Přehled bojových tanků v Severní a v Jižní Americe

Na americkém kontinentu se výrobou tankové techniky zabývají 3 státy : USA, Argentina a Brazílie. Ve výzbroji ostatních států jsou zavedeny v převážné většině tanky vyráběné mimo území těchto států. Od konce 60. let jsou za jednoho z největších světových výrobců tankové techniky považovány USA. V pořadí druhým státem, který má vlastní vývojovou a výrobní základnu tankové techniky je Brazílie. Výrobní kapacity argentinského zbrojního průmyslu zabezpečují v plné míře pokrytí vlastních ozbrojených sil pouze licenční výrobou podle zahraniční techologie.

Historie amerických tanků

V poválečném období byl zahájen rozsáhlý vývojový program nové generace středních tanků, který zahrnoval typovou řadu M47 PATTON. Dosažené úspěchy, zkušenosti z výcviku a válečného nasazení těchto tanků přiměly velení americké armády k dalším vývojovým a modernizačním programům.

Modernizaci tankové techniky věnovalo velení pozemního vojska zejména v 70. a 80. letech zvýšenou pozornost. Cílem bylo zvýšit jejich bojovou hodnotu a bojové možnosti především ve ztížených podmínkách. Druhou cestu modernizace představoval vývoj zcela nového typu. Ve 2. polovině 70. let byl rozpracován rozsáhlý program modernizace, který zahrnoval zejména zvýšení kvality typové řady M48 a M60, dále dokončení vývoje nového středního tanku XM1 a v neposlední řadě i příprava vývoje nového lehkého tanku pro vojsko rychlého nasazení.

Tanky řady M48

Tyto tanky patří vůbec k nejrozsáhlejším a nejstarším v oblasti tankové výzbroje západních armád. Řadí se k tankům tzv. 1. generace. Zastaralé obměny M48A1, M48A2 a M48A3 byly z výzbroje pozemního vojska již vyřazeny. Část z nich bylo v období 1975 až 1979 modernizováno na obměnu M48A5 pro tankové prapory Národní gardy, Organizované zálohy a s některými speciálními úpravami i pro jednotky námořní pěchoty.Modernizační úpravy u M48A5 zahrnovaly  především nahrazení 90mm kanónu novým 105mm kanónem M68, vybavení systémem řízení palby s laserovým dálkoměrem, novými zaměřovači a pasivními noktovizory. Prodloužil se i jízdní dosah z původních 310 na 480 km, celkové úpravy však znamenaly zvýšení bojové hmotnosti téměř o 2 tuny. Pancéřová ochrana zůstala na úrovni základního typu, palebná síla a pohyblivost se zvýšila přibližně na úroveň tanku M60A1, tj. tanku následné generace.

Po tancích M48 přišli do výzbroje tanky řady M60. Přestože jde o techniku z 60. a 70. let jsou zejména M60A1 a M60A3 stále ještě velmi početně zastoupeny ve výzbroji mnoha armád světa. K výrazným modernizačním úpravám došlo v průběhu 70. let. Ve třech etapách byla zahájena modernizace základních typů M60 a M60A1 na obměnu M60A3. Probíhala až do začátku 90. let. První etapa byla zaměřena především na stabilizaci výzbroje, druhá na zvýšení spolehlivosti pohonné jednotky a instalaci pasivních noktovizorů, ve třetí etapě byly do modernizovaných tanků instalovány již integrované systémy řízení palby.

Převážná část tanků M60A3 poslední série je pro boj v noci již vybavena periskopickým zaměřovačem s pasivním noktovizorem, který je postupně nahrazován termovizí AN/VGS-2. Provedenými úpravami se zvýšila pravděpodobnost zásahu první ranou a zlepšila se palebná účinnost především za jízdy a za snížené viditelnosti. Tato verze dostala označení M60A3 TTS (Tank Termal Sights). Svou palebnou silou se M60A3 TTS přiblížil tanku následné generace M1 ABRAMS. V roce 1971 byla zavedena do výzbroje značně odlišná obměna M60A2, která měla překlenout období mezi zastavením výroby M60A1 a zahájením výroby tanku 3. generace. Svým rozsahem představovala tato modernizace prakticky vývoj nového tanku, neboť tento typ měl s M60A1 společný pouze podvozek. Do netradiční výrazně tvarované věže byla lafetována kombinovaná zbraň ráže 152 mm umožňující střelbu klasickým střelivem i odpalování PTŘS SHILLELAGH. Jeho hlavní nevýhodou byla malá spolehlivost a přesnost střelby při použití klasického tankového střeliva a některé další konstrukční nedostatky (krátká hlaveň, malá životnost a spolehlivost výzbroje apod.). Z těchto a některých dalších důvodů byly po šestiletém zařazení v deseti tankových praporech americké armády na území Německa v roce 1980 staženy a vyřazeny z výzbroje. Přes negativní stránky se stal tank M60A2 prvním tankem americké armády s integrovaným (automatizovaným) systémem řízení palby, jehož součástí byl již laserový dálkoměr, balistický počítač a stabilizátor výzbroje.

 

Jako další variantu modernizace tanků řady M60 nabídla firma Teledyne Continental pozemnímu vojsku prototyp označený M60AX, pro případný export označený též SUPER M60.Jeho hlavní předností mělo být zejména výrazné zvýšení pancéřové ochrany a pohyblivosti. Přesto však velení pozemního vojska s ohledem i na některé další závažné důvody, jako např. neúměrně vysoké náklady, které by si modernizace vyžádala, nakonec tuto nabídku odmítlo.

 

Tank M1 ABRAMS patří k nejmodernějším tankům armád NATO. Svými bojovými možnostmi i taktickotechnickými parametry výrazně převyšuje starší typy řady M48 a M60. Přednosti tanku M1 ABRAMS se projevují především ve vyšší přesnosti a rychlosti střelby, v možnostech ničení cílů za snížené viditelnosti a za pohybu, ve vyšší účinnosti při zasažení cíle podkaliberním nebo kumulativním střelivem, v dokonalejší ochraně osádky i ve vyšší pohyblivosti. U M1 ABRAMS byla poprvé v konstrukci tanků vybrána za hlavní pohonnou jednotku plynová turbína. V průběhu zkoušek v různých terénních a klimatických podmínkách se navíc projevila vysoká citlivost turbíny na prašné prostředí. Od srpna 1985 je ve výzbroji americké armády již modernizovaná obměna M1A1 ABRAMS. Podařilo se u ní výrazně zvýšit především palebnou sílu a dále zdokonalit pancéřovou ochranu.Tankový kanón ráže 105 mm s drážkovým vývrtem byl nahrazen novým 120 mm kanónem s hladkým vývrtem hlavně.

Průběžně modernizovaný tank s typovým označením M1A2 se vyznačuje zvýšenou palebnou silou, zdokonaleným systémem řízení palby a kvalitativně nové spojovací prostředky. Ke zvýšení tzv. schopnosti přežití na bojišti jsou uskutečněny i výrazné změny v balistické ochraně.     

 

 

Autor článku: