Dobří holubi a staré diskmagy se vracejí

Augustus: Za poslední půlrok se toho na diskmagové scéně docela hodně událo. Říká se, že byla v krizi.

Mat: A byla v krizi.

Augustus: Ano, pár magů to zabalilo, ale my jsme tu zůstali.

Mat: Vždyť říkám, krize. Ale tento rozhovor by se měl točit hlavně okolo ostatních magů. Pokusím se tedy obecně definovat příčiny krize. Na magové scéně ubylo jak kvality, tak kvantity. Zkušené časopisy svoji činnost přerušily v důsledku maturit a dalších zbytečností a jejich mladší kamarádi si o něco dříve prožili období deprese, ze kterého se už nevzpamatovali.

Augustus: Nebyl důvod želet, když my jsme tu zůstali. Magy vznikají a zanikají, tak jako všechno kolem nás, je to přirozený proces. Dokud tu zůstane někdo na přiměřené kvalitativní úrovni, skutečně není důvod želet. Nehledě na to, že tyto časopisy znovu obnovily svou činnost.

Mat: Ano, teď si tak trochu připadám jako nějaký Skywalker. Nejdřív konec, pak začátek a nakonec si vezmeme trochu z prostředka ... Ale budiž, pusťme se tedy do drbání konkrétních počinů...

GALAXIE

Augustus: Po téměř roce chronické neaktivity (klinická smrt) se nám Galaxie zrodila v nové podobě - tedy webmag AAAGamesovského stylu s tím drobným rozdílem, že uveřejňuje denně články.

Mat: Což je záležitost, kterou nepraktikujeme, poněvadž je s tím moc práce :-).

Augustus: Jistě ... a off-line číslo dává ke stažení pouze jako souhrn článků za určité období. Je to neobvyklý postoj, který se však pravděpodobně vyplácí v návštěvnosti. Vás však jistě více zajímá, jaká nová Galaxie je. Upřímně řečeno, jsem z ní trochu na rozpacích. Mnozí její fandové okamžitě poznají, že se od základů změnila a to nejenom grafikou, strukturou, celkovým přístupem, ale i redakcí. Nemůžu říci, že by šlo vždy o změny k lepšímu. Vezměme si to však popořádku.

Po stažení nemožně velkého (6 MB) čísla (nechápu, jak se jim to povedlo) ...

Mat: To já zase ano. Základním problémem jsou nezkomprimovatelné obrázky veliké až čtvrt mega, které povětšinou slouží jako demonstrace hardwaru v Bleskovkách, které jsou u většiny čtenářů na okraji zájmu. Přitom tento problém by šlo vyřešit ke všeobecné spokojenosti během několika desítek vteřin.

Augustus: ...nebo po přístupu na web Vás pohladí příjemný bílý vzhled. Nejde sice o nic nijak zvlášť krásného, ale černých magů je mnoho a já osobně už je nesnáším. Grafika Galaxie je krom toho přehledná a víc od ní ani nepožaduji, proto mne vždy potěší.

Narozdíl od předchozích čtrnácti čísel se nová (15.) Galaxie rozhodla založit se na rubrice Kultura, která se skládá převážně z vlastní tvorby, což není nikdy dobrý nápad. Tento přístup patří spíše autorským serverům než klasickým diskmagům/webmagům. Nedělalo by to dobrotu ani v případě, že by byly dílka redaktorů Galaxie nějak zvlášť povedená, což se o nich říci nedá. Povídka (nebo co to vlastně je) Hemisphere nese dost výrazné rysy začátečnictví, je příšerně nudná, předvídatelná a schématická. Musím se přiznat, že mi všechny ty fráze v ní nedovolily ji dočíst a na ostatní (Darkman Killer) jsem již neměl sílu. Nic však nenaznačuje, že by to s nimi mělo být lepší.
Celkově se kulturní recenze v Galaxii vyznačují krátkostí a z toho vyplývající povrchností, nedotažeností a neprofesionalitou. Nejedná se o nic, co by nedalo odpustit začínajícímu magu, ale na patnácté číslo je to HODNĚ slabé. A časopisu dělá tato rubrika spíše ostudu.

Špatný dojem z Kultury mi však vynahrazuje rubrika Mix, kterou řadím na diskmagové scéně k tomu lepšímu, ne-li nejlepšímu. Její články jsou originální (nevšiml jsem si, že by podobný informační servis v této oblasti podával jiný mag), informativní, slohově na úrovni a pro čtenáře jako já velmi zajímavé. Obzvláště příběh počítačového experta Antonína Svobody bych všem čtenářům směle doporučil. Závěry redaktora v článku o digitalizaci televizního vysílání mi sice připadají poněkud pochybné, ale přesto je Mix tím, co pro mne vrací Galaxii zpět mezi kvalitní magy.

Mat: Já jsem si pročetl sekci Hry, které mne nemile nepřekvapila. Články v této sekci se zoufale nevymykají průměru magové scény a platí pro ně v podstatě to samé, co pro recenze v Kultuře. Ale nakonec se na všem najde nějaký ten bílý škraloup, tentokrát v podobě retrorecenze na Wolfenstein 3D, se kterou jsem si příjemně zavzpomínal.

Augustus: Celkově byla pro mne Galaxie spíše zklamáním, jelikož její patnácté číslo není tím, co jsem po několika měsících příprav čekal. Přesto se o ní nedá říct, že by byla špatný mag. Žádnou bombou nás při příležitosti svého znovuzrození nás sice neohromila, ale výrazný tvůrčí potenciál jí rozhodně nelze upřít. Budu se k jejím číslům i nadále rád vracet a držet ji palce do budoucna.

ESCAPE 

Mat: Já jsem se po kratším výpadku Escapu s nadšením vrhnul do čtení 26. čísla a těšil se, co pro nás autoři v dvojměsíční pauze přichystali. Na rovinu vám mohu říci, že jsem nebyl zklamán. V první řadě jsem byl krajně zaujat počtem článků, ze kterého by mnohé magy vyžily i půl roku. Rozsah textu však není to hlavní, u Escapu očekávám i kvalitativní úroveň, která byla opět splněna do puntíku. Ze zajímavých článků bych mohl jmenovat hlavně rozsáhlou a aktuální recenzi na GTA: San Andreas a téma Star Wars. Kdybych však měl vypsat všechny články, které mne nějak zaujaly, byl by to vcelku dlouhý seznam. I když i na Escapu by se našla nějaká ta chybka, rozhodně patří mezi to nejlepší, co na magové scéně najdeme, díky zaměření na hry a kulturu navíc může oslovit široké spektrum čtenářů.

Augustus: V podstatě s Tebou musím souhlasit a jen několik málo detailů přidám. Escape se v prvé řadě vyznačuje jedním z nejpoutavějších enginů na scéně (kam se hrabe Bazooka) i když něco v něm najít bývá často docela horor:-). Počítám však Escape k absolutní elitě této scény, což svým oživujícím číslem po kratičké pauze znovu dokázal. I když by se mu přesto dalo leccos vytknout, například příšerná poezie.

Smash

Augustus:Smash čtu již velmi dlouho a pravidelně a musím uznat, že na scéně patří rozhodně k těm lepším s ambicemi zařadit se mezi elitu. V tom mu ještě brání sporadické vycházení a mnohé vady na kráse, které rozvedu dále. Každopádně vidím jeden hlavní důvod, proč nelituji času nad ním stráveného a proč budu Smash číst i nadále - skvělé kulturní recenze. Myslím, že je oprávněné prohlásit, že Smash drží nad vodou dvě osoby - Honzaq a First Girl. jejichž práce si chválu rozhodně zaslouží.
Ostatní části Smashe, které jsem četl (rovnou přiznávám, že Games to nebylo) nijak nevybočují z průměru scény.
Smashácká poetika by byla zajímavá, kdyby obsahovala skutečné básně. Skutečná poezie se totiž od obyčejné poetické (ulítlé) prózy pozná především podle toho, že to bude stále poezie, i když jednotlivé verše poskládáte za sebe, jak tomu bývá u prózy. Většina výplodů totiž silně připomíná několik metafor (v mnoha případech pouze pocitů/výkřiků etc.) naházených pod sebe. Něco takového dokáže každý a má to do umění neskutečně daleko.
Přesto mne však zaujala dílka nallien, jejíž věci přes svou nevyspělou formu mají něco do sebe.
Velmi podnětné mi přišly úvahy na téma drogy. Nepostrádaly originalitu, smysl, hloubku, myšlenku i potřebný nadhled. Jejich čtení mi bylo potěšením.
Naopak Fungusův High-lowový nešťastný úlet mi připadal zářný příklad pustého blábolení bez jakékohokoliv smyslu.
Přesto přese všechno se mi hlavně z výše uvedených důvodů Smash líbil a hodnotím jej v rámci diskmagové scény velmi pozitivně.

Mat: Já si zase pročítám (mimo jiné) sekci Games, která tvoří mírný nadprůměr mezi konkurencí, což by se u magu se čtrnácti čísly dalo očekávat. Jde však vidět, že těžiště časopisu leží někde jinde. Smash vidím jako prostor pro experimenty, které ne vždy vycházejí, ale když se povedou, tak zaujmou a ukážou, kde by mohl být prostor pro další tvorbu i ostatním magům.

SplatMag  

Mat: Tento časopis je zajímavý z jednoho důvodu. Byť je to začátečník, razí si svojí vlastní cestu, která se občas může zdát trošku krkolomná a zbytečně klikatá, ale na druhou stranu zaujme. Najdeme tu samozřejmě klasické rubriky (byť pod zajímavými/podivnými názvy): Hry (W,S,A,D), hardware, software (deltree) a vlastní tvorbu (stories). Kromě toho autoři též produkují články do sekce Science, která je občas zajímavá, ale oceňovat musíme i nápad, protože autoři vytvořili něco, co nedá mnoho práce, ale může to zajímat dost široké spektrum lidí.

Jinak se jedná u mag s typickými znaky začátečnictví, které však hlavně poslední dobou ustupuji do pozadí, takže se na pozici hlavní nevýhody vyšplhal malý počet článků na číslo, který by šel dozajista zvýšit. Abychom to všechno mohli shrnout to nějaké závěrečné kulantní věty: Na počet čísel Splatmagu a relativně nízkému věku jeho tvůrců se jedná o zajímavý počin, což z něj dělá naději do budoucna. Vidíš to snad jinak?

Augustus: Ne.

Click

Augustus: Click patří mezi projekty, které mají období své slávy již za sebou. Zazářil a pak zhasl aniž by si to jeho redakce stihla uvědomit. Patří na scéně mezi diskmagy opomíjené, které sklízejí spíše nezájem a tvrdou kritiku než chválu, ačkoliv patří na poli magů ke stálicím a jeho redaktoři se řadí k těm zkušenějším. Za to vděčí nejenom pokročilé tvůrčí krizi a absenci nápadů, ale hlavně neuvěřitelně arogantnímu vyjadřování a prazvláštní logice redakce. Když například nějaký čtenář napíše do jejich návštěvní knihy něco, co podezřele zavání kritikou, nejjemnější odpovědí, které se mu může dostat je, že Click nepochopil/neporozuměl jejich originálnímu stylu/Click je pro něj příliš na úrovni. V horším případě, že Click nenávidí. Vzhledem k předchozím řádkům se takový postoj dá pochopit. Klasickým příkladem pochybné logiky Clickařů je nápad, kdy po ostré kritice úvodníků zavedli dvacátým číslem změnu - úvodník ke každé sekci. Když je poté zato jedna stálá čtenářka znovu seřvala, vznikla Frostova geniální věta: "Tobě se asi nezavděčíme." Tedy ve zkratce - čtenářům, kteří považují úvodníky za kecy o ničem, poskytneme více keců o ničem. Geniální, že?

Ale k samotnému magu. Když si otevřete Click, osloví Vás příjemně tmavá na poměry velice hezky vypadající grafika a vysoká stylistická úroveň článků. Co se tedy týče formy lze Clicku jen pramálo vytknout. To je však logický důsledek toho, že Click má za sebou již více než dvacet čísel a jeho redaktoři nejsou na scéně již žádnými nováčky. Grafika a stylistika je hlavně otázkou cviku a od zkušených diskmagerů se něco takového očekává. Z tohoto hlediska se Click může jevit jako velice originální a dobrý. Problém nastává v okamžiku, kdy se zaměříte na obsah, který je ve valné většině případů nulový, nebo nestojí za moc. Click se totiž více zaměřil na prezentaci vlastních pocitů a názorů než na podávání informací. Nejvíce je to vidět na jeho nejkontroverznější části - úvodnících. Ty mají většinou formu absolutního blábolu tvářícího se jako velká myšlenka. Velmi často jsou nudné, jindy zábavné (pro svou absurditu), občas nevkusné (viz. vyjádření vztahu k literatuře pomocí masturbace nad příručkou o citrusech). Posuďte sami, například Speedyho úvodník na téma "Jak jsem vykonal cestu do nitra své hlavy a našel tam boha, ve kterého nevěřím" nebo MCZtův "Jak mne vyplašili netopýři" jsou spíše průměrem a zdaleka nepatří k těm nejlepším, našly by se i jiné perly.

Vytříbená forma vyjadřování Clickařů tedy nejvíce upadá na tom, že nemají co vyjadřovat, když k tomu připočteme ještě nesmírnou aroganci a sebestřednost jeho redakce, není se co divit že Click nemá nikdo rád.

Mat: Abych k tomu dodal svůj názor ... tak já jsem míval Click rád a to velice, ale poslední dobou mi čím dál tím více dochází, že sláva tohoto magazínu žije již výhradně v pozapomenuté historii a hlavách jeho tvůrců.

Vrahoun

Mat: Tento od počátku nepříliš nadějný ale o to více slavný projekt se dožil již deseti čísel. Gratulujeme k jubileu a odměňujeme krátkou kritikou. Do nové desítky vstoupil tento diskmag v kompletně předělaném kabátku, který si příliš nerozumí s Internet Explorelem, ale zato udělal značný pokrok, co se estetické stránky věci týká a Rayman se za něj nemusí vůbec stydět. Atribut, který Vrahouna nejvíce proslavil, byla však kvalita recenzí a ta se o mnoho nezměnila. Články jsou dnes delší a přinášejí více informací, které jsou však poskládány ve věty, které by svojí nelogickou stavbou překvapily i Včelku Máju a to možná i v německé verzi. Autor geniálně kombinuje zaběhnutá přirovnání tak, že z nich činí slovní spojení, které sice rodilý Čech pochopí, ale to ještě neznamená, že by nutně musely dávat nějaký smysl. Dorovnává to Fairy, která je na tom se stylistikou výrazně lépe, ale její filmové recenze by se daly charakterizovat jako stručný obsah, který se zarazí až těsně před finální pointou.

Velice oprávněně se tato dvojka redaktorů neumístila na předních místech v anketě "Ostuda diskmagové scény", protože dle mého skromného názoru jejich práce toto společenství dost obohacuje. Jednak si Vrahounovi můžeme hojit raněné sebevědomí a pak se u čtení jeho článků hodně pobavíme. Ale pozor! I tady jde vidět znatelně stupající kvalitativní tendence, takže je dost dobře možné, že Vrahoun 20 bude směle konkurovat třeba Escapu 40.

Augustus: Vrahoun je možná nejlepším příkladem toho, že zábavný a originální nemusí nutně znamenat dobrý. Musím se přiznat, že se mi snad nestalo u žádného jiného magu, že by mne každý jeho článek velice zaujal a skvěle pobavil. Proto jej mohu s určitou mírou nadsázky našim čtenářům jen vřele doporučit.

pár slov na závěr

Augustus: Trochu jsme se zamysleli nad aktuálním stavem scény a podrbali (zhodnotili) pár magů. Proto je čas ně nějaký závěr/zhodnocení. Co tedy myslíš, je už po krizi?

Mat: Bouře už skončila a vyjasňuje se. Stále ještě to není ideální, ale čekat od diskmagové scény bezmračné nebe by byl idealismus první třídy, takže si nestěžuji, bylo hůř. Zvláště jestli se znovu do pohybu dá i Total Game, tak toho bude ke čtení habaděj a o to tady jde, nebo ne? 

« Autor článku »

Augustus

Mat

 



Tématické články:

Článků o mazích nemáme málo, odstartovala to Geneze diskmagů a následný článek Magy z klávesnice Augusta. Později toto téma lehce rozvinula i Nicka se svými Nejen hrobečky ... a hlavně se seriálem Jak dělat kvalitní mag, aneb jedenáctero statí o tvorbě elektronického magazínu.