotek švýcarské armády od začátku 70.let lze charakterizovat jako tank s dobrou pohyblivostí a jednoduchou obsluhou, který však již plně neodpovídá soudobým požadavkům. Nevýhodou je poměrně malý jízdní dosah, vysoká silueta a poměrně malá účinnost střelby za pohybu. Koncem 70.let se snažil švýcarský zbrojní průmysl prosadit vlastním projektem tanku pro 90.léta. Ovšem z časových i ekonomických důvodů byl tento projekt nakonec zrušen a zahájen výběr ze zahraniční nabídky (LEOPARD 2, M1 ABRAMS, AMX32 nebo MERKAVA). Přednost byla nakonec dána německému typu , který byl do výzbroje zaveden pod označením Pz-87 LEOPARD a upraven podle švýcarských požadavků. Do konce roku 1993 bylo armádě dodáno celkem 380 tanků Pz-87, z toho prvních 35 bylo vyrobeno ještě v SRN.

Velká Británie

Velká Británie patří mezi tradiční a vyspělé výrobce těžké obrněné techniky. V poválečné historii byla britská armáda vyzbrojena tanky CENTURION, od 60.let pak tanky CHIEFTAIN Mk2, Mk3 a Mk5. Od března 1983 jsou ve výzbroji britské rýnské armády v SRN (BAOR) první sériové tanky CHALLENGER. V současné době má britská armáda k dispozici asi 900 tanků CHIEFTAIN druhé generace a přes 300 tanků CHALLENGER třetí generace. Byl dokončen vývoj modernizované verze CHALLENGER 2. Od začátku 80.let pokračují studie a přípravy na zahájení vývoje perspektivního tanku čtvrté generace. Velká Británie je nejen vyspělým výrobcem, ale i úspěšným vývozcem tankové techniky. V 50. a 60.letech se na světovém zbrojním trhu, zvláště v rozvojovém světě, uplatnily tanky CENTURION a VICKERS, v 70.letech pak různé obměny tanku CHIEFTAIN. V současné době nabízí Velká Británie na export tanky CHIEFTAIN 900 a VALIANT a některé jejich modifikace.

Tanky řady CENTURION představují první poválečné typy britské armády. Poprvé byly použity britskou armádou v Koreji a dosud jsou ve výzbroji ještě mnoha armád, především rozvojových zemí. Poslední obměnou této konstrukčřady je CENTURION Mk13. V současné době již nesplňuje požadavky kladené na moderní tankovou techniku a z výzbroje vyspělých armád byl již prakticky vyřazen. Nedostatkem tanku je malá pohyblivost, vysoká silueta, krátký dosah (190 km) a nízká ochrana před účinky ZHN. V britské armádě byly zcela nahrazeny středními tanky CHIEFTAIN. Úspěšně proběhla modernizace tanků CENTURION zejména v izraelské armádě. K hlavním úpravám patří aktivní pancéřování na tzv. „životně důležitých“ místech tanku, tj. na čele věže a korby.

Všechny starší tanky této typové řady byly určeny výlučně na export. Není tomu jinak ani v případě nově vyvinutého a na „britské poměry“ poměrně lehkého tanku VALIANT (okolo 44 tun). Charakteristickým znakem je vedle již zmíněné malé bojové hmotnosti i netradiční tvar věže s rovnými plochami. Pro výrobu je připraveno několik obměn s různou výzbrojí, pohonnou jednotkou i pancířem. Tank může být vyzbrojen 105mm kanónem TLK 7A1, 120mm drážkovaným kanónem L11A5 nebo i německým kanónem RHEINMETALL rážee 120mm s hladkým vývrtem hlavně. Vysokou účinnost střelby má zabezpečit systém řízení palby SFCS 600, jehož součástí je balistický počítač a laserový dálkoměr. Věž a korba tanku může být vyráběna buď z vícevrstvého kompozitního pancíře CHOBHAM, z klasického ocelového pancíře nebo z pancíře ze slitin hliníku. Z hlediska pohyblivosti byly zkoušeny obměny se vznětovým motorem o výkonu 671 nebo 746 kW.

Tanky řady CHIEFTAIN byly do výzbroje zařazeny poprvé v roce 1967. Sériově vyráběnou obměnou FV 4202 CHIEFTAIN Mk2 doplnila po dvou letech modernizovaná obměna Mk3 a v polovině sedmdesátých let typ FV 4205 CHIEFTAIN Mk5. Tento tank se vyznačuje robustní konstrukcí, nízkou siluetou, značnou tloušťkou pancíře a dlouhým kanónem s nápadným tepelným ochranným pláštěm. Od 120mm německého a francouzských kanónů ráže 120 a 105 se britským 120mm kanón L11A5 liší především drážkovaným vývrtem hlavně, což vylučuje použití stejné munice. Dlouhodobě testovaný integrovaný systém řízení palby IFCS byl instalován do sériových tanků CHIEFTAIN mk5 až v roce 1984.

Vícevrstvý pancíř CHOBHAM u sériových tanků CHIEFTAIN ještě použit nebyl, ovšem již u exportního prototypu CHIEFTAIN 900 se stal hlavním poutačem pro zahraniční zájemce.

VE 2. polovině 70.let byl zahájen ve Velké Británii vývoj tanku 3.generace, označeného MBT 80. Až desetileté zpoždění za SRN a USA (LEOPARD 2 a M1 ABRAMS zavedeny již v roce 1979, resp.1980) i příliš velké náklady na vývoj zcela nového tanku, přiměly ministerstvo obrany v r. 1980 k zastavení projektu. Hledalo se proto schůdnější řešení cestou modernizace tanku CHIEFTAIN podle projektu 4030 pro íránskou armádu. Z tohoto období vyšly prakticky 3 modifikace určené na export :

Improved CHIEFTAIN (4030/1)

SHIR 1 (4030/2) pro Írán, po zrušení objednávky bylo 278 těchto tanků dodáno Jordánsku pod označením KHALID.

SHIR 2 (4030/3) blížící se úrovni tanků 3.generace byl určen pro Írán – zrušen v roce 1979.

K hlavním modernizačním změnám u těchto tanků patří nový motor o výkonu 890 kW, nové hydropneumatické pérování a u tanku SHIR 2 i vícevrstvý pancíř typu CHOBHAM. Zrušením poměrně velké objednávky pro Írán (1350 tanků) se naskytla možnost urychleně modifikovat tank SHIR 2 podle požadavků britské armády.

V roce 1983 schválila britská vláda nákup 325 tanků FV 4030/4 CHALLENGER, který konstrukčně vychází z prototypu SHIR 2. Ještě v témže roce byl předán britské armádě první tank ze sériové výroby. Ve výzbroji britské armády má zčásti (asi 50%) nahradit tanky CHIEFTAIN Mk5.V porovnání s tímto typem došlo zejména ke zlepšení pancéřové ochrany a ke zvýšení přesnosti střelby za pohybu a za snížené viditelnosti. Základním rozpoznávacím znakem je nová hranatá věž tanku a umístění hlavního zaměřovače na pravé straně čela věže. V současné době je společně s americkým M1A1 ABRAMS vůbec nejtěžším tankem na světě. Podle názorů některých vojenských odborníků ovšem nedosahuje kvalit a bojových možností francouzských LECLERC, německých LEOPARD 2 či amerických M1A1 ABRAMS. Ve 2.polovině 80.let byly zahájeny přípravy modernizačního programu CHALLENGER 2. Zvýšení palebné síly zajistil nový 120mm kanón s drážkovým vývrtem hlavně. Při téměř stejných rozměrech s dosavadním typem L11A5 se vyznačuje vyšší úsťovou rychlostí i tlakem (přes 600MP a oproti 400Mpa) a téměř dvojnásobnou životností (asi 400 výstřelů). Zvažovala se i možnost automatického nabíjení. Zdokonalené podkaliberní střelivo s křidélkovou stabilizací a šípovou střelou má jádro z ochuzeného uranu. Integrovaný systém řízení palby je vybaven novým pozorovacím a zaměřovacím termovizorem velitele a střelce pro boj v noci, zdokonaleným počítačem a laserovým dálkoměrem na bázi oxidu uhličitého. K vyšší ochraně přispělo především využití aktivního pancéřování na čele tanku a nové zadýmovací zařízení VIRSS, které mj. zajišťuje neprůhlednost pro elektrooptické přístroje o termovizory pracující v pásmech 3 až 5 a 8 až 14 mikronů. Nižší pohyblivost odstraňuje vznětový motor CONDOR o max. výkonu 1200 kW. Souběžně s tímto motorem probíhal také vývoj turbínového motoru. Modernizovaný CHALLENGER 2 má představovat pouze přechodový typ k tanku 4.generace, jehož studie byly již údajně zahájeny. Původní záměr z r.1982 předpokládal vývoj tanku MBT 2000 a jeho zavedením na přelomu tisíciletí. Studie navrhují jak bezvěžové varianty, tak možnost vnější lafetace kanónu, tím i výraznější snížení výšky, dále účinnější ochranu z boku a shora, tříčlennou nebo dokonce dvoučlennou osádku, možnost střelby PTŘS a výraznější snížení bojové hmotnosti (45 až 50tun). Využity mají být samozřejmě i modernizační prvky tanku CHALLENGER 2. Přes tyto návrhy a studie nelze zatím, při současné neujasněnosti názorů, hovořit o konkrétnější podobě britského tanku 4.generace.

 

 

Autor článku: