Přehled bojových tanků v Rusku a v zemích bývalého Východního bloku

Sovětská tanková škola, kterou proslavily zejména tanky IS-2 a světově nejznámější střední tanky T-34, pokračovala v dalším rozvíjení nabytých zkušeností z válečných operací při konstrukci nových typů. Nástupcem T-34 se staly tanky T-44, které však byly po velmi krátké době nahrazeny na tehdejší dobu velmi moderními tanky typové řady T-54. Výroba sovětské tankové techniky se realizovala ve třech hlavních zbrojních podnicích OKTB Leningrad, Morozov KB Charkov a Vagonka KB Nižný-Tagil. Jednotlivé závody přijaly při výrobě tankové techniky vlastní konstrukční směry, které však musely být podřízeny tzv. standartu tanku stanovenému velením pozemního vojska. Jednotlivé standarty byly označovány v průběhu vývojové fáze a předsériové výroby jako „objekty“ s číselným kódem, např. Objekt 430 bylo kódové označení projektu T-55. Charakteristickým rysem konstrukce tanků se stala sférická litá věž, ve které byla umístěna hlavní výzbroj a přístrojové vybavení systému řízení palby. Poměrně jednoduchá konstrukce zabezpečovala plnění hlavních úkolů kladených na tankové jednotky. V období začátku studené války byla do výzbroje západních evropských armád zavedena tanková technika s kanóny ráží 105mm. Technická úroveň tanků T-54 již nebyla plně srovnatelná s těmito typy a jednotlivé modernizační kroky nebyly schopny řešit podstatné zvýšení bojových možností západní tankové techniky. Z tohoto důvodu přijalo velení koncepci nového tanku, který dostal typové označení T-55. Ten se postupně stal nejrozšířenějším tankem ve výzbroji jednotlivých armád i mimo území bývalého SSSR. Následné modernizační programy vedly k zvýšení celkové odolnosti a mobilnosti tanku, ale nijak zvlášť neovlivnily palebnou sílu tanku při použití klasické tankové munice. Tento nedostatek byl dílčím způsobem odstraněn v polovině 80.let zavedením protitankových řízeních střel 9M117 BASTION. Tyto řízené střely mají laserovou naváděcí soustavu s poměrně vysokou pravděpodobností zásahu a dosah 100 až 4000 m. Jejich zavedení si vyžádalo poměrně nákladné modernizační úpravy věžového kompletu a byly realizovány u obměn T-55 AM2.

V první polovině 60.let bylo rozhodnuto nahradit stávající tankový kanón ráže 100mm konstrukčně novým typem ráže 115mm s hladkým vývrtem hlavně. Robustnější kanón byl instalován do nové a větší věže, tyto tanky obdržely typové označení T-62. V krátké době se však potvrdilo, že tento typ nesplnil veškerá očekávání, a proto byl přijat do výzbroje jen v omezeném počtu, zbytek se stal výhodným zbrojním artiklem pro vývoz do zemí třetího světa. V druhé polovině 80.let byla část tanků modernizována a vybavena stejným protitankovým komplotem jako T-55 AM2. Takto upravené tanky mají v ruské armádě označení T-62M.

Rozvoj tankové techniky v USA a vyspělých evropských armádách vedl hlavní představitele ruských konstrukčních kanceláří k vývoji koncepčně nového bojového tanku. Základním kritériem zadaným  ministerstvem obrany byla tříčlenná osádka a automatické nabíjecí zařízení pro tankový kanón s hladkým vývrtem. Konstrukční kanceláře vypracovaly dva na sobě nezávislé vývojové projekty. První, který měl munici uloženou v nabíjecím zařízení vertikálně, byl vybrán pro tanky s typovým označením T-64. Druhý s horizontálním uložením a menším množství vezené munice byl později využit v tancích typové řady T-72. Vedle změněné konstrukce tankového kanónu probíhaly již i první testy nových pohonných jednotek, které sledovaly obdobný vývoj v USA. I zde dostaly příležitost místo klasických vznětových motorů plynové turbíny. Všechny uvedené konstrukční úpravy výrazně zvýšily bojové kvality nových tanků, zejména bojovou rychlost střelby, ale současně vzhledem k dělené munici s polospalitelnou nábojnicí podstatně znásobily riziko zničení tanku při zásahu. Obě základní koncepce byly mnohokrát modernizovány a jednou z hlavních úprav se stalo vybavení vybraných typů (T-64BV, T-72B) protitankovým raketovým kompletem s řízenými střelami 9M112/9M119 KOBRA/SVIR (REFLEKS). Tyto střely mají rádiovou povelovou nebo laserovou naváděcí soustavu a dosah až 5000 m. Palebný průměr tanku zahrnuje 6 kusů protitankových řízených střel.

 

Tank typové řady T-80 ruské armády

 

V první polovině 80.let byl do výzbroje přijat střední tank T-80. Oproti všem předchozím typům se vyznačuje větším dostřelem, vyšší balistickou odolností i mobilností. Standardní výzbrojí se stal protitankový raketový komplet 9K120 používající PTŘS 9M119 SVIR/REFLEKS. Ještě v průběhu výroby byl základní typ postupně modernizován na verze T-80BV, T-80U a T-80UD. Jednotlivé obměny se od sebe liší zejména použitými druhy pancéřování a pohonnou jednotkou. V konstrukci pancéřové ochrany těchto verzí jsou vedle dynamických pancířů použity i prvky autonomní ochrany proti řízeným střelám s laserovou naváděcí soustavou. Nejznámějším prvkem autonomní ochrany je elektrooptické zařízení TŠU-1-7 ŠTORA 1, které údajně výrazným způsobem snižuje účinnost PTŘS vybavených laserovou naváděcí soustavou.

V druhé polovině 80.let byly do výzbroje ruské armády zavedeny bojové tanky T-90. Představují zatím nejmodernější typ tankového vojska ruské armády. Poprvé byly odborné veřejnosti představeny v listopadu 1993.

Podle některých dostupných zdrojů jsou v současné době v ruské armádě zastoupeny z převážné většiny jen nejmodernější typy tankové techniky. Z celkového počtu okolo 9000 tanků převládají novější typy, zejména tanky typových řad T-64 a modernizované T-92 (cca 20%), T-72 (25%) a T-80 (50%). Zbytek by měly tvořit ještě modernizované tanky T-55 AM2 a nově zaváděné T-90.

Ukrajina

Na začátku 90.let měla ukrajinská armáda k dispozici asi 6360 tanků, z toho asi 2800 typu     T-54/55, 190 tanků T-62, 2090 T-64, 1130 tanků T-72 a okolo 150 T-80. V současné době je ve výzbroji tankových jednotek zařazeno asi 6000 tanků různé kvality od tanků typové řady T-54/55 (20%), T-64(30%) a T-72 (32%) až po nejmodernější T-80 (18%). Část modernizovaných tanků T-55AM2 je vybavena blokem navádění víceúčelových řízených střel 9M117 s laserovou naváděcí soustavou a dosahem 100 až 4000 m. Perspektivně se předpokládá, že moderní tanky, zejména T-80 budou představovat asi 30% z celkového počtu tankové techniky ukrajinské armády. Převážná většina moderních typů je vybavena blokem navádění víceúčelových řízených střel, obdobně jako u tanků ruské armády.

Běloruská armáda disponuje obdobnou technikou jako Rusko a Ukrajina. Ve výzbroji má celkem 2000 tanků, z nichž převážná část je typu T-72, které v menším počtu doplňují tanky T-62 (na snímku).

Polsko

Koncem 50.let získala Polská republika licenční podmínky výroby středních tanků typové řady T-54 a následně T-55. Tyto typy tvořily hlavní údernou sílu Polské armády. Domácí zbrojní průmysl zabezpečoval vedle výroby obrněné techniky také výrobu tankové munice, která měla odlišné balistické vlastnosti než původní sovětské střelivo. Koncem 70.let zakoupilo Polsko technologii výroby středních tanků typové řady T-72, u kterých od roku 1978 provádí vlastní modernizační úpravy a zahájilo vývoj vlastní modernizované obměny. V roce 1993 byl vojenské veřejnosti poprvé představen bojový tank PT-91 TWARDY. Tento standart se vyznačuje podstatným zvýšením hlavních kvalitativních charakteristik, zejména vyšší pohyblivostí, palebnou silou a pancéřovou ochranou. Na tanku jsou použity doposud všechny známé druhy pancířů od homogenních až po dynamické pancéřování ERAWA-1 a ERAWA-2. Vývojová základna připravuje vlastní, zcela nový tank na bázi T-72, který nese vývojové označení GORILA. V celkové koncepci tohoto tanku je již patrná konstrukční systémovost odpovídající francouzskému standardu.

Československo

Po skončení 2.světové války byly zakoupeny licenční podmínky na výrobu obrněné techniky sovětské typové řady T-34, později T-54/T-55 a v první polovině 70.let i tanku T-72. Koncentrace zbrojního průmyslu byla situována na Slovensko, kde se budoval moderní vojenskoprůmyslový komplex. Slovenské zbrojovky plně pokrývaly potřebu tehdejší československé lidové armády. V 60.letech byla podle licenční technické dokumentace zahájena výroba středního tanku T-55, který byl postupně modernizován. Modernizace prakticky začala úpravami na obměnu T-55A a byla ukončena v polovině 80.let komplexní modernizací, jejímž výsledkem byl tank T-55AM2. Modernizací tanku T-55 se zvýšila jeho bojová hodnota, především se podařilo dosáhnout výrazného zvýšení palebné síly, efektivnosti střelby a ochrany tanku. Při hodnocení bojových možností a taktickotechnických parametrů dosahuje modernizovaná verze T-55 AM2 přibližně kvalit německých tanků LEOPARD 1A3, amerických M60A3 nebo francouzských AMX-30B2. Jednotlivé modernizační verze bývalé československé armády mají typové označení T-55A, T-55 AM1 a T-55 AM2. Společně s tanky T-72M a M1 budou T-55A2 tvořit základ tankového parku Armády České republiky do konce 90.let.

Tanky T-72 zavedené do výzbroje koncem 70.let byly dodávány jednotkám zejména v průběhu první poloviny 80.let. Následovala modernizace ba verzi T-72M a od roku 1986 byly postupně všechny tanky řady T-72 modernizovány na verzi T-72M1.

Tank typové řady T-54/55 české armády

Česká republika

Další modernizovaný stupeň představuje tank T-72M2, jehož vývoj byl zahájen ještě před rozdělením republiky. V současné době probíhá konečná fáze vývoje modernizované verze  T-72M2 pro českou armádu. Palebnou sílu125mm kanónu s automatickým nabíjecím zařízením má znásobit především zdokonalený systém řízení palby doplněný novými zaměřovacími přístroji velitele a střelce a nová tříštivotrhavá, podkaliberní i kumulativní munice. Zvýšenou balistickou ochranu tanků T-72M1 i M2 má zabezpečit především souprava dynamické ochrany DYNA-72. Tank má být dále vybaven novým protipožárním systémem, výkonnějším motorem, kolejovými pásy s pryžovými patkami aj. Řada modernizačních úprav je řešena ve spolupráci se zahraničními firmami.

Tank T-55AM2 české armády

Slovenská republika

Nejnovější slovenská modernizovaná verze T-72M2 MODERNA měla premiéru na mezinárodní výstavě vojenské techniky IDET ´94. Poměrně podstatným způsobem byla zdokonalena pancéřová ochrana, pohyblivost i palebná síla. Zvýšení průměrné rychlosti v terénu až o 10% má zabezpečit nový motor o výkonu 625 kW, což představuje zvýšení o 50 kW v porovnání s původním typem. Ve velmi krátké době se podařilo konstruktérům optimálně využít především dlouholeté zkušenosti a potvrzené kvality několika evropských firem. Na zdokonalení systému řízení palby se podílela belgická společnost Sabca, která se mimo jiné podílela i na konkurenčním projektu systému řízení palby pro německý tank LEOPARD 2. Další firmou je francouzská společnost SFIM, jejíž komponenty mají být využity také při modernizaci tanků AČR a jsou součástí integrovaného systému řízení palby francouzského tanku AMX LECLERC. Pozoruhodnou světovou konstrukční originalitu zajistila švýcarská firma Oerlikon-Contraves dvěma protiletadlovými kanóny lafetovanými v zadní části věže. Tank má zdokonalený systém ochrany proti požáru od německé firmy DEUGRA jak v motorovém, tak v bojovém prostoru tanku, využívající hasivo HALON 1301. Toto zařízení indikuje požár už při počáteční fázi výbuchu a uvádí se do činnosti již po 150ms. Celkový tvar a silueta tanku formuje návěsná souprava dynamické ochrany, která výrazným způsobem přispívá ke zvýšení ochrany.

Ostatní státy

Vlastní modernizace tanků T-55 a T-72 proběhla i v Bulharsku, Rumunsku a bývalé Jugoslávii. Rumunská modifikace tanku T-72 byla označena TR-125, modernizované úpravy tanku T-55 mají označení TR-77, TR-85 a TR-580. Upravený tank T-72 pro armádu bývalé Jugoslávie byl označen M-84. Zdokonalení této tankové techniky zpravidla zahrnovala obdobné úpravy, které byly realizovány v rámci modernizačních programů československé a polské armády.

 

 

Autor článku: